6 As 12/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 22/2012- 155 - text 8 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: REMA Systém, a.s., IČ: 64510263, se sídlem Praha 4, Budějovická 1667/64, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10-Vršovice,Vršovická 1443/65, za účasti osoby na řízení zúčastněné: ASEKOL, s.r.o., IČ 273 73 231, se sídlem Praha 4, Československého exilu 2062/8, zastoupené Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem Opletalova 55, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o návrhu žalobce na jeho zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení jako provozovatele kolektivního systému pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními ze skupiny 3. a na zápis výrobců uvedených v příloze č. 2 rozhodnutí žalovaného ze dne 18.1.2006, č.j. 5194/ENV/720/05 do Seznamu, vedeném žalovaným původně pod sp.zn. 5194/ENV/720/05, následně spojeném s řízením vedeným žalovaným původně pod sp.zn. 5193/ENV/720/05, vedeným se společností ASEKOL s.r.o., usnesením žalovaného ze dne 14.12.2012 č.j. 21841/ENV/12 1424/720/12), t a k t o: I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí ve věci vedené pod č.j. 21841/ENV/12 1424/720/12, a to ve lhůtě padesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 37 976,-Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. et. Mgr. Tomáše Sequense, advokáta. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou Městskému soudu v Praze 6. 2. 2012 se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném původně žalovaným pod sp.zn. 5194/ENV/720/05, v němž žalovaný, poté co bylo předchozí rozhodnutí ministra životního prostředí (dále jen „ministr“) ze dne 30. 5. 2006 o zamítnutí rozkladu žalobce zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze 5 Ca 187/2006 -113, a poté co ministr sám zrušil rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále též „ministerstvo“), jako orgánu I. stupně, podle žalobního tvrzení žalovaný řádně nepokračuje. Žalovaným je vedeno společné řízení o návrhu žalobce a současně návrhu společnosti ASEKOL,s.r.o., kdy se každý z navrhovatelů domáhá, aby byl zapsán do Seznamu jako provozovatel kolektivního systému, který bude zajišťovat financování nakládání s historickými elektrozařízeními pro danou skupinu elektrozařízení pocházejícím z domácností č. 3 a zápisu jím zastoupených výrobců elektrozařízení do Seznamu podle § 37i zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů. Zapsán jako provozovatel kolektivního systému pro historická elektrozařízení, kterými jsou elektrozařízení pocházející z domácností, uvedená na trh do dne 13.8.2005, a určená je zpětnému odběru (§ 2 písm.a) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování s nimi) mohl být dle § 13 odst. 1 cit. vyhlášky pro každou skupinu elektrozařízení zapsán jen jeden kolektivní systém, resp. jeden provozovatel tohoto systému, který pak zajišťuje financování nakládání s historickými elektrozařízeními, a to provozovatel s největším podílem na trhu pro danou skupinu elektrozařízení. Rozhodnutí o zápisu provozovatele kolektivního systému pro určitou skupinu historických elektrozařízení do Seznamu je tak rozhodnutím o právech a povinnostech výrobců elektrozařízení a provozovatele kolektivního systému, zakládá výrobcům povinnost využívat a financovat konkrétní kolektivní systém, zapsanému provozovateli pak oprávnění tento systém provozovat a pod. Vzhledem k předmětu daného řízení a k tomu, že došlo ke spojení řízení vedeného o návrhu žalobce s řízením vedeným o návrhu společnosti ASEKOL, s.r.o. soud jako s osobou na řízení jednal i s tímto subjektem, který se do řízení přihlásil. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 15.4.2009 rozsudkem 5Ca 187/2006-113 bylo zrušeno rozhodnutí ministra ze dne 30.5.2006 č.j. 3228/M/06, sp.zn. R/1829-A, kterým byl zamítnut jeho rozklad a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ministerstva ze dne 18.1.2006 č.j. 5194/ENV/720/05, kdy mj. byl tímto rozhodnutím zamítnut návrh žalobce na zápis žalobce a jím zastoupených výrobců elektrozařízení do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácností ze skupiny č. 3. Soud věc vrátil k dalšímu řízení, rozsudek nabyl právní moci dne 8.6.2009. (Soudu je z úřední činnosti známo, že o kasační stížnosti proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud rozhodl dne 26.8.2010 pod č.j. 1 As 17/2010-294, pozn. soudu). Žalobce uvádí, že následně urgoval dne 25.6. 2009 a 15.7.2009 u ministra pokračování v řízení o rozkladu, ministr však zůstal nečinný. Žalobce proto dne 14.8.2009 adresoval ministrovi žádost podle ust. § 80 odst. 3 správního řádu o uplatnění opatření proti nečinnosti dle ust. § 80 odst. 4 správního řádu, ani na tuto nebylo reagováno, proto žalobce zaslal dne 16.10.2009 ministrovi předžalobní upomínku. Až na toto bylo reagováno a ministr rozhodl následně dne 9.12.2009 pod č.j. 5367/M/09,98491/ENV/09 a zrušil rozhodnutí ministerstva ze dne 18.1.2006 č.j. 5194/ENV/720/05 ve výroku - bodech B1a B2 a vrátil věc k dalšímu řízení ministerstvu, které následně přerušilo řízení dne 26.1.2010. Žalobce se proti tomu odvolal a ministr zrušil rozhodnutí o přerušení řízení rozhodnutím ze dne 28.7.2010, které nabylo právní moci dne 30.7.2010. Následně zůstal žalovaný opět nečinný, ač bylo jeho povinností v řízení pokračovat, a to nejpozději dnem, kdy mu bylo oznámeno rozhodnutí ministra ze dne 28.7.2010, .č.j. 3461/M/10,64188/ENV/10,sp.zn. R/2272, avšak nestalo se tak a od vydání uvedeného rozsudku tak uplynuly 3 roky. Žalobce podal návrh na opatření proti nečinnosti žalovaného ministrovi dne 21.10.2011, k tomuto ministr sdělil dne 23.11.2011, pod č.j. 83378/ENV/11 že pověřil příslušný útvar k zahájení bezodkladných úkonů. Od doručení tohoto přípisu žalobce však opět uplynuly více jak dva měsíce, aniž by žalovaný učinil jakýkoli další úkon, žalobce tak má za to, že vyčerpal bezvýsledně prostředky k ochraně proti nečinnosti, proto se žalobou ze dne obrací na soud. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že řízení vedené pod č.j. 5194/ENV/720/05 je vedeno na základě pravomocného rozhodnutí ministra ze dne 9.12.2009 pod č.j. 5367/M/09,98491/ENV/09, sp.zn. R/1829-A, kterým bylo rozhodnuto o rozkladu žalobce - společnosti REMA Systém, a.s. ze dne 1.2.2006, proti rozhodnutí ministerstva ze dne 18.1.2006 č.j. 5194/ENV/720/05 tak, že část tohoto rozhodnutí ministerstva označená jako B1 a část označená jako B2, kterými byl zamítnut návrh žalobce ze dne 11.10.2005 byly zrušeny, v ostatních částech bylo rozhodnutí potvrzeno. Vedle tohoto řízení probíhalo i řízení o zápisu provozovatele kolektivního systému společnosti ASEKOL.s.r.o., a jím zastoupených výrobců, pod .č.j. 5193/ENV/720/05 (o návrhu na zápis též mj. pro sk. 3), kdy rozhodnutím žalovaného ze dne 22.12.2005 pod uvedeným č.j. došlo k zápisu společnosti ASEKOL, s.r.o. do Seznamu jako provozovatele kolektivního systému, toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím ministra č.j. 1312/M/11,23927/ENV/11, sp.zn. R/1811. Ve vazbě na zrušující rozsudky č.j. 5Ca 187/2006-113 ze dne 15.4.2009 a č.j. 7Ca 118/2006-165 ze dne 17.12.2010 (o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25.5.2011 č.j. 3As 8/2011-287, pozn. soudu) musí žalovaný v novém řízení pro danou skupinu vést společné řízení, zapsat do Seznamu lze jen jeden kolektivní systém, a to ten, který zastupuje výrobce s největším podílem na trhu, o zápis žádá více provozovatelů, kteří současně tvrdí, že disponují tímto největším podílem, je proto nutno zjistit podíl obou konkurentů a případně dalších žadatelů. Žalovaný proto následně 14.3.2012 vydal usnesení o spojení věcí, v současnosti je prováděno rozsáhlé dokazování. V závěru žalovaný poukázal na to, že dle právní úpravy mohou za současné situace do vydání nového pravomocného rozhodnutí vykonávat uvedenou činnost oba žadatelé, není tedy žalobce závažným způsobem zkrácen na svých právech, termín vydání rozhodnutí nelze předjímat vzhledem k nutnosti posouzení zákonných podmínek pro zápis do Seznamu. Navrhl proto zamítnutí žaloby. Žalobce v replice z 15.5.2012 pak namítl, že nebyl seznámen s usnesením o spojení věci ani žádnými dalšími úkony žalovaného, o provádění důkazů je pak povinen žalobce vyrozumět, nutnost provedení důkazu znaleckým posudkem zpochybnil. Městský soud v Praze při prvním projednání žalobu usnesením ze dne 14.2.2013 č.j. 10A 22/2012-103 odmítl pro opožděnost, když vycházel z toho, že žalobce počátek jednoroční lhůty dle § 80 s.ř.s. pro podání žaloby odvíj