8 Afs 7/2005 — Nejvyšší správní soud

10 Af 23/2014- 56 - text 11 pokračování 10Af 23/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: Rekultiva Praha, s.r.o., sídlem Netínská 2656, Praha 9, zast. JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou, sídlem Jeseniova 55, Praha 3, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2014, č. j. 6889/14/5000-14204-701858, takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 3. 2014, č. j. 6889/14/5000-14204-701858, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15.342,- Kč k rukám JUDr. Zuzany Navrátilové, advokátky. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž byl pro řízení před soudem nepodstatným způsobem změněn platební výměr Finančního úřadu pro Prahu 9 (dále jen „správce daně I. stupně“), kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů za zdaňovací období roku 2007. Žalobce věcně napadá pouze zjištění daňové kontroly týkající se žalobcem tvrzeného nákladu ve výši 899.210,- Kč za zprostředkování prodeje pozemků společností TABERG SLOVAKIA, s.r.o. (dále též „zprostředkovatel“ či „zprostředkovatelská společnost“). Žalobce namítá vady řízení, jichž se měli správci daně dopustit při provádění důkazů. Žalobce upozorňuje, že žalovaný měl v úmyslu provést v rámci odvolacího řízení výslech tří svědků. U svědka R. v. W. nebylo možné výslech provést, neboť se nacházel ve Švýcarsku a příslušná mezinárodní smlouva neumožňovala provedení dožádání; to však nemůže být žalobci přičítáno k tíži. Dále žalobce namítá, že mu nebylo umožněno účastnit se výslechu svědka L. D., který byl proveden maďarskými orgány v rámci mezinárodního dožádání. Konečně žalobce tvrdí, že výslech třetí potenciální svědkyně, K. P., nebyl proveden z důvodu přepjatého formalismu; uvedená svědkyně je totiž maďarské národnosti, a tedy své jméno používá též v maďarské verzi P. K. To ovšem nelze klást k tíži žalobce s tím, že uvedl nesprávné jméno svědkyně. Ačkoliv svědkyně P. nebyla zaměstnankyní zprostředkovatele, mohla dosvědčit, že sporné plnění skutečně proběhlo. Dále je žalobce přesvědčen, že provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny. Svědek D., jednatel společnosti HOLCIM, která byla kupcem pozemků, sice uvedl, že zprostředkovatelskou společnost vůbec nezná, avšak ve spise jsou založeny důkazy, ze kterých přesvědčivě vyplývá, že spolu obě společnosti jednaly. Za takové situace žalovaný pochybil, pokud bez dalšího svá skutková zjištění postavil na výpovědi svědka D. Žalovaný též zcela opomněl vzít v úvahu výpověď svědka RNDr. M. H., který byl zaměstnancem zprostředkovatele na Slovensku a spolupracoval se společností HOLCIM. Spolupráci mezi zprostředkovatelem a společností HOLCIM prokazují též příslušné faktury, které žalobce předložil a které byly společností HOLCIM proplaceny. Vztah mezi zprostředkovatelem a společností HOLCIM tedy nebyl fiktivní. Žalobce má za to, že předložil relevantní dokumenty, které prokazují, že byl příjemcem služeb zprostředkovatele. Vzhledem k tomu, že sama zprostředkovatelská činnost byla z povahy věci vykonávána bez přítomnosti žalobce, po něm nelze žádat, aby předkládal důkazy o jejím průběhu. Měl-li žalovaný za to, že důkazy předložené žalobcem nesvědčí o skutečném stavu věcí, byl to on, kdo musel unést důkazní břemeno a žalobcova tvrzení vyvrátit. V dodatečném vyjádření ze dne 21. 5. 2014 žalobce pouze odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která podporuje jeho žalobní tvrzení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K tvrzeným pochybením týkajícím se svědeckých výpovědí uvedl, že nevyslechnutí svědka v. W. nepřičítal žalobci k tíži. V případě svědka D. má žalovaný za to, že právům žalobce bylo učiněno zadost, neboť maďarské orgány v dožádání vyzval, ať žalobce o termínu výslechu zpraví. Žalobce byl s obsahem výslechu seznámen a měl možnost se k němu vyjádřit; tehdy však nenamítal, že mu nebylo umožněno se výslechu zúčastnit. Pokud jde o výslech paní K. P., žalobce opakovaně na tuto osobu odkazoval jako na K. P., což není pouhá formální nesrovnalost. Daňové orgány Spojeného království byly požádány o výslech svědkyně pod jménem, které uváděl žalobce, a tedy ji nedohledaly. Dále je žalovaný přesvědčen, že shromážděné důkazy zhodnotil řádně. Výpověď svědka D. nemohla být vyvrácena dalšími podklady, na něž odkázal žalobce, neboť tyto podklady se netýkaly konkrétního prodeje pozemků podle smlouvy, o niž se jedná v nyní projednávané věci. Ohledně K. P. dospěl žalovaný na základě informací poskytnutých slovenskými orgány k jednoznačnému závěru, že zaměstnankyní zprostředkovatelské společnosti nikdy nebyla. Dále žalovaný upozornil, že RNDr. H. byl jediným zaměstnancem zprostředkovatelské společnosti, a zároveň jednatelem žalobce. Stěží si tedy lze představit, jak mohl provádět jakoukoliv skutečnou zprostředkovatelskou činnost. Tento závěr je podpořen i výpovědí svědka D., který uvedl, že se zprostředkovatelskou společností nikdy nejednal; skutečnost, že se nepodařilo vyslechnout dalšího svědka, s nímž zprostředkovatel údajně jednal, již na takto zjištěných skutkových závěrech nemohla nic změnit. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, v níž rekapituloval svá žalobní tvrzení. Nad jejich rámec zdůraznil, že jeho jednatel RNDr. H. měl plné právo žít na Slovensku a tam pracovat jako zaměstnanec jiné společnosti. Pokud by svou činnost nevykázal jako činnost pro zprostředkovatelskou společnost, v důsledku by tím zkrátil daň na Slovensku. Žalobce i nadále setrval na tvrzení, že zprostředkovatelská činnost proběhla a byla řádně vyúčtována. Ze správního spisu vyplývají následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Správce daně I. stupně zahájil dne 7. 9. 2010 s žalobcem daňovou kontrolu týkající se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2007, 2008 a 2009. Dle zprávy o daňové kontrole č. j. 461756/11/009932109568 si žalobce neoprávněně zahrnul do nákladů za rok 2007 platbu zprostředkovatelské společnosti ve výši 899.210,- Kč dle faktury č. FP0710200 ze dne 7. 11. 2012. Ačkoliv žalobce prokázal, že se zprostředkovatelem uzavřel smlouvu o zprostředkování prodeje pozemků společnosti HOLCIM a že za vyfakturované služby skutečně zaplatil, nepodařilo se mu prokázat, že se zprostředkovatel na transakci skutečně podílel. V rámci daňové kontroly byl proveden výslech svědka Z. R., který jako člen představenstva společnosti HOLCIM spolu s R. v. W. podepisoval kupní smlouvu. Svědek však uvedl, že se na vyjednávání transakce nepodílel, neboť vyjednávání měli na starosti R. van W. a J. K. Uvedl, že jednání zřejmě probíhala v Bratislavě. Společnost HOLCIM následně sdělila, že Jan K. u ní byl skutečně zaměstnán, avšak nepředložila žádné dokumenty, z nichž by vyplývalo, že se podílel na vyjednávání koupě pozemků od žalobce. Dále byl proveden výslech J. K., který v zásadě sdělil, že si nevybavuje, zda a v jaké míře se podílel na vyjednávání koupě pozemků od žalobce. Zprostředkovatelskou společnost zná, neboť pro společnost HOLCIM zajišťovala projektantkou činnost; ví, že za ni jednal jednatel žalobce RNDr. H. Nepamatuje si však, zda se zprostředkovatelská společnost podílela i na sporném prodeji pozemků od žalobce. V závěru daňové kontroly správce daně I. stupně argumentoval, že zprostředkovatelská činnost při prodeji žalobcových pozemků nebyla prokázána. Vyslýchaní svědci totiž nebyli schopni uvést žádné konkrétní informace o vyjednávání prodeje a zprostředkovatelskou společnost znali jen z doslechu. Přihlédnuto bylo i k okolnosti, že za žalobce a zprostředkovatele jednala jedna a tatáž osoba, a to RNDr. H. Na základě závěrů daňové kontroly byla žalobci za rok 2007 dodatečným platebním výměrem ze dne 6. 10. 2011, č. j. 465308/11/009512105918, doměřena daň z příjmů vyšší o 257.040,- Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru podal žalobce odvolání. V rámci odvolacího řízení bylo provedeno několik mezinárodních dožádání. Prostřednictvím maďarské daňové správy byl vyslechnut svědek L. D.; v žádosti bylo uvedeno, že o termínu a místě výslechu má být vyrozuměna právní zástupkyně žalobce, avšak ze správního spisu nevyplývá, že by k tomu skutečně došlo. Svědek uvedl, že nebyl zaměstnancem slovenské společnosti HOLCIM, ale byl zaměstnán v jiných členech téhož koncernu. Dále svědek uvedl, že nezná žalobce ani společnosti TABERG SLOVAKIA ani TABERG PRAHA. Dožádáním ze Spojeného království měla být vyslechnuta svědkyně K. P.; dle odpovědi na dožádání však na uvedené adrese osoba takového jména nebydlí. Žalovaný byl požádán, ať ohledně svědkyně poskytne další údaje, na základě nichž by mohla být identifikována, k čemuž ovšem nedošlo. Konečně bylo provedeno dožádání na Slovensko, prostřednictvím nějž byly opatřeny podklady z účetnictví zprostř