— Nejvyšší správní soud

8 Ca 141/2009- 31 - text 8 pokračování 8Ca 141/2009 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Sportovní rybářství Jestřabice, spol. s r.o., se sídlem v Koryčanech, Jestřabice 52, IČ 262 85 177, zast. Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, se sídlem Brno, Jakubské nám. 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 17, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.3.2009, č.j. 1269/2009-16230 t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 18.3.2009, č.j. 1269/2009-16230 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. PhDr. Petra Fojtíčka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 27.3.2006 č.j.: KUZL 22231/2006 a to tak, že výrok tohoto rozhodnutí zní: „I. Sportovní rybářství Jestřabice, spol. s r.o., IČ 262 85 177, se sídlem v Koryčanech, Jestřabicích 52, se jakožto právnická osoba dopustila jiného správního deliktu na úseku rybářství tím, že na rybářském revíru Kyjovka 4B – vodní nádrž Jestřabice (č. 861 002) organizovala pro fyzické osoby závody v lovu ryb pod ledem (tzv. lov na dírkách) dne 5. února 2005, v měsíci prosinci roku 2005 a dne 7. ledna 2006 a při těchto akcích prodávala Jednodenní povolenky pro lov ryb na dírkách. Jednala tak v rozporu s ustanovením § 13 odst. 2 písm. c) zákona o rybářství a dopustila se tak jiného správního deliktu podle § 31 odst. 2 zákona o rybářství. II. Za spáchaný jiný správní delikt ukládá Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, obchodní společnosti Sportovní rybářství Jestřabice, spol. s r.o., IČ 262 85 177, se sídlem v Koryčanech, Jestřabicích 52, dle ustanovení § 31 odst. 6 zákona o rybářství pokutu ve výši 25.000,- Kč (slovy: dvacet pět tisíc korun českých), splatných do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. III. Sportovní rybářství Jestřabice, spol. s r.o., IČ 262 85 177, se sídlem v Koryčanech, Jestřabicích 52, § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ukládá povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč (slovy: jeden tisíc korun českých), splatných do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. IV.Pokutu i náklady řízení uhraďte (každou platbu zvlášť) bankovními převody na účet Krajského úřadu Zlínského kraje, vedený u Komerční banky, číslo účtu: 27-1925610227, kód banky 0100, variabilní symbol: 1400000018 u pokuty, 1700000011 u nákladů řízení, konstantní symbol: 1148 u obou plateb, specifický symbol: 0026285177 u obou plateb.“ V odůvodnění žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení, současně také uvedl, že proti předchozímu rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9.5.2006 č.j. 16577/2006-16230 podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu a rozsudkem tohoto soudu předmětné rozhodnutí Ministerstva zemědělství bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že se v novém řízení musel vypořádat nejprve s existencí rozhodnutí krajského úřadu č.j.: KUZL 22231/2006 ze dne 27.3.2006, neboť to Městský soud v Praze svým rozhodnutím nezrušil. Zároveň tak překvalifikoval jiný správní delikt, kterého se odvolatel (žalobce) dopustil z ust. § 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. na ust. § 31 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství). Žalovaný správní orgán odkázal na ust. § 31 odst. 2, ust. § 3 odst. 2 a ust. § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 99/2004 Sb. Uvedl, že lov ryb a vodních organizmů smí být prováděn v rybníkářství pouze způsobem uvedeným v § 3 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb. a že při lovu v rybníkářství je poté mimo jiné zakázáno dle ust. § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. lovit ryby pod ledem. Příslušný rybářský orgán je pak oprávněn udělovat výjimku ze zákazu lovit ryby pod ledem dle ust. § 13 odst. 5 zákona č. 99/2004 Sb. Podle žalovaného lov na udici může provádět rybníkář sám, popř. jím pověřené osoby, a to při dodržení povinností vyplývajících z předpisů na ochranu přírody i zakázaných způsobů lovu stanovených zákonem o rybářství (zákon č. 99/2004 Sb.). Žalovaný pak má zato, že tím, že žalobce prodával jednotlivým fyzickým osobám tzv. Jednodenní povolenky pro lov na dírkách, pověřoval tyto osoby, aby za něj prováděly lov udicí. Takto pověřené osoby poté prováděly za rybníkáře, s jeho vědomím a souhlasem výlov rybníku a to způsobem odporujícím ust. § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. Podle žalovaného žalobce tím, že za úplatu pověřil fyzické osoby k provedení lovu způsobem, na který mu nebyla udělena orgánem státní správy rybářství výjimka, porušil povinnosti rybníkáře počínat si při lovu v souladu s ustanoveními zákona o rybářství. Žalovaný pak po přezkoumání všech okolností a s ohledem na principy ukládání sankcí formulované Ústavním soudem v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 3/02 změnilo výrok rozhodnutí krajského úřadu č.j.: KUZL 22231/2006 ze dne 27.3.2006 a uložilo pokutu ve výši 25 000 Kč. Žalovaný má zato, že i po tak dlouhé době je třeba uložit sankci v podobě pokuty, jelikož se jedná o opakované a závažné porušování předpisů rybářského práva spočívající ve vědomém organizování činnosti, která je výslovně zákonem zakázána. Správnímu orgánu je pak z jeho úřední činnosti známo, že výnos žalobce z této činnosti mnohonásobně převyšuje výši uložené sankce. Podle žalovaného je výše uložené sankce v souladu se zásadou rovnosti, kdy je za skutek, kterého se žalobce dopustil, udělena sankce ne vyšší, než jaká by byla udělena fyzické osobě za obdobný přestupek. Výše uložené sankce podle žalovaného současně odpovídá principu proporcionality. Žalobce v podané žalobě především namítal, že uvedený správní delikt na úseku rybářství nespáchal a rovněž má i zato, že žalovaný ve svém rozhodnutí procesně pochybil, když rozhodl v rozporu s právním názorem vysloveným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.11.2008 sp.zn. 8 Ca 213/2006. Žalobce upozornil na skutečnost, že žalovaný uznal ve výroku I. napadeného rozhodnutí žalobce vinným za správní delikt podle § 31 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb. pro jednání v rozporu s § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. Nicméně podle žalobce § 31 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb. dopadá na porušení některé z povinností podle § 3 cit. zákona a nikoli na porušení § 13 odst. 2 písm. c) cit. zákona. Žalovaný podle žalobce tedy vyvozuje odpovědnost žalobce za správní delikt podle § 31 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb. za porušení povinnosti, na kterou se toto ustanovení nevztahuje a tedy tímto způsobem nepřiměřeně a za hranici zákona rozšiřuje rozsah odpovědnosti za správní delikt dle § 31 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb. a tím porušuje zásadu „žádný delikt bez zákona“ a v důsledku toho rozhoduje v rozporu se zákonem. Nesprávnost rozhodnutí žalovaného žalobce také spatřuje v tom, že žalovaný nepravdivě tvrdí, že tím, že žalobce prodával jednodenní povolenky fyzickým osobám, pověřoval tyto osoby, aby za něj prováděly lov udicí. Dle názoru žalobce žalovaný zcela zcestnou a ryze účelovou argumentací obchází zákon a snaží se žalobce uznat vinným z jednání, které není v rozporu se zákonem. Žalovaný tímto způsobem vyvozuje přičitatelnost jednání fyzických osob v rozporu s § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. žalobci prostřednictvím údajného pověření těchto osob a tvrdí, že tímto způsobem žalobce provádí lov na udici podle § 3 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb. v rozporu s § 13 odst. 2 písm. c) cit. zákona. Žalobce v žalobě namítal také to, že žalovaný neuvádí, jak došlo k porušení § 3 odst. 2 zákona č. 99/2004 Sb., což je pouze důvodem odpovědnosti za spáchání správního deliktu podle § 31 odst. 2 cit. zákona. Navíc pak žalobce fyzické osoby žádným způsobem nepověřoval k lovu, tyto osoby jednaly zcela dobrovolně v souladu se svou vlastní vůlí. Podle žalobce zakoupení povolenky rozhodně nelze považovat za pověřovací akt. Žalobce také upozornil na skutečnost, že otázka jednání žalobce v rozporu s § 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/2004 Sb. byla již Městským soudem v Praze řešena v jeho rozsudku ze dne 20.11.2008 sp.zn. 8 Ca 213/2006, kde soud jeho odpovědnost neshledal. Žalobce také vznesl námitku, že v předmětné době nebyl rybníkářem provozujícím rybníkářství, na kterého by se vztahovaly povinnosti uvedené v § 3 zákona č. 99/2004 Sb. Ve vyjádření k žalobě žalovaný mimo jiné uvedl, že pakliže žalobce prodával povolenky k lovu, které nesplňova