2 Afs 98/2004 — Nejvyšší správní soud

8 A 236/2010- 40 - text 7 pokračování 8A 236/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Chválkovické sklady Olomouc a.s., se sídlem Olomouc, Železniční 7, IČ: 253 87 561, zast. Mgr. Michalem Machkem, advokátem, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6.9..2010, č.j.: 1107/570/10, 41127/ENV/10, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Olomouc ze dne 8.4.2010, č.j. ČIŽP/48/OOV/SR01/0921824.003/10/OBY. V odůvodnění žalovaný mimo jiné uvedl, že prvoinstančním rozhodnutím byla žalobci uložena podle § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 a § 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, pokuta ve výši 10.000,- Kč za porušení ust. § 88 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., kterého se dopustil tím, že nepředložil „Poplatkové hlášení pro stanovení výše záloh poplatku za odebrané množství podzemní vody na rok 2010“ z vodního zdroje – vrtu HV 1 na p.č. 479/7 a HV 2 na p.č. 479/6 vše v k.ú. Chválkovice, obec Olomouc, ve stanoveném termínu, tj. do 15.10.2009. Současně s tímto byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000,- Kč. V odůvodnění podle žalovaného orgán I. stupně shrnul relevantní skutková zjištění, popsal, v čem došlo ze strany žalobce k porušení vodního zákona, stanovil právní kvalifikaci žalobcova deliktního jednání, vypořádal se s uplatněnými námitkami žalobce a v závěru předestřel správní úvahu o výši ukládané sankce. Skutkovou podstatu předmětného správního deliktu / 116 odst. 1 písm. d) bod 82 zákona č. 254/2001 Sb./ naplnil žalobce tím, že poplatkové hlášení pro stanovení výše záloh poplatku za odebrané množství podzemní vody na rok 2010 za zdroj odběru podzemní vody – vrt HV 1 na pozemku p.č. 479/7 a HV 2 na pozemku p.č. 479/6, vše v k.ú. Chválkovice, obec Olomouc, nepředložil v zákonem stanoveném termínu-do 15.10.2009, tedy v rozporu s dikcí ust. § 88 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb. Při stanovení výše ukládané pokuty (10.000,- Kč) orgán I. stupně podle žalovaného přihlédl ke všem hlediskům uvedeným v ust. § 122 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. Dále žalovaný uvedl, že žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal odvolání, ze dne 21.4.2010, které nebylo odůvodněno. Správní orgán I. stupně vyzval proto žalobce přípisem ze dne 8.6.2010 č.j. ČIŽP/48/OOV/SR01/0921824.005/10/OBY k doplnění podaného odvolání a ke sdělení, v čem je v napadeném rozhodnutí spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či řízení, jež mu předcházelo. Na tuto výzvu žalobce ani jeho zmocněnec podle žalovaného nijak nereagovali. Žalobce tudíž ve svém důsledku proti prvoinstančnímu rozhodnutí o uložení pokuty nevznesl žádné konkrétní námitky a podané odvolání zůstalo neodůvodněno. Žalovaný dále v odůvodnění svého rozhodnutí se zabýval problematikou poplatku za odebrané množství podzemní vody, jeho úpravou v zákoně č. 254/2001 Sb. i sankcí, kterou tento zákon upravuje, pokud dojde ze strany právnické osoby k porušení další povinnosti tím, že nepředloží poplatkové hlášení. Žalobce v žalobě uvedl, že povinnost podat poplatkové hlášení pro stanovení výše záloh na poplatek za odebrané množství podzemní vody na rok 2010 splnil dne 26.10.2009, prodlení se splněním povinnosti tedy činilo 10 dní. Podle žalobce splnění povinnosti žalobce podat poplatkové hlášení pro stanovení výše záloh na poplatek za odebrané množství podzemní vody na rok 2010 předcházelo počátku období, za který se zálohy platí, o dobu 67 dní. Žalobce měl za to, že splnil zákonnou povinnost podat poplatkové hlášení před zahájením správního řízení o uložení pokuty za správní delikt. Žalobce se domníval, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu žádného správního deliktu. Měl za to, že jeho postupem byl naplněn účel zákona, když předložil poplatkové hlášení, byť v prodlení deseti dní, a tím nevyloučil ani neohrozil vybrání záloh na poplatek za odběr podzemních vod. Navíc svou povinnost splnil 51 dní před zákonem stanoveným termínem pro doručení rozhodnutí České inspekce životního prostředí o výši záloh nebo splátek, což byla více než dostatečná doba pro vydání tohoto rozhodnutí a žalobce svým jednáním taktéž vybrání záloh, resp. vydání rozhodnutí České inspekce životního prostředí, nijak neztížil. Podle žalobce gramatickým výkladem ust. § 116 odst. 1 písm. d) bod 82 zákona č. 254/2001 Sb. je nutno dospět k závěru, že správním trestáním je postihováno toliko nepředložení poplatkového hlášení, nikoliv prodlení s předložením poplatkového hlášení, jak tomu bylo v projednávaném případě. Tomu podle žalobce svědčí i to, že podle § 122 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb. se za porušení jiných povinností nepovažuje porušení platebních termínů podle tohoto zákona. Jelikož podle žalobce prodlení s podáním poplatkového hlášení, před zahájením správního řízení o uložení pokuty za správní delikt, může mít toliko za následek zpoždění plateb záloh či splátek poplatku, nelze, za situace dodatečného splnění povinnosti poplatkové hlášení podat, taktéž toto prodlení považovat za porušení jiné povinnosti a tedy za správní delikt. Žalobce měl tedy za to, že tím, že svou poplatkovou povinnost splnil a to dokonce před zahájením správního řízení o uložení poplatku či pokuty za správní delikt, nenaplnil svým jednáním formální stránku správního deliktu dle ust. § 116 odst. 1 písm. d) bod 82 zákona č. 254/2001 Sb. Žalobce měl rovněž za to, že jeho jednáním nemohla být naplněna ani materiální stránka správního deliktu, neboť se jedná o velmi málo významné porušení zákona, jeho škodlivost nepřesahuje hranici minimální nebezpečnosti pro společnost dané ve znacích skutkové podstaty správního deliktu. Ve vyjádření k žalobě shrnul žalovaný průběh správního řízení a zabýval se jednotlivými námitkami žalobce uvedenými v jeho žalobě. Žalovaný měl za to, že napadená rozhodnutí jsou přezkoumatelná a netrpí žádnými vadami. Navrhl žalobu zamítnout. Ve správním spise se nacházejí pro danou věc tyto podstatné dokumenty: Oznámení České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Olomouc o zahájení správního řízení z moci úřední spojené s usnesením o stanovení lhůty ze dne 14.12.2009 zn.: ČIŽP/48/OOV/SR01/0921824.001/09/OBY; vyjádření žalobce prostřednictvím právního zástupce k podkladů pro rozhodnutí ze dne 22.12.2009; rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Olomouc, oddělení ochrany vod ze dne 8.4.2010, č.j.: ČIŽP/48/OOV/SR01/0921824.003/10/OBY, jímž byla žalobci uložena podle ust. § 116 odst. 1 písm. d) bodu 82 a ust. § 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb. pokuta ve výši 10.000,- Kč za porušení ust. § 88 odst. 5 zákona č. 254/2001 Sb., kterého se žalobce dopustil tím, že nepředložil „Poplatkové hlášení pro stanovení výše záloh poplatku za odebrané množství podzemní vody na rok 2010“ z vodního zdroje-vrtu HV 1 na p.č. 479/7 a HV 2 na p.č. 479/6 oba v k.ú. Chválkovice obce Olomouc, ve stanoveném termínu, tj. do 15.10.2009; blanketní odvolání žalobce ze dne 21.4.2010; výzva správního orgánu I. stupně ze dne 8.6.2010, č.j.: ČIŽP/48/OOV/SR01/0921824.005/10/OBY k doplnění podaného odvolání a v neposlední řadě žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 6.9.2010, č.j.: 1107/570/10, 41127/ENV/10. Městský soud v Praze přezkoumal v rámci podané žaloby napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobních bodů, přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud v Praze po provedeném řízení posoudil věc takto : Předně soud konstatuje, že neshledal žálobu žalobce nepřípustnou, jak navrhoval žalovaný ve svém vyjádření k žalobě. Odkaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12.5.2005, č.j. 2 Afs 98/2004-65 je dle názoru soudu pro danou věc nepřípadný, když ve věci uvedené v předmětném rozsudku Nejvyššího správního soudu byla podána žaloba proti rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta žádost o povolení obnovy řízení. Proti tomuto rozhodnutí bylo možno se odvolat (§ 55 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.), o čemž byl žalobce řádně poučen. Žalobce však této procesní možnosti nevyužil a odvolání nepodal. V předmětném případě žalobce Chválkovické sklady Olomouc a.s. proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání podal, sice blanketní, ale správní orgán I. stupně žalobce správně výzvou ze dne 8.6.2010 k doplnění pod