4 As 1/2003 — Nejvyšší správní soud

8 A 64/2013- 71 - text 6 pokračování 8A 64/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: J. S., nar., za účasti: 1) Mgr. A. N., 2) Ing. S. G., proti žalovanému: Magistrál hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. S-MHMP 641405/2009/OST/Ja ze dne 9. 9. 2009, t a k t o: I. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č. j. S-MHMP 641405/2009/OST/Ja ze dne 9. 9. 2009 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 29. 9. 2009 domáhala zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č. j. S-MHMP 641405/2009/OST/Ja ze dne 9. 9. 2009, kterým k odvolání žalobkyně bylo změněno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, odbor výstavby, č. j. MCP6 039217/2009 ze dne 16. 6. 2009, kterým jí byla uložena povinnost strpět provedení stavebních prací na objektu č. p. 157 v k. ú. Břevnov ze svého pozemku č. parc. 2920 v k. ú. Břevnov, tak, že 1. Do čtvrtého odstavce výroku rozhodnutí se za text „ rozhodnutím vydaným pod č. j. MCP6 018658/2008 ze dne 24. 6. 2008“ vkládá text „ve spojení s rozhodnutím o odvolání č. j. S-MHMP 517565/2008/OST/Ja ze dne 27. 10. 2008; 2. V pátém odstavci se text „v průběhu 14 dnů“ nahrazuje textem „v průběhu po sobě jdoucích 14 dnů“; 3. Doplňuje se osmý odstavec ve znění: „Po dokončení stavebních prací bude předmětná část pozemku č. parc. 2920 v k. ú. Břevnov uvedena do původního stavu“. V ostatním zůstává rozhodnutí beze změny. Dne 23. 9. 2004 obdržel stavební úřad návrh stavebníka - Mgr. A. N., podle § 135 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v uložení povinnosti strpění nezbytných stavebních prací na stávajících objektu č. p. 157 v k. ú. Břevnov i na přístavbě k tomuto objektu, z pozemku č. parc. 2920 v k. ú. Břevnov. Ve věci bylo dne 18. 10. 2004 zahájeno řízení za účinnosti zákona 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a proto bylo i podle tohoto zákona řízení dokončeno. Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 6, odbor výstavby, č. j. MCP6 039217/2009 ze dne 16. 6. 2009, podle § 135 odst. 1 stavebního zákona, byla žalobkyni, jako vlastníku pozemku parc. č. 2920 v k. ú. Břevnov, uložena povinnost strpět provedení stavebních prací z pozemku č. parc. 2920 v k. ú. Břevnov, spočívajících v dokončení okraje střechy na stávajících objektu č. p. 157 v k. ú. Břevnov i na přístavbě k tomuto objektu, provedení fasády na přístavbě (pokrytí sítí a nahození omítky) a provedení obnovy fasády (odstranění staré omítky a nahození nové) na stávajícím objektu, to vše na východní straně domu hraničící s pozemkem č. parc. 2920 v k. ú. Břevnov, a dále umožnit pracovníkům firmy M.L.K., stavební a obchodní společnost, spol. s r.o., IČ: 453 08 471, po dobu 14 dnů přístup na výše uvedený pozemek v pruhu širokém 2,5 m podél společné hranice s pozemkem č. parc. 2920 v k. ú. Břevnov podél východní stěny objektu č. p. 157 v k. ú. Břevnov, včetně přístavby, do vzdálenosti 1,5 m od této stěny lešení (a po provedení stavebních prací jej následně odstranit), vše za účelem předmětných stavebních prací. Žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že souhlasí se vstupem stavební firmy k provedení fasády východní stěny domu z jejího pozemku, a proto jí tuto povinnost nemůže žalovaný, ani stavební úřad uložit. Uváděla, že stavebník nechce přistoupit na konkrétní podmínky dohody. Namítala, že napadené rozhodnutí je proto v rozporu se zákonem. Žalobkyně namítala, že stavebník porušil § 138 stavebního zákona tím, že nedodržel obecně technické podmínky na výstavbu umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemku nebo v její bezprostřední blízkosti. Namítala, že podle původního stavebního povolení východní obvodová zeď přístavby neměla být umístěna na hranici pozemku (vyzděná na stávající ohradní zdi), ale až za touto zdí a měla mít dřevěnou sendvičovou konstrukci. Rovněž tak zastřešení mělo být ukončeno 27 cm od hranice pozemku. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2009 navrhl žalobu zamítnout s tím, že odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 15. 12. 2011, resp. 27. 11. 2012, při němž účastníci řízení setrvali na svých dřívějších písemných vyjádřeních. K nové výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního se účastníci řízení nevyjádřili. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobkyní uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí svým rozsudkem č. j. 8 Ca 271/2009-44 ze dne 27. listopadu 2012 ve znění usnesení č. j. 8 Ca 271/2009-59 ze dne 16. ledna 2013 zrušil a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč. Toto rozhodnutí napadly kasační stížností jak žalobkyně, tak i žalovaný správní orgán, a Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 4 As 1/2003-21 ze dne 27. února 2013 jim vyhověl tak, že rozsudek Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 8 Ca 271/2009-44 ze dne 27. listopadu 2012 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že Městský soud v Praze v rozporu s protokolem o hlasování a ústním vyhlášením rozsudku výrokem I. písemného vyhotovení napadeného rozsudku žalobu zamítnul, avšak v odůvodnění konstatoval důvodnost žaloby a uváděl argumenty pro zrušení rozhodnutí žalovaného. Výrok písemného vyhotovení rozsudku je tedy v rozporu s jeho odůvodněním, a proto nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. Rozpor mezi výrokem rozsudku o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, který byl vyhlášen při ústním jednání soudu, a výrokem o zamítnutí žaloby obsaženým v písemném vyhotovení rozsudku pak navíc představuje jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K opravnému usnesení Nejvyšší správní soud nepřihlédl s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ans 3/2006 - 123, podle něhož „oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle § 54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá. Opravné usnesení podle § 54 odst. 4 s. ř. s. však v žádném případě nemůže nahrazovat opravné prostředky a rozhodování kasačního soudu.“ Zmíněné opravné usnesení nebylo napadeno kasační stížností, a proto je Nejvyšší správní soud nemohl zrušit, ačkoliv je zcela zřejmé, že vůbec nemělo být vydáno. Za této situace k němu Nejvyšší správní soud nepřihlížel. Podle § 135 stavebního zákona pro uskutečnění stavby nebo její změny a pro provedení nezbytných úprav, udržovacích nebo zabezpečovacích prací a pro odstranění stavby a informačních, reklamních a propagačních zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům či stavbám, aby trpěli provedení prací ze svých pozemků nebo staveb (odst. 1). Ten, v jehož prospěch uložil stavební úřad opatření podle odstavce 1, je povinen dbát, aby co nejméně rušil užívání sousedních pozemků nebo staveb a aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit; po skončení je povinen uvést sousední pozemek nebo stavbu do původního stavu, a není-li to možné nebo hospodářsky účelné, poskytnout jejímu vlastníku náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody (odst. 2). Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 36/88 pouze tehdy, jestliže stavební úřad uložil svým rozhodnutím povinnost strpět provedení stavebních prací z pozemků nebo ze staveb jejich vlastníků (§ 135 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.), rozhodne o výši náhrady škody způsobené na těchto nemovitostech stavební úřad (pokud se škůdce a poškozený o náhradě nedohodli). V souladu s ustanovením § 135 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad může uložit vlastníkům sousedních pozemků strpět provedení nezbytných úprav, udržovacích nebo zabezpečovacích prací ze svých pozemků, a to za předpokladu, že jde o naplnění některého z účelů uvedených taxativně v tomto ustanovení. Jestliže ten, v jehož prospěch bylo vlastníkům sousedních pozemků nebo staveb uloženo trpění provádění prací, způsobil svou činností škodu, o jejíž náhradě se s vlastníkem nedohodne, rozhodne o výši náhrady stavební úřad. Rozhodnutím stavebního úřadu o povinnost trpět nezbytné práce vzniká správní vztah, jenž se projevuje tím, že stavební úřad je i přes nesouhlas vlastníka oprávněn o použití jeho pozemku či stavby rozhodnout a tím jej, byť jen