1 As 36/2009 — Nejvyšší správní soud

5 A 45/2012- 51 - text 8 pokračování 5A 45/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. O., zast. opatrovníkem JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 225, Benešov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.10.2011, č.j.: MV-82757-6/OAM-2011, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Opatrovníkovi žalobce JUDr. Martinu Vychopeňovi, advokátovi se přiznává odměna za zastupování žalobce a náhrada hotových výdajů ve výši 3.528,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví rozsudku, jímž mu byla dle § 123 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uložena povinnost uhradit žalovanému náklady spojené se správním vyhoštěním v částce 7.260,- Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesením ze dne 13.1.2012, č.j. 44 A 113/2011-12 Krajský soud v Praze postoupil věc Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému a usnesením ze dne 20.2.2012, č.j. 44 A 113/2011-19 ustanovil opatrovníkem žalobce dle § 29 odst. 3 o.s.ř. JUDr. Martina Vychlopně, advokáta. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že obdržel záznam Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát cizinecké policie Praha Ruzyně ze dne 9.7.2011 o zajištění a umístění žalobce do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 8.7.2011 bylo pod č.j. CPR-2128-14/ČJ-2011-004112 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce dle § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců (které nabylo právní moci dne 14.7.2011) a téhož dne byl žalobce na základě rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců zajištěn a umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Dne 9.8.2011 obdržel správní orgán od Správy uprchlických zařízení MV průběžné vyúčtování nákladů spojených se správním vyhoštěním. Na podkladě soustředěných materiálů zahájil správní řízení o úhradě nákladů spojených se správním vyhoštěním žalobce. Dopisem ze dne 9.8.2011, který byl žalobci doručen dne 16.8.2011, vyrozuměl účastníka o zahájení řízení a vyzval ho k vyjádření ve věci, které však účastník nepodal. V souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění vznikly České republice – Ministerstvu vnitra v souladu s Vyhláškou ministra vnitra č. 447/2005 Sb. (strava na osobu v kalendářním dni ve výši 112,- Kč a ubytování 130,- Kč) za období od 8.7.2011 do 6.8.2011 náklady ve výši 7.260,- Kč, z toho za stravu za 30 dní ve výši 3.360,- Kč a za pobyt v zařízení pro zajištění cizinců ve výši 3.900,- Kč. Žalovaný odkázal na ust. § 123 odst. 3 zákona o pobytu cizinců a uvedl, že v průběhu správního řízení nebylo zjištěno, že by cizinec byl na území ČR zaměstnán bez povolení k zaměstnání, nebo platného povolení k pobytu, tudíž povinnost uhradit uvedené náklady má jmenovaný cizinec sám. Žalobce v žalobě uvedl, že byl v předcházejícím řízení zkrácen na svých právech. Žalovaný v předchozím řízení o udělení azylu podle žalobce porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu (dále jen „správní řád“), neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu dle § 2 odst. 4 správního řádu. Náklady ve výši 7.260,- Kč, které byly stanoveny napadeným rozhodnutím, není žalobce schopen uhradit. Žalobce se nachází v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, kam byl umístěn na základě rozhodnutí o zajištění ze dne 8.7.2011, č.j. CPR-2128-16/PŘ-2011-004112, dle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Doba pobytu v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová byla žalobci prodloužena rozhodnutím ze dne 27.9.2011, č.j. CPR-2128-38/PŘ-2011-004112. V zařízení pro zajištění cizinců nemá žalobce žádnou možnost, jak si obstarat finanční prostředky a ani žádnými finančními prostředky nedisponuje. Na území České republiky žalobce také nebyl nikdy zaměstnán, a proto není možná ani úhrada předmětné částky ze strany zaměstnavatele. Žalobce dále upozornil na to, že je žadatelem o azyl, rozhodnutí o žádosti podané žalobcem není dosud vykonatelné a tuto okolnost měl žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí vzít v úvahu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nesouhlasí s námitkami žalobce uplatněnými v žalobě, jelikož neprokazují, že by žalovaný porušil ustanovení správního řádu či zákona o pobytu cizinců. Žalovaný postupoval v souladu s § 123 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť náklady spojené se správním vyhoštěním nebyly uhrazeny z finanční záruky složené cizincem nebo složitelem dle § 123c zákona o pobytu cizinců a tato povinnost nebyla uložena ani zaměstnavateli ve smyslu § 123 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Údajná nevykonatelnost rozhodnutí o správním vyhoštění nemá žádný vliv na povinnost hradit náklady spojené se správním vyhoštěním. Právní závěr ve správním rozhodnutí byl řádně odůvodněn a je v souladu s § 2 odst. 4 správního řádu, tj. skutkově podobné případy jsou řešeny shodně. Jedná se o řízení dle zákona o pobytu cizinců a náklady vzniklé v souvislosti s protiprávním pobytem cizince na území ČR a uděleným správním vyhoštěním, kdy zajištění cizince je provedeno zákonem konformním způsobem. Jde tudíž o naplnění smyslu a účelu předmětných ustanovení zákona o pobytu cizinců. Dle žalovaného je irelevantní tvrzení žalobce, že nedisponuje finančními prostředky, neboť to nemá na existenci jeho zákonné povinnosti hradit náklady spojené se správním vyhoštěním žádný vliv. Dále žalovaný uvedl, že z evidence OAMP MV ČR vyplývá, že žalobce není v současné době žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, neboť dne 16.1.2012 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce proti správnímu rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Proti tomuto rozsudku si žalobce nepodal kasační stížnost. Žalovanému je rovněž z úřední činnosti známo, že jmenovaný byl zadržen státními orgány Francie a dne 23.8.2012 Česká republika akceptovala francouzskou žádost o převzetí žalobce v rámci tzv. dublinského systému. Žalovaný trval na správnosti vydaného rozhodnutí, rozhodl plně v souladu s citovanými ustanoveními zákona o pobytu cizinců a žalobce nebyl v průběhu správního řízení zkrácen na svých právech. Proto je podle žalovaného žaloba irelevantní. Při ústním jednání před soudem účastníci setrvali na svých stanoviscích. Z podnětu podané žaloby soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá § 75 s.ř.s. Ze správního spisu soud zjistil tyto podstatné skutečnosti: Rozhodnutím ze dne 8.7.2011, č.j. CPR-2128-14/PŘ-2011-004112, bylo žalobci dle § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a stanovena doba 1 roku, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie. Podle § 120a zákona o pobytu cizinců bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování. Rozhodnutím ze dne 8.7.2011, č.j. CPR-2128-16/PŘ-2011-004112 byl žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění a dle § 125 odst. 1 uvedeného zákona byla stanovena doba trvání zajištění na 90 dnů. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je mimo jiné uvedeno, že žalobce poté, co mu bylo dne 12.7.2010 Policií ČR v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí uděleno vízum platné do 10.8.2010, dne 18.7.2010 vycestoval z území České republiky bez cestovního dokladu, pouze s výše uvedeným vízem, a neoprávněně - bez víza nebo platného oprávnění k pobytu - vstoupil na území smluvních států, a to Spolkové republiky Německo, odkud pokračoval na území Nizozemského království, kde požádal o azyl. Dne 8.7.2011 byl transferován zpět na území ČR, a to na základě nařízení Rady (EU) č. 343/2003, neboť ČR je prvním členským státem EU, v němž požádal o udělení mezinárodní ochrany. Šetřením bylo zjištěno, že žalobce na území ČR poprvé přicestoval dne 16.10.2004 na základě cestovního dokladu a víza. Dne 2.4.2005 mu bylo uděleno vízum za účelem zaměstnání do 31.3.2006 a následně mu byla postupně udělena další tři víza za účelem zaměstnání s platností do 30.3.2009. Dne 13.1.2010 byl žalobce transferován z Amsterodamu na letiště Praha Ruzyně, kde se policistům při pobytové kontrole po příletu prokázal dokumentem Laissez-Passer č. NL 0220660 A, který mu byl vydán nizozemskými úřady pouze za účelem transferu z Nizozemského království na území České republik