2 As 44/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 223/2010- 62 - text 12 pokračování 9A 223/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobců: 1) J. K., 2) P. K., 3) J. B., všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 22.7.2010, sp.zn. SZ 100734/2010/KUSK REG/SI, č.j. 114015/2010/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odboru stavebního úřadu ze dne 2.4.2010, č.j. 021980/2010, sp.zn.:Výst 26821/2009/VJ a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým správním rozhodnutím byla dodatečně povolena stavba „Přístavba, nástavba a stavební úpravy rodinného domu č.p. 1763, Husova ulice, Brandýs nad Labem“ na pozemku st.p. 1076 v k.ú. Brandýs nad Labem. Žalovaný se v napadeném odvolacím rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobců, že se stavební úřad nesprávně vypořádal s jejich občanskoprávními námitkami, spočívajícími v tvrzení, že předmětná stavba naruší pohodu jejich bydlení nad míru přiměřenou poměrům, vytvoří hluboký nevzhledný průjezd mezi oběma domy, který bude po většinu dne zastíněn a který sníží hodnotu jejich nemovitostí. Tvrdili, že otázka zastínění není pouze otázkou norem stavebních, nýbrž má přesah i do norem práva občanského, když podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nadmíru přiměřenou poměrům obtěžoval souseda hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem a stíněním. Otázku zastínění tedy nelze odbýt pouhým poukazem na předloženou studii, dokládající splnění technických či hygienických parametrů stanovených závaznými normami. Studie osvětlení v daném případě neobsahuje žádné kóty ani výpočty, ze kterých by mohla být posouzena správnost závěrů zpracovatele studie. Za významné považovali, že při místním šetření dne 23.3.2010 bylo zjištěno, že ještě v 10.20 hod. byl patrný rozsah zastínění odporujícího závěrům předložené studie. Namítali, že studie nevzala v potaz, že sklon terénu pod stavbou je svažitý a vzdálenost jejich domu a stavby uváděná ve studii neodpovídá skutečnosti ani údajům zjistitelným ze snímku katastrální mapy. Tato studie tedy nemůže být podkladem pro řádné rozhodnutí. Nesouhlasili se závěrem stavebního úřadu, že případné snížení či zvýšení ceny sousedních nemovitostí není skutečností, kterou by stavební úřad měl zkoumat a že nebylo v tomto směru vést dokazování, zejména znaleckým posudkem. Snížení hodnoty jejich nemovitosti je zásadním zásahem do jejich vlastnického práva a stavební úřad je povinen většinu námitek občanskoprávního charakteru ve stavebním řízení řešit. To, že tak neučinil znamená, že zatížil řízení vadou a rozhodnutí vydal na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Stavební úřad byl povinen se zabývat konkrétními důsledky konkrétní stavby a nemůže konstatovat, že každá stavba má vliv na cenu okolních nemovitostí. Podstatné je, zda vliv stavby nepřesahuje míru přiměřenou poměrům. Konstatování stavebního úřadu, že posuzovaná stavba není excesem z hlediska zastínění a estetických dopadů, resp. snížení pohody bydlení vzhledem k okolní zástavbě, pak tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Nikde nebyla zjištěna obdobná situace a ve vilové čtvrti, ve které se předmětná stavba nachází, se obdobný stav nevyskytuje. V dané situaci se také nejedná o stíněnou zástavbu v centru města. Žalobci uvedli, že si nejsou vědomi, že by jim byla poručena rozhodnutí o výjimkách z příslušných ustanovení vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území v souvislosti s oknem umístěným ve stěně domu na hranici s pozemkem parc. č. 1059 a výjimka z vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu (požárně nebezpečný prostor), která měla být udělena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 18.2.2009. Dle žalobců měla být zkoumána otázka požárně nebezpečného prostoru a stavební úřad měl přiznat orgánům hygieny a požární ochrany postavení dotčených orgánů státní správy. Namítali, že o vyjádření těchto orgánům pro posouzení v souladu stavby se zájmy společnosti není v odůvodnění rozhodnutí ani zmínka. Žalovaný považoval odvolací námitky žalobců za nedůvodné. Uvedl, že je bez jakýchkoliv pochybností, že námitky žalobců se týkají narušení pohody bydlení způsobené zastíněním pozemku a stavby a snížení hodnoty jejich nemovitosti. Před stavebním úřadem však studie denního osvětlení a proslunění prokázala, že limitní hodnoty překročeny nebudou, studie zpracovala autorizovaná osoba, která odpovídá za správnost uvedených údajů. To, že ve studii nejsou uvedeny žádné vzdálenosti mezi budovami, neznamená, že autorizovaná osoba tyto údaje nezjišťovala, když studie je zpracována pomocí počítačového programu, kde se příslušné hodnoty zadávají. Stavební údaj pak vychází ze závěrů odborné studie. Pokud žalobci zpochybnili správnost této studie, měli možnost v průběhu řízení nechat zpracovat studii konkurenční a pak v případě, že by tyto studie byly v rozporu, bylo na stavebním úřadu, aby nechal zpracovat studii další a poté si učinil vlastní úsudek. Zásah navrhované stavby do práv žalobců podle stavebního úřadu nepřesáhne takovou intenzitu, aby šlo o absolutní ztrátu soukromí, pohody bydlení či poklesu hodnoty jejich nemovitosti. Ve svém uvážení správní úřad přihlíží i tomu, zda je stavba v souladu s územním plánem a obecnými technickými požadavky na výstavbu a ani v tomto bodě nebylo zjištěno porušení právních předpisů. K požadavku žalobců na vypracování znaleckého posudku k podpoře jejich tvrzení o snížení hodnoty nemovitosti žalovaný uvedl, že stavební úřad ve svém odůvodnění zcela správně poukázal na to, že znalecký posudek ve věci ocenění sousední nemovitosti není v řízení, kde se posuzuje možnost povolení stavby relevantní, nehledě na to, že znalecký posudek stanoví obecnou hodnotu stavby bez ohledu na okolní stavby. Ve stavebním řízení o povolení stavby se nezjišťují otázky dopadu nových staveb na sousední zástavbu v oblasti majetkové a neexistuje právní předpis, na základě něhož by bylo možné tvrzení snížení hodnoty domu žalobců jakkoliv stanovit a objektivizovat. Jde sice o jistý reálný základ těchto námitek, nicméně vždy jde o subjektivní názor majitelů nemovitosti a jejich vědomí, zda dochází při možné úvaze o prodeji nemovitosti v důsledku okolních staveb ke snížení hodnoty. Podmínky staveb a jejich okolí, včetně prodejnosti nemovitosti jsou dle žalovaného dány v platné územně plánovací dokumentaci, když jsou to územní plány a regulační plány, které stanoví základní koncepce rozvoje území obce, ochranu jeho hodnot a plošného a prostorového uspořádání. K námitce žalobců, že nebyli účastníky řízení o výjimce podle vyhlášky č. 137/1998 Sb. ze zásahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek č. parc. 1059, žalovaný uvedl, že v tomto řízení žalobci nebyli účastníky řízení, a proto jim také nebylo toto rozhodnutí oznámeno. Pro stavbu bylo zpracováno požárně bezpečnostní řešení stavby a v ostatních částech požárně nebezpečný prostor nepřesahuje hranice stavebního pozemku. V dané věci pak ani Krajská hygienická stanice a orgán požární ochrany nejsou dotčenými orgány. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba. Žalobci v podané žalobě namítali, že navýšením stavby o nástavbu dojde nad míru přiměřenou poměrům k zásahu do jejich vlastnického práva zastíněním průjezdu, zhoršením výhledu, vytvoření dojmu stísněnosti a ke vzhledovému znehodnocení prostoru mezi jejich domem a domem stavebníků v důsledku vzniklého úzkého prostoru lemovaného vysokými štítovými stěnami obou domů. Žalobci uvedli, že tato námitka směřovala proti zhoršení pohody bydlení. Namítali, že žalovaný neposuzoval otázku narušení pohody bydlení v souladu s výkladem tohoto pojmu podaným v již rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2As 44/2005-116 tak, aby sice z objektivistického úhlu zkoumal intenzitu narušení jednotlivých činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, ale také aby neabstrahoval od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, jichž se má stavba dotýkat. Pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku, čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachu a prachu, oslunění apod.