7 As 131/2013 — Nejvyšší správní soud

9 A 131/2011- 133 - text 21 pokračování 9A 131/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobců: a) Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem Vinohradská 167, Praha 10 IČ: 25788001 b) T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4 IČ: 64949681 zastoupen: JUDr. Petrem Hromkem advokátem, se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219, Praha 9 za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) O2 Czech Republic a.s. (dříve Telefónica Czech Republic, a.s.) se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4 IČ: 601 93 336, 2) UPC Česká republika s.r.o., o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 4. 2011, č. j. 16 065/2011-603, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení Žalobci se podanou žalobou domáhají přezkoumání rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 4. 2011 uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byly zamítnuty rozklady žalobců proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30. 12. 2010 č. j. 26 993/2006-611/XVIII. vyř., které bylo vydáno ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 předložené společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále také poskytovatel univerzální služby). Prvostupňovým správním rozhodnutím Český telekomunikační úřad (dále také Úřad) rozhodoval poté, kdy v předchozích řízeních byla jeho rozhodnutí rušena buď správním orgánem 2. stupně, nebo rozsudky soudu o správních žalobách podaných jak poskytovatelem univerzální služby, tak ostatními držiteli telekomunikační licence v předmětném roce. Správní orgán 1. stupně po posouzení věci a odstranění vad všech veškerých předchozích řízení vydal dne 30. 12. 2010 rozhodnutí, jímž výši ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2003 ověřil v částce 290 510 226,- Kč jako správnou. II. Rozhodnutí správního orgánu 1. stupně. Český telekomunikační úřad ve svém prvostupňovém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že poskytovatel univerzální služby předložil dne 30. 6. 2004 zúčtování prokazatelné ztráty, která jí vznikla poskytováním univerzální služby v roce 2003. Výpočet ztráty byl předložen dle vyhlášky č.235/2001Sb., kterou se stanoví podrobnosti o výpočtu a úhradě prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby držitelem telekomunikační licence na speciálním formuláři. Správní orgán ověřoval ztrátu předloženou v části A formuláře dle přílohy č. 1 citované vyhlášky, která byla vyčíslena na 290 500 496,53 Kč. Správní orgán 1. stupně popsal, jakým způsobem byla ztráta ověřována, tj. jak přímo u poskytovatele, tak ověřením shody údajů vedených ve formuláři s údaji uvedenými v systému oddělené evidence, kterou byl povinen poskytovatel univerzální služby vést. Úřad ověřoval ztrátové služby při jednáních dne 9. 7. 2004, 13. 7. 2004, 19. 7. 2004, 23. 7. 2004, přičemž zevrubně popsal, jaké nákladové položky jednotlivých služeb byly ověřovány. Zdůvodnil, jak konkrétně docházelo k ověřování výpočtu ztráty za rok 2003 na základě údajů, jimiž byly počet jednotek služby a náklady na tyto jednotky. U výše ztráty za rok 2003 zvážil, že ztráta společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a.s. vznikla poskytováním služeb uvedených v § 29 odst. 1, 2 zákona č.151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů (zákon o telekomunikacích). Při posuzování výše ztráty dle § 31 odst. 2 zákona o telekomunikacích vyšel Úřad z úvahy, že žádná ze služeb univerzální služby by nebyla poskytována za naprosto stejných podmínek bez uložené povinnosti. Do ztrátových služeb tak byly zařazeny pouze služby poskytované bezplatně, nebo za cenu, která nekryje náklady. Předložené náklady bylo tedy možné považovat za náklady přírůstkové. Za prokazatelnou ztrátu byla uznána pouze ztráta za služby uvedené v příloze č. 1 vyhlášky. Poskytovatel univerzální služby označil tuto část formuláře jako část A. Do výpočtu ztráty byly zahrnuty pouze náklady na plnění povinnosti uložené zákonem o telekomunikacích v roce 2003, což bylo zajištěno právě v návaznosti na oddělenou evidenci za rok 2003. Úřad ověřil, že do výpočtu ztráty nebyly v souladu s § 10 vyhlášky zahrnuty náklady, které vznikly v minulosti a souvisejí s plněním povinnosti uložených předchozími právními předpisy. Dále poskytovatel univerzální služby sám na žádost Úřadu vyloučil z výpočtu ztráty marketingové náklady, náklady na tržní analýzy na vývoj a řízení produktů, na příjem plateb a vymáhání pohledávek. Do výpočtu ztráty byly zahrnuty naopak výnosy ze ztrátových služeb a výnosy z pronájmu reklamních ploch umístěných na VTA, a to ve výši podílu provozu na číslech tísňových volání z celkového provozu. Tento postup shledal Úřad v souladu s § 2 odst. 1 vyhlášky. Úřad se dále v prvostupňovém rozhodnutí zabýval připomínkami žalobců a společností Telefónica O2 Czech Republic v původních řízeních i v řízení před vydáním napadeného prvostupňového rozhodnutí ze dne 30. 12. 2010. III. Rozhodnutí žalovaného napadené rozhodnutí. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s odvolacími námitkami žalobců. Žalobce Vodafone Czech Republic a.s. v podaném rozkladu namítal, že v rozhodnutí Úřadu není uvedeno, které náklady byly do výpočtu prokazatelné ztráty zahrnuty a v jaké výši. Uvedl, že tuto vadu nemůže zhojit možnost žalobce nastudovat si údaje rozhodné pro určení výše ztráty přímo ze správního spisu. Žalobce Vodafone Czech Republic a.s. dále odmítl výklad Úřadu, že by do tzv. přírůstkových nákladů měly být zahrnuty obecné kategorie nákladů, které poskytovateli univerzální služby vznikají, i kdyby univerzální služba uložena nebyla, a jako příklad srovnal své náklady bez nároku na úhradu ze státního rozpočtu, které mu vznikaly v roce 2008 jako slevy z paušálu osobám pobírajícím sociální dávky nebo slevy, které nejsou kompenzovány v rámci univerzální služby. Žalobce Vodafone Czech Republic, a.s. rovněž namítal, že nebyly zohledněny výnosy z příchozích a odchozích hovorů na dotčené hlavní telefonní stanice (HTS), neboť by tyto výnosy, nebyla-li by povinnost poskytovat univerzální službu, nebyly realizovány. Namítal, že je třeba započíst všechny přímé a nepřímé tržby, přičemž za nepřímé tržby je nutné považovat i marže tržeb z hovorného. Žalobce nesouhlasí s tím, že by tyto výnosy nebyly výnosy z posuzované služby. Žalobce Vodafone Czech Republic a.s. s odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 vyhlášky č. 235/2001 Sb., dále tvrdí, že nebylo prokázáno, že by náklady, které mohly být do výpočtu ztráty zahrnuty v rozporu s požadavkem vyhlášky, byly vyloučeny, a proto nebyl dostatečně zjištěn stav věci. Žalovaný k rozkladovým námitkám společnosti Vodafone Czech Republic a.s. uvedl, že údaje o výši prokazatelné ztráty vyplynuly z určitých údajů a dílčích výpočtů a konečný výpočet byl převzat do výroku rozhodnutí. Takový postup je v souladu s vyhláškou č.235/2001 Sb., která v ustanovení § 2 stanoví způsob výpočtu prokazatelné ztráty. Veškeré materiály jako podkladové materiály byly zařazeny do spisového materiálu a Úřad jen ověřoval správnost údajů předkládaných poskytovatelem univerzální služby. Rozhodnutí obsahuje odkazy na jednotlivé doklady. Poukázal na použitou metodiku vedení oddělené evidence nákladů tržeb a výnosů, včetně vloženého kapitálu pro tvorbu cen na základě Opatření č. OU-6/S/2000, které uvádí způsob alokace režijních nákladů používaný v systému oddělené evidence, tj., který umožňuje u těch ostatních nákladů, u nichž není známa přímá či nepřímá příčinná souvislost s poskytováním služeb, tyto náklady přiřadit podle jejich procentního podílu na součtu nákladů již přiřazených k jednotlivým službám. K rozkladové námitce věcného obsahu nákladů univerzální služby žalovaný uvedl, že tzv. posuzování nahraditelnosti (posuzování, zda by poskytovatel univerzální služby měl náklady na péči o zákazníka, pokud by univerzální službu neposkytoval) Úřad neprováděl, protože takový postup nevyplývá ze zákona o telekomunikacích, ani z vyhlášky č. 235/2005 Sb. Zjišťování, zda existuje nahraditelná služba, je provedeno v rámci prvotní analýzy dostupnosti služeb zahrnutých do univerzální služby a analýzy, zda je tuto povinnost poskytovat univerzální službu do budoucna nutné zachovat. Bylo třeba vzít v úvahu, že povinnost poskytovat univerzální službu zahrnovala celou veřejnou telefonní službu, jak vyplývá z ustanovení § 29 odst. 2 zákona o telekomunikacích, ale ověřena byla pouze ztráta vzniklá poskytováním ztrátových služeb. Žalovaný uvedl, že v době platnosti zákona o telekomunikacích se žádný operátor dobrovolně nepřihlásil k poskytování univerzální služby, ani žádná společnost zvláštní cenové balíčky pro účastníky mobilních služeb se zvláštními sociálními nebo zdravotními potř