8 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

4 A 7/2014- 46 - text Číslo jednací: 4 A 7/2014-46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci žalobce: L. W., nar. X., státní příslušnost Čína, poslední místo pobytu J. 707, P. 9, zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Slezská 36, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie Praha se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.2.2014 č.j. CPR-15299-1/ČJ-2013-930310-V234, t a k t o : I. Rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 25.2.2014 č.j. CPR-15299-1/ČJ-2013-930310-V234 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 12.342,- Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou včas podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného Ředitelství služby cizinecké policie, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, odd. pobytové kontroly, pátrání a eskort, č.j. KRPA-163549-72/ČJ-2013-000022 ze dne 6.11.2013, jímž mu bylo podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, (dále také zákon o pobytu cizinců), uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU byla stanovena na tři roky. Počátek této doby byl stanoven podle § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Současně byla podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území ČR do třiceti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Bylo vycházeno z toho, že podle § 120a zákona č. 326/1999 Sb. se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 tohoto zákona. V podané žalobě žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou ohledně nepřiměřenosti zásahu do žalobcova rodinného života. Nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu ( § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ). Žalovaný si neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí tak, jak mu ukládá § 50 odst. 2 správního řádu. Žalobce uvedl, že realizací rozhodnutí o správním vyhoštění dojde k nepřiměřenému zásahu do práv na soukromý a rodinný život, neboť v důsledku toho by se nemohl aktivně podílet na výchově svých dětí. Žalobce uvedl, že je otcem tří dětí, a to konkrétně dvou dětí, českých státních příslušníků, D. T., nar. X a V. T., nar. X. Tyto děti má ze svého předchozího vztahu s paní A. T., nar. X. Žalobce dále uvedl, že je biologickým otcem dcery J. X., nar. X., která má udělený trvalý pobyt na území ČR a již vychovává společně se svou aktuální partnerkou paní L. X., nar. X., která má na území ČR rovněž udělen trvalý pobyt. Žalobce dokládal realizaci pravidelných každotýdenních víkendových setkání s dcerou V. a synem D. v Ústí nad Labem, která nyní po znovuobnovení vztahu s těmito dětmi realizuje. Také doložil platby výživného po znovuobnovení jeho placení na tyto děti. Toto prokazoval fotokopiemi ústřižků poštovních poukázek. Ke skutečnosti, že není zapsán jako otec v rodném listu dcery J. X., uvedl, že to nic nemění na faktu, že je jejím biologický otcem. Žalobce vytkl správním orgánům, že dosud nebyl proveden v řízení řádný výslech matky J. X., a to k okolnostem vzájemného soužití se žalobcem a k okolnostem výchovy společné dcery. Dle žalobce porušil správní orgán ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, když neúplným odůvodněním napadeného rozhodnutí se snaží zakrýt faktické nerespektování mezinárodních i národních právních norem, které přednostně chrání jednotlivce před neoprávněným zasahováním státních orgánů do jeho soukromého a rodinného života. Žalobce vytkl žalovanému rovněž porušení zásady individuálního posouzení každé věci stanovené podle § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobcova žádost nebyla individuálně posouzena, neboť podle směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25.11.2003, článek 11 odst. 1 písm. d), nelze vyvyšovat zájem státu nad sociální a rodinná práva žalobce a jeho rodiny. Žalobce připomněl i rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ( ESLP ) ve věci Boultif vs Švýcarsko ze dne 2.8.2001, sbírka rozsudků a rozhodnutí 2001-IX. § 39, 41 a 46, v němž byla uznána důležitost zajištění ochrany rodinného života státních příslušníků Společenství s cílem odstranit překážky výkonu základních svobod zaručených smlouvou. Žalobce uvedl, že soudní dvůr také odkazuje na judikaturu ESLP, která vyslovuje podmínku přiměřenosti zásahu ke sledovanému legitimnímu cíli. Je zřejmé, že ve vztahu k přípustným omezením volného pohybu osob z důvodu veřejného pořádku dle článku 45 odst. 3 SFEU je základním požadavkem proporcionalita mezi intenzitou omezujícího opatření a důvody pro jeho přijetí. Podle bodu 14 preambule Úmluvy může pojem veřejného pořádku zahrnovat odsouzení za spáchání závažného trestného činu a vztahuje se např. na případy podpory terorismu nebo extremistických postojů. Směrnice zjevně vyžaduje, aby bylo k zamítnutí žádosti z důvodu veřejného pořádku přistoupeno výhradně v situacích, kdy se cizinec dopustí jednání, které představuje dostatečně závažné ohrožení základního zájmu společnosti typicky v podobě nejzávažnější trestné činnosti. Uvedená podmínka v případě žalobce zjevně splněna nebyla, neboť se nikdy žádné trestné činnosti na území ČR nedopustil, pouze byla v jeho případě porušena pravidla pobytu cizinců stanovená zákonem o pobytu cizinců. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby soud žalobě vyhověl a zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň žádal přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný se k žalobě vyjádřil a odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť v žalobě jsou totožné argumentace, na které bylo plně reagováno v napadeném rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalovaný neshledal ve svém postupu pochybení, navrhl zamítnutí žaloby. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ( dále s.ř.s. ), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl na základě předloženého správního spisu, z něhož zjistil, že bylo v průběhu správního řízení o žalobcově správním vyhoštění prokázáno, že žalobce pobýval na území ČR od 16.2.2012 do 25.4.2013 bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce do ČR přicestoval v roce 2002. Přicestoval mimo hraniční přechod za pomoci převaděčů a na území pobýval bez cestovního dokladu a bez platného víza. V prosinci roku 2002 se pokusil v úkrytu v nákladním prostoru vozidla vycestovat z území ČR přes hraniční přechod Hora svatého Šebestiána, kdy byl policisty zajištěn. Následně bylo žalobci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s uloženou dobou vyhoštění v trvání pěti let do 12.12.2007, a to na jméno L. Ch. Žalobce toto rozhodnutí nerespektoval, z území ČR nevycestoval. Obvodním soudem pro Prahu 1 byl dne 2.4.2003 vydán trestní příkaz pod sp. zn. 1T 57/2003, kterým byl žalobce uznán vinným z maření výkonu správního rozhodnutí a byl odsouzen k trestu vyhoštění na dobu šesti let s právní mocí 2.4.2003. Žalobce opět nevycestoval a dne 16.12.2006 byl pod jménem L. W. uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 141/2006 ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců ve věznici s dozorem. Dne 21.12.2007 byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 3 trestní příkaz vedený pod č.j. 1 T 118/2007, kterým byl žalobce uznán vinným, že v době od 27.7.2007 do 12.12.2007 se neoprávněně zdržoval na různých místech ČR. Dne 7.5.2007 požádal žalobce oddělení cizinecké policie Praha o povolení k trvalému pobytu podle § 87h odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí o zamítnutí této žádosti nabylo právní moci dne 4.12.2007. Dne 11.5.2007 žalobce požádal o vydání nového rozhodnutí, kterým se zruší platnost rozhodnutí oddělení kontroly pobytu Chomutov ze dne 12.12.2002 a rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 9.7.2007. Dne 26.7.2007 požádal žalobce o zrušení trestu správního vyhoštění a výmaz z evidence nežádoucích osob. Ředitelství služby cizinecké policie Praha dne 12.9.2007 vydalo usnesení o zastavení řízení ve věci zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, usnesení nabylo právní moci dne 16.10.2007. Dne 18.12.2007 požádal žalobce o povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny s nezletilou V. T., nar. X. Tato žádost byla zamítnuta, rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.9.2008. Žalobce znov