4 Ads 51/2010 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 21/2011- 27 - text 14 pokračování 5Ad 21/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýl ové v právní věci žalobce: kpt. Ing. P.M., proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, adresa pro doručování: Sekce legislativní a právní Ministerstva obrany, odbor pro právní zastupování, se sídlem nám. Svobody 471, Praha 6, poštovní přihrádka 154, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra obrany č. j. 1001-3/2011-1070 ze dne 11.7.2011, t a k t o : I. Rozhodnutí ministra obrany č. j. 1001-3/2011-1070 ze dne 11.7.2011 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž ministr obrany (dále též „žalovaný“) zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí náčelníka Vojenské policie (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 10.6.2011, č.j. 170-3/2011-5104, jímž mu byl uložen kázeňský trest snížení platu o 15 % na dobu tří měsíců podle § 53 odst. 2 písm. d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání ve znění rozhodném (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). Žalobce v podané žalobě namítal, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť bylo vydáno po uplynutí zákonem stanovené třicetidenní prekluzivní lhůty dle § 55 odst. 1 věta prvá zákona o vojácích z povolání. Lhůta totiž počala běžet dne 24.3.2011, tj. den poté, co se správní orgán dozvěděl o výsledcích šetření Hlavního velitelství Vojenské policie Praha. Vydáním rozhodnutí správního orgánu prvého stupně dne 19.4.2011 došlo k zastavení běhu lhůty, a to až do zrušení tohoto rozhodnutí v odvolacím řízení dne 16.5.2011. Běh lhůty pak pokračoval ode dne 17.5.2011 a k jejímu marnému uplynutí došlo již dne 23.5.2011. Nesouhlasil s výkladem žalovaného, že po zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení počne běžet nová třicetidenní lhůta pro rozhodnutí. Podle žalobce výklad § 55 zákona o vojácích z povolání a čl. 197 Základního řádu ozbrojených sil České republiky přijatý žalovaným nemůže obstát, neboť opomíjí smysl zákonné úpravy. Jako nepřípadný označil i poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ans 6/2009 - 82 ze dne 26. 2. 2010, když tento se zabývá během pořádkové, nikoli zákonné prekluzivní lhůty. Žalobce podrobně popsal správními orgány provedené formulační změny ve vymezení popisu jednání, které mu byly kladeny za vinu. Konkrétně upozornil na popis skutku v oznámení o zahájení řízení ze dne 13. 4. 2011, při sepisování protokolu o ústním jednání ze dne 19.4.2011, po neformální ústní výzvě k rozhovoru dne 6.6.2011 až po výroky v žalobou napadených rozhodnutí. Namítal, že první odstavec výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně neobsahuje řádný popis objektivní stránky kázeňského přestupku (jednání, následek, kauzální nexus), neboť není zřejmé, jaký byl následek tvrzeného žalobcova striktního nepostupování v mezích § 2 odst. 4 a § 52 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád ve znění rozhodném (dále jen „trestní řád“), čím byla překročena míra nezbytná k dosažení účelu plněného úkolu (o který úkol se jednalo) a která práva a svobody jím nebyly plně šetřeny. Dále není patrné, které žalobcovo jednání vyvolalo následek a jaký následek a rovněž není zřejmé, jaký je vztah mezi jednotlivými jednáními a jejich následky. Zároveň poukázal na nesrovnalosti i v části odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Zde bylo nad rámec výrokové části vytýkáno, že policejní orgán provádějící procesní úkon na něj nebyl připraven. Nepřipravenost byla spatřována v nepřítomnosti informatika – znalce, který by na místě třídil věci důležité pro trestní řízení. S tímto žalobce nesouhlasil, neboť výše uvedený postup by naopak byl v rozporu s § 2 odst. 4 trestního řádu. Zdůraznil, že státní zástupce souhlasil se zajištěním videokazet v prohlížené kanceláři a po celou dobu úkonu byl před budovou České televize přítomen informatik – znalec. Rovněž nesouhlasil s tím, že měl nedostatečně zajistit subjekt a prostory, které měly být podrobeny procesnímu úkonu. Dovodil tak, že ve věci nebyl náležitě zjištěn skutkový stav, když ani nebyly provedeny jím navrhované výslechy svědků. Nesouhlasil ani se skutkovými zjištěními uvedenými ve druhém odstavci výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Odkazy správního orgánu prvého stupně na žalobcovo porušení čl. 1 odst. 1 Závazného pokynu náčelníka Vojenské policie č. 2 Zřizování a činnost výjezdových skupin Vojenské policie chybnou aplikací čl. 12 odst. 1, 4 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 100/2001 ke kriminalistické činnosti Policie České republiky ze dne 7.12.2011, označil za vytržené z celkového kontextu, čímž došlo k opominutí čl. 9 odst. 1, 2 a 3 Hlavy I. Závazného pokynu, neboť sporovaná ustanovení jsou popisem prvotních a neodkladných úkonů na místě činu, kterými bylo zajistit prostor před vstupem do kanceláře, kde měla být prohlídka provedena. Namítal, že skutkový stav nebyl ani ohledně tohoto vytýkaného pochybení náležitě zjištěn, když ve správním řízení nebyly vyslechnuty osoby přítomné na místě prohlídky. Nesprávná skutková zjištění namítal i ohledně třetího odstavce výrokové části žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Uvedl, že v této části výroku mu bylo nesprávně vytýkáno, že příslušníci zásahového oddělení nebyli řádně zevně označení dle § 1 odst. 5 vyhlášky ministerstva obrany č. 212/2003 Sb., kterou se stanoví způsob zevního označení a vzor služebního průkazu vojenského policisty a barevné provedení a označení dopravních prostředků Vojenské policie (dále jen „vyhl. č. 212/2003 Sb.“). Výtku odmítl, neboť tři ze čtyř příslušníků zásahového oddělení byli označeni nápisy Vojenská policie. Připustil, že čtvrtý příslušník rtn. Doležal řádně označen nebyl, zřejmě z důvodu vypjaté situace si nedostatku v označení nevšiml. Zdůraznil, že příslušníci zásahového oddělení měli svého velitele, který měl jejich ústroj kontrolovat. Poukázal na to, že ani k této skutečnosti nebyl ve správním řízení proveden výslech příslušníků zásahového oddělení. Navíc vyhl. č. 212/2003 Sb., neupravuje způsob označení kombinézy 2006 pro vojenské policisty (dále též „zásahový oděv“), kterou měli zasahující příslušníci v době úkonu oblečenu. S ohledem na výše uvedené shrnul, že popis skutkových jednání postrádá řádný popis objektivní stránky kázeňského přestupku, tj. jednání, následek a kauzální nexus a rovněž konstatoval porušení zásady in dubio pro reo. Závěrem namítal porušení svého práva na obhajobu dle § 54 odst. 2 zákona o vojácích z povolání, neboť dne 19.4.2011 došlo jak k ústnímu jednání ve věci, tak k vydání rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Dále ve správním řízení nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy, zjištěný skutkový stav nemá oporu ve správním spise, nebyly dodrženy formální podmínky řízení např. písemné předvolání, vyrozumění o zahájení řízení, vyrozumění o ukončení dokazování, možnost vyjádřit se k věci, seznámit se se spisovou dokumentací. Žalobce soudu navrhl, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky. Žalobcem provedený výklad § 55 zákona o vojácích z povolání týkající se počítání běhu prekluzivních lhůt označil za účelový. Nesouhlasil s námitkou, že popis skutku obsažený ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí neobsahuje řádný popis objektivní stránky kázeňského přestupku. S poukazem na § 51 odst. 1 zákona o vojácích z povolání a čl. 138 Základního řádu konstatoval, že kázeňským přestupkem je již nežádoucí jednání spočívající v porušení povinnosti stanovené příslušnými právními předpisy nebo vojenskými řády a předpisy. Kázeňský přestupek nemusí vyvolat nějaký následek spočívající v porušení či ohrožení zákonem chráněného společenského zájmu. Kázeňské přestupky jsou totiž specifické již tím, že dopadají na úzkou skupinu osob – příslušníků ozbrojených sborů, u nichž je nutné zajistit vysokou úroveň disciplíny a řádné plnění služebních povinností. Popis skutkových jednání kázeňského přestupku nemusí obsahovat popis následku a kauzálního nexu. Podotkl, že jednání kladená žalobci za vinu byla obsažena i v listinném důkazu Přezkoumání postupu policejního orgánu při prohlídce jiných prostor čj. 1 KZN 60/2010-82 Městského státního zastupitelství. Uvedl, že správní orgány se s důkazy navrhovanými žalobcem vypořádaly, konkrétně odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. K námitce žalobce, že z jeho strany nedošlo k porušení povinnosti při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj § 49 písm. d) ve spojení s § 48 odst. 1 písm. g) zákona o vojácích z povolání pou