2 As 40/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 263/2011- 31 - text  [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Městské služby Ústí nad Labem, příspěvková organizace, se sídlem: Ústí nad Labem, Panská 1700/23, IČ: 71238301 proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem: Praha 1, Na Františku 32, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. června 2011, č. j. 20752/11/04400, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení a vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále také „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru správních činností a krajského živnostenského úřadu (správní orgán 1. stupně) ze dne 6. 4. 2011, č.j. 5373/SČAKŽÚ/2010-33, JID 58014/2011/KUUK. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci podle § 8a odst. 7 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o regulaci reklamy) uložena pokuta ve výši 3 000 Kč za správní delikt dle ust. § 8a odst. 3 písm. f) cit. zákona. Žalobce se měl dopustit správního deliktu tím, že umístil na svých webových stránkách www.msul.cz oznámení, které bylo dle § 1 odst. 2 cit. zákona reklamou a v rozporu s ust. § 6a odst. 1 cit. zákona obsahovalo ceník pohřebních služeb. Žalobce ve správním řízení rozporoval stanovisko správních orgánů, že zveřejněním ceníku pohřebních služeb porušil zákon. Namítal, že uvedeným jednáním nenaplnil znaky reklamy dle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, tj. cíl, ke kterému má reklama směřovat - podpora podnikatelské činnosti. Od zahájení správního řízení namítal, že je příspěvkovou organizací, která byla založena zřizovací listinou nikoliv za účelem podnikání, ale k zabezpečení veřejně prospěšné činnosti a že činnost žalobce není živností a je jako hlavní činnost zapsána do obchodního rejstříku. Proto se na činnost žalobce nevztahuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dále zákon o živnostenském podnikání) a žalobce zveřejněním ceníku pohřebník služeb jen plnil svou povinnost podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. II. Rozhodnutí žalovaného Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v řízení před orgánem prvního stupně bylo náležitě prokázáno, že žalobce jako zpracovatel zveřejnil ceník pohřebních služeb na svých internetových stránkách. Při posuzování odvolání žalobce vycházel z toho, že správní orgán 1. stupně si pro účely svého rozhodnutí vyžádal stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ohledně otázky, zda má být pohřebnictví vykonáváno jako koncesovaná živnost. Ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 24. 11. 2010 správní orgán 1. stupně dovodil, že provozování pohřebnictví je podle § 6 zákona o pohřebnictví koncesovanou živností a přestože žalobce je příspěvkovou organizací jinak vyňatou z působnosti živnostenského zákona (§ 3 odst. 3 písm. x) živnostenského zákona), řídí se jeho činnost ustanovením § 6 zákona o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále zákon o pohřebnictví), které je úpravou speciální, jehož se použije přednostně. Správní orgán 1. stupně dovodil, že prezentace žalobce na jeho internetových stránkách je reklamou a v souladu se stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj konstatoval, že pokud sdělení nesměřuje ke konkrétnímu spotřebiteli (např. při prodeji zboží), nejedná se o nabídku, ale jde o reklamu. Na základě toho orgán prvního stupně odůvodnil svůj závěr, že je třeba zveřejnění ceníku služeb žalobcem považovat za reklamu odporující zákonu o regulaci reklamy. Žalovaný se ztotožnil se závěry správního orgánu 1. stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí vyšel z právní úpravy dané zákonem o pohřebnictví a dovodil, že pohřební službu nelze vykonávat jinak než na základě živnostenského oprávnění pro příslušnou koncesovanou živnost, provozování pohřební služby je proto podnikatelskou činností a prezentace směřující k podpoře dané podnikatelské činnosti je reklamou ve smyslu zákona o regulaci reklamy. K odvolací námitce žalobce, rozporující reklamní charakter svého jednání s odkazem na zveřejněné pouhého „suchého“ ceníku služeb bez pobídek a komentářů a na brožuru Ministerstva pro místní rozvoj, která uvádí: „Ceník pohřební služby musíme mít k dispozici dříve, než začneme objednávat pohřeb (měl by být umístěn na přístupném místě, na webových stránkách)“, žalovaný uvedl, že se žalobce při zveřejnění ceníku nemohl řídit uvedenou brožurou, protože byla vydána až v červnu 2010, tedy až poté, co žalobce ze svých internetových stránek ceník služeb stáhl a z textu brožury nevyplývá, že interpretuje ustanovení § 6a zákona o regulaci reklamy. Tento svůj názor podporuje odkazem na stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, které si správní orgán 1. stupně vyžádal a ke kterému při rozhodování přihlížel. Žalovaný vyhodnotil prezentaci ceníku služeb jako reklamu, neboť reklama v oblasti pohřebnictví je upravena v zákoně o regulaci reklamy a nerozhoduje, že činnost žalobce není vyvíjena na základě živnostenského podnikání, ale jako hlavní činnost zapsaná do obchodního rejstříku, i když dle názoru žalovaného neměla být do obchodního rejstříku zapsána. Otázku zápisu činnosti žalobce do obchodního rejstříku však žalovaný vzhledem k předmětu řízení, jímž je reklama na pohřební služby upravená v zákoně o regulaci reklamy, nepovažoval za relevantní. Žalovaný také považoval za nerelevantní námitku žalobce, že zveřejněním ceníku žalobce plnil povinnost vyplývající ze zákona o cenách, neboť v dané věci se nejednalo o nabídku zboží a služeb při jejich prodeji, tedy o přímý prodej a prezentaci cen platných v okamžiku nabídky. Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba Žalobce v podané žalobě považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, nepřezkoumatelné, nepřesvědčivé a rozporné ve vypořádání jeho dvou zásadních námitek, týkajících se povahy činnosti žalobce a charakteru jím zveřejněného oznámení, obsahujícího ceník pohřebních služeb. Žalobce namítá, že nevykonává podnikatelskou činnost. Považuje za zjednodušený výklad žalovaného, že pohřebnictví lze vykonávat výlučně na základě oprávnění pro příslušnou koncesovanou živnost. Namítá, že v jeho případě nelze aplikovat § 6 zákona o pohřebnictví proto, že nepodniká živnostenským způsobem, nýbrž jako příspěvková organizace na základě ust. § 3 odst. 3 písm. x) živnostenského zákona v souladu s účelem, pro který byl zřízen. Jeho činnost spočívá v plnění úkolů územního samosprávného celku, zejména v hospodárném využití tohoto samosprávního celku a zabezpečení veřejně prospěšných činností, nikoliv v podnikání. Pokud se tedy na činnost žalobce nevztahuje živnostenský zákon, nemůže se na něj vztahovat ani speciální ustanovení § 6 zákona o pohřebnictví, a proto není splněna ani podmínka reklamy stanovená v § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy, totiž směřování k podpoře podnikatelské činnosti. Posouzení otázky, zda je předmětná činnost žalobce výkonem podnikatelské činnosti, je dle názoru žalobce rozhodná k posouzení, zda mohl být vůbec naplněn znak reklamy dle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy. Žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou, že uveřejněním ceníku na svých webových stránkách nepropagoval své služby, ale jen plnil povinnosti dle § 13 zákona o cenách. Neměl v úmyslu se prezentovat za účelem získání dalších potencionálních zákazníků, o čemž svědčí i informace o cenách sociálních pohřbů, kterou nelze považovat za reklamu. Žalobce považuje za absurdní, aby byl postižen správní sankcí za porušení právního předpisu, jestliže samy orgány státní správy nemají ustálený názor na výklad právních předpisů a zastávají rozporuplná stanoviska ohledně povahy provozování pohřebních služeb, zda je živností či zda má být zapsána do obchodního rejstříku a zda ceník služeb má být zpřístupněn na veřejném místě před objednáním pohřebních služeb. Toto své tvrzení dokládá Stanoviskem živnostenského odboru Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 13.2.2006 o tom, že k provozování pohřebních služeb se nevydává živnostenské oprávnění, a dále rozporem mezi Stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10.2.2011 a stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj v brožuře z června 2010 ohledně zveřejňování cen pohřebních služeb. Žalobce namítá, že se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobce ohledně nabídky internetového prodeje služeb. Považuje za nesrozumitelné úvahy žalovaného o akceptaci zveřejnění cen v případě internetové nabídky kliknutím na „nákupní košík“ oproti zveřejnění cen na webové stránce. Je toho názoru, že mezi internetovou nabídkou prodeje zboží či služeb, kdy má zákazník možnost kliknout na „ nákupní košík“ a poté se dozví cenu služby, a zv