5 As 197/2004 — Nejvyšší správní soud

3 A 9/2013- 30 - text 9 pokračování 3A 9/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r.o. se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 132/24, IČ 481 15 908, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 16.11.2012, zn. SPR-4965/12-15, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí vydaného předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „rozkladový orgán“ nebo „předseda“), kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad nebo „žalovaný“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 23.8.2012, zn. SPR-4965/12-7, jímž byla žalobci uložena pokuta za spáchání správního deliktu podle § 45a odst. 1, 3 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“). Rozkladový orgán vzal za prokázáno, že žalobce dne 18.11.2011 zveřejnil v pořadu Zprávy FTV Prima část usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10.11.2011 obsahující osobní údaje umožňující zjistit totožnost pěti nezletilých dětí, poškozených trestným činem týrání svěřené osoby (§ 198 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku), když součástí pořadu byl záběr na usnesení obsahující jména a roky narození nezletilých dětí a jména, příjmení, data narození a bydliště jejich rodičů (M. K. a S. K.). Tímto porušil povinnost stanovenou v § 8b odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), tedy zákaz v souvislosti s trestným činem spáchaným na poškozeném zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného, který je osobou mladší 18 let, čímž spáchal správní delikt podle § 45 a odst. 1, 3 zákona o ochraně osobních údajů, neboť porušil zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem, učinil tak prostřednictvím televizního vysílání, za což mu byla uložena pokuta ve výši 7 000 Kč a dále povinnost dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. V podané žalobě žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a své námitky vyjádřil v následujících žalobních bodech: V prvním žalobním bodu žalobce sice činí nesporným, že dne 18.11.2011 v rámci pořadu Zprávy TV Prima odvysílal reportáž o tématu, o němž pojednává napadené rozhodnutí, avšak namítá, že záběr na rozhodnutí, ze kterého mělo být možné zjistit totožnost poškozeného, neumožňoval přečtení textu. Žalobce tvrdí, že ze záznamu pořízeného z internetu, který není záznamem televizního vysílání, není možno posoudit, jak reportáž vnímal divák televizního vysílání. Dále žalobce namítá, že ačkoliv žalovaný vychází ze skutkového stavu, že byly zveřejněny údaje umožňující identifikaci poškozeného, nezabýval se k námitce žalobce tím, zda a jaký trestný čin byl spáchán a kdo jím byl poškozen. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce, že byla porušena ustanovení o řízení před správním orgánem, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, neboť v řízení před správním orgánem I. stupně vůbec nebyl proveden důkaz promítnutím záznamu televizního vysílání reportáže. V řízení o rozkladu byl sice proveden důkaz, avšak nikoliv osobou, která o věci rozhodovala, takže si tato osoba nemohla o věci učinit svůj úsudek. Ve třetím žalobním bodu napadá žalobce nesprávné posouzení právních otázek. Žalobce konkrétně tvrdí, že údaj o trvalém bydlišti rodičů nevypovídá o jejich skutečném bydlišti, neboť ve skutečnosti se jedná o adresu Magistrátu města Hradce Králové, což vyplývá i z napadeného rozhodnutí, v němž je uvedeno, že skutečné bydliště rodičů je jiné. Žalobce dále uvedl, že v Hradci Králové bydlí 76 osob s příjmením K. a 86 osob s příjmením K.ová. Žalobce má za to, že ze skutečností, které bylo možno při zastavení záznamu z internetu zjistit, není možné nikoho identifikovat (ztotožnit). Ve čtvrtém žalobním bodu namítá žalobkyně, že představa, že divák stojí u televize, popř. zastavuje televizní vysílání proto, aby ze soudního rozhodnutí, na který reportáž obsahovala záběr, zjišťoval z údajů o rodičích něčí identitu, je natolik nerealistická, že lze uzavřít, že skutek měl nulovou společenskou škodlivost a proto nebyl správní deliktem. V písemném vyjádření k obsahu žaloby navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k jednotlivým žalobním námitkám uvedl následující: – k námitkám obsaženým v prvním žalobním bodu, že vnímání reportáže divákem nemá pro posouzení daného případu podstatný vliv, není rozhodné, zda divák sleduje reportáž živě v televizi či zpětně ze záznamu. Předmětem správního řízení, resp. jednání, které je žalobci vytýkáno, je skutečnost, že zveřejnil osobní údaje, u kterých je to zákonem zakázáno. Je nepodstatné, jak konkrétně divák vysílání vnímá, neboť postačuje, že zde taková možnost existuje. Nadto žalobce následně sám umístil záznam reportáže na své internetové stránky, kde se s osobními údaji v usnesení soudu mohl seznámit zpětně kdokoliv. Text usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou není zcela ostrý, nicméně je při běžném zobrazení čitelný. Tomuto svědčí i vyjádření místopředsedy Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pro věci občanskoprávní Mgr. O. R. ze dne 13.2.2012. Nadto i žalobce uvádí v žalobě, že ze záznamu reportáže lze zjistil údaj o bydlišti rodičů poškozených dětí. Žalobci si tedy byl vědom toho, že text bude, resp. je čitelný, jinak by nemělo žádný smysl, aby text částečně anonymizoval, tj. odstranil příjmení, den a měsíc narození nezletilých dětí a ponechal pouze jejich křestní jméno a rok narození. K námitce, že žalovaný nezjišťoval, ani nezjistil, zda byl trestný čin spáchán, resp. kdo jím byl poškozen, uvedl žalovaný, že k tomu není oprávněn a proto tak ani nečinil a vycházel ze sdělení Policie ČR ze dne 11.1.2012, že oddělením obecné kriminality Územního odboru Rychnov nad Kněžnou, Krajského ředitelství policie Královohradeckého kraje je prováděno šetření ve věci podezření ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby, ze kterého byli obviněni S. K. a M. K., a že současně je u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou vedeno řízení o nařízení ústavní výchovy jejich dětí. Kvalifikaci trestného činu tak provedly orgány činné v trestním řízení. Dále žalovaný upozornil na § 8b odst. 2 trestního řádu, dle něhož je zakázáno uveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti poškozeného některým z vyjmenovaných trestných činů nebo mladšího 18 let. Tento zákaz se dle žalovaného vztahuje už na dobu, kdy vznikne podezření, že došlo ke spáchání trestného činu a určité osoby jsou tímto trestným činem poškozené a nikoliv až na dobu, kdy bylo zahájeno trestní stíhání či dokonce, kdy byl pachatel trestného činu pravomocně odsouzen. Poškození musí být chráněni již od okamžiku spáchání trestného činu, jinak by právní úprava obsažená v § 8b trestního řádu postrádala jakýkoliv smysl; - k námitkám ve druhém žalobním bodu uvedl žalovaný, že je mu známo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3.4.2012, zn. 7As 57/2010-82, z něhož vyplývá, že promítnutí audiovizuálního záznamu je specifickým případem ohledání ve smyslu § 54 správního řádu a při provádění takového důkazu mimo ústní jednání musí být vyhotoven protokol dle § 18 správního řádu. Žalovaný je však toho názoru, že uvedené usnesení se vztahuje na jednání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a žalovaný nemá povinnost o každém důkazu prováděném přehráním audio či videozáznamu postupovat dle § 54, příp. § 18 správního řádu. V daném případě žalovaný na žádost žalobce důkaz ohledáním provedl, protože předpokládal, že pokud žalobce trvá na provedení důkazů, bude se chtít k němu vyjádřit či dokazování doplnit. Dle žalovaného je v souladu s právními předpisy, pokud důkazy provádějí oprávněné úřední osoby podílející se na daném řízení a není stanovena povinnost, aby důkazy musely provádět výlučně osoby, které ve správním řízení rozhodují (v tomto případě předseda Úřadu), což by bylo i z časového hlediska velmi problematické. Z hlediska dodržení procesních práv žalobce postačí, pokud je příslušný obrazový záznam založen ve spise, kde se s ním konkrétní oprávněná úřední osoba seznámí; - k námitkám ve třetím žalobním bodu, tedy námitkám nesprávného posouzení právních otázek, konkrétně k námitce, že u rodičů je uveden údaj o trvalém bydlišti, který však nic nevypovídá o jejich skutečném bydlišti, neboť se jedná o adresu Magistrátu města Hradec Králové a v Hradci Králové bydlí 76 osob s příjmením K. a 86 osob s příjmením K., uvedl žalovaný, že újmy na rodičů není uvedena pouze adresa trvalého bydliště, nýbrž i adresa současného pobytu v D., na základě, které je možné uvedené osoby identifikov