3 Ads 28/2008 — Nejvyšší správní soud

7 Ad 6/2012- 85 - text 10 pokračování 7Ad 6/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky ve věci žalobce: Bc. F. N., bytem P., proti žalovaným: 1) Policie České republiky, Policejní prezidium České republiky, sídlem Strojnická 27, Praha 7, 2) Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 5.2.2008, č.j. PPR-1299/K-PK-2007, a rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11.11.2011, č. 289/2011, t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 5.2.2008, č.j. PPR-1299/K-PK-2007, se odmítá. II. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11.11.2011, č. 289/2011, a rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 30.8.2011, č.j. OSZ-145064-1/V-Že-2011, se zrušují a věc se vrací druhému žalovanému k dalšímu řízení. III. V řízení o žalobě proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 5.2.2008, č.j. PPR-1299/K-PK-2007, žalobce a prvý žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11.11.2011, č. 289/2011, je druhý žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí rozhodnutím náměstka policejního prezidenta ze dne 5.2.2008, č.j. PPR-1299/K-PK-2009, o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí vrchní ředitelky útvaru Policie České republiky útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV ze dne 15.6.2007, č. 690/2007, kterým nebyla žalobci započtena doba trvání pracovního poměru žalobce u Hasičského záchranného sboru (dále také jen „HZS“) od 1.1.1987 do 30.6.1990 do doby rozhodné pro nárok výsluhového příspěvku žalobce. Dále se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11.11.2011, č. 289/2011, o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení ve věcech služebního poměru ze dne 30.8.2011, č.j. OSZ-145064-1/V-Že-2011, kterým byla stanovená výše výluhového příspěvku žalobce. Žalobce se také domáhal náhrady škody v celkové výši 77.237,- Kč s přísl. K výzvě soudu žalobce uvedl, že se náhrady škody nadále nedomáhá. Tímto byla vada žaloby odstraněna, náhrada škody není předmětem tohoto soudního řízení. Žalobce považuje nezapočtení zvláštního pracovního poměru příslušníka od 1.1.1987 do 30.6.1990, na který se vztahovala úprava odchylná od zákoníku práce obsažená v části III. zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně (dále jen „zákon o požární ochraně“) do rozhodné doby pro nárok na výsluhový příspěvek, za nezákonné, neboť v období od 1.1.1987 do 30.6.1990 byl zaměstnancem státu v pracovním poměru plnící kvalifikované úkoly příslušníka HZS ČR ve smyslu zákona o požární ochraně, který zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“ nebo jen „zákon“) označuje jako služební poměr. Podle § 224 odst. 3 zákona se do doby rozhodné pro výsluhové nároky započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru. Podle žalobce pro stanovení výsluhového příspěvku a odchodného není podstatné, jaký byl charakter jím vykonávané práce u HZS, nýbrž splnění formálních podmínek služebního poměru, čímž je míněn zvláštní pracovní poměr příslušníka, na který se vztahovala úprava odchylná od zákoníku práce, obsažená v části III. zákona o požární ochraně. Výsluhový příspěvek i odchodné patří mezi dávky, na které vzniká nárok právě v důsledku plnění speciálních povinností příslušníkem bezpečnostních sborů, vyplývající ze služebního poměru či pracovního poměru příslušníka upraveného v části III zákona o požární ochraně. Žalobce namítá, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům vydaných rozhodnutí, ani mu nebylo umožněno uvést důležité skutečnosti, které by měly zásadní vliv na posouzení věci a způsobu vedení správního řízení. Jedná se především o skutečnost, že žalobce musel při nástupu do zvláštního poměru příslušníka a v průběhu zvláštního pracovního poměru splnil přísná zdravotní kritéria, požadovanou fyzickou zdatnost, musel nosit služební stejnokroj, měl vystaven Ministerstvem vnitra ČR služební průkaz příslušníka Sboru požární ochrany, ze zákona o požární ochraně měl uděleny určité povinnosti a pravomoci (ochraňovat život, zdraví osob, vstup do objektu v průběhu kontrolní činnosti a vyšetřování příčin vzniku požáru, apod.), což bylo nad rámec běžného pracovního procesu. Žaloby uvedl, že podmínkou pro vznik služebního poměru podle § 21 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru (dále jen zákon o HZS) není trvání pracovního poměur příslušníka ke dni účinnosti zákona o HZS (1.1.2001), nýbrž zvláštní pracovní poměr příslušníka, na který se vztahovala úprava odchylná od zákoníku práce, obsažená v části III zákona o požární ochraně. Úmyslem zákonodárce v § 224 zákona o služebním poměru bylo započíst veškeré doby služebního poměru upravené v jednotlivých služebních zákonech, příp. doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru. Pro zápočet dob podle § 224 zákona o služebním poměru není relevantní, jak jednotlivé služební zákony upravovaly vlastní rozhodné doby pro výsluhové nároky. Ustanovení § 224 odst. 3 se vztahuje na doby zvláštního pracovního poměru příslušníků, které se podle právních předpisů zastřešených zákonem o služebním poměru považují za doby služebního poměru. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 329/04, dle kterého je porušení principu právního státu (čl. I Ústavy) a práva na soudní přezkum (článek 36, odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod) pokud správní orgán nedal účastníkovi vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce dále namítl nepřímou diskriminaci provedenou nesprávným zápočtem doby jeho pracovní činnosti u HZS za účelem stanovení výluhového příspěvku. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a odkázal na obsah žalobou napadených rozhodnutí. Ze správního spisu plynou tyto rozhodné skutečnosti : Rozhodnutím vrchní ředitelky útvaru Policie České republiky, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, ze dne 15.6.2007, č. 690/2007, bylo rozhodnuto podle § 224 zákona o služebním poměru o započtení doby 18 let a 189 dnů do doby rozhodné pro nárok výsluhového příspěvku žalobce, neboť žalobci trval služební poměru příslušníka Sboru národní bezpečnosti od 1.9.1982 do 31.8.1984 a od 1.7.1990 do 30.6.1992 a dále služební poměr příslušníka Policie ČR od 1.7.1992 do 31.12.2006. Rozhodnutím náměstka policejního prezidenta ze dne 5.2.2008, č.j. PPR-1299/K-PK-2007, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitelky Policie ČR, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, neboť přijetím zákona o služebním poměru nastalo nové právní prostředí pro služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, kdy s přechodem na novou právní úpravu vznikly rozdíly mezi starým a novým zákonem, resp. mezi zákonem č. 186/1992 Sb., služebním poměru příslušníků Policie České republiky a zákonem o služebním poměru. Přechodné ustanovení § 224 odst. 1 zákona o služebním poměru stanoví, že příslušníkům se ke dni nabytí účinnosti zákona provede zápočet dob pro účely výsluhových nároků. Do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou doby, po které trval služební poměr podle zvláštních právních předpisů s výjimkou taxativně uvedených dob (odst. 2). Dále se započtou doby pracovního poměru, které se posuzují jako doby služebního poměru – odst. 3 a dále doby, které se nezapočtou (odst. 4). Podle § 224 odst. 3 zákona o služebním poměru se do doby rozhodné pro výsluhové nároky započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru s odkazem na čl. VI zákona č. 113/1997 Sb., dále zde uvedených zákonů. Žalobce namítané ust. § 21 zákona o HZS, o které opírá oprávněnost požadavku na zvýšení zápočtu o dobu pracovního poměru u HZS, byl zrušen zákonem č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalobcem požadovaný zápočet byl dle odvolacího orgánu neoprávněný a nepřicházel by v úvahu ani podle zrušené právní úpravy, neboť dle § 21 zákona o HZS se příslušníci Hasičského záchranného sboru, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. k 1.1.2001, v pracovním poměru podle dosavadních předpisů považují za příslušníky (HZS) ve služebním poměru. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru započítávají doby, pokud byly započteny podle dosavadních předpisů pro pracovní poměr. Odvolatel nebyl ke dni 1.1.2001 (účinnost zákona) v pracovním poměru v Hasičském zá