— Nejvyšší správní soud

6 A 113/2010- 28 - text 6 pokračování 6A 113/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudců JUDr. Dany Černé a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: R. H., bytem P. 3, V. N. 869/7, zastoupen JUDr. Milanem Jungrem, advokátem se sídlem Praha 4, Přechodní 1600/11, proti žalovanému: Policejní prezidium, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, se sídlem Praha 7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2010, č.j. PPR-5574-3/ČJ-2010-0099US, t a k t o : I. Rozhodnutí Policejního prezidia, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 11.3.2010, č.j. PPR-5574-3/ČJ-2010-0099US, se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Milana Jungra, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2010, č.j. PPR-5574-3/ČJ-2010-0099US (dále též napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 27.1.2010, č.j. KRPA-55546/ČJ-2009-0013IX, jímž bylo podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon č. 119/2002 Sb.) rozhodnuto o odnětí zbrojního průkazu č. AL 134 548 pro skupinu A, B, D, E s dobou platnosti do 10.11.2003 žalobci, neboť přestal splňovat podmínku spolehlivosti podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, a kterým bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce v podané žalobě namítl, že se žalovaný správně nevypořádal s námitkami uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, ve kterém žalobce namítal, že podmínku spolehlivosti nesplňuje jen ten, kdo pro vnitřní pořádek a bezpečnost představuje vážné nebezpečí, a že nelze paušálně konstatovat, že tuto podmínku automaticky nesplňuje ten, kdo byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku. Tato otázka nebyla v rozhodnutí správního orgánu prvého stupně řádně odůvodněna. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se v napadeném rozhodnutí s námitkami žalobce vypořádal dostatečně a srozumitelně. Ze srovnání dikce ustanovení § 23 zákona č. 119/2003 Sb. před a po novelizaci je dle názoru žalovaného zřejmé, že novelizací došlo k zařazení přestupků na úseku zbraní a střeliva a na úseku používání výbušnin, původně uvedených samostatně pod písmenem b), pod písmeno c) mezi ostatní přestupky vybraných úseků. Na základě této změny došlo k vložení slova vážné před slovo nebezpečí, a to jako zřejmý následek uvedeného zařazení nových úseků přestupků pod písmeno c). Z dikce důvodové zprávy k § 23 zákona o zbraních je zřetelná snaha o vymezení spolehlivosti ve vztahu k ochraně života, zdraví, majetkových a jiných práv osob a dále tam, kde je přítomen veřejný zájem. Tento požadavek koresponduje s vyjmenovanými úseky přestupků uvedenými v § 21 odst. 3 písm. c) zákona. Dle názoru žalovaného je zjevnou snahou žalobce vytvořit takový stav pro držitele zbrojního průkazu, který by v případě vyslovení viny za spáchání více přestupků na úsecích vyjmenovaných v § 23 odst. 1 písm. c) zákona o zbraních, vyžadoval opětovné posuzování jednání, kterým byly přestupky spáchány. Držitel zbrojního průkazu si musí být vědom své odpovědnosti za své jednání a zejména je nutné sdělit neozbrojené veřejnosti, že vysoké nároky na právně předvídatelné jednání držitele zbrojního průkazu jsou vymahatelné cestou odnětí zbrojního průkazu. Odnětí, které nebude mít charakter nekonečného řízení o posuzování obligatorního znaku objektivní stránky skutkové podstaty přestupku, který byl již jednou posouzen v průběhu přestupkového řízení. Ze všech uvedených důvodů navrhl zamítnutí žaloby. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: Dne 2.12.2009 oznámil správní orgán prvého stupně zahájení správního řízení ve věci odnětí zbrojního průkazu dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb. pro nesplnění podmínky spolehlivosti držitele zbrojního průkazu dle ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. Toto oznámení bylo žalobci doručeno dne 18.12.2009. Podkladem pro zahájení správního řízení ve věci odnětí zbrojního průkazu byl příkaz vydaný Městským úřadem Příbram dne 13.7.2009, sp.zn. MeUPB-35496/2009/3, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 76 odst. 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., a dále záznam Městského úřadu Příbram ze dne 6.5.2009 sp.zn. MeUPB-10717/2009, ze kterého vyplývá, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Věc byla vyřešena v souladu s ustanovením § 84 až § 86 zákona o přestupcích v blokovém řízení pokutou na místě zaplacenou ve výši 1.000,- Kč. Uvedený příkaz a záznam o podání vysvětlení jsou součástí spisového materiálu. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, jako správní orgán prvého stupně vydal dne 27.1.2010 pod č.j. KRPA-5546/ČJ-2009-0013IX rozhodnutí, kterým žalobci odňal zbrojní průkaz č. AL 134 548 platný pro skupiny A, B, D, E s platností do 10.11.2013, a to dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb. proto, že žalobce přestal splňovat podmínku spolehlivosti podle § 23 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán prvého stupně uvedl, že podkladem pro vydání rozhodnutí byl příkaz vydaný Městským úřadem Příbram ze dne 13.7.2009, sp.zn. MeUPB-35496/2009/3, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 76 odst. 4 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., a záznam o podání vysvětlení vypracovaný týmž úřadem dne 6.5.009 pod sp.zn. MeUPB 1071/2009, z něhož vyplývá, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích a věc byla vyřešena dle ustanovení §84 až § 86 tohoto zákona v blokovém řízení pokutou na místě zaplacenou ve výši 1000,- Kč. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl správní orgán prvého stupně k závěru, že žalobce nesplňuje podmínku spolehlivosti držitele zbrojního průkazu dle ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., kdy za spolehlivého podle tohoto zákona se nepovažuje ten, kdo pro vnitřní pořádek a bezpečnost představuje vážné nebezpečí svým jednáním, za které byl v posledních třech letech pravomocně uznán vinným ze spáchání více než jednoho přestupku. V daném případě došlo ke spáchání dvou přestupků, a to na úseku zbraní a střeliva dle § 23 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 119/2002 Sb. a proti občanskému soužití dle § 23 odst. 1 písm. c) bod 6 tohoto zákona. Podmínky pro odnětí zbrojního průkazu dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona tak byly v daném případě splněny. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 11.3.2010, č.j. PPR-5574-3/ČJ-2010-0099US, jímž bylo odvolání zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení a vyjádřil se k odvolacím námitkám. Poukázal na znění ustanovení § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb. a konstatoval, že existuje návaznost mezi jednáním, které představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost, a pravomocným uznáním viny za spáchání přestupku proti zájmům vyjmenovaným podle jednotlivých úseků. Dle žalovaného použitý výraz vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost není ekvivalentem pojmu přestupku uvedeného v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích. Po pravomocném vyslovení viny za spáchání přestupku na úsecích vyjmenovaných v § 23 odst. 1 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb. nelze izolovaně posuzovat jednání ve vztahu k zákonu o zbraních a z takto vytvořené vazby dovozovat vážnost nebezpečí pro veřejný pořádek a bezpečnost. Uzavřeným výčtem 8 úseků vyjmenovaných v § 23 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona, které byly vybrány z celkového počtu přestupků uvedených v právních normách platných a účinných na území ČR, vymezil zákonodárce jen ty skutkové podstaty přestupků, u kterých pravomocné vyslovení viny představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost. Tyto přestupky lze spáchat jednáním, které vymezují skutkové podstaty jednotlivých přestupků. Nižší společenská nebezpečnost (škodlivost) přestupku je tu vyjádřena požadavkem „více než jednoho přestupku“. Žalovaný považuje za prokázané, že vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek a bezpečnost je spatřováno výhradně v pravomocném uznání viny za spáchání přestupku na některém z úseků vyjmenova