6 As 44/2008 — Nejvyšší správní soud

9 Af 6/2011- 57 - text 8 pokračování 9Af 6/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: 4VIP s.r.o. se sídlem Praha 4, Kunratice, Velké Kunratické 1362/29, IČ 279 68 693, zast. Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Praha 4, Budějovická 1387/7, o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 8.12.2010, č.j. 12129-2/2010-170100-21, t a k t o : I. Rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 8.12.2010, č.j. 12129-2/2010- 170100-21, se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14.826,- Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Jana Boučka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí Celního ředitelství Praha ( nyní Generální ředitelství cel ), kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Celního úřadu Praha D1 ( dále jen celní úřad ) ze dne 26.11.2009, č.j. 19832-2/2009-176800-021 tak, že podle § 90 odst. 1 písm. c ) zákona č. 500/2004Sb., správní řád ( dále jen správní řád ) byla výroková část původní výrokové části prvoinstančního správního rozhodnutí nahrazena výrokem: „Podle ustanovení § 135d odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v platném znění, a s použitím § 67 zákona č. 500/2004 Sb.,správní řád v platném znění, se ukládá právnické osobě 4 VIP s.r.o., IČ 27968693, se sídlem Karlovy Vary, Mattoniho nábřeží 204, PSČ 360 01 povinnost uhradit náklady v souvislosti se zničením zboží, u kterých bylo rozhodnuto o jejich propadnutí, nebo zabrání rozhodnutím Celního úřadu v Karlových Varech č.j. 4592-3/2009-086100-021 ze dne 27.05.2009, a to ve výši 48.603,10 Kč, na bankovní účet číslo 19-57729011/0710, variabilní symbol: 21117, specifický symbol: 27968693. Náklady jsou splatné v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád v platném znění, do 30 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí.“ Žalobce v žalobě poukázal na ustanovení § 135d odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ( dále jen zákon o spotřební dani ) a tvrdil, že rozhodnutí o uložení povinnosti k náhradě nákladů na správu a zničení propadlého zboží je akcesorické povahy k rozhodnutí o propadnutí zboží, tzn. že rozhodnutí o povinnosti pachatele k náhradě nákladů spojených se správou a zničením propadlého nemůže samo o sobě obstát, je-li nezákonné rozhodnutí o propadnutí zboží. Dále žalobce popsal podstatu správního deliktu, za který mu byla uložena sankce-pokuta ve výši 100.000,- Kč a propadnutí zboží, podle níž měl žalobce prodávat zboží-alkohol, tabák a tabákové výrobky v prostorách nezkolaudovaných k takovému účelu. Jednalo se přitom o zboží, u něhož byla splněna daňová povinnost, bylo řádně opatřené předepsanými nálepkami-kolky, prokazujícími jeho zdanění. V žádném případě se nejednalo o neoznačené tabákové výrobky nebo lihoviny. Namítal, že každá zákonná norma a její výklad musí současně splňovat podmínky legality, legitimity a proporcionality. Ustanovení § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních atribut proporcionality postrádá, neboť žalobce se pouze provinil prodejem značených alkoholických a tabákových výrobků v prostorách nezkolaudovaných pro takový účel. Zboží nabyl legálním způsobem, jedná se o zboží, které bylo zabaleno v neprodyšných obalech a nejedná se o žádný volně přístupný materiál, který by mohl jakkoliv ohrožovat věci či osoby, jedná se o běžné spotřební zboží, jehož dostupnost je omezena pouze věkem kupujícího. Hodnota zboží, které bylo celními úředníky zajištěno a následně bylo rozhodnuto o jeho propadnutí a zničení, je ve výši přibližně 3 miliony Kč. Taková sankce je zcela nepřiměřená míře provinění a společenské nebezpečnosti jednání, spočívajícího pouze v tvrzeném prodeji značených alkoholických a tabákových výrobků v prostoru, který nebyl stavebně technicky určen k takovému prodeji. Sankce propadnutí zboží je další sankcí vedle pokuty za provinění ve výši 100.000,- Kč. U žalobce bylo zasaženo vlastnické právo zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod ( dále jen Listina ), neboť nepřiměřený postih ve formě uložení pokuty, propadnutí a zničení zboží, a povinnost k náhradě nákladů na zničení zboží v daném případě znamená podstatné zmenšení majetku žalobce a součet všech těchto postihů-následků je nepřiměřený povaze a závažnosti deliktu. Tvrdil, že v projednávané věci od počátku nebyly splněny zákonné podmínky § 42 zákona o spotřebních daních, tím méně podmínky pro to, aby bylo rozhodnuto o propadnutí zboží podle § 135d odst. 1 téhož zákona. Nejednalo se o zboží ve smyslu § 42 citovaného zákona, takže celní orgány nebyly oprávněny toto zboží vůbec zajistit, natož následně rozhodnout o jeho propadnutí. Ze shora uvedených důvodů nemohlo být proto rozhodnuto ani o zničení zboží. Proto postrádá zákonný podklad i rozhodnutí ukládající žalobci povinnost uhradit náklady na správu a zničení zboží. Náklady vynaložené celními orgány na zničení propadlého alkoholu a tabákových výrobků nejsou účelně vynaloženými náklady, neboť celní orgány nebyly a nejsou nadány pravomocí rozhodnout o propadnutí značených lihovin a tabákových výrobků podle § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daní a contrario. Celní orgány vykonávaly státní moc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Opodstatněnost žalobních námitek byla potvrzena i pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22.12.2010 č.j. 57Ca 85/2009-59, kterým bylo pro nezákonnost rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 20.08.2009 č.j. 6889-02/09-1601-21, jímž bylo v druhém stupni rozhodnuto o uložení sankce – pokuty 100.000,- Kč a o propadnutí ( posléze zničeného ) zboží žalobce. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný argumentoval obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že žalobou napadeným rozhodnutím byla sankce ve výši 200.000,- Kč snížena na částku 100.000,- Kč. Žalovaný k tvrzení žalobce, že se jedná o rozhodnutí akcesorické povahy k rozhodnutí o propadnutí zboží poukázal na § 135d odst. 3 zákona o spotřebních daní a uvedl, že jiný zákonný postup nebyl v této věci možný. Rozhodnutí Celního úřadu Karlovy Vary a Celního ředitelství Plzeň, kterými byla uložena sankce pokuty a sankce propadnutí zboží, nabyla právní moci dne 24.08.2009 a pokud celní úřad propadlé zboží zničil, což mu ukládá ustanovení § 135d odst. 5 citovaného zákona, předepsal náklady, které mu vznikly žalobci. Podle názoru žalovaného nevzbuzuje ustanovení § 135d odst. 3 zákona o spotřebních daní pochybnosti. Náklady byly žalobci předepsány v souladu s platnou právní úpravou. Žalobou napadené rozhodnutí tak neshledal nezákonným. Jinou otázkou je následné zrušení rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň Krajským soudem v Plzni rozsudkem č.j. 57Ca 85/2009-29 ze dne 22.12.2010. Tento rozsudek tak nemohl ovlivnit napadené rozhodnutí Celního úřadu, které bylo vydáno dne 26.11.2009 ani rozhodnutí žalovaného, které bylo vydáno dne 08.12.2010. Ani v tomto ohledu tak žaloba není důvodná. Podle názoru žalovaného je cestou k přezkoumání rozhodnutí vydaných žalovaným a celním úřadem použití mimořádných opravných prostředků v souladu s ustanovením správního řádu, nikoliv správní žaloba. Žalobce zvolil i variantu použití mimořádného opravného prostředku a podal dne 10.02.2011 žádost o obnovu řízení vztahující se k napadenému rozhodnutí i rozhodnutí celního úřadu. Tato žádost byla zaevidována žalovaným pod č.j. 3353/2011-170100-021, její přílohou a důvodem podání žádosti o obnovu řízení byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni. K dotazu žalovaného sdělilo Celní ředitelství Plzeň podáním ze dne 17.05.2011 č.j. 4114-2/2011-160100-021, že podalo kasační stížnost proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni. Odkladný účinek kasační stížnosti požadován nebyl a nové rozhodnutí ve věci prozatím nebylo vydáno. Ve věci obnovy řízení nebylo doposud žalovaným rozhodnuto. V momentě, kdy žalovaný ve věci obnovy řízení rozhodne a obnovu řízení povolí, bude soud neprodleně informovat a navrhne soudu, aby řízení ve věci správní žaloby přerušil podle § 47 odst. 2 s. ř. s. V podání ze dne 18.07.2011 žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že o kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem dosud nebylo rozhodnuto, a proto je třeba vycházet z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22.12.2010. V podání ze dne 16.08.2013 žalobce sdělil, že byl dne 06.08.2013 Ústavním soudem vyhlášen nález ve věci sp.zn. PL Ús 37/11, který se týká základu věci, tedy zda správní orgán byl či nebyl oprávněn zajistit alkohol a následně jej i zničit. Z řešení této otázky se pak odvíjelo i řešení otázky nastolené žalobou, tedy zda