2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

3 A 59/2014- 101 - text 8 pokračování 3A 59/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: Kverulant.org, o.p.s., se sídlem v Praze 10, Pražská 1148, IČ: 28925165, zast. Mgr. Adriánem Čechem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalované: Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, se sídlem v Praze 1, Sněmovní 4, proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 21.3.2014, č.j. VKPS 127/2014, takto: I. Rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 21.3.2014, č.j. VKPS 127/2014, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Adriána Čecha, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí vydaného vedoucím Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (dále též „odvolací orgán“) blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace a jeho odvolání bylo zamítnuto. V podané žalobě nejprve žalobce uvedl, že dne 24.1.2014 požádal žalovanou ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“) o sdělení informací, které se týkají člena Rady Českého telekomunikačního úřadu pana O. F. a rovněž požádal o dopis jmenovaného ze dne 14.8.2013, kterým měl pan O. F. informovat mandátový a imunitní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „mandátový a imunitní výbor“) o tom, že učinil patřičné kroky k ukončení činnosti výkonného ředitele soukromého sdružení právnických osob CZ.NIC. Současně učinil dotaz, zda pan O. F. je stále členem Rady ČTÚ a pokud ukončil zaměstnanecký či obdobný poměr o sdělení, kdy a jak se tak stalo a jakým způsobem o tom informoval Radu ČTÚ nebo mandátový a imunitní výbor. Rozhodnutím ze dne 4.2.2014, č.j. 797/2014, povinný subjekt odepřel žalobci sdělit požadované informace s odkazem na ust. § 8a zákona o informacích z důvodu ochrany osobních údajů pana O. F.. Odvolání, které žalobce podal, bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím ze dne 21.3.2014, č.j. VKPS 127/2014. Žalobce nesouhlasí s důvody uvedenými v napadeném rozhodnutí, které shledává nezákonným a své námitky vyjádřil v následujících žalobních bodech: V daném případě povinný subjekt odmítl poskytnutí požadovaných informací především s odkazem na ust. § 8a zákona o informacích, přitom dopis pana O. F. ze dne 14.8.2013 informuje mandátový a imunitní výbor, že jmenovaný učinil patřičné kroky směřující k ukončení činnosti výkonného ředitele soukromého sdružení právnických osob podnikajícího pod firmou CZ.NIC. Tento přípis je bezpochyby písemností úřední povahy, která přímo souvisí s působením pana F. ve veřejné funkci (člen Rady ČTÚ); jedná se tedy o součást úřední korespondence mezi vysokým státním úředníkem a orgánem Poslanecké sněmovny. Nejedná se o soukromou korespondenci pana O. F., která by požívala zákonné ochrany ve smyslu ochrany soukromí či zachování důvěrnosti soukromé korespondence. Dle žalobce je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pan O. F., jakožto veřejný činitel dobrovolně vykonávající vrcholnou funkci ve státní správě jako člen Rady ČTÚ je povinen strpět zájem veřejnosti o svou osobu, a to zejména za situace, kdy objektivně existuje podezření, že dotyčný porušuje ust. § 4 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (dále jen „zákon o střetu zájmů“) tím, že jako výkonný ředitel dosud manažersky řídí a vede konsorcium soukromých firem CZ.NIC. Společenská škodlivost jednání pana F. spočívá v nerespektování platného zákona o střetu zájmů. Ačkoliv povinný subjekt v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že odmítnutí poskytnutí požadovaných informací je nutné s ohledem na skutečnost, že požadovaná informace se „nevztahuje k působnosti“ Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, současně nepopírá, že předmětným dopisem pana F. ze dne 14.8.2013 disponuje. Žalobce má za to, že obsah předmětného dopisu může být velmi důležitý, neboť může potvrdit nebo vyvrátit podezření žalobce týkající se možného porušení zákona o střetu zájmů. Dále žalobce namítá, že ani neveřejnost jednání mandátového a imunitního výboru nemůže být překážkou informací povinným subjektem dle zákona o informacích. V právních předpisech zakotvená povinnost mlčenlivosti či zásady neveřejnosti jednání se týká pouze pracovníků, nikoliv povinného subjektu, který má dle zákona o informacích povinnost žadateli poskytnout informaci. Žalobce nesouhlasí s tím, že poskytnutí požadovaných informací není možné s ohledem na zásadu neveřejnosti jednání mandátového a imunitního výboru, neboť pod pojmem neveřejnosti jednání uvedeného výboru nemůže být skryta trvalá neveřejnost všech informací, s nimiž se členové tohoto výboru (poslanci) při výkonu svého mandátu seznamují a s nimiž pracují, nýbrž jen a pouze aktuální neveřejnost jeho zasedání. Dle žalobce v dané věci není dán důvod ani pro odmítnutí jeho žádosti dle § 15 odst. 1 zákona o informacích, neboť požadované informace nelze označit za informace, které mají v soukromém zájmu pana F. zůstat před veřejností utajeny. Zákon o informacích je speciální zákonnou normou ve vztahu k jiným právním předpisům, včetně právních předpisů upravujících ochranu soukromí a osobních údajů. Žalobce má tedy za to, že povinný subjekt pochybil, když odmítl poskytnout žalobci požadované informace s odkazem na zásadu neveřejnosti jednání mandátového a imunitního výboru a zásadu ochrany soukromých a osobních údajů pana F. Dále žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť povinný orgán se důvody uvedenými v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí vůbec nezabýval. Tato podstatná vada řízení činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. Odůvodnění rozhodnutí je v daném případě velice stručné, kusé a nevypořádává se s jednotlivými odvolacími námitkami žalobce. Žalobce nesouhlasí ani s žalovaným, že odvolání bylo opožděné, neboť nebylo opatřeno zaručením elektronickým podpisem žalobce. Naopak žalobce tvrdí, že odvolání bylo podáno u povinné osoby včas a bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vystaveným akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Rovněž i následné doplnění odvolání žalobce bylo řádně podáno u povinné osoby elektronicky a bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vystaveném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k věci samotné poukázal na zákon o střetu zájmů, dle něhož každý veřejný funkcionář je povinen podávat čestné prohlášení o činnostech, majetku a příjmech, darech a závazcích ve lhůtách stanovených zákonem. Čestné prohlášení podává veřejný funkcionář evidenčnímu orgánu, který vede registr čestných oznámení a každý má právo bezplatně do registru nahlížet. Ačkoliv má žalobce přístup k registru evidenčního orgánu a může si ověřit pravdivost čestného prohlášení, obrátil se na žalovaného s žádostí o vydání kopie dopisu Mgr. O. F., který zaslal mandátovému a imunitnímu výboru. Dopis byl určen pouze poslancům, kteří jsou členy uvedeného výboru. Výbor tuto záležitost neprojednával s ohledem na očekávaný konec volebního období. Žalovaná odmítla poskytnutí informací z následujících důvodů: 1) Člena Rady ČTÚ jmenuje a odvolává na návrh ministra průmyslu a obchodu do funkce vláda ČR. 2) Ve smyslu § 45 odst. 2 zákona č. 90/115 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále jen „jednací řád Poslanecké sněmovny“) , je schůze mandátového a imunitního výboru vždy neveřejná. Neveřejnost jednání výboru je stanovena jako pravidlo a takto upravenou formu jednání nelze chápat jako zásah do práva veřejnosti na informace. 3) Kancelář Poslanecké sněmovny nemůže mít k dispozici ani jí nepřísluší shromažďovat požadované informace např. ohledně trvání či netrvání pracovního poměru osoby, která není členem Poslanecké sněmovny nebo způsob informování Rady ČTÚ o trvání tohoto poměru apod. Při odmítnutí žádosti vycházel žalovaný ze skutečnosti, že právo na poskytnutí informací není absolutní, rozhodné v daném případě je ust. § 8a zákona o informacích, které stanoví, že povinný subjekt poskytne osobní údaje jen v souladu s právními předpisy, které upravují jejich ochranu, tedy v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Získání předmětné informace nelze obhajovat tvrzením, že působením konkrétní osoby ve veřejné funkci tato osoba ztrácí nárok na ochranu soukromí. Každá osoba, byť je ve významné veřejné funkci, je zároveň soukromou osobou s nárok