8 Afs 29/2011 — Nejvyšší správní soud

10 Af 55/2011- 32 - text 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jana Kašpara a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: SILVESTRIS, spol. s r. o., se sídlem Sportovní 456, Uhlířské Janovice, zast. JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem Opletalova 4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství (původně Finanční ředitelství v Praze), se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 5. 2011 čj. 2334/11-1300-204964, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 5. 2011 čj. 2334/11-1300-204964 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7.808 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Jiřího Voršilky, advokáta. Odůvodnění Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 5. 2011 č.j. 334/11-1300-204964, kterým bylo na základě odvolání žalobce změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Uhlířských Janovicích (dále též správce daně nebo finanční úřad) ze dne 1. 6. 2005 čj. 19576/05/040970/4202 na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2004. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný v odvolacím řízení nerespektoval závazný právní názor Městského soudu v Praze vyjádřený v rozsudku ze dne 9. 3. 2010 sp.zn. 10 Ca 89/2006, neboť ačkoliv mezi stranami i nadále zůstaly určité prostory spornými, nebyl vypracován odborný posudek z oboru stavebnictví a žalovaný tak neprovedl úplné zjištění stavu věci a znovu rozhodl. Žalovaný provedl pouze část důkazů, které žalobce navrhoval, stěžejní důkazy pro rozhodnutí ve věci však neprovedl. Tím má žalobce na mysli zejména znalecký posudek. Mezi stranami zůstalo sporné vymezení některých místností, takže už s ohledem na závazný právní názor soudu bylo namístě provést znalecký posudek z oboru stavebnictví, který však žalovaný neprovedl a spokojil se s vyjádřením Městského úřadu Uhlířské Janovice, odboru životního prostředí a výstavby (dále jen stavební úřad). Toto vyjádření nelze považovat za odborný posudek z oboru stavebnictví. Žalobce poukazuje na zjevné chyby ve vyjádření stavebního úřadu, který používá termín „společné nebytové plochy“ a posuzuje je jako nebytové plochy, ačkoliv zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, pojem „společné nebytové plochy“ nezná. Navíc v § 2 písm. c) zákona o vlastnictví bytů je uvedeno, že nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu nebo příslušenství nebytového prostoru ani společné části domu, přesto ve vymezení místností provedeném stavebním úřadem jsou tyto plochy zahrnuty mezi nebytové prostory. Je tedy zjevné, že vyjádření stavebního úřadu není odborným vyjádřením z oboru stavebnictví. Žalobce rovněž trvá na své námitce promlčení (správně prekluze, poznámka soudu). Žalobce má na rozdíl od žalovaného za to, že rozhodnutí o odvolání nezakládá počátek nové promlčecí lhůty a období projednávání kasační stížnosti nestaví běh promlčecí lhůty. Podle názoru žalobce tak nová tříletá prekluzivní lhůta počala běžet dne 1. 6. 2005, kdy správce daně vydal rozhodnutí ve věci a běžela do 5. 4. 2006, kdy žalobce podal žalobu proti rozhodnutí odvolacího orgánu, promlčecí lhůta počala opět běžet dnem 22. 2. 2008 (právní mocí předchozího rozsudku Městského soudu v Praze dne) a skončila dnem 19. 4. 2010. Žalobce i nadále trvá na tom, že předmětný dům je bytovým domem ve smyslu ust. § 48 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty a i nadále rozporuje rozdělení místností na byty a nebytové prostory tak, jak je vymezen žalovaným. Evidentní rozpory jsou u následujících místností: Místnost č. 0.02 - klub: klubem místnost nazval projektant v projektové dokumentaci, označení místnosti je zavádějící, místnost neměla nikdy sloužit k podnikání, ale jako společenská místnost pro uživatele bytů. Jednotlivé byty jsou obývané příslušníky jedné rodiny, tato místnost byla koncipována jako společenská místnost pro účely jejich společného setkávání, včetně dalších rodinných příslušníků, kteří v domě trvale nebydlí. Tato místnost nikdy nebyla užívána jiným způsobem. Místnosti 1.01 - zádveří, 1.06 - chodba a 1.11 - vstupní hala jsou dle názoru žalobce společným prostorem. Místnost 1.17 - zimní zahrada je příslušenstvím bytu, tato místnost byla využívána výhradně obyvateli bytů, slouží ke zvýšení komfortu bydlení, a proto je třeba ji zařadit do bytových prostor. Místnosti 1.20 až 1.31 jsou nebytové prostory, ačkoliv nejsou součástí bytu, jsou jeho příslušenstvím, které je umístěno mimo byt. Tyto prostory jsou užívány rodinnými příslušníky, kteří v bytě trvale nebydlí (vnuci a jejich rodiny). Pokud odvolací orgán tyto místnosti zařadil mezi nebytové prostory s odůvodněním, že nejsou součástí bytu, nelze tyto závěry akceptovat minimálně s odkazem na jejich skutečné užívání, jakož i s ohledem na to, že příslušenstvím bytu (tj. bytovým prostorem) mohou být místnosti nacházející se mimo byt, jako je tomu v tomto případě. Naopak z předložených důkazů jednoznačně nelze dovodit, že by tyto místnosti bylo možné nazývat nebytovými prostorami, nebyly užívány k ubytování osob ve smyslu podnikání. Místnosti 2.15 až 2.19 je třeba zařadit mezi bytové prostory, neboť tyto místnosti slouží k ubytování rodinných příslušníků, kteří v domě trvale nebydlí. Jedná se o příslušenství bytu, které se nachází mimo byt. Místnosti 2.27 až 2.30 je třeba zařadit mezi bytové prostory, neboť tyto místnosti slouží rovněž k ubytování rodinných příslušníků, kteří v domě trvale nebydlí a jedná se o příslušenství bytu, které se nachází mimo byt. Nelze souhlasit se žalovaným v tom, že by z průvodní zprávy a ze stavebního povolení tyto prostory byly označeny jako ubytovací prostory ve smyslu podnikání, tj. že by tyto prostory byly uváděny jako prostory nebytové. Dále je třeba respektovat základní stavebně technické rozdělení domu na nebytovou část (první podzemní podlaží a část prvního nadzemního podlaží) a bytovou část (třetí nadzemní podlaží, druhé nadzemní podlaží a část prvního nadzemního podlaží). Tomuto základnímu rozdělení zatřídění jednotlivých místností žalovaným jednoznačně neodpovídá. Konečně je třeba vyjít ze skutečnosti, že předmětem podnikání žalobce nikdy nebylo poskytování ubytovacích služeb, tedy i z tohoto hlediska je třeba vycházet z toho, že místnosti ve stavebním povolení uváděné jako apartmány s vlastním sociálním zázemím a ubytovací prostory s příslušenstvím pro hosty nelze vymezit jako nebytové prostory, neboť tyto místnosti byly vždy zamýšleny jako místnosti pro bydlení rodiny pana V. a nikoliv jako místnosti hotelového typu. Za zcela neakceptovatelný považuje žalobce závěr o tom, že pokud předmětem podnikání žalobce v rozhodném období bylo pořádání kursů a v prvním nadzemním podlaží jsou umístěny dva přednáškové sály, potom místnosti nazvané jako apartmány s vlastním sociálním zařízením a ubytovací prostory s příslušenstvím mohly být zamýšleny pro ubytování účastníků kursů, čímž žalovaný mimo jiné odůvodňuje zařazení těchto prostor mezi nebytové. Tento závěr je zcela neodůvodněný, nemá oporu v provedených důkazech, naopak pokud by žalobce měl úmysl v uvedených prostorách ubytovat účastníky kursů, potom by musel jeho předmět podnikání zahrnovat i podnikání v poskytování ubytovacích služeb. Finanční ředitelství v Praze ve vyjádření k podané žalobě uvedlo, že v průběhu nového odvolacího řízení si vyžádalo od stavebního úřadu originál spisového materiálu, který obsahoval stavební povolení a projektovou dokumentaci. Z těchto dokumentů vycházel při hodnocení charakteru jednotlivých místností. Z popisu stavebních úprav, který je uveden v průvodní zprávě, vyplývá, že se bude jednat o třípodlažní objekt a v rámci stavebních úprav dojde k doplnění o zimní zahradu, terasu a střešní okna. V jihozápadní části objektu bude provedena nástavba bytu. V objektu se budou nacházet 3 samostatné byty, a to dva ve východní části objektu a jeden v jižním křídle a dále prostory pro podnikatelské aktivity investora. V projektové dokumentaci jsou na jednotlivých výkresech uvedeny legendy místností, které jsou označeny názvem, číslem a plochou. Místnost 0.02 - klub je v projektové dokumentaci místností určenou k podnikání. Tvrzení žalobce v žalobě je v rozporu s písemností předloženou žalobcem v rámci vytýkacího řízení dne 23. 3. 2005. Nynější změnu svého hodnocení žalobce ničím nedokládá. Dle právního názoru soudu byl žalovaný zavázán se opřít o odborný posudek z oboru stavebnictví. Žalovaný požádal stavební úřad, aby vymezil, k jakým účelům jsou místnosti ve stavebním povolení ze dne 1. 7. 2004 určeny. Z odpovědi stavebního úřadu vyplývá, že uvedená místnost není určena k b