5 As 34/2004 — Nejvyšší správní soud

11 Af 6/2015- 29 - text [OBRÁZEK]11Af 6/2015 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce JUDr. E. M., bytem v P. 6, B. 151, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 13. 1. 2015, č. j. 72/15/5100-41454-704293, t a k t o: I. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 336.295,-Kč s příslušenstvím a toho, aby soud uložil Odvolacímu finančnímu ředitelství povinnost zrušit dodatečné platební výměry za roky 1996, 1997, 2006, 2007 a 2008, o d m í t á . II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 13. 1. 2015, č. j. 72/15/5100-41454-704293, z a m í t á. III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. 1 Odůvodnění Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 13. 1. 2015 a rozhodnutí Finančního úřadu v Praze ze dne 20. 6. 2014, zároveň se domáhal zaplacení částky 336.295,-Kč s příslušenstvím a toho, aby soud uložil Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně povinnost zrušit dodatečné platební výměry za roky 1996, 1997, 2006, 2007 a 2008. Žalobce v podané žalobě uvedl, že postupem žalovaného Odvolacího finančního ředitelství není dbáno rozsudku Nejvyššího správního osudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8Afs 30/2012 - 32 a příslušných zákonných předpisů, čímž dochází k porušení a zkrácení práv žalobce. Žalobci nebyly vráceny všechny částky, které částečně zaplatil, a částečně mu byly neprávem exekvovány. Kromě období let 1999 až 2001 žalovaný správní úřad dosud nestanovil výši daně za všechna ostatní zdaňovací období a žalobci stržené peníze nevrátil. Za období let 1999 až 2001 žalovaný zrušil nesprávné platební výměry, ale žalobci vrátil pouze platbu ve výši 192.218,-Kč ze dne 18. 2. 2005, platbu ve výši 200.487,-Kč ze dne 18. 2. 2005, platbu ve výši 271.727,-Kč jako úrok z částky 192.218,-Kč do dne 17. 3. 2014 a částku 3.163,-Kč jako úrok zkrácený o nesprávné odpočty. Žalobce v podané žalobě poukázal na to, že podle ustanovení § 215 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, mu nebyl vrácen tzv. vratitelný přeplatek, tj. žalobcem zaplacené a exekučně zabavené částky včetně úroku, což mělo nastat do patnácti dnů ode dne zrušení příslušných výměrů. Na žalobcův starobní důchod byla vedena exekuce po dobu 38 měsíců v letech 2003 až 2005 a žalobci bylo strženo celkem 207.818,- Kč. Dále žalobci nebyla uhrazena částka ve výši 131.640,-Kč, což byl úrok ode dne 1. 3. 2003 do dne 17. 3. 2014 a bezdůvodně a nezákonně jsou mu až nyní poprvé účtovány k tíži nová penále a nové nedoplatky s odvoláním na ustanovení § 59 odstavec 5 již zrušeného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Žalobce přitom uplatnil jak námitku nesprávnosti účetnictví finančního úřadu, tak námitku promlčení podle ustanovení § 160 daňového řádu, když šestiletá promlčecí doba marně uplynula již v roce 2007. Touto zásadní námitkou se žalovaný správní úřad v žalobou napadeném rozhodnutí vůbec nezabývá a jeho rozhodnutí je proto nezákonné. Žalovaný správní úřad ve vyjádření k podané žalobě poukázal na to, že žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 20. 6. 2014 o námitce podle ustanovení § 254 odstavec 5 daňového řádu. Zároveň se žalobce domáhá zrušení uvedeného zamítavého rozhodnutí finančního úřadu ve věci námitky proti postupu správce daně, kterou se žalobce dovolával předepsání a vrácení vyšší částky úroků z neoprávněného jednání správce daně. K jednotlivým žalobním námitkám žalovaný uvedl, že pokud se žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8Afs 30/2012 - 32, pak tímto rozsudkem Nejvyšší správní soud zrušil předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, č. j. 11Ca 120/2009 - 61 a také čtyři rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, kterými byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Praze 6 a věc byla vrácena Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Následně Odvolací finanční ředitelství rozhodnutími ze dne 26. 2. 2014 zrušilo uvedená rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6, na základě nichž byla žalobci v přezkumném řízení dodatečně stanovena daň z příjmu fyzických osob jako právnímu nástupci po zemřelé Dr. J. 2 M. za zdaňovací období let 1999 a 2000 a samotnému žalobci za zdaňovací období let 2000 a 2001. Tato rozhodnutí nabyla právní moci dnem 27. 2. 2014. Následně správce daně žalobci vrátil vratitelný přeplatek, který mu vznikl v důsledku zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž byla dodatečně stanovena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období let 1999 až 2001. Správce daně přitom z moci úřední předepsal na osobní daňové účty žalobce také úrok podle ustanovení § 254 daňového řádu. Na základě vrácení částek – vratitelných přeplatků, které vznikly v důsledku zrušení předpisů daňových povinností, stanovených uvedenými zrušenými rozhodnutími Finančního úřadu pro Prahu 6, a předepsáním úroku požadoval žalobce po správci daně specifikaci vrácených částek včetně výpočtu úroku podle ustanovení § 254 daňového řádu. Na tento požadavek reagoval správce daně sdělením ze dne 7. 5. 2014, ve kterém žalobci specifikoval jednotlivé předpisy představující výši doměřené daně za jednotlivá zdaňovací období, datum jejich splatnosti a výši úhrady těchto předpisů. Součástí tohoto sdělení byly i přílohy, obsahující výpočet úroku podle ustanovení § 254 daňového řádu. Na toto sdělení pak žalobce reagoval podáním, které správce daně posoudil podle obsahu jako námitku podle ustanovení § 254 odstavec 5 daňového řádu a o této námitce rozhodl rozhodnutím ze dne 20. 6. 2014 tak, že námitku jako nedůvodnou zamítl. Proti rozhodnutí o námitce pak žalobce podal odvolání, o němž rozhodl žalovaný nyní žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 1. 2015. Žalovaný s právními názory žalobce, uvedenými v žalobě, nesouhlasí a má za to, že skutkový stav, právní posouzení a správní úvahy jsou podrobně rozvedeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí i v předloženém spisovém materiálu. Žalobní námitky se částečně překrývají s námitkami odvolacími, žalobce však v argumentaci směřující proti rozhodnutí žalovaného doplňuje zejména odkaz na jiná daňová řízení a nepatřičně je směšuje. Pokud jde o doměření daně z příjmu za zdaňovací období let 2006 až 2008, pak těchto období se žalobou napadené rozhodnutí vůbec netýká. Žalobce totiž vedle uvedených rozhodnutí o doměření daně z příjmu za zdaňovací období let 1999 až 2001, kterých se týkal žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8Afs 30/2012, napadl touto žalobou také další rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, jimiž byla zamítnuta odvolání proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Prahu 6, avšak ve vztahu k těmto (dalším) zdaňovacím obdobím bylo vedeno soudní řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7Af 55/2011. Žalovaný má za to, že předmětem přezkoumání v dané žalobní věci může být pouze rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015, č. j. 72/15/5100-41454-704293, a postup jeho vydání předcházející. V nyní posouzené věci není sporu o tom, že výše uvedenými rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství byla zrušena rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6, na základě nichž byla dodatečně stanovena daň z příjmu fyzický osob, a to žalobci jako právnímu nástupci po zemřelé Dr. J. M. za zdaňovací období let 1999 a 2000 a žalobci samotnému za zdaňovací období roku 2000 a 2001. Odvolací námitky souvisely s posouzením další skutečnosti, podstatné pro výpočet úroku podle ustanovení § 254 daňového řádu, a to s určením částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě těchto později zrušených rozhodnutí. Ve vztahu k daňové povinnosti, dodatečně stanovené žalobci za zdaňovací období roku 2000 a 2001, lze konstatovat, že žalobcem byla doměřená daň za obě zdaňovací období 3 uhrazena v plné výši již dne 18. 2. 2005 platbou v celkové výši 192.253,-Kč. Správce daně proto provedl výpočet úroku z neoprávněného jednání správce daně z celé uhrazené částky 192.253,-Kč a při výpočtu úroku se dopustil dílčího pochybení, když neuhrazený úrok z prodlení na dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 35,-Kč od celkové uhrazené částky odečetl již ke dni jeho předepsání, tj. ke dni 31. 5. 2012. Toto pochybení žalovaný jako odvolací orgán napravil a provedl přepočet předmětného úroku z celé uhrazené částky až ke dni vrácení vratitelného přeplatku správcem daně žalobci, tj. do dne 17. 3. 2014. Z tohoto důvodu žalovaný změnil odvoláním napadené rozhodnutí správce daně a částku přiznaného úroku zvýšil o 9,-Kč. Ve vzt