7 As 64/2013 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 12/2014- 31 - text [OBRÁZEK]11Ad 12/2014 - 31- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Evy Rybářové v právní věci žalobce: Randi Group s.r.o., se sídlem Praha 3, Vinohradská 2029-124, IČ 24119610, v řízení zastoupeného Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové nám. 157/30, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.3.2014, č.j. 2014/80107-421/1, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále též žalovaného správního orgánu) ze dne 4.3.2014, č.j. 2014/8107-421/1, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce hl. m. Prahy – pobočky pro hlavní město Prahu, č.j. MPSV-UP/8567944/13/AIS-ZAM, ze dne 17.12.2013, kterým nebyl žalobci poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 3. čtvrtletí roku 2012 a) ve výši 92.641,- Kč podle ust. § 78 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, b) ve výši 218.000,- Kč podle ust. § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Žalobce v podané žalobě namítal, že jak napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tak i rozhodnutí Úřadu práce – pobočky pro hlavní město Prahu, jako správního orgánu prvního stupně, jsou nezákonná, neboť spočívají na nesprávném právním posouzení. pokračování 2 11Ad 12/2014 Žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť se dostatečně nevypořádal s jeho námitkami v rámci správního řízení, či se s nimi vypořádal pouze z části. Žalobci nebylo z napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jakými právními úvahami se při svém rozhodování řídil, a to nejen ve vztahu k dotčeným evropským právním předpisům, zejména Směrnici Rady č. 2000/78/ES ze dne 27.l1.2000 a Usnesení Rady č. 2003/C 175/01 ze dne 15.7.2013, které řeší otázku zaměstnanosti a sociální integrace zdravotně postižených osob, včetně zainteresovaných zaměstnavatelů, kterým je i žalobce. V této souvislosti se pak žalovaný dle názoru žalobce dopustil i porušení práv zaručených normami nejvyšší právní síly. Dále žalobce namítal, že mu nelze připisovat k tíži nečinnost prvostupňového správního orgánu, když žalobce zahájil správní řízení, jehož předmětem bylo uzavření dohody o zřízení chráněných pracovních míst s Úřadem práce podáním žádosti již dne 30.5.2012, tedy již ve druhém čtvrtletí roku 2012 v souladu s přechodným ustanovením čl. II bodu 11 zákona č. 367/2011 Sb., nicméně dohoda byla s Úřadem práce uzavřena s platností a účinností až k dni 9.8.2012, tedy bezmála po třech měsících nečinnosti správního orgánu. V tomto ohledu žalobce poukázal na ustanovení § 71 správního řádu, dle kterého je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, což neučinil, když dohoda byla uzavřena až v měsíci srpnu. Žalobce taktéž namítal, že se podmínky pro vymezení chráněného pracovního místa posuzují ke dni podání žádosti, nikoliv ke dni uzavření dohody, a to s odkazem na ustanovení vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti. Dle žalobce je uzavření dohody procesně vázáno na podání žádosti, kterou podal včas, a tudíž jejímu uzavření nic nebránilo. Žalobce dále nesouhlasí s tvrzením žalovaného, vysloveným v napadeném rozhodnutí, že na vymezení chráněného pracovního místa není právní nárok. Dle názoru žalobce by to znamenalo, že žalovaný rozhoduje tak, jak uzná za vhodné, což je v rozporu se všemi zásadami, na kterých stojí nejen právní řád České republiky, ale i normy veřejného práva, s poukazem na rozpor se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí. Žalobce ve svém podání poukazuje na skutečnost, že proti rozhodovací praxi žalovaného o neudělení příspěvku dle ust. § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti za IV. čtvrtletí roku 2012 brojila spousta žadatelů o jeho přiznání. Proto došlo dne 27.5.2013 ze strany žalovaného k vydání metodického pokynu, který byl rozeslán formou emailu na všechny pobočky Úřadu práce s tím, že tento pokyn upřesnil postup při poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněných pracovních místech za III. a IV. čtvrtletí roku 2012 a I. čtvrtletí roku 2013. Dle tohoto nového pokynu žalovaného byl výklad článku II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 367/2011 Sb., takový, že úřady práce mohly poskytovat u žádostí za IV. čtvrtletí roku 2012 příspěvky dle § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti na chráněné pracovní místo zřízené nebo vymezené dohodou za podmínky, že žadatelé ve III. a IV. čtvrtletí 2011 a v I. a II. čtvrtletí 2012 zaměstnávali v průměru více než 50% osob se zdravotním postižením. Na základě této nové metodiky pak bylo žalobci vyhověno v případě žádosti o příspěvek za IV. čtvrtletí roku 2012, nicméně žalobce se neztotožnil s rozhodnutím žalovaného, jímž mu neposkytl příspěvek za III. čtvrtletí roku 2012, ačkoliv splnil podmínky, když ve III. a IV. čtvrtletí roku 2011 a v I. a II. čtvrtletí roku 2012 zaměstnával v průměru více než 50% osob se zdravotním postižením. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že podmínku v bodu 12 přechodných ustanovení, jež se váže k § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, je nutno vykládat v souvislosti s bodem 11 přechodných ustanovení, tedy že na zvýšení příspěvku má nárok zaměstnavatel, který měl pokračování 3 11Ad 12/2014 vymezená chráněná pracovní místa v průběhu I. a II. kalendářního čtvrtletí po dni nabytí účinnosti zákona č. 367/2011 Sb., tedy do 30.6.2012, neboť bod 12 přechodných ustanovení hovoří pouze o zaměstnávání 50% osob se zdravotním postižením, jako o faktickém stavu, a tuto podmínku žalobce splňoval, a to již k datu podání žádosti o uzavření Dohody. Žalobce namítal, že žalovanýv napadeném rozhodnutí odkazuje ve vztahu k nepřiznanému příspěvku dle § 78 odst. 2 zákona o zaměstnanosti toliko na ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 367/2011 Sb., podle kterého je vznik nároku na příspěvek vázán pouze na uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst v průběhu I. a II. kalendářního čtvrtletí následujícího po dni nabytí účinnosti zákona 367/2011 Sb. Žalobce však s tímto výkladem nesouhlasí, přestože čl. II bodu 11 přechodných ustanovení váže vznik nároku k uzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst, neboť má za to, že žalovaný dané ustanovení vykládá pouze na základě jazykového výkladu, bez vztahu k účelu přechodných ustanovení a kontextu evropské právní úpravy, která má zaměstnavatele motivovat k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Žalovaný pak přiznal žalobci příspěvek ode dne uzavření Dohody, což dle názoru žalobce není v souladu s právním řádem České republiky, místo toho, aby žalobci přiznal příspěvek za celé III. čtvrtletí roku 2012, neboť byly splněny podmínky pro jeho přiznání. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě k námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uvedl, že z hlediska ústavních principů je sice třeba důsledně trvat na povinnosti dostatečně odůvodnit rozhodnutí, přesto nemůže být tato povinnost dle judikatury Nejvyššího správního soudu chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 64/2013-49, ze dne 20.2.2014, který uvádí, že je podstatné, aby se správní orgán v rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek. Dále žalovaný odkazuje na nález Ústavního soudu II. ÚS 67/04, ve kterém Ústavní soud uvedl, že z hlediska splnění náležitostí soudního rozhodnutí není povinností soudu se v jeho odůvodnění speciálně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům účastníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení, pokud stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá ze soudem učiněných závěrů. Dle názoru žalovaného je tento nález aplikovatelný nejen na soudní rozhodnutí, ale taktéž na rozhodnutí správních orgánů. K námitce žalobce týkající se zahájení správního řízení o uzavření Dohody o vymezení chráněného pracovního místa již ve druhé čtvrtině roku 2012 a tvrzené nečinnosti správního orgánu žalovaný uvedl, že podáním žádosti o vymezení chráněného pracovního místa není zahájeno správní řízení a důvody, pro něž nedošlo k vymezení pracovních míst dříve, jsou pro dané správní řízení o poskytnutí příspěvku zcela bez významu. K žalobcem tvrzenému nároku na uzavření Dohody žalovaný uvedl, s tímto názorem nesouhlasí, když z obecné definice dohody vyplývá, že se jedná o dvoustranné či vícestranné právní jednání spočíva