— Nejvyšší správní soud

9 A 173/2012- 69 - text 12 pokračování 9A 173/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Helping Hands nadační fond, IČ 264 47 649 se sídlem Seydlerova 2451, Praha 5, zast. JUDr. Vladimírem Jaškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem V Jirchářích 4, Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem A. Čermáka 2A, Praha 6, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16.8.2012, zn. sp.: O-186724, č.j.: O-186724/55562/2007/ÚPV, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í I. Předmět řízení a napadené rozhodnutí Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo k rozkladu podaném O. K. změněno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ( dále také „Úřad“) ze dne 13.8.2007 o zamítnutí návrhu na prohlášení kombinované ochranné známky č. 256895 ve znění Helping Hands, jejímž vlastníkem je Helpimg hands - nadační fond, za neplatnou. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí Úřadu změněno tak, že předmětná kombinovaná ochranná známka se prohlašuje za neplatnou. V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný ze zjištění, že předmětná ochranná známka č. 256895 [OBRÁZEK] byla žalobcem přihlášena dne 12.2.2012 a zapsána do rejstříku ochranných známek dne 27.8.2003 pro seznam služeb zařazených do tříd 35, 36 a 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Dne 28.7.2006 se navrhovatel O. K. domáhal prohlášení této ochranné známky za neplatnou s tím, že se cítí být dotčen na svých právech k namítanému autorskému dílu, jež je shodné s obrazovým prvkem napadené ochranné známky, a to proto, že žalobci jako vlastníkovi ochranné známky nedal souhlas k zápisu ochranné známky, jejíž součástí je autorské dílo. Odmítl také, že by žalobci dal souhlas se zásahem do autorského díla, spočívajícím v připojení graficky zpracovaného slovního spojení „Helping Hands“. Žalobce tak zasáhl do práva navrhovatele na nedotknutelnost díla ve smyslu ust. § 11 odst. 3 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona. Předseda Úřadu (dále také žalovaný) přezkoumával rozhodnutí Úřadu jako správního orgánu I. stupně o prohlášení předmětné ochranné známky za neplatnou, které byl postaveno na zjištění, že oprávnění k užití autorského díla bylo žalobci uděleno na základě licenční smlouvy, jež byla uzavřena mezi navrhovatelem a žalobcem a na základě této smlouvy získal žalobce výhradní oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít při své činnosti jako logo v neomezeném územním, časovém i množstevním rozsahu. Podle této smlouvy byl žalobce oprávněn užít autorské dílo v původní i zpracované, resp. ve změněné podobě, tudíž nedošlo k zásahu do autorských práv k užití autorského díla ve spojení se slovními prvky „Helping Hands“. Podle správního orgánu I. stupně užívání autorského díla ve spojení se slovními prvky nesnižuje hodnotu autorského díla, neboť tyto prvky jsou dostatečně odděleny od autorského díla a i tím, jak jsou provedeny jednoduchým, lehce dětským písmem, korespondují s účelem vlastníka jako nadačního fondu, který pomáhá osiřelým dětem. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami navrhovatele O. K., který zpochybnil platnost a účinnost licenční smlouvy s tím, že licenční smlouva byla uzavřena dne 28.2.2001, tedy více než 2 měsíce před zápisem žalobce do obchodního rejstříku,ke kterému došlo ke dni 9.5.2001. Namítal, že v licenční smlouvě jsou nesrovnalosti, neboť žalobce je v této smlouvě specifikován i identifikačním číslem, které mu bylo přiděleno až zápisem do nadačního rejstříku, takže nemůže jít o řádné uzavření smlouvy, to se týká i dodatku ke smlouvě ze dne 1.1.2002, který tuto licenční smlouvu mění. Navrhovatel trval na tom, že tuto smlouvu, včetně jejího dodatku nikdy nepodepsal. Proto na žalobce nemohlo být řádně převedeno právo užívat předmětné autorské dílo ani je užít v rámci napadené ochranné známky. K výkladu licenční smlouvy navrhovatel namítl, že Úřad neměl postupoval podle § 12, nýbrž podle § 46 až 55 zákona č. 121/2000 Sb., které upravují licenční smlouvu. Nesouhlasil s teleologickým výkladem licenční smlouvy, že navrhovatel udělil souhlas s užitím svého díla ve spojení se slovními prvky „Helping Hands“. Rovněž se neztotožnil se závěrem Úřadu, že by navrhovatel měl nárok na uvedení svého jména na předmětném uměleckém díle, jen pokud by to bylo obvyklé a možné. Tento závěr sice vyplývá z novely autorského zákona č. 216/2006 Sb., avšak tato novela vstoupila v účinnost až 22.5.2006, tzn., že ke dni podání přihlášky a zápisu ochranné známky nebyla účinná. Navrhovatel nesouhlasil s tím, že užití předmětného uměleckého díla v kombinaci se slovním prvkem „Helping Hands“ není užitím snižujícím uměleckou hodnotu tohoto díla. K uvedenému rozkladu se vyjádřil žalobce jako vlastník napadené ochranné známky a uvedl, že datum licenční smlouvy nebylo rozhodující, protože se ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku jednalo pouze o chybu v psaní a počtech, která nezpůsobuje neplatnost právního úkonu. Dle žalobce dodatek k licenční smlouvě prokazuje, že smluvní strany potvrdily svůj úmysl umožnit vlastníku napadené ochranné známky její užívání. Poukázal na rozpornost některých tvrzení navrhovatele, neboť ten se na jedné straně domáhá práva autora na uvedení svého jména na předmětném uměleckém díle, ovšem na druhé straně se domnívá, že si spotřebitel spojí u ochranné známky její grafickou a slovní část, pozná kdo je autorem a bude jí považovat za dílo jednoho autora. Žalobce byl toho názoru, že průměrný spotřebitel není schopen identifikovat navrhovatele jako autora grafického prvku známky a naopak je schopen rozlišit rozdíly v grafickém prvku a slovním prvku napadené ochranné známky. Žalobce považoval návrh navrhovatele za účelový s odkazem na řízení u Městského soudu pod č.j. 15Cm 96/2006, ve kterém se žalobce domáhá povinnosti zdržet se užívání ochranných známek ze strany společnosti McDonald´s ČR z důvodu zaměnitelnosti o ochrannou známkou žalobce. Tato společnost je přitom zastupována stejným právním zástupcem jako v tomto řízení navrhovatel. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodoval poté, kdy jeho původní rozhodnutí ze dne 7.8.2009 bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2011, č.j. 9 Ca 285/2009-60 se závěrem, že žalovaným nebyla dostatečně posouzena sporná otázka, zda navrhovatel jako autor díla poskytl žalobci oprávnění k výkonu práva dílo užít na základě licenční smlouvy, které se dovolával žalobce. Soud uložil žalovanému, aby se s ohledem na okolnosti uzavření licenční smlouvy z hlediska časového, ale i z hlediska jejího dodatku, který rozšiřoval předmět smlouvy o oprávnění ke způsobům užití díla uvedeným v § 12 autorského zákona, zabýval okolnostmi uzavření kupní smlouvy i projevu vůle navrhovatele jako autora a aby vyjasnil opravdové jednání smluvních stran, případně v součinnosti se žalobcem a navrhovatelem. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tedy znovu, po rozhodnutí městského soudu v Praze posuzoval rozkladové námitky i vyjádření vlastníka ochranné známky, tentokrát tak učinil podle ust. § 52 odst. 1 zákona o ochranných známkách, které vylučuje zpětnou působnost nového zákona na otázku platnosti ochranné známky v okamžiku zápisu ochranné známky do rejstříku, ledaže by její zápis byl sice v nesouladu se starým předpisem, byl by však v souladu s novým zákonem. Zápisnou způsobilost proto posuzoval podle ust. § 9 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb., avšak shledal. že obsahově odpovídá ust. § 7 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., účinného v současné době. Žalovaný předně zkonstatoval, že předmětné autorské dílo je autorským dílem ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb., že je součástí napadené ochranné známky a že bylo prokázáno autorství navrhovatele k předmětnému autorskému dílu. Žalovaný vázán právním názorem Městského soudu v Praze nejprve posuzoval platnost uzavření licenční smlouvy. I přes zjištění, že datum uzavření licenční smlouvy předchází datu vzniku žalobce jako nadačního fondu, žalovaný nedovodil, že by licenční smlouva byla neplatným aktem. Dovodil, že z jiného údaje smlouvy byl žalobce dostatečně specifikován jako osoba s právní subjektivitou a že vytváření textu smlouvy s možnými chybami v některých údajích nemohou vést k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, je-li jinak projev účastníků smlouvy určitý a srozumitelný. Žalovaný i dalšími úvahami o chování účastníků smlouvy, zejména navrhovatele včetně podpisu smlouvy, dospěl k tomu, že nevzniká důvodná pochybnost o platnosti licenční smlouvy. Po vyjasnění platnosti smlouvy žalovaný následně přistoupil k přezkoumání licenční smlouvy a jejího dodatku po věcné stránce. Z jejího obsahu zjistil, že navrhovatel s