2 Ao 4/2008 — Nejvyšší správní soud

10 A 19/2017- 69 - text 23 pokračování 10A 19/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci navrhovatele: Ing. I. M., MBA, nar. ..., bytem P. 5, N. H., zast. Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, se sídlem Praha 7, Schnirchova 1374/28 proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2/2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Vilapark Klamovka, s.r.o., se sídlem Praha 8, Koželužská 2450/4, IČ 26728524, zast. JUDr. Evou Dobrohruškovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Perlová 371/5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 39/2014 - Změna Z-1187/07 Územního plánu SÚ hl.m. Prahy (výstavba obytných domů Klamovka), takto: I. Návrh se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Navrhovatel jako zmocněný zástupce veřejnosti se podaným návrhem domáhá přezkoumání a zrušení opatření obecné povahy, uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále i „OOP“) s tím, že toto opatření není v souladu se zákonem a nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Předmětem opatření obecné povahy je Změna Z-1187/07 Územního plánu SÚ hl.m. Prahy, spočívající ve změně funkčního využití území Prahy 5, Smíchov, parc. č. 4014, 4014/2, 4015 z funkce veřejné vybavení (VV) a sportu (SP) na funkci čistě obytnou (OB), přidání značky zeleň vyžadující zvláštní ochranu, zrušení veřejně prospěšné stavby a výstavby bytových objektů (výstavba obytných domů Klamovka). I. Aktivní legitimace navrhovatele Navrhovatel svou aktivní legitimaci odvozuje z povahy postavení zástupce veřejnosti s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 217/2015-182 ze dne 29.3.2016. Důvodem podání návrhu je zjevný zásah do veřejných subjektivních práv navrhovatele, potažmo jím zastupované veřejnosti a zároveň zjevná nezákonnost napadeného opatření. Napadeným OOP byla dle navrhovatele dotčena zejména tato veřejná subjektivní práva: právo na příznivé životni prostředí (čl. 35 Listiny), právo na ochranu zdraví (čl. 31 Listiny), práva vyplývající ze zásady zákonnosti (§ 2 odst. 1 správního řádu), zásady souladu s veřejným zájmem (§ 2 odst. 4 správního řádu), zásady materiální pravdy (§ 3 správního řádu) a zásady součinnosti s dotčenými osobami (§ 4 odst. 4 správního řádu). K výkladu pojmu „dotčenosti“ navrhovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2007, č.j. 2 Ao 2/2007-73. II. Nezákonnost OOP a) Překračování hlukových limitů Dle navrhovatele OOP realizuje záměr, jenž prokazatelně povede k překračování limitů stanovených pro hluk, a to i v případě realizace jakýchkoli protihlukových opatření, což mimo jiné vyplývá z hlukových map, jakož i ze znaleckého posudku č. 040-051984 ze dne 13.6.2016, jenž byl vypracován Technickým a zkušebním ústavem stavebním Praha, s. p. Z Posudku vyplývá závěr, že „v lokalitě Klamovka, Praha 5 jsou již za současné situace v okolí komunikací - Plzeňská, Vrchlického a Podbělohorská překročeny mezní hodnoty hlukových ukazatelů dle 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí. Jedná se o ukazatele Ldvn (hlukový indikátor pro den-večer-noc;) - hlukový indikátor pro celkové obtěžování hlukem a Ln (hlukový indikátor pro noc) - hlukový indikátor pro rušení spánku.“ Ze závěru výše uvedeného znaleckého posudku plyne, že OOP, jež má v konečném důsledku za následek zvýšení hodnot hlukových ukazatelů, se významně dotýká práva navrhovatelem zastoupených občanů na příznivé životní prostředí a ochranu zdraví a nad míru stanovenou výše uvedenými právními předpisy tak zatěžuje okolí předmětného území. b) Znečištění ovzduší OOP mění funkční využití předmětného území, a to z funkce veřejné vybavení (VV) a sport (SP) na funkci čisté obytnou (OB), a to v území, v němž jsou již v současné době dlouhodobě překračovány imisní limity pro suspendované částice, oxid dusičitý, benzo[a]pyren a přízemní ozon. O nepříznivých imisních poměrech v předmětné lokalitě se zmiňují i Územně analytické podklady hl. města Prahy (ÚAP), které uvádějí předmětnou lokalitu mezi 5 z 20 sledovaných, kde je na území aglomerace Praha překročen roční imisní limit pro NO2. Koncentrace NO2 mají narůstající trend a k překročení imisních limitů může docházet i na dalších dopravně exponovaných lokalitách, kde není prováděno měření. U nových záměrů změn územního plánu je proto nutno trvat na dodržení a nepřekračování imisních limitů a hlukové zátěže, případně dalšího působení na okolí nad míru stanovenou právními předpisy, a to v kontextu již existujícího pozadí antropogenního původu. V českém právním řádu tak není právní opora pro to, aby byla povolena změna územního plánu, u níž je již od počátku spolehlivě dokumentováno, že spolu s existujícím antropogenním zátěžovým pozadím v lokalitě překročí závazné limity nebo jejich překračování dále zvýší. c) Celkové snížení kvality života a pohody bydlení OOP bude mít četné negativní vlivy na celou lokalitu, na navrhovatelem zastoupené občany - obyvatele a vlastníky zdejších nemovitostí apod. Na druhé straně však OOP nepřináší jakoukoli pozitivní hodnotu, která by četné negativní vlivy vyvažovala. S jistotou lze konstatovat, že vlivem nové výstavby dojde k obrovskému nárůstu či posíleni zdrojů každodenních obtíží a zdrojů stresových situací na straně obyvatel lokality (problémy s nadlimitní hlukovou zátěží, dopravní zácpy, praktická nemožnost umístění dětí do vzdělávacích zařízení, zhoršení kvality ovzduší, dlouhodobá výstavba atd.). Navíc se vlivem výrazného navýšení počtu obyvatel v lokalitě podstatně sníží možností a kvalita odpočinku (jak formou sportu, tak relaxace v parku), když již v dnes přeplněném parku a na zdejších sportovištích budou hledat odpočinek osoby žijící v bezprostředně přilehlé masivní zástavbě. Již v podkladech pro návrh změny územního plánu Hlavního města Prahy Z 1187/07, v dokumentu „odůvodnění změny“ vydaném hl.m. Praha, se uvádí, že: „Rušení ploch sportu a veřejného vybavení v oblasti širšího městského centra je krokem neuváženým vzhledem k potřebě územních rezerv pro budoucí rozvoj města. Zábor pro obytnou zástavbu je nevratný a neopodstatněný.“ Právo na ochranu zdraví a příznivé životní prostředí jsou ústavně garantovaná práva, přičemž dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu musí mít zásahy do ústavních práv zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů, které ještě vedou rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem, s vyloučením libovůle a na základě zákona. Následek OOP nelze považovat za úměrný sledovanému cíli, když adresáty, svými následky mimo jiné diskriminuje, omezuje a krátí jejich ústavně garantovaná práva. d) Popření podstaty územního plánování Navrhovatel spatřuje příkrý rozpor OOP s ust. § 18 odst. 1 StZ, když se následkem vydání OOP nejenže nevytvářejí předpoklady pro výstavbu a udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, nýbrž se tomuto přímo zamezuje a OOP tomuto odporuje, když se životní prostředí v důsledku vydání OOP v předmětné lokalitě naopak znečišťuje a poškozuje. Žalobce v tomto směru odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22.12.2014, č.j. 59 A 2/2014-102, dle kterého z výše uvedeného ustanovení stavebního zákona nelze dovodit, že by v daném území existovalo pouze jedno jediné možné správné řešení území, nicméně lze s určitostí konstatovat, že předmětem zájmu územního plánování je „udržitelný rozvoj území“. Vodítko k výkladu tohoto pojmu dle tohoto rozsudku nabízí ust. § 6 zákona o životním prostředí, podle kterého trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby, a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Pokud by měl být pojem „udržitelného rozvoje území“ vykládán tak, že je nezbytné vždy nově vymezovat další a další zastavitelné plochy, pokud o výstavbu bude ze strany individuálních osob zájem, dříve nebo později by v těchto „zájmových“ lokalitách došlo k úplnému zastavění území. Nelze pak hovořit v souvislosti s takovým územím o nesnížení rozmanitosti přírody a zachování přirozené funkce ekosystémů. Ačkoli stavební zákon jako jeden z cílů územního plánování označuje „vytváření předpokladů pro výstavbu“, současně výslovně klade důraz na „hospodárné využívání zastavěného území, zajištění ochrany nezastavěného území a nezastavitelných pozemků“. Pokud jde o zastavitelné plochy, tak uvádí, že tyto se vymezují „s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území“. Navrhovatel dále spatřuje rozpor OOP s Opatřením obecné povahy č. 8/2009 Sb., kterým se vydávají Zásady územního rozvoje hl. m. Prahy, schválené usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č