— Nejvyšší správní soud

11 A 216/2015- 34 - text 9 pokračování 11A 216/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobkyně: Svět pod hladinou s.r.o., IČ 015 29 471, se sídlem Praha 5, Žitavského 572, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí ČR se sídlem v Praze 10, Vršovická 1442/65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2015, č.j. 2000/500/15,63556/ENV/15, t a k t o: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2015, č.j. 2000/500/15,63556/ENV/15, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, oddělení ochrany přírody ze dne 29. 7. 2015, č.j. ČIŽP/41/OOP/SR03/1502322.007/15/PHN, jímž byla žalobkyni uložena pokuta za správní delikt ve výši 20 000 Kč. Správního deliktu se žalobkyně podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dopustila tím, že provozovala zoologickou zahradu v období od 4. 4. 2014 do 15. 3. 2015 bez licence vydané Ministerstvem životního prostředí. Žalobkyně v podané žalobě nejprve namítá, že výstavu „Pod hladinou Vltavy“ není možné kvalifikovat a prohlásit za zoologickou zahradu z důvodu nesplnění podmínek zoologické zahrady definovaných v ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zoologických zahradách“) a tudíž považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné. Poukazuje na skutečnost, že žalovaný nesplnil základní povinnosti odvolacího orgánu, neboť nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když se nezabýval ustanovením § 2 odst. 2 písm. c) zákona o zoologických zahradách definujícím zařízení, která se nepovažují za zoologickou zahradu. Dále se žalovaný nesprávně, až účelově vyhnul definování trvalého zařízení, což je jednou z podmínek prohlášení, že se jedná o zoologickou zahradu. Žalovaný navíc nepřihlédl ke skutečnosti, že účastník řízení jednal po převzetí výstavy v březnu 2014 v dobré víře, což je dle názoru žalobkyně v rozporu se základními principy správního řízení, a také jednal v neprospěch účastníka řízení, když označil provozování výstavy pro nejširší veřejnost za společensky nebezpečné jednání. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný zcela opominul skutečnost, že hlavní náplní výstavy nebylo vystavování živých ryb, nýbrž prezentace života pod hladinou prostřednictvím neživých exemplářů, ukázek potápěčské výstroje a dalších artefaktů spojených s životem pod vodní hladinou. Žalobkyně uvádí, že žalovaný nesprávně a neobjektivně přirovnal výstavu k zařízením, která byla již ze své vlastní podstaty vybudována za účelem zřízení speciálních zoologických zahrad (Mořský svět, Galerie Krokodýl, Terárium Praha). Namítá, že žalovaný v rozporu s ustanovením § 3 správního řádu posuzoval a následně rozhodoval o právním stavu celého případu na základě reklamní internetové anonce „Pod hladinou Vltavy – Expozice sladkovodních ryb“, neboť ve skutečnosti byla expozice živých ryb pouze minoritní součástí celého komplexu výstavy. Žalobkyně s odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o zoologických zahradách namítá, že výstava nikdy nemohla být trvalým zařízením, když její instalace byla založena na smlouvě s pevným datem ukončení výstavy. Protože si byla žalobkyně vědoma dočasnosti této výstavy, nepovažovala za svou povinnost vyřizovat licenci k provozování zoologické zahrady. Dále žalobkyně poukazuje na ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) zákona o zoologických zahradách s tím, že nechovala ani nevystavovala žádné druhy savců ani ptáků. Výstava byla součástí Národní galerie ČR v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí, tedy byla součástí zařízení, jehož hlavní činností není vystavování volně žijících živočichů. Na závěr žalobkyně namítá, že žalovaný nejen že nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ale též nedbal zásady materiální pravdy a nezkoumal možnost jednání žalobkyně v dobré víře. Navíc se dostatečně nevypořádal s námitkami, které žalobkyně uvedla nejen v podaném odvolání, ale uplatňovala je po celou dobu trvání správního řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále dodal, že legální definice zoologické zahrady je vymezena velmi široce a do značné míry se nemusí shodovat s obecnou představou veřejnosti. Žalovaný poukazuje na skutečnost, že předmětné zařízení je v provozu již od roku 2010 a z podkladů pro napadené rozhodnutí je zřejmé, že toto zařízení bylo přístupné veřejnosti za poplatek 6 dní v týdnu a bylo zde vystavováno 25 druhů ryb v 18 akváriích o celkovém obsahu 25 000 litrů vody. Zařízení tudíž naplňuje definiční znaky zoologické zahrady. Již ze samotného názvu „Akvárium „Pod hladinou Vltavy“ – Expozice sladkovodních ryb“ je patrné, že vystavování sladkovodních ryb bylo pro předmětné zařízení stěžejní, což je patrné zejména z fotodokumentace a jiných reklamních upoutávek, které jsou součástí správního spisu. Skutečnost, že žalobkyně ostatní exponáty vystavované v zařízení povyšuje na hlavní předmět expozice, považuje žalovaný za účelové. K tomu uvádí, že žalobkyní pronajaté prostory v Národní galerii byly dostatečně oddělené a ucelené, a tudíž lze výstavu považovat za samostatné zařízení toliko umístěné v budově, ve které též sídlí a vystavuje Národní galerie. Dle žalovaného nelze přistoupit na argumentaci žalobkyně, že zařízení provozované na základě nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou značí „netrvalost“ zařízení, neboť smlouvu uzavřenou na dobu určitou lze dohodou smluvních stran kdykoliv prodloužit či změnit její trvání na dobu neurčitou. Dále žalovaný uvádí, že ustanovení § 3 odst. 1 zákona o zoologických zahradách jasně stanoví, že zoologickou zahradu lze provozovat pouze na základě licence získané před zahájením jejího provozu. Žalovaný odmítá názor žalobkyně, že nesplnil základní povinnosti odvolacího orgánu. Celé řízení proběhlo zcela v souladu se zásadou materiální pravdy a postup žalovaného tak nelze hodnotit jako rozporný s ustanovením § 3 správního řádu. Soud projednal věc bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem. Má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.). Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 12. 2. 2015 byla správním orgánem I. stupně provedena kontrola v expozičním zařízení „Akvárium „Pod hladinou Vltavy“ – Expozice sladkovodních ryb“ na adrese Palác Kinských, Staroměstské náměstí 12, Praha 1. Z protokolu o kontrole č.j. ČIŽP /41/OOP/1502322.001/15/PHN vyplývá, že v kontrolovaném zařízení byly vystaveny neživé exempláře CITES vystavené ve vitrínách a dále že zařízení bylo vybaveno celkem 18 akvárii, ve kterých je chováno celkem 25 druhů ryb. Zařízení je otevřenou stálou expozicí v době od úterý do neděle včetně státních svátků s otevírací dobou vždy od 10:00 hodin do 18:00 hodin a je vybíráno vstupné. Současný provozovatel zařízení provozuje od března 2014, přičemž výstava je v objektu umístěna již od roku 2010. Dne 27. 2. 2015 podala žalobkyně námitky k dílčímu protokolu o kontrole. Nesouhlasila přitom jednak s postupem kontrolujícího, kdy nebyl v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., zákona o kontrole (dále jen „kontrolní řád“) určen vedoucí kontrolní skupiny a dále že v rozporu s ustanovením § 9 písm. b) kontrolního řádu předem kontrolu neohlásil. Další námitky žalobkyně směřovaly proti obsahu kontrolního zjištění. Žalobkyně považovala za protiprávní postup nepřizvání statutárního zástupce, zplnomocněného zástupce, osobu pověřenou či alespoň osobu znalou základní právní problematiky v rozsahu zákonů uvedených v dílčím protokolu o kontrole. Správní orgán po provedeném záznamu kontrolního zjištění vyzval k vyjádření pouze přítomnou brigádnici, proto žalobkyně popírá znění i platnost takového vyjádření. Dále žalobkyně uvedla údaje o původu vystavených exemplářů. Dne 6. 5. 2015 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení správního řízení č.j. ČIŽP/41/OOP/SR03/1502322.001/15/PHN ze dne 28. 4. 2015 a usnesení č.j. ČIŽP/41/OOP/SR03/1502322.002/15/PHN ze dne 28. 4. 2015, v němž správní orgán stanovil žalobkyni lhůtu 15 dnů pro navrhování důkazů a pro vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Tohoto práva žalobkyně dne 17. 5. 2015 využila. Správní orgán I. stupně vydal dne 29. 7. 2015 rozhodnutí č.j. ČIŽP/41/OOP/SR03/1502322.007/15/PHN, jímž uložil žalobkyni v souladu s ustanovením § 17 odst. 1 a § 16 odst. 2 písm. b) zákona o zoologických zahradách pokutu ve výši 20 000,- Kč. Žalobkyně naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 16 odst. 1