7 As 59/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 380/2011- 34 - text 8 pokračování 8A 380/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: J. J. – DŘEVOTRANS, IČ: 477 31 478, se sídlem Vodňany, Drahonice 46, zastoupen Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem v Českých Budějovicích, Zahradní 8, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2011, č. j. 526/520/11 53474/ENV/11 520/88/09, t a k t o: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 10. 2011, č. j. 526/520/11 53474/ENV/11 520/88/09 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.808 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Ondřeje Pustějovského, advokáta, do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podáním žaloby dne 13. 12. 2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 10. 2011, č. j. 526/520/11 53474/ENV/11 520/88/09, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Plzeň, (dále jen „ČIŽP“), ze dne 26. 1. 2009, č. j. ČIŽP/43/OOH/0809573.004/09/ZFJ. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 26. 1. 2009 byla žalobci uložena pokuta ve výši 150.000 Kč podle § 66 odst. 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jelikož v době od 17. 4. 2008 do doby kontroly ČIŽP dne 16. 5. 2008 nakládal (tím, že v rozporu se stavebním povolením ze dne 10. 3. 2005, č. j. ŽP 2634B, a prodloužením rozhodnutím ze dne 17. 5. 2007, č. j. 743/07/ZPR/Ran, využíval odpady - rybniční sedimenty z akce „Oprava a odbahnění rybníků Mlýnský a Sázka“ na pozemcích parc. č. 1218/29, 1198, 1179 a 1233 v katastrálním území Frymburk na místo v rozhodnutí povolených pozemcích parc. č.251/1 katastrální území Mačice, 489/8 katastrální území Frymburk, 192/1, 187/8, 179/9 katastrální území Damětice) s odpady v zařízení, které nebylo k nakládání s odpady určené. V tomto jednání je spatřováno porušení povinnosti stanovené v § 12 odst. 2 zákona. ČIŽP konstatovala, že účastníkem řízení nebyly předloženy žádné dokumenty o nezávadnosti rybničního sedimentu z akce odbahnění rybníků Mlýnský a Sázka. K výši pokuty uvedla, že podle § 67 odst. 2 zákona o odpadech se při stanovení výše pokuty přihlíží zejména k závažnosti ohrožení životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození. V daném případě má za to, že v důsledku navezení velkého množství rybničních sedimentů na relativně malé území došlo k ohrožení životního prostředí. Účastník řízení je původcem odpadů, které byly na pozemky uloženy, a nenakládal s nimi v souladu se stavebním povolením. Převážením odpadu na jiné, než stavebním povolením stanovené místo, značně ušetřil na dopravní vzdálenosti, a tím mu vznikl finanční prospěch. ČIŽP uplatnila zásadu, že se nikomu nesmí vyplácet protiprávní jednání. Toto rozhodnutí napadnul účastník řízení dne 3. 2. 2009 odvoláním, v němž se odvolával na své předchozí odvolání v této věci ze dne 28. 11. 2008 proti původnímu rozhodnutí ČIŽP ze dne 14. 11. 2008 a především na vyjádření ze dne 29. 10. 2008. v tomto vyjádření mj. uváděl, že od 23. 4. 2004, kdy nabyl účinnosti zákon č. 188/2004 sb. (nikoliv, kdy účastník začal vyvážet rybniční sedimenty), nebyla vydána vyhláška, která by prováděla ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona č. 185/2001 sb., když v § 2 odst. 3 zákona č. 185/2001 sb. se stanoví: Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství stanoví vyhláškou limitní hodnoty koncentrací škodlivin ve vytěžených zeminách a vytěžených hlušinách, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, na které se nevztahuje zákon o odpadech.“ Podle názoru účastníka řízení z tohoto ustanovení zcela nepochybně plyne úmysl zákonodárce vyjmout rybniční sedimenty a ostatní nezávadné vedlejší produkty terénních úprav splňující určitá kritéria zcela z působnosti zákona č. 185/2001 sb. stát během uplynulých čtyř let zatím žádnou takovou vyhlášku nevydal, byť a možná právě proto, že již vyl vypracován návrh zákona, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 185/2001 sb., který je v současné době v připomínkovém řízení, a který řeší též právě problematiku sedimentů z vodní nádrže. Právní názor odvolacího orgánu ohledně aplikace vyhlášky č. 294/2005 sb. je zcela nesprávný, nejedná se o nakládání s odpadem. Žalované Ministerstvo životního prostředí rozhodoval o odvolání žalobce proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Plzeň, ze dne 26. 1. 2009, č. j. ČIŽP/43/OOH/0809573.004/09/ZFJ, již dříve, a to rozhodnutím ze dne 18. 2. 2009, č. j. 520/88/09, které však bylo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č. j. 7 Ca 98/2009-43, zrušeno podle ust. § 76 odst. 1. písm. a), b) soudního řádu správního pro vady řízení a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí se žalovaný nejprve zabýval otázkou, zda neuběhla mezitím tříletá prekluzívní lhůta podle § 67 odst. 1 zákona o odpadech a zjistil, že lhůta pro zánik odpovědnosti byla soudním řízením prodloužena o 2 roky, 2 měsíce a 24 dnů, a že tak k zániku odpovědnosti nedošlo. Žalovaný znovu přezkoumal rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Plzeň ze dne 26. 1. 2009, tentokráte v intencích závěrů rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 7 Ca 98/2009-43. K vytýkaným vadám uvedl, že ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpadech v době od 17. 4. do 15. 5. 2008 znělo: „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.“ Uvedl, že je nepochybné, že předmětné sedimenty vytěžené z rybníků Mlýnský a Sázka v obci Frymburk jsou věcí movitou vzniklou při činnosti odvolatele, a že povaha sedimentu je poněkud zvláštní. Sediment sám vzniká samovolně působením přírodních živlů. V žádném případě se nejedná o výrobek ani jinou lidskou činnost, která by způsobila jeho vznik. Teprve vyzvednutím sedimentu z říčních toků a vodních nádrží se sediment stává věcí movitou, s níž je nakládáno, v tomto případě jako s odpadem. Využití na zemědělském půdním fondu, jen tehdy, jestliže vyhovují limitům znečištění, stanoveným prováděcím právním předpisem. Žalovaný odkázal na ustanovení § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech, podle něhož se zákon vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití na zemědělském půdním fondu, k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrchu terénu (terénním úpravám), stanovených prováděcím právním předpisem. Poukázal na to, že v tehdejší době platil prováděcí právní předpis - vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Tato vyhláška nabyla účinnosti dne 5. 8. 2005 a platila i v době, kdy se odvolatel dopustil předmětného jednání. Ustanovení § 12 vyhlášky stanoví obecné technické požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu a odkazuje na přílohu č. 10, v níž jsou uvedeny požadavky na obsah škodlivin v odpadech využívaných na povrchu terénu. Posouzení zdravotní nezávadnosti sedimentů z rybníka Návesní včetně způsobu jeho dalšího využití, vypracované v červnu 2004 Ing. J. C., CSc., žalovaný odmítnul s tím, že toto posouzení nelze použít jako důkaz pro předmětné řízení, neboť předmětné řízení bylo vedeno nakládání se sedimenty z rybníků Mlýnský a Sázka. Odvolatel tedy neprokázal, že předmětné sedimenty měly v okamžiku, kdy s nimi bylo nakládáno na pozemcích parc. č. 1218/29, 1198, 1179 a 1233 v katastrálním území Frymburk, takovou kvalitu, aby se na nakládání s nimi vztahovala výjimka z působnosti zákona. Z dikce ustanovení § 2 zákona o odpadech nevyplývá, že vytěžené sedimenty uvedené v § 2 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech nejsou odpadem, ale pouze to, že na nakládání s tímto odpadem se nevztahuje zákon. Podle názoru žalovaného byla naplněna skutková podstata správního deliktu podle § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech, když s odpady bylo nakládáno v zařízení (místě), ve kterém nebylo nakládání s nimi povoleno. Žalovaný se dále zabýval otázkou, zda v době vydání nového rozhodnutí nedošlo k úpravě použitých právních předpisů, která by byla pro odvolatele příznivější z hlediska trestnosti jeho činu. Žalovaný konstatoval, že v době od 15. 5. 2008 byl zákon o odpadech změněn celkem 11x, dané problematiky se však dotkla pouze změna provedená zákonem č. 9/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocný