7 As 66/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 186/2015- 83 - text 10A 186/2015 - 83 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobců: a) doc. RNDr. I. O., CSc., b) Univerzita Karlova v Praze, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, oba zastoupeni prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem, se sídlem Pobřežní 370/4, Praha 8, proti žalovanému: prezident republiky, se sídlem Hrad, I. nádvoří č. p. 1, Hradčany, Praha 1, zastoupený JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti ve věci jmenování žalobce a) profesorem, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět sporu Žalobce doc. RNDr. I. O., CSc. působí jako docent Katedry fyziky povrchů a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty žalobce Univerzity Karlovy v Praze. Žalobce a) absolvoval dle § 74 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o vysokých školách“), řízení ke jmenování profesorem. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy předložil dopisem ze dne 27. 3. 2015, č. j. MSMT-5396/2015, žalovanému s odvoláním na Ústavu České republiky a § 73 zákona o vysokých školách návrhy na jmenování 45 nových profesorů pro určitý obor, které obdržel od rektorů v termínu do 31. 1. 2015. Zároveň žalovanému sdělil, že o uvedených návrzích bude informovat členy Vlády České republiky. V přiloženém seznamu kandidátů na jmenování profesorem byl na 31. místě uveden žalobce a) jako kandidát na jmenování profesorem pro obor Fyzika – fyzika povrchů a rozhraní Vědeckou radou Univerzity Karlovy v Praze. Vláda svým usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. 251, doporučila předsedovi vlády, aby spolupodepsal rozhodnutí žalovaného o jmenování profesorů uvedených v seznamu v části IV materiálu č. j. 360/15. Žalobci zastávají názor, že ve věci jmenování žalobce a) profesorem podle tohoto návrhu žalovaný zůstal nečinným. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobou podanou dne 20. 11. 2015 u zdejšího soudu napadli žalobci nečinnost žalovaného. Poukázali na to, že žalovaný zveřejnil dne 28. 5. 2015 na svých webových stránkách tiskovou zprávu označenou titulkem „Prezident republiky se rozhodl nejmenovat tři profesory“, v níž bylo uvedeno, že prezident republiky seznámil ministra školství, mládeže a tělovýchovy a rektory Univerzity Karlovy v Praze a Vysoké školy ekonomické s důvody, jež ho vedly k odmítnutí jmenování vysokoškolským profesorem u tří konkrétních osob, mj. i u žalobce a). Dále tisková zpráva uváděla, že na základě žádosti obou rektorů i dotčených osob jsou zveřejněny důvody rozhodnutí prezidenta republiky. Pod odkazem vztaženým k osobě žalobce a) pak byl uveden následující text: „doc. RNDr. I. O., CSc. – V letech 1980 – 1981 vykonával vojenskou službu u elitní 71. protiletadlové raketové brigády ČSLA. Důstojnické zkoušky složil 9. 3. 1981. V hodnocení před povýšením do důstojnické hodnosti z 5. 5. 1981 je výtečně hodnocena jeho politická připravenost a angažovanost. V roce 1981 vstupuje do KSČ. Byl vybrán do sestavu záložních důstojníků III. správy Sboru národní bezpečnosti – Vojenské kontrarozvědky. III. správa SNB byla centrálním útvarem Státní bezpečnosti. V rámci přípravy absolvoval v roce 1984 specializovaný kurz Vojenské kontrarozvědky ve Vojenské politické škole Komorní Hrádek. Na závěr kurzu byl navržen na povýšení a přijal i omezení a povinnosti, které mu z funkce záložního důstojníka Vojenské kontrarozvědky vyplývaly. Poslední dokumentované periodické prověřování I. O. III. správou je dokumentováno v roce 1989. Působení v rámci ČSLA a VKR je dokumentováno v osobním spise č. 2071 zachovaném v Archivu bezpečnostních složek. Dále v 80. letech spolu se svojí manželkou sloužil Státní bezpečnosti jako tzv. „krycí adresa“. StB si na jeho adresu nechala zasílat korespondenci ze zahraničí. Kategorie krycí adresy patřila v hierarchii spolupracovníků StB do nejvyšší kategorie Agent. Svazek, včetně unikátního archivního dokumentu – vázacího aktu obou manželů, stvrzujícího vědomou a dobrovolnou spolupráci obou s StB, se rovněž zachoval v Archivu bezpečnostních složek. I. O. bylo přiděleno krycí jméno „Š.“. Svazek kategorie A (agent) byl zaveden 13. 4. 1984 (jen pár týdnů před nástupem do kurzu záložních důstojníků VKR ve Vojenské politické škole Komorní Hrádek. 3. odborem VKR pod registračním číslem … a archivován 28. 11. 1991 pod archivním číslem ….. Svazek svědčí o dlouholeté spolupráci manželů s StB. Důvodem využití manželů O. Státní bezpečností mohlo být i, v archivu rovněž dokumentované, navázání kontaktů S. O. s cizinci na budovatelském táboře ve Velké Británii.“ Dále byla na webových stránkách žalovaného dne 6. 5. 2015 uveřejněna tisková zpráva „Rozhodnutí prezidenta republiky nejmenovat tři profesory“. V této tiskové zprávě žalovaný uvedl, že k odmítnutí jmenování ho vedly mimořádně závažné důvody, konkrétně u žalobce b): „V případě doc. RNDr. I. O., CSc. jde o informace týkající se jeho spolupráce s centrálním útvarem Státní bezpečnosti – Vojenskou kontrarozvědkou, v letech 1984 – 1989. Spolupráce se doc. O. týkala jako záložního důstojníka Vojenské kontrarozvědky a spolupracovníka poskytujícího Státní bezpečnosti takzvanou „krycí adresu“, na kterou si StB nechala zasílat utajovaně korespondenci ze zahraničí.“ Žalobci se domnívají, že žalobce a) splnil veškeré zákonné podmínky pro jmenování profesorem. Pokud ho žalovaný dosud profesorem nejmenoval, nerespektuje závazný návrh vědecké rady žalobce b), ačkoli zákon o vysokých školách mu takový postup neumožňuje. Žalovaný tak narušuje autonomní povahu řízení o jmenování profesorem a nezávislost žalobce b) jako vysoké školy. Současně zpochybňuje akademická práva a svobody žalobce b), jeho vnitřní uspořádání a personální zabezpečení studijních programů. Profesor, který je akademickým pracovníkem vysoké školy, působí jako garant z hlediska kvality a rozvoje určitého studijního programu uskutečňovaného vysokou školou, jehož určení je podmínkou pro akreditaci takového studijního programu ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Rovněž jedině profesor může předsedat habilitačním a profesorským komisím. Žalobci dále popisují řízení o jmenování profesorem. Na uvedené řízení se dle § 74 odst. 7 zákona o vysokých školách nevztahují obecné předpisy o správním řízení a případné námitky proti postupu v tomto řízení může dle § 74 odst. 8 téhož zákona podat pouze žalobce a). Přitom konat řízení o jmenování profesorem je exkluzivní výsadou vysokých škol. Žalobce a) prošel řízením o jmenování profesorem v rámci žalobce b) úspěšně. Hodnotící komise schválená Vědeckou radou Matematicko–fyzikální fakulty žalobce b) a jmenovaná děkanem této fakulty posoudila dne 21. 5. 2014 návrh na jmenování žalobce a). Komise doporučila jmenovat žalobce a) profesorem pro obor Fyzika – Fyzika povrchů a rozhraní. Vědecká rada fakulty hlasovala pro udělení titulu profesor žalobci a) dne 4. 6. 2014, přičemž se rovněž většinou hlasů vyslovila pro udělení titulu. Vědecká rada žalobce b) se pak profesorským řízením žalobce a) zabývala na svém zasedání dne 27. 11. 2014 a rovněž schválila návrh na jeho jmenování profesorem. Jelikož žalobce a) splnil všechny podmínky, které zákon o vysokých školách vymezuje pro jmenování profesorem, má na jmenování profesorem podle žalobců právní nárok. Vědecká rada předložila návrh na jmenování žalobce a) profesorem Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy dne 3. 12. 2014. Vláda usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. 215, navrhla předsedovy vlády, aby rozhodnutí o jmenování žalobce profesorem podepsal. Dne 6. 5. 2015 zveřejnil žalovaný uvedenou zprávu na svých stránkách. Rektorka VŠE a rektor žalobce b) se osobně sešli se žalovaným dne 28. 5. 2015 a zdůraznili mu, že všichni tři docenti, včetně žalobce a), splnili podmínky dle § 74 zákona o vysokých školách. Žalovaný přesto ve věci nekoná, ačkoli zbývající navržené kandidáty profesory jmenoval. Žalobci se domnívají, že lze na proces jmenování profesorů aplikovat některé závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007-197, č. 1717/2008 Sb. NSS, v němž se soud zabýval jmenováním justičních čekatelů do funkce soudců. Poukazují zejména na vznik legitimního očekávání při schválení kandidáta a na zákonné omezení úvahy prezidenta pro jmenování soudcem. Uvedené usnesení vlády ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu založilo u žalobců legitimní očekávání, že pokud žalobce a) nepřestane splňovat podmínky dané zákonem o vysokých školách, bude podnět k jeho jmenování prezidentovi postoupen a následně bude žalobce a) jmenován. Ze znění § 73 zákona o vysokých školách pak vyplývá, že pokud žalobce a) prošel jmenovacím řízením podle zákona o vysokých školách, je žalovaný povinen jmenování provést. Zákon žalovanému nenabízí prostor pro uvážení, a proto je návrh vědecké r