10 As 112/2014 — Nejvyšší správní soud

9 A 251/2010- 77 - text [OBRÁZEK]Číslo jednací: 9A 251/2010 - 77-84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: A. P., zast. Mgr. Liborem Špundou, advokátem se sídlem Olomouc, Masarykova třída 795/41, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8.10.2010 č.j. PUV 1993-1313/890/2010/ÚPV t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8.10.2010 č.j. PUV 1993-1313/890/2010/ÚPV a rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 7.12.2009 č.j. PUV 1993-1313/67969/2008/ÚPV se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.712,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Libora Špundy. O d ů v o d n ě n í: Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu průmyslového vlastnictví zamítl rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 7.12.2009 o výmazu užitného vzoru žalobce č. 1407 s názvem „Výztužná síť“ z rejstříku užitných vzorů, provedeného na základě návrhu podaného společností K + K Computer producer, s.r.o., IČ: 25366343, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně o výmazu předmětného užitného vzoru potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí orgán rozhodující o rozkladu konstatoval, že dne 18.2.1994 zapsal Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad“) do rejstříku užitných pokračování 2 9A 251/2010 vzorů užitný vzor č. 1407 s názvem „Výztužná síť“, s právem přednosti ode dne 17.9.1993, který dne 17.9.2003 zanikl uplynutím doby platnosti. Návrhem doručeným Úřadu dne 20.11.2008 se společnost K + K Computer producer, s.r.o. (dále též jen „navrhovatel“) domáhala výmazu výše uvedeného zaniklého užitného vzoru z rejstříku užitných vzorů s odůvodněním, že chráněné technické řešení v době jeho přihlášení nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, tudíž nesplňovalo zákonné podmínky podle § 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 478/1992 Sb.“), za jehož platnosti byl užitný vzor zapsán, pro udělení ochrany. Jelikož po zániku užitného vzoru musí navrhovatel dosvědčit právní zájem na projednání výmazu zaniklého napadeného užitného vzoru ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 478/1992 Sb., předložil navrhovatel na výzvu Úřadu dne 29.12.2008 kopii smlouvy o využívání zaniklého napadeného užitného vzoru uzavřené mezi navrhovatelem a žalobcem jako původcem užitného vzoru, a dále kopii sdělení Krajského soudu v Ostravě o zpochybnění platnosti licenční smlouvy z důvodu nedodání funkčního zařízení navrhovateli společností SEPAS. Dne 7.12.2009 bylo s odvoláním na § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 478/1992 Sb., vydáno rozhodnutí správního orgánu I. stupně o výmazu předmětného užitného vzoru s odůvodněním, že technické řešení chráněné zaniklým napadeným užitným vzorem č. 1407, definované v nárocích na ochranu 1 a 2, nebylo způsobilé k ochraně podle ustanovení § 1 téhož zákona, neboť nepřesahovalo rámec pouhé odborné dovednosti, a nesplňovalo tak podmínky zápisné způsobilosti. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonem stanovené lhůtě rozklad. Orgán rozhodující o rozkladu poté v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul jednotlivé námitky uplatněné žalobcem v rozkladu, uvedl, jakým způsobem se k rozkladu vyjádřil navrhovatel, a konstatoval obsah dalších podání navrhovatele adresovaných Úřadu. Následně citoval relevantní právní úpravu (§ 1, § 4 odst. 1 a 2, § 17 odst. 1 písm. a/, § 17 odst. 4 zákona č. 478/1992 Sb.) a uvedl, že užitný vzor č. 1407 byl s právem přednosti ode dne 17.9.1993 zapsán do rejstříku užitných vzorů se dvěma nároky na ochranu následujícího znění: „1. Výztužná síť určená pro kotvení a zpevňování omítky zahrnující nosné pletivo, na němž jsou vzájemně odděleně upevněny distanční prvky, vyznačující se tím, že distanční prvky (2) jsou zhotoveny z napěněné odlehčené organické hmoty. 2. Výztužná síť podle nároku 1, vyznačující se tím, že nosným pletivem (1) je drátěné pletivo a distanční prvky (2) jsou zhotoveny z pěnového polystyrenu ve tvaru čoček uspořádaných ve vzájemných pravidelných odstupech.“ V návrhu na výmaz byly podle orgánu rozhodujícího o rozkladu jako důkazní prostředky svědčící o nepřesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti technického řešení chráněného napadeným zaniklým užitným vzorem, uplatněny následující dokumenty: D1 dva dopisy týkající se reklamace stroje BOGO II ze dnů 29.10.1998 a 8.1.1999, D2 kopie jedné stránky prospektu „pletivo keramické Staussovo“, nedatovaná, D3 kopie str. 8 odborné publikace Ing. Emila Jenerála s názvem „Užitné vzory“ vydané Úřadem v roce 2002. Dne 26.5.2009 byl Úřadu doručen doplněk návrhu na výmaz, k němuž navrhovatel na podporu svých argumentů připojil následující dokumenty: D4 německý patentový spis č. 51158 z roku 1889, pokračování 3 9A 251/2010 D5 přihlášku užitného vzoru PUV 2009 - 21193 s názvem „drátěná armovací síť“, zveřejněnou dne 26.8.2009, D6 kopii čtyř stran propagačních listů výrobce výztuží s keramickými distančními prvky, nedatováno, D7 vzorek „výztužné sítě“ s keramickými distančními prvky, nedatovaný, D8 vzorek „výztužné sítě“ s distančními prvky z napěněné a odlehčené organické hmoty, nedatovaný. Orgán rozhodující o rozkladu pokládal za nutné uvést, že jako důkaz o nepřesáhnutí rámce pouhé odborné dovednosti nelze akceptovat takové dokumenty, které byly zveřejněny po datu práva přednosti napadeného užitného vzoru, a dále takové dokumenty, které nejsou opatřeny datem zveřejnění, a tudíž nemohou být relevantními důkazy o zpřístupnění veřejnosti, ale ani takové dokumenty, které nemají charakter veřejně dostupné tiskoviny, či dokumenty, ze kterých nelze seznat podstatu řešení. Dokument D1 byl podle upřesněného vyjádření navrhovatele výmazu předložen k prokázání právního zájmu, jeho obsah proto nebyl orgánem rozhodujícím o rozkladu posuzován jako stav techniky. Také dokument D3, tj. výňatek z výše specifikované publikace s názvem „Užitné vzory“, nepředstavuje součást stavu techniky, protože žádné relevantní informace k předmětu napadeného užitného vzoru neobsahuje. Byl předložen na podporu argumentace k výkladu posuzování kritéria tvůrčí úrovně posuzovaného technického řešení. Doplněné dokumenty D5 a D6, kterými navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 21.5.2009, doručeném Úřadu dne 26.5.2009, doplnil návrh na výmaz, nelze akceptovat, neboť důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh na výmaz dovolává, nemohou být dodatečně měněny (§ 18 odst. 2 zákona č. 478/1992 Sb., podle kterého musí být návrh na výmaz věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá). Vzorky, které byly předloženy jako dokumenty D7 a D8 avizované v původním podání návrhu na výmaz, nejsou označeny datem a navrhovatel ani jiným způsobem nedoložil jejich zveřejnění před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru. Nelze je proto přijmout jako důkaz stavu techniky před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru. Orgán rozhodující o rozkladu se dále zabýval otázkou, zda správní orgán I. stupně postupoval správně, když shledal, že výrobek „pletivo keramické Staussovo“, označený jako důkaz D2 známý z dokumentu D4, tvoří relevantní stav techniky, a přijal dokument D4 jako důkaz stavu techniky pro posuzování způsobilosti k ochraně napadeného zaniklého užitného vzoru. Orgán rozhodující o rozkladu nejprve zkoumal, zda správní orgán I. stupně v rámci řízení o výmazu užitného vzoru připustil či nepřipustil další důkaz, navržený navrhovatelem výmazu teprve po podání návrhu na výmaz. V této souvislosti uvedl, že součástí návrhu na výmaz byl odkaz na existenci výrobku „pletivo keramické Staussovo“, označeného jako důkaz D2, se kterým se mohla podle názoru navrhovatele široká veřejnost dostatečně seznámit a jež je v napadeném zaniklém užitném vzoru uvedeno v popisu v části „dosavadní stav techniky“. Navrhovatel v doplnění návrhu na výmaz předložil německý patentový spis č. 51158 z roku 1889, na němž je jako majitel uveden Paul Stauss. Navrhovatel dokument D4 předložil jako důkaz, že výrobek „pletivo keramické Staussovo“ vyobrazený a popsaný v dokumentu D2 byl známý ze stavu techniky před datem práva přednosti napadeného zaniklého užitného vzoru. Orgán rozhodující o rozkladu shledal, že správní orgán I. stupně provedl podrobné srovnání technických znaků výrobku z dokumentu D2 s technickými znaky výrobku pokračování 4 9A 251/2010 z dokumentu D4 a porovnáním vyobrazení a popisu výrobku z dokumentu D2 s obsahem dokumentu D4 zjistil, že v obou dokumentech je vyobrazen a popsán výrobek „pletivo keramické Staussovo“, resp. nosič omítky. V obou případ