2 As 130/2012 — Nejvyšší správní soud

3 A 138/2013- 65 - text 9 pokračování 3A 138/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: STOJKASTAV spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Pod Labuťkou 952/13, zast. JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem, sídlem Mírové nám. 124, Louny, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.10.2013, zn. 2125/530/13/Zm, 74542/ENV/13, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „žalovaný“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Ústí nad Labem (dále jen „inspekce“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 3.10.2013, č.j. ČIŽP/44/OOH/SR01/1306193.008/13/ULP a napadené rozhodnutí potvrzeno. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 700.000,- Kč za porušení povinnosti vyplývající z ust. § 18 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), kterého se žalobce dopustil tím, že jako provozovatel zařízení ke sběru, výkupu a úpravě odpadů, vykoupil v období od 18.2.2013 do 12.4.2013 od fyzické osoby pana D. S. ve 14 případech celkem 380 kg měděných hřbitovních uren. Žalobce namítá v žalobě, že byla zkrácena jeho práva nezákonným rozhodnutím žalovaného, s nímž nesouhlasí, protože rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného vyhodnocení důkazů a skutečností. Žalobce především namítá, že nevěděl, že odpad, který byl celkem ve 14 případech v předmětném období vykupován od pana D. S., je výkupem měděného odpadu, který pochází z uren, tedy věcí pietního charakteru. Tento údaj se dozvěděl až v od Policie ČR, která vyšetřovala trestnou činnost pana D. S.. Žalobce vycházel z tvrzení pana D. S., že se jedná o odpad z demontáže klempířských prvků, které obdržel od svého strýce ze SRN. Dle žalobce se jednalo o běžný měděný odpad, který byl obdobný jinému měděnému odpadu. Skutečnost, že se jednalo o věci pietního charakteru, nebylo shledáno ani zpracovatelskou firmou, jíž byla část zmíněného odpadu předána k dalšímu zpracování. Správní orgán u zpracovatele vůbec neprovedl šetření a vycházel pouze z oznámení policie. V návaznosti na uvedené namítá žalobce, že správní orgán sám objektivně nezjistil skutkový stav a pouze vycházel ze zjištění Policie ČR. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, který v odůvodnění uvedl, že „ na základě dopisu provedla ČIŽP kontrolu u žalobce a podle výkupek se potvrdilo, že došlo k výkupu části věcí pietního charakteru…“, protože výkupky jsou na „měděný odpad“ a nikoliv na věci pietního charakteru. Dle žalobce žalovaný účelově interpretuje v neprospěch žalobce vyjádření jeho jednatele. Žalobce namítá, že žalovaný nehodnotil vyjádření žalobce ze dne 22. 7. 2013 v kontextu tehdejší situace. Ve vyjádření sice jednatel připustil, že došlo k výkupu hřbitovních uren a sdělil, že učinil výchovná a organizační opatření, aby se obdobné jednání neopakovalo, učinil tak však na základě vyjádření Policie ČR. Žalobce rovněž vytýká žalovanému „snahu potrestat žalobce tzv. za každou cenu“, což dovozuje z části odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný mimo jiné uvedl, že „žalobce není zbaven odpovědnosti za výkup odpadu pietního charakteru, když jeho zaměstnanec nevěděl, že vykupuje urny, jelikož dlouho pobývá v ČR a sběrna se nachází v blízkosti hřbitova“. Takové hodnocení je zcestné a zavádějící, stejně jako odůvodnění, že „zaměstnanec žalobce svým jednáním, tedy tím pádem žalobce, tak svým jednáním napomáhal v pokračování trestné činnosti pachatele“. Žalovaný v rámci odůvodnění rozhodnutí posuzuje de facto otázku, která mu nepřísluší, když hodnotí osobu zaměstnance žalobce, potažmo i žalobce, k nimž uvádí, že napomáhali v pokračování trestné činnosti hlavnímu pachateli, k čemuž žalobce dodává, že pokud by uvedené vyplynulo z vyšetřování, bylo by takové jednání postiženo v rámci trestního řízení. Závěrem žaloby uvedl žalobce, že je bezproblémovou výkupnou, poukázal znovu, že nebylo v jeho možnostech zjistit, že jde o odpad pietního charakteru a rovněž poukázal na jeho podporu ze strany obce Libčeves. S ohledem na uvedené navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, in eventum, aby soud využil svého moderačního práva dle § 78 odst. 2 s.ř.s. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a k věci uvedl, že nesouhlasí s tím, že by byla v proběhlém řízení jakkoli krácena práva žalobce, ať již před správním orgánem I. stupně, nebo žalovaným. Skutečnost, že žalovaný vycházel ze zjištění Policie ČR, je dle žalovaného zcela v souladu se zákonem. Žalovaný dále poukazuje na skutečnost, že zajištěné předměty nevykazovaly jakékoli klempířské prvky, naopak z jejich vzhledu bylo jednoznačně patrné, že se jedná o urny určené k uložení lidských ostatků, přičemž skutečnost, že byl zaměstnanec provozovny žalobce zproštěn obžaloby, je zcela irelevantní ve vztahu k porušení zákona o odpadech. Žalovaný rovněž poukazuje na důvod přijetí novely zákona o odpadech, jímž bylo do zákona vloženo ust. § 18 odst. 3 až 11, které bylo mimo jiné též reakcí na odcizení a znehodnocení mosazných nápisů na náhrobcích v památníku v Terezíně. Pokud žalobce argumentuje tím, že na výkupkách je uvedeno, že byl vykoupen měděný odpad, k tomuto žalovaný pouze uvádí, že daný fakt nevylučuje, že pracovník žalobce již v době vyplňování výkupek jednal s plným vědomím toho, že výkup odpadu pietního charakteru je zakázán a v daném případě účelově uvedl, že se jedná o měděný odpad. Na účelovost počínání pracovníka žalobce usuzuje žalovaný rovněž ze skutečnosti, že se pachatel pokoušel prodat uvedené urny v jiných provozovnách, kde byl právě z důvodu, že pracovníky bylo rozpoznáno, že se jedná o urny, odmítnut. Dle žalovaného je třeba zohlednit, že k výkupu odpadu pietního charakteru došlo opakovaně, tj. celkem ve 14 případech, proto považuje argumentaci neznalostí za bezpředmětnou. Námitku žalobce, že snahou žalovaného bylo potrestání žalobce za každou cenu, považuje žalovaný za nesmyslnou. Poukazuje na obsah správního spisu a zdůrazňuje, že postih žalobce byl pouze reakcí na jeho předchozí nezákonné jednání, když žalobce prokazatelně opakovaně vykoupil uvedené předměty a tím napomáhal trestné činnosti jiných osob. Současně žalovaný poukazuje na skutečnost, že správní orgány uváděly ve svých rozhodnutích ve vztahu k existenci provozovny jiné skutečnosti, než které posléze uvádí ve své žalobě žalobce. K otázce přiměřenosti pokuty žalovaný uvádí, že při stanovování její výše vycházel jednak ze správního spisu a jednak z informací z registru ISPOP, z něhož vyplývá, že zařízení za rok 2012 přijalo celkem 876 t železa, 8 t mědi a bronzu, 12 t hliníku, 0,5 t zinku a 1,73 t olova, kdy při stanovených výkupních cenách od veřejnosti za železo ve výši 4,8 Kč/kg, měď ve výši 120 Kč/kg, hliník ve výši 33 Kč/kg, olovo ve výši 31 Kč/kg, činila hodnota jen přijatých odpadů necelých 7 milionů korun. S ohledem na tuto skutečnost pokládá žalovaný tvrzení žalobce o výši současných příjmů za nesmyslné. Současně poukazuje na skutečnost, že žádné věrohodné doklady o svém hospodaření žalobce v průběhu správního řízení nepředložil. Výše pokuty nemohla proto být likvidační, současně však nemohla být ani nižší, a to zejména s ohledem na preventivní funkci pokuty. V replice setrval žalobce na žalobních námitkách a dále uvedl, že správní orgán nemá odbornost v oblasti klempířství a nepřísluší mu proto hodnotit, zda vykoupený materiál měl povahu klempířských prvků, či nikoli. Žalobce se ohrazuje proti tvrzení žalovaného, že zaměstnanec žalobce napomáhal trestné činnosti jiných osob, v této souvislosti poukazuje na zprošťující rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24.9.2013, sp.zn. 5T 26/2013, který je v právní moci od 25.9.2013. K nepředložení dokladů o výši jeho příjmů žalobce uvádí, že tato skutečnost není předmětem dokazování v rámci řízení o porušení zákona o odpadech. Pokud žalovaný vycházel z údajů z evidence, poukazuje žalobce na skutečnost, že uvedené údaje nedokládají konečný hospodářský výsledek. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce (v přípise ze dne 2. 1. 2014) i žalovaný (v přípise ze dne 15. 1. 2014) výslovně uvedli, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání (§ 51 s.ř.s.). Městský soud v Praze posoudil věc takto: V daném případě byla rozhodnutím České inspekce životního pr