— Nejvyšší správní soud

10 Ad 27/2010- 28 - text 6 pokračování 10Ad 27/2010 10Ad 27/2010-28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera ve věci žalobce: Bc. O. K., bytem H. 136, R. n. K., adresa pro doručování: C. ř., B. M. 1672/8a, H. K., proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2010, č.j. 25096-3/2010-900000-302, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 29. 6. 2010, č.j. 9375/2010-060100-11, jímž byla žalobci uložena povinnost vydat bezdůvodné obohacení – prospěch získaný plněním bez právního důvodu, konkrétně částku ve výši 16.737,-Kč, která mu byla vyplacena jako čistý služební příjem za dny 13. 2. 2009, 25. 3. až 27. 3. 2009, 10. 11. 2009, 26. 11. 2009, 30. 11. 2009, 14. 12. 2009 až 18. 12. 2009, 22. 12. 2009 a 23. 12. 2009 (tj. celkem 14 dní), kdy neoprávněně čerpal služební volno při studiu, a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v žalobě uvedl, že dne 17. 9. 2004 uzavřel s žalovaným ve smyslu § 64 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, a ve smyslu § 52 a § 53 vyhlášky č. 259/1997 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků, dohodu o zvýšení/rozšíření vzdělání č.j. 16077/04-11 (dále jen „dohoda“). V souladu s touto dohodou pak zahájil studium na Masarykově univerzitě v Brně formou kombinovaného studia v bakalářském studijním programu oboru Veřejná správa. Studium zakončil obhajobou závěrečné práce dne 3. 2. 2010. V průběhu roku 2009, kdy měl již splněny veškeré studijní povinnosti a chyběla mu pouze státní závěrečná zkouška (s termínem nejprve stanoveným na září 2009, později změněným na leden 2010), měl studium přerušeno. Aby se mohl věnovat vypracování závěrečné práce a připravit se na státní závěrečnou zkoušku, čerpal v době přerušení studia služební volno z kvóty dané ust. § 73 odst. 2 písm. b) bod 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a právě toto čerpání služebního volna považuje jeho zaměstnavatel za neoprávněné a požaduje za něj vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16.737,- Kč. Žalobce namítá, že v době uzavření dohody byl již platný služební zákon, který vstoupil v účinnost 1. 1. 2007, a který svým derogačním ustanovením v § 230 bod 1 zrušil zákon č. 186/1992 Sb. a v § 230 odst. 4 zrušil i vyhlášku č. 259/1997. Dále podle § 222 služebního zákona se závazky vyplývající z dohod o rozšíření nebo zvýšení vzdělání uzavřených podle dříve platných právních předpisů nemění, avšak poskytování služebního volna při studiu se řídí služebním zákonem. Dále žalobce namítá, že nová úprava poskytování služebního volna při studiu v § 73 služebního zákona vyřešila jeho udělování komplexně, aniž by odkazovala na použití jakýkoliv podpůrných předpisů, týkajících se přerušení studia. Má za to, že podle tohoto ustanovení je příslušníkovi obligatorně poskytnuta kvóta celkem 40 dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky v bakalářském studijním programu a nesouhlasí s názorem žalovaného, že ze znění ust. § 73 odst. 2 služebního zákona je zřejmé, že při přerušení studia není příslušník studentem školy, nemá nárok na čerpání volna a toto volno mu nelze ani oprávněně udělit. Takovýto extenzivní výklad žalovanému podle žalobce nepřísluší, navíc se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně nevypořádal s pojmem „při studiu“ za stavu, kdy studium sice bylo přerušeno, ale nikoliv ukončeno. Toto odůvodnění žalobce tudíž považuje za nedostatečné a současně poukazuje na skutečnost, že byl žalovaným uveden v omyl, když se řídil jeho stanoviskem ze dne 12. 2. 2009, č.j. 5227/2009-900000-401, v němž žalovaný uvádí: „služební volno při studiu je ve výše uvedeném rozsahu příslušník na žádost oprávněn čerpat pouze po dobu trvání studia. Dobou trvání studia příslušníka se podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen zákon o vysokých školách) ... rozumí doba od zahájení studia sdělením rozhodnutí o přijetí a zápisem ke studiu do ukončení studia...“ Žalobce je tak přesvědčen, že jednal v souladu s platnými obecně závaznými předpisy i interními předpisy celní správy, což dokládá i potvrzení o studiu jím předložené zaměstnavateli v září 2009, kde již bylo uvedeno čerpání služebního volna ve dnech 13. 2. 2009 a 25. 3. až 27. 3. 2009, a toto čerpání mu nebylo nijak vytýkáno. Žalobce uzavírá, že právní názor žalovaného, že za dobu trvání studia je považována doba, po kterou je celník žákem nebo studentem školy, vychází z ustanovení služebním zákonem zrušené vyhlášky č. 259/1997 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků. Žalovaný nezkoumal, že přerušení studia žalobcem vycházelo z administrativních a zkušebních požadavků školy a bylo jeho jediným řešením za situace, kdy měl splněny všechny studijní povinnosti krom obhajoby závěrečné práce a složení státní závěrečné zkoušky. Rozhodnutí žalovaného proto považuje za nezákonné a navrhuje, aby ho soud zrušil podle ust. § 78 odst. 1 soudního řádu správního. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 8. 3. 2011 nesouhlasí s žalobními námitkami žalobce a odkazuje na svoje odůvodnění napadeného rozhodnutí. Blížeji pak upřesňuje, že stěžejní otázkou v dané věci je, zda může příslušník oprávněně čerpat služební volno při studiu i v době přerušení studia. Žalovaný je přesvědčen, že jeho závěr o nemožnosti takového čerpání je zcela správný, neboť nejenže příslušník v době přerušení studia ztrácí ve smyslu § 54 odst. 2 zákona o vysokých školách statut studenta školy včetně s tím spojených práv a povinností, ale v této době rovněž ztrácí i možnost (právo) čerpat studijní volno při studiu, které je pojmově spjato se zmíněným statutem, resp. s trváním studia. Žalovaný nepovažuje za podstatné, jaké okolnosti žalobce k přerušení studia vedly. Žalovaný rovněž popírá, že by na danou věc aplikoval zrušenou vyhlášku č. 259/1997 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2006, neboť závěr, že se za dobu trvání studia považuje doba, po kterou je/byl příslušník studentem školy, učinil na základě znění v napadeném rozhodnutí zmíněného § 73 odst. 2 služebního zákona a výše uvedeného ustanovení zákona o vysokých školách, z nichž je patrné, že při přerušení studia příslušník nestuduje. Žalovaný má tímto za zřejmé, že žalobce čerpal volno při studiu v době, kdy na ně neměl právní nárok a služební příjem za tuto dobu mu vyplacený je tak prospěchem získaným plněním bez právního důvodu (bezdůvodným obohacením). Ze správního spisu byly zjištěny následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Dne 17. 9. 2004 uzavřel žalobce s žalovaným dohodu ve smyslu § 64 zákona č. 186/1992 Sb. a ve smyslu § 52 a § 53 vyhlášky č. 259/1997. Z potvrzení Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně ze dne 3. 2. 2010 vyplývá, že žalobce byl studentem této fakulty ve studijním programu Právní specializace v době od 8. 6. 2004 do 3. 2. 2010 a studium ukončil bakalářskou zkouškou dne 3. 2. 2010. Jeho studium bylo přerušeno od 1. 9. 2006 do 30. 8. 2007, od 1. 10. 2008 do 2. 6. 2009 a od 2. 11. 2009 do 31. 12. 2009. Z výpisu vybrané SLM u zaměstnance za období leden 2009 až prosinec 2009 vyplývá, že žalobce pobíral náhradu za studium při zaměstnání za dny 1. 2. 2009 v částce 1.739,- Kč za jeden den volna, 1. 3. 2009 částku 5.217,- Kč za tři dny volna, 1. 11. 2009 částku 5.204,- Kč za tři dny volna a 1. 12. 2009 částku 12.141,- Kč za 7 dní volna. Z výkazu docházky a informací pro zpracování ze dne 26. 2. 2009 vyplývá, že žalobce čerpal volno při studiu v měsíci únoru 2009 dne 13. 2. Z výkazu docházky a informací pro zpracování ze dne 30. 3. 2009 vyplývá, že žalobce čerpal volno při studiu v měsíci březnu 2009 od 25. do 27. 3. Z výkazu docházky a informací pro zpracování ze dne 27. 11. 2009 vyplývá, že žalobce čerpal volno při studiu v měsíci listopadu 2009 ve dnech 10. 11., 26. 11. a 30. 11. Z výkazu docházky a informací pro zpracování ze dne 21. 12. 2009 vyplývá, že žalobce čerpal volno při studiu v měsíci prosinci 2009 od 14. do 18. 12. a od 22. do 23. 12. Ředitel Celního ředitelství Hradec Králové vydal dne 29. 6. 2010 pod č.j. 9375/2010-060100-11 rozhodnutí o povinnosti žalobce vydat bezdůvodné obohacení – prospěch získaný plněním bez právního důvodu, konkrétně částku ve výši 16.737,-Kč, která mu byla vyplacena jako čistý služební příjem za dny 13. 2. 2009, 25. 3. – 27. 3. 2009, 10. 11. 2009, 26. 11. 2009, 30. 11. 2009, 14. 12. 2009 – 18. 12. 2009, 22. 12. 2009 a 23. 12. 2009 (tj. celkem 14 dní), kdy neoprávněně čerpal služební volno při stu