6 As 51/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 51/2012- 34 - text 7 pokračování 3A 51/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Milana Taubera a JUDr. Jana Ryby v právní věci žalobkyně: M. B., bytem R. 6/698, P. 10, zast. JUDr. Jindřichem Bellingem, advokátem se sídlem Husitská 70, Praha 3, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. S-MHMP 952444/2011/OST/Pt/Zá, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný“ nebo odvolací orgán“) k odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 10 (dále jen „stavební úřad“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. OST 006185/2010/Prů, č. j. P10-032487/2011 tak, že ve výroku za slovy „(napravo od schodiště a směrem do ulice)“ vložil text „ve 2. patře (3.NP)“ a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo vlastníku domu č. p. 698/7 v k. ú. Vršovice, panu M. T., nařízeno odstranění stavby stavební úpravy v bytě č. 698/7, o velikosti 2+1 spočívající v rozšíření předsíně a zajištění přístupu všech pokojů pouze z předsíně. Žalobkyně, která je nájemkyní dotčeného bytu, napadené rozhodnutí považuje za nesprávné a nezákonné z následujících důvodů: V prvním žalobním bodu tvrdí, že ze změny výroku prvostupňového rozhodnutí plyne, že řízení bylo zahájeno a vedeno ohledně neurčitě stanoveného předmětu řízení, z čehož dovozuje žalobkyně zmatečnost celého řízení. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že odvolací orgán se řádně nevypořádal s její námitkou, že provedení nařízených stavebních prací bude zásahem do nedotknutelností jejího obydlí (přitom dle zjištění provedených během řízení stavební úpravy po technické stránce v ničem nenarušují zájmy chráněné stavebním zákonem a jediným nedostatkem je nesouhlas vlastníka nemovitosti) a rovněž s námitkou, že napadeným rozhodnutím je dávána přednost zájmu správního orgánu na souladu stavební dokumentace se skutečností před právem žalobkyně na nedotknutelnost obydlí. Zásah do práva na nedotknutelnost obydlí je přitom přípustný jen v případě, kdy je to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku, avšak v daném případě žádná z těchto okolností nenastala. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně dále namítá, že podnět k zahájení řízení vzešel od současného vlastníka nemovitosti v šikanózním úmyslu a je v rozporu s účelem veřejné správy být nástrojem takového úmyslu. Žalobkyně přitom upozornila, že v jiných rozhodnutích týkajících se stejné nemovitosti odvolací orgán uvedl okolnosti, které dosvědčují šikanózní úmysl vlastníka, avšak v daném řízení se vůbec otázkou, zda se správní řízení stalo nástrojem šikany, nezabýval. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a k žalobním námitkám uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že ze změny výroku rozhodnutí lze vyvodit, že řízení bylo zahájeno a vedeno ohledně neurčitě stanoveného předmětu řízení. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že po celou dobu řízení byly předmětné stavební úpravy určeny zcela přesně a nezaměnitelně a od počátku řízení bylo zřejmé, že jde o stavební úpravy v bytě č. 698/7 nacházejícího se ve 2. patře bytového domu č. p. 698 v k. ú. Vršovice. Vzhledem k tomu, že výrok napadeného prvostupňového rozhodnutí postrádal údaj ohledně patra, v němž se dotčený byt nachází, byl tento údaj v rozhodnutí o odvolání upraven a zpřesněn. K námitce ohledně namítaného zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí, žalovaný uvádí, že toto ústavně zaručené právo lze prolomit pouze na základě zákona a v daném případě se tak stalo mimo jiné na základě § 695 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení je nájemce povinen umožnit provedení stavebních úprav bytu, pokud je pronajímatel provádí na základě příkazu příslušného orgánu státní správy; jinak nájemce odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla. Dále žalovaný konstatoval, že řízení o odstranění stavby je dle předchozí i současné úpravy stavebního zákona správním řízením zahajovaným z úřední povinnosti správním orgánem bez ohledu na to, zda byl k zahájení takového řízení dán podnět či nikoli. V daném případě podnět byl podán tehdejším vlastníkem domu, F. T. Ve všech dotčených bytech byl následně proveden státní stavební dohled a stavební úřad poté na základě svého zjištění zahájil řízení o odstranění stavby. Dle předchozí i současné právní úpravy lze nepovolenou stavbu dodatečně povolit, je však třeba, aby stavebník prokázal soulad stavby s veřejným zájmem, přičemž důkazní břemeno nese stavebník. Je na něm, aby kromě žádosti o dodatečné povolení předložil podklady ve stejném rozsahu jako ke stavebnímu povolení, tedy i právo stavbu provést. Současný vlastník, M. T., s dodatečným povolením stavebních úprav nesouhlasil. Krom toho žalobkyně o dodatečné povolení předmětné stavební úpravy ani nikdy nepožádala. Námitka žalobkyně, že stavební úpravy nenarušují zájmy chráněné stavebním zákonem, je tudíž z hlediska rozhodnutí ve věci, bezpředmětná. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce (výzva doručena žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce dne 5. 6. 2012) ani žalovaný (výzva doručena rovněž dne 5. 6. 2012) ve stanovené lhůtě dvou týdnů svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřili (§ 51 s. ř. s.). Městský soud v Praze posoudil věc takto: Na základě listin obsažených ve správním spise soud zjistil, že v roce 2002 se majitelem domu č. p. 698 v k. ú. Vršovice stal pan F. T., který po zjištění, že v některých bytech domu byly provedeny stavební úpravy, aniž k nim existují doklady, podal podnět stavebnímu úřadu. Na základě podnětu byl ve všech bytech proveden státní stavební dohled. V případě bytu č. 7 spočívala stavební úprava ve vybudování nenosných příček v kuchyni a v pokoji za účelem rozšíření předsíně na úkor těchto místností a dále přemístění dveří v nenosné příčce o tl. 8 cm mezi pokoji. Tyto stavební úpravy vyžadovaly dle tehdy platného stavebního zákona buď ohlášení stavebnímu úřadu, nebo stavební povolení. Stavební úřad ověřil, že stavební úpravy v bytě nebyly ani ohlášené, ani povolené. Na základě svého zjištění oznámil stavební úřad všem účastníkům zahájení řízení o možnosti dodatečného povolení stavebních úprav, pokud podají žádost, k níž doloží souhlas vlastníka stavby s provedenými stavebními úpravami. Žádost o dodatečné povolení podali pouze dva nájemci, kterým ale vlastník domu souhlas s provedenými úpravami neudělil. Po provedeném řízení vydal stavební úřad dne 23. 3. 2006 rozhodnutí čj. OST 1196/06/Si, jímž nařídil vlastníkovi domu provedené stavební úpravy odstranit. Rozhodnutím o odvolání bylo původní rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání, a to pro zmatečnost, nepřehlednost, věcnou nesprávnost rozhodnutí a procesní nedostatky předcházejícího řízení. Stavební úřad se v rámci pokračování řízení o odstranění stavby rozhodl projednávat stavební úpravy provedené v jednotlivých bytech domu odděleně. V oznámení o pokračování řízení o odstranění stavby byla žalobkyně upozorněna na nutnost doplnit případnou žádost o dodatečné povolení stavby o souhlas vlastníka bytového domu. V průběhu řízení došlo ke změně v osobě vlastníka bytového domu č. p. 698 v k. ú. Vršovice, kterým se stal pan M. T. Tuto skutečnost oznámil stavební úřad žalobkyni přípisem ze dne 23. 8. 2010, ve kterém ji znovu poučil o tom, že podmínkou dodatečného povolení stavebních úprav v jí užívaném bytě č. 7 je souhlas vlastníka domu. Jelikož lhůta stanovená pro předložení marně uplynula, vydal stavební úřad dne 27. 7. 2011 rozhodnutí sp. zn. OST 006185/2010/Prů, č. j. P10-032487/2011, kterým dle § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „starý stavební zákon“) v souladu s § 190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“) nařídil vlastníku stavby odstranění stavební úpravy v bytě č. 698/7 o velikosti 2+1 (napravo od schodiště a směrem do ulice) spočívající v rozšíření předsíně a zajištění přístupu všech pokojů z předsíně. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že uvedené stavební úpravy nebyly povoleny, a smyslem rozhodnutí tudíž bylo uvedení bytu do posledního kolaudovaného stavu (kolaud