9 Afs 50/2007 — Nejvyšší správní soud

8 Af 63/2010- 29 - text 10 pokračování 8Af 63/2010 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Autodílna Sedlec s.r.o., se sídlem Sedlec-Prčice, Benešovská 183, IČ: 475 47 502, zast. Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem, se sídlem Písek, Zeyerova 2388, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze ze dne 24.8.2010, č.j.: 4466/10-1200-203335 a č.j.: 4470/10-1200-203335, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 24.8.2010 č.j. 4466/10-1200-203335, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2006 vydaného Finančním úřadem v Sedlčanech dne 31.3.2009 pod. č.j. 15926/09/066970203069, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daňová povinnost ve výši 1 632 000,- Kč a sděleno penále ve výši 326 400,- Kč a současně se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 24.8.2010 č.j. 4470/10-1200-203335, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2007 vydaného Finančním úřadem v Sedlčanech dne 31.3.2009 pod. č.j. 15983/09/066970203069, jímž byla žalobci dodatečně vyměřena daňová povinnost ve výši 117 840,- Kč, zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 508 854,- Kč a sděleno penále ve výši 49 010,- Kč. S účinností od 1.1.2013 došlo zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky Ministerstva financí č. 48/2012 Sb., o územních pracovištích finančních úřadů, která se nenacházejí v jejich sídlech, ke změně organizační struktury správních orgánů pro výkon správy daní tak, že procesním nástupcem Finančního ředitelství v Praze se stalo Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, které je tedy žalovaným v řešeném případě. V odůvodnění napadených rozhodnutí Finanční ředitelství v Praze uvedlo, že na základě daňové kontroly zahájené dne 12.1.2009 byla žalobci napadenými rozhodnutími na základě zprávy o daňové kontrole dodatečně vyměřena daňová povinnost ve výši 1 632 000,- Kč. Žalobce uplatnil ve zdaňovacím období roku 2006 jako daňově účinný náklad rezervu ve výši 6 800 000,- Kč. Správce daně při daňové kontrole dospěl k závěru, že tato rezerva nebyla tvořena v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., a proto se nejedná o daňový náklad ve smyslu § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1992 Sb. Za zdaňovací období roku 2007 byla dodatečně vyměřena daňová povinnost ve výši 117 840,- Kč, zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 508 854,- Kč a sděleno penále v celkové výši 49 010 Kč. Žalobce uplatnil ve zdaňovacím období roku 2007 jako daňově účinný náklad rezervu ve výši 1 000 000,- Kč. Správce daně při daňové kontrole dospěl k závěru, že tato rezerva nebyla tvořena v souladu se zákonem č. 593/1992 Sb., a proto se nejedná o daňový doklad ve smyslu § 24 odst. 2 písm. i) zákona č. 586/1996 Sb., správce daně vyloučil zároveň z daňově účinných nákladů částku 540,- Kč, která není předmětem odvolání. Odvolací orgán po přezkoumání předmětných dodatečných výměrů uvedl, že je nepochybné, že žalobce je vlastníkem areálu v Sedlci, resp. nemovitostí č.p. 15 a č.p. 16. Žalobce tvořil rezervu na opravu hmotného majetku a to v roce 2006 ve výši 6 800 000,- Kč a v roce 2007 ve výši 1 000 000,- Kč, která byla zaúčtována na vrub účtu 552 a ve prospěch účtu 451. Správce daně výzvou ze dne 19.2.2009 č.j. 4309/09/066930205659 vyzval žalobce, aby prokázal, že rezerva byla tvořena v souladu s ust. § 7 zákona č. 593/1992 Sb. a oprávněně uplatněna v souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. i zákona č. 586/1992 Sb. jako náklad vynaložený na dosazení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Žalobce ve věci prokázání zákonné tvorby rezervy předložil dne 4.3.2009 „Rozpočet na rek. areálu AD Sedlec rok 2006 a 2007. Předložený rozpočet představuje seznam stavebních činností týkajících se budovy č. 1 (č.p.16) a to sociálních zařízení, kanceláře, prodejny, lakovny, skladu, bytů, dále budovy č. 2 (č.p. 15) a venkovní kanalizace, předpokládané náklady jsou vyčísleny ve výši 7 800 000,- Kč. Z předloženého rozpočtu podle žalovaného jednoznačně vyplývá, že žalobce tvořil rezervu od počátku v rozporu s ust. § 7 odst. 4 zákona č. 593/1992 Sb. Z rozpočtu vyplývá, že rezerva byla tvořena nejen v nesprávné výši (měla být tvořena ve zdaňovacích obdobích let 2006 a 2007 ve výši 3 900 000,- Kč), ale nebyla dodržena také zásada, která stanoví, že rezerva musí být tvořena podle jednotlivého hmotného majetku určeného k opravě a charakteru této opravy (majetek, na jehož opravu byla rezerva tvořena, není evidován jako areál, ale jako jednotlivé budovy, které jsou samostatně odepisovány). Jiné důkazní prostředky ve věci oprávněnosti tvorby předmětné rezervy ze strany daňového subjektu při kontrole předloženy nebyly. Odvolací orgán dále uvedl, že v průběhu daňové kontroly bylo správcem daně z účetnictví žalobce zjištěno, že v letech 2006 a 2007 byly prováděny stavební práce na areálu, zaúčtované na účet 511 02 Opravy areálu-čerpání rezerv, a to v roce 2006 ve výši 595 697,- Kč, v roce 2007 ve výši 1 327 253,29 kč. Dle předmětu fakturace uvedeném na jednotlivých dokladech se jedná o práce, na které žalobce v roce 2006 a 2007 tvořil spornou rezervu. Odvolací orgán rovněž zmínil, že žalobce tvořil rezervu již za zdaňovací období let 2004 a 2005 na téměř totožné opravy v celkové výši 11 200 000,- Kč. Vynaložené náklady v letech 2006 a 2007 z této rezervy nebyly hrazeny a rezerva tvořená v letech 2004 a 2005 byla v roce 2006 ve výši 11 200 000,- Kč rozpuštěna. Žalobce podle odvolacího orgánu svým postupem porušil ust. § 4 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., které stanoví, že účelem tvorby rezerv je krytí v budoucnu očekávaných nákladů, v tomto případě nákladů na opravu areálu. Zároveň bylo podle odvolacího orgánu porušeno ust. § 3 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb., když z výše uvedeného vyplývá, že tvorba nové rezervy od roku 2006 byla zcela nedůvodná, neboť od počátku tvorby rezervy byly průběžně stavební práce prováděny. Odvolací orgán poukázal na to, že v průběhu odvolacího řízení byly předloženy „původní doklady“, ze kterých žalobce při tvorbě rezervy v letech 2006 a 2007 údajně vycházel. Jednalo se o „Propočet nákladů na opravu sreálu AD Sedlec“, který vypracoval J. N. v září 2006 a „Rozhodnutí o tvorbě rezervy na opravu budov v areálu AD Sedlec“ ze dne 30.11.2006. Podle odvolacího orgánu se jedná o rozpočet na téměř totožné stavební práce jako rozpočty již předložené, jednotlivé stavební práce jsou však odlišně oceněny. Předpokládané náklady dle tohoto rozpočtu činí 13 459 932,- Kč, což dle rozhodnutí o tvorbě rezervy předpokládá tvorbu rezervy v letech 2006 a 2007 vždy ve výši 6 750 000,- Kč (nikoli jak bylo účtováno v účetnictví žalobce v roce 2006 ve výši 6 800 000,- Kč a v roce 2007 ve výši 1 000 000,- Kč). V předloženém rozhodnutí o tvorbě rezervy je uvedeno, že opravy budou zahájeny v roce 2008. Ani tento rozpočet podle odvolacího orgánu tedy neprokazuje oprávněnost a zákonnost tvorby předmětné rezervy co do výše ani způsobu tvorby. Žalobce byl opětovně vyzván k prokázání odůvodněnosti zákonnosti tvorby rezervy v letech 2006 a 2007, k předložení případných dalších důkazních prostředků, ke sdělení důvodu odlišnosti tvorby výše rezervy v letech 2006, 2007 a ke sdělení, zda žalobce trvá na výslechu asvědkyně D. N. Výzva zůstala bez odezvy. Správci daně byly v souvislosti s předmětným případem v průběhu odvolacího řízení stavebním odborem Městského úřadu Sedlec-Prčice poskytnuty materiály, ze kterých vyplývá, že dne 11.8.2006 podal žalobce žádost o vydání stavebního povolení na „Nástavbu střechy lakovny“, rozhodnutím ze dne 29.9.2006 byla stavba povolena. Jak odvolací orgán uvedl, je nástavba střechy ve smyslu § 33 zákona č. 586/1992 Sb. technické zhodnocení budovy lakovny (viz Technická zpráva vypracovaná Ing. Arch. P. R. z června 2005). Přitom v obou předložených rozpočtech jsou zahrnuty související práce na budově lakovny (rekonstrukce střechy-Tondach, oprava tes. krovu, výměna světlíku apod.). Dle rozpočtu předloženého dne 4.3.2009 měla být na opravu lakovny tvořena rezerva ve výši 1 854 450,- Kč, dle rozpočtu doručeného dne 30.12.2009 2 827 560,- Kč. Odvolací orgán poukázal na ust. § 7 odst. 2 zákona č. 593/1992 Sb., dle kterého se za opravy nepovažuje technické zhodnocení podle zákona č. 586/1992 Sb. Rezerva na tyto práce byla proto tvořena v rozporu se zákonem č. 593/1992 Sb. Podle odvolacího orgánu je pak ze skutečnosti, že žalobce podal dne 11.8.2006 žádost o