3 As 29/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 114/2011- 54 - text 14 pokračování 9A 114/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobce: Partners For Life Planning, a.s., se sídlem Stýblova 253/13, Praha 4, IČO: 27699781, zast. JUDr. Miroslavem Kupkou, patentovým zástupcem, se sídlem Levého 1532, Rakovník, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 – Bubeneč, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 3. 2011, zn. sp.: O-470618, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 22. 3. 2011, zn. sp.: O-470618, č. j.: O-470618/E105768/2010/ÚPV, jímž byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6. 10. 2010 o prohlášení barevné kombinované ochranné známky č. 309864 ve znění „Partners Banka“ za neplatnou. V řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví vznikl z podnětu návrhu podaného Českou národní bankou (osoba zúčastněná na řízení) spor o platnost zapsané barevné kombinované ochranné známky ve znění „Partners Banka“ za neplatnou, a to podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách ve spojení s ustanovením § 4 písm. l) a písm. g) téhož zákona. Prvostupňovým rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví byl návrh na prohlášení neplatnosti dle § 4 písm. l) zákona zamítnut s tím, že užití slov „banka“ a „spořitelna“ se ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách vztahuje pouze na jejich užití v rámci obchodní firmy, nikoliv na znění či provedení ochranné známky. Napadená ochranná známka však byla prohlášena za neplatnou dle § 4 písm. g) zákona o ochranných známkách z důvodu, že napadená ochranná známka vyvolává dojem loga peněžní instituce (banky), čímž může působit na spotřebitelskou veřejnost klamavě. Úřad posoudil, že průměrný spotřebitel si pod pojmem „banka“ či „Partners banka“ vybaví nejspíše peněžní instituci, která podléhá určitým specifickým pravidlům. Peněžní instituce je držitelem bankovní licence, což však v případě napadené ochranné známky neodpovídá skutečnosti. Žalobce se jako vlastník napadené ochranné známky ve správním řízení neztotožnil s výkladem pojmu klamavost tak, jak byl prezentován Úřadem průmyslového vlastnictví v prvostupňovém rozhodnutí a poukázal na odst. 6 Směrnice 2005/29/ES (směrnice o nekalých obchodních praktikách), z něhož dovozuje, že klamání se rozumí taková činnost, která má za cíl prostřednictvím manipulativní komunikace přímo či nepřímo přimět spotřebitele k nákupu určitého výrobku nebo služby. Žalobce klamavost chápe jako marketingovou metodu, jimiž se výrobci určitých komodit či poskytovatelé služeb snaží, prostřednictvím klamavých označení, ovlivnit vnímání produktu spotřebitelem a ovlivnit tak jeho spotřební chování. Klamavost pouze v teoretické rovině je dle žalobce vyloučena, aniž by v praxi k takové klamavosti mohlo dojít. Žalobce v rozkladu proti prvostupňovému správnímu orgánu namítal, rozpor mezi konstatováním Úřadu, že se na žalobce nevztahuje povinnost získání bankovní licence, přesto však prohlašuje předmětnou ochrannou známku za neplatnou pro klamavost, která je údajně způsobena tím, že žalobce nedisponuje bankovní licencí a že obchází předmětná ustanovení zákona o bankách. Správní orgán I. stupně měl vzít v úvahu i notorickou známost společnosti žalobce a jejich produktů, celkový vzhled napadené ochranné známky a její začlenění do známkového portfolia žalobce, neboť napadená ochranná známka je součástí ucelené známkové řady. Tvrdil, že slovní prvek „banka“ postrádá distinktivitu, není prvkem dominantním, a proto průměrný spotřebitel bude ochrannou známku vnímat jako součást notoricky známé známkové řady žalobce. Vytýkal, že se správní orgán I. stupně zabýval jen nedistinktivním a nedominantním slovním prvkem „banka“, ačkoliv při zápisu napadené ochranné známky nebyl Úřadem shledán žádný důvod její zápisné nezpůsobilosti, tedy ani klamavosti. Úřad, kromě toho, postupoval odlišně od dosavadních přihlášek ochranných známek, kdy prvek banka, bez ohledu na to, zda přihlašovatelé disponovali bankovní licencí, nebránil zápisu, neboť tento prvek má řadu významů, např. v označení „banka vín“, „databanka“, „krevní banka“, „potravinová banka,“ apod. Úřad v případě žalobce zásadně změnil svou dosavadní rozhodovací praxi, neboť běžně zapisoval do rejstříku ochranných známek označení s nedistinktivním slovním prvkem „banka“ bez ohledu na nárokované seznamy výrobků a služeb a porušil tak zásadu předvídatelnosti správního rozhodnutí. Oproti žalobci, osoba zúčastněná na řízení, byla v řízení přesvědčena, že napadená ochranná známka je klamavá, neboť ve spotřebitelích může vyvolat dojem, že označuje bankovní služby, tedy služby subjektu, jehož činnost od samého počátku podléhá licenci a dohledu ze strany osoby zúčastněné na řízení a přísné regulaci. Osoba zúčastněná na řízení rovněž neměla za prokázanou takovou notorickou známost žalobce, že by tato známost nemohla vyvolat klamavý dojem, že žalobce získal bankovní licenci. Ke klamavému dojmu skutečně došlo v internetové diskuzi na specializovaném portálu, zabývajícím se problematikou finančních a bankovních služeb, týkající se tématu „Partners banka – alternativa?“ Dle názoru osoby zúčastněné na řízení nelze k obhajobě platnosti ochranné známky namítat zásadu předvídatelnosti s poukazem na jiná rozhodnutí Úřadu, kde je užito prvku „banka“, jestliže je ho tak užito v označení, které nebude působit klamavě, např. „potravinová banka“. Toto však nelze tvrdit v případě napadené ochranné známky, protože slovo „Partners“ představuje zkrácený název instituce, poskytující služby na finančním trhu. Užití slova „banka“ v jiných označeních, jako např. „potravinová banka“, „krevní banka“, nevyvolává dojem, že subjekt s takovou ochrannou známkou se zabývá bankovní činnosti. Osoba zúčastněná na řízení poukazovala i na klamavost napadené ochranné známky v případě, že by žalobce pod tímto označením nabízel bankovní produkty finanční instituce, která je bankou. V této souvislosti poukázal na nedávné rozhodnutí osoby zúčastněné na řízení, kterým byla Československé obchodní bance uložena sankce za jednání, kterým propagovala a nabízela služby pod označením Poštovní spořitelna, ačkoliv Poštovní spořitelna není existující bankou a samostatným poskytovatelem bankovních služeb, odlišných od Československé obchodní banky. II. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (napadené rozhodnutí) Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí vyšel ze zjištění, že napadená barevná kombinovaná ochranná známka byla přihlášena s právem přednosti ode dne 7. 9. 2009 a do rejstříku ochranných známek byla zapsána dne 6. 1. 2010 pro výrobky a služby zařazené do tříd 16, 35 a 36 mezinárodního třídění výrobků a služeb. S ohledem na rozkladové námitky, které žalobce směřoval toliko do výroku o prohlášení ochranné známky za neplatnou, dle ustanovení § 4 písm. g), zabýval se žalovaný toliko posouzením, zda napadená ochranná známka, působí klamavě. Vymezil, že za klamavá jsou považovaná ta označení, z jejichž obsahu by bylo možné usoudit, že výrobky a služby takovým označením opatřené mají určité vlastnosti, které ovšem ve skutečnosti nemají. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 3As 29/2007-95 uvedl, že nezkoumá, zda označení reálně působí na spotřebitelskou veřejnost klamavě, nýbrž posuzuje pouze potenciální klamavost označení. Pro tyto účely žalovaný nejprve vymezil relevantního průměrného spotřebitele, kterým je v tomto případě, s ohledem na zapsané výrobky a služby, široká veřejnost. Napadená ochranná známka je složena ze slovních prvků a grafického prvku, přičemž slovní prvek Partners je zároveň součástí obchodní firmy žalobce. Ačkoliv skutečně slovní prvek banka není dominantním prvkem napadené ochranné známky, nelze dovozovat, že případná nízká rozlišovací způsobilost uvedeného slovního prvku vylučuje možnost klamavého působení ochranné známky na spotřebitelskou veřejnost. S ohledem na malý počet prvků, který napadenou ochrannou známku tvoří, je zjevné, že pozornosti spotřebitelů neuniknou žádné části tohoto označení, tedy ani prvek banka a slovní spojení Partners banka si vyloží ve smyslu banky, jako peněžního ústavu, pojmenovaného slovním prvkem Partners. Ti toto slovní spojení pochopí jako partnerská banka, ve smyslu finanční instituce se vstřícným přístupem vůči klientům. V tomto vnímání relevantního spotřebitele utvrdí rovněž zapsané služby ve třídě 36 mezinárodního třídění, které zahrnují finanční a peněžní služby. Lze tak usuzovat, že spotřebitelé bud