5 Afs 15/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Af 20/2011- 108 - text 8 pokračování 8Af 20/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: STAOPRA a.s., „v likvidaci“, se sídlem Praha 9, Ocelářská 35/1354, IČ: 451 47 850, zast. Ing. Tomášem Gruněm, daňovým poradcem, Punktum, spol. s r.o., Opava-Předměstí, Otická 758/19, P.O.BOX 29, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6.11.2006, č.j. 8660/06-1200-204474, č.j. 8661/06-1200-204474, č.j. 8662/06-1200-204474, č.j. 8663/06-1200-204474, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 6.11.2006, č.j. 8660/06-1200-204474, č.j. 8661/06-1200-204474, č.j. 8662/06-1200-204474, č.j. 8663/06-1200-204474 se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23.645,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Ing. Tomáše Gruně, daňového poradce. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti dodatečným platebním výměrům, které vydal Finanční úřad v Benešově dne 25.8.2005 pod č.j. 76398/05/021910/3496, č.j. 76393/05/021910/3496, č.j. 76400/05/021910/3496, č.j. 76403/05/021910/3496. V odůvodnění žalobou napadených rozhodnutí žalovaný mimo jiné uvedl, že odvolání směřuje proti dodatečně doměřené dani, vyplývající z kontrolních zjištění správce daně, popsaných ve zprávě o daňové kontrole č.j. 75799/05/021930/2518 ze dne 25.8.2005 ( část I. Kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období : rok 1999, 2000, 2001, 2002), která byla projednána s daňovým poradcem Ing. Tomášem Gruněm, protokolem o ústním jednání č.j. 75800/05/021930/2518 dne 25.8.2005. Předmětem odvolacích řízení jsou částky ovlivňující základ daně ve výši 1 703 060,- Kč, ve výši 272 425,- Kč, ve výši 202 398,- Kč a ve výši 174 060,- Kč. Dále pak žalovaný ve svých rozhodnutích uvedl žalobcovy odvolací námitky, ke kterým se rovněž vyjádřil. V závěru napadených rozhodnutí žalovaný konstatoval, že ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků hodnotil důkazy podle své úvahy a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, přitom přihlížel ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo. Dospěl k závěru, že správce daně postupoval v souladu s platnými právními předpisy, když upravil hospodářský výsledek pro stanovení základu daně z příjmů roků 1999, 2000, 2001 a 2002 podle § 23 odst. 3 zákona o daních z příjmů o částky 1 703 060,- Kč, 272 425,- Kč, 202 398,- Kč a 174 060,- Kč. Žalobce v žalobě namítal prekluzi dle ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí žalovaným, absenci procesu hodnocení důkazních prostředků, zkrácení na právu být seznámen se všemi důkazy, nezákonnost získání důkazních prostředků, vadnou interpretaci ust. § 23 zákona č. 337/1992 Sb. a nesprávnou aplikaci hmotně právních předpisů. Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě vyjádřil k jednotlivým námitkám žalobce uvedeným v žalobě a navrhl žalobu zamítnout. V replice pak žalobce setrval na žalobě tak, jak byla podána u Městského soudu v Praze. Při ústním jednání konaném dne 29.9.2009 zástupce žalobce trval na podané žalobě v celém rozsahu a odkázal na její písemné vyhotovení. Současně uvedl, že žalobce nemohl ve svém odvolání reagovat na všechny skutečnosti, neboť některé mu nebyly ze strany správce daně sděleny. Trval rovněž na žalobní námitce, že rozhodnutí nebyla řádně doručena a všechna jsou v prekluzi. V tomto směru odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Poukázal na skutečnost, že kromě prekluze podle § 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb. je na místě zohlednit i prekluzi podle § 47 odst. 1 tohoto zákona s tím, že je-li prekluzívní lhůta tříletá, pak v současné době již nelze přezkoumávat rozhodnutí, která byla vydána za 4 po sobě jdoucí roky. Kontrola daně za rok 1999 byla zahájena až 10 měsíců po uplynutí této lhůty. Zástupce žalobce také poukázal na formulaci plné moci vystavené Ing. Tomáši Gruňovi, namítal nesprávnost výkladu ust. § 51 zákona č. 337/1992 Sb. ze strany žalovaného a též namítal nesprávnost tvrzení, že daň byla ve všech čtyřech případech doměřena na základě účetnictví žalobce. Uvedl, že žalobce dodnes neví na základě čeho mu byla daň doměřena, zpráva o daňové kontrole v tomto směru neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti a podle zástupce žalobce není zřejmé, jaké důkazní prostředky byly použity. Poukázal na to, že již při projednání zprávy o daňové kontrole žalobce vznesl relevantní námitky, konkrétně formulované, avšak ani ze strany správce daně, ani ze strany žalovaného na ně nebylo dosud přezkoumatelně reagováno. Navrhl všechna čtyři napadená rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Pověřená zástupkyně žalovaného odkázala na odůvodnění napadených rozhodnutí a na vyjádření k žalobě s tím, že žalovaný trvá na závěru, že předložená plná moc zástupce žalobce byla plnou mocí generální, neboť jí byl pouze vyloučen úkon, který v předmětném daňovém řízení nepřicházel v úvahu. Všechna napadená rozhodnutí tedy byla doručena včas. Ohledně důkazních prostředků poukázala na skutečnost, že daň byla doměřena na základě účetnictví, jiných důkazních prostředků použito nebylo. Rovněž pak uvedla, že pokud je spor o to, že správce daně vyloučil z nahlížení do spisu kontrolní poznámky, pak je o tom veden samostatný soudní spor. Toto vyloučení z nahlížení nemohlo podle pověřené zástupkyně žalovaného ovlivnit závěry kontrolní zprávy. Navrhla zamítnutí žaloby. Ve správním spise předloženém soudu žalovaným se nachází plná moc ze dne 30.1.2004, v níž zmocnitel STAOPRA a.s. zmocňuje Ing. Tomáše Gruně, daňového poradce, aby zmocnitele zastupoval ve všech věcech daní, odvodů, poplatků a jiných podobných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, ve věcech účetnictví a v dalších otázkách souvisejících s předmětem podnikání. Zmocnitel poradce zmocnil, aby ho zastupoval, vykonával veškeré úkony, přijímal doručené písemnosti, podával návrhy a žádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky nebo námitky a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal a potvrzoval, přijímal platby, to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. V plné moci je pak mimo jiné uvedeno, že se plná moc výslovně nevztahuje pouze na úkony směřující k vyměření spotřebních daní, daně k ochraně životního prostředí a jednotlivé úkony dle § 51 zákona č. 337/1992 Sb. Ve správním spise se rovněž nachází protokol o ústním jednání podle §12 zákona č. 337/1992 Sb. ze dne 20.10.2003 č.j. 85152/03/021930/2518, z něhož vyplývá, že předmětem jednání bylo zahájení daňové kontroly u obchodní společnosti STAOPRA a.s., zpráva o daňové kontrole ze dne 25.8.2005 č.j. 75799/05/021930/2518, protokol o ústním jednání podle § 12 zákona č. 337/1992 Sb. ze dne 25.8.2005 č.j. 75800/05/21930/2518, z něhož vyplývá, že předmětem jednání bylo mimo jiné seznámení s výsledky daňové kontroly a se způsobem jejich zjištění a projednání a předání zprávy o daňové kontrole. Nachází se zde rovněž dodatečné platební výměry Finančního úřadu v Benešově ze dne 25.8.2005 č.j. 76398/05/021910/3496, č.j. 76393/05/021910/3496, č.j. 76400/05/021910/3496, č.j. 76403/021910/3496, odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne 22.9.2005 včetně čtyř doplnění odvolání ze dne 18.7.2006 a žalobou napadená rozhodnutí žalovaného. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.9.2009, č.j. 8Ca 19/2007-70 rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 6.11.2006, č.j. 8660/06-1200-204474, č.j. 8661/06-1200-204474, č.j. 8662/06-1200-204474, č.j. 8663/06-1200-204474 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Finanční ředitelství v Praze podalo proti tomuto rozsudku kasační stížnost a Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 31.3.2011 č.j. 9Afs 26/2010-91 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.9.2009, č.j. 8Ca 19/2007-70 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního dále jen „s.ř.s.“) dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci právo vyměřit či doměřit daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.1999 do 31.12.1999 neprekludovalo. Jak Nejvyšší správní soud uvedl: „Výzvou k odstranění pochybností o údajích v daňovém přiznání dle § 43 zákona o správě daní a poplatků ze dne 18.7.2000, č.j. 56248/021910/0377, bylo žalobkyni sděleno, že na jejím daňovém přiznání k daní z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1999 chybí podpis osoby o