7 As 24/2010 — Nejvyšší správní soud

11 A 37/2015- 41 - text 11 pokračování 11A 37/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci žalobce: TV CZ s.r.o., se sídlem Praha1 - Staré Město, Kaprova 42/14, v řízení zastoupeného Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem Praha 2, Vyšehradská 320/49, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.1.2015, č.j. sp. zn./ident.2014/807/RUD/TV, č.j. RRTV/414/2015-RUD t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.1.2015, č.j. sp. zn./ident.2014/807/RUD/TV, č.j. RRTV/414/2015-RUD, kterým uložil žalobci pokutu ve výši 300.000,- Kč za porušení ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., kterého se dopustil šířením teleshoppingového bloku uvozeného znělkou Kvíz odvysílaného na programu ACTIVE TV dne 16.5.2014 od 19:30 hodin a který je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního předpisu, resp. klamavou obchodní praktikou. Žalobce v prvé námitce zdůraznil, že není provozovatelem předmětné soutěže, že pouze poskytuje vysílací prostor, průběh a obsah soutěží, tedy ani teleshoppingových bloků, neovlivňuje. Je přesvědčen o tom, že nemůže být za obsah teleshoppingových bloků jakkoli sankcionován. S odkazem na ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona o regulaci reklamy a ustanovení § 48 zákona č. 231/2001 Sb. zdůraznil, že šiřitel reklamy nemůže nést odpovědnost za porušení předpisu o nekalé soutěži a že odpovědný může být pouze zadavatel reklamy. Dále odkázal na ustanovení § 6b a § 8a odst. 1 písm. s) zákona o regulaci reklamy a dovozuje, že pokud je reklama šířena v rozhlasovém a televizním vysílání a zadavatele reklamy nelze určit, odpovídá potom za obsah reklamy provozovatel vysílání. Zpracovatel odpovídá za obsah reklamy v plném rozsahu, byla-li zpracována pro jeho vlastní potřebu. Ustanovení § 8a odst. 1 písm. s) se použije ale pouze tehdy, pokud zadavatel není znám. V takovém případě by pak za obsah odpovídal provozovatel vysílání. Dle žalobce je zcela irelevantní, že žalovaný zdůraznil, že pořadu není vytýkána pravdivost údajů, ale jen to, že byla uvedena objektivně nesprávná výpověď. Žalobce je přesvědčen o tom, že pojem pravdivost pod sebe subsumuje všechna sdělení a informace, která jsou v reklamě či teleshoppingu uvedena – tzn. i případná objektivně nesprávná odpověď, kterou by nepochybně pod pojem pravdivost šlo stáhnout. To, že odpověď je objektivně nesprávná, je ale pouze stanovisko žalovaného. Dle žalobce všechny informace i údaje v daném pořadu byly pravdivé, a proto je přesvědčen o tom, že odpovědnost žalobce s ohledem na uvedené není dovozena. Není v silách šiřitelů, tedy provozovatelů televizního vysílání, kontrolovat obsah všech pořadů, kteří zadavatelé požadují šířit během televizního vysílání. Žalobce dále zdůraznil, že posuzovaná jednání, resp. soutěžní typ pořadu, nenaplňují znaky klamavé obchodní praktiky dle § 4 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jedná se o vědomostní typ pořadu, kde je nutno zapojit logické myšlení. Odpověď byla objektivně správná, divákům bylo na konci pořadu ukázáno, v čem byl chyták a jak měli diváci k výpočtu dojít. Nelze proto říci, že by na odpověď na soutěžní otázku nikdo nikdy nepřišel jen proto, že zrovna v tomto díle nikdo nevyhrál. Žalobce je přesvědčen o tom, že nemůže být trestán za to, že v daném díle správnou odpověď nikdo neuhodl. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení o tom, že soutěžní typ pořadu ani nemůže naplňovat znaky klamavé obchodní praktiky, když klamavé obchodní jednání obsahuje nesprávné informace, což způsobuje jeho nedůvěryhodnost nebo jinými způsoby uvádí průměrného spotřebitele v omyl v otázkách, které jsou způsobilé ovlivnit jeho ekonomické chování, zejména existence a povaha výrobku, jeho hlavní charakteristiky, rozsah závazku obchodníka ohledně daného výrobku atd. Klamavé obchodní jednání dále představuje uvedení na trh výrobku, který může vyvolat záměnu s jinými výrobky, obchodními známkami, obchodními označeními nebo jinými rozlišujícími prvky soutěžitelů a též nesplnění závazků uvedených v pravidlech jednání, kterými se příslušný obchodník zavázal řídit. Dalším druhem nekalých obchodních praktik jsou agresivní obchodní praktiky, které výrazně snižují svobodu volby či jednání průměrného spotřebitele. Žalobce je přesvědčen o tom, že se žádného klamavého jednání nedopustil. Žalobce pak také namítá, že chybí prvek a míra jeho zavinění jako obligatorní náležitost odpovědnosti za správní delikt. V důsledku toho považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Není patrné, jak měl žalobce správní delikt zavinit, a navíc je přesvědčen, že nic nezpůsobil. Žalobce dále zdůraznil, že i sám žalovaný poukázal na to, že při uložení pokuty přihlédl k tomu, že předmětný pořad byl odvysílán na programu nedosahujícím vysoké sledovanosti, a že se ze strany žalobce jednalo o první takové provinění. Přesto mu uložil pokutu ve výši 300.000,- Kč, která je pro žalobce likvidační. Poukázal na své nedostatečné příjmy i na to, že s ohledem na jeho postavení na trhu a tomu odpovídající obchodní prospěch z provozování malé teleshoppingové televize se zanedbatelnou sledovaností je výše uložené sankce pro něj zcela likvidační. Žalobce je přesvědčen, že při ukládání sankce by měl žalovaný zohlednit postavení provozovatele na mediálním trhu, což žalovaný v předchozích rozhodnutích zohledňoval. Závěrem pak navrhl, aby soud v rámci svého moderačního práva sankci snížil, nebo ji zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s tím, že není důvod pro moderaci uložené pokuty. K otázce, že není žalobce za jednání odpovědný, se žalovaný vyjádřil již v napadeném rozhodnutí, na toto rozhodnutí plně odkázal. Ke zproštění odpovědnosti nepostačí, pokud žalobce pouze poukáže na společnost, která je provozovatelem soutěže v teleshoppingovém pořadu probíhající. Zákon na odpovědnost šiřitele reklamy pamatuje. Žalobce odkázal na ustanovení § 48 odst. 3, ze kterého vyplývá, že se jedná výhradně o odpovědnost za pravdivost údajů obsažených v reklamě či teleshoppingu. V napadeném rozhodnutí není ale žalobce sankcionován za to, že by uváděl nepravdivé údaje, ale žalobci byla uložena pokuta za to, že v teleshoppingovém bloku, jehož předmětem byla audio-textová služba, prostřednictvím níž měl divák správně odpovědět na soutěžní otázku, byla uvedena jako správná odpověď odpověď objektivně nesprávná. Ustanovení § 48 odst. 3 se tak v daném případě vůbec neaplikuje. Z ustanovení § 6b odst. 2 a § 8a odst. 1 písm. s) zákona č. 40/1995 Sb. dle žalovaného vyplývá, že šiřitel reklamy při teleshoppingu může být sankcionován za správní delikt, kterého se dopustil tím, že jako šiřitel šířil reklamu, která je nekalou obchodní praktikou. Není pravdou, že pokud je znám zadavatel teleshoppingu, nemůže být šiřitel prakticky nikdy za klamavou reklamu sankcionován. K otázce pravdy „a pravdivosti“ sdělení poukázal žalovaný na to, že na otázku co to vlastně je, neexistuje jednoznačná odpověď, neboť na pravdu může být nahlíženo z různých hledisek. Pro účely zákona je nutné přijmout to, že pravdivé je to, co odpovídá skutečnosti. Není pravdou, že položená otázka měla objektivně správnou odpověď. Takovouto objektivně správnou odpovědí není dle rady odpověď, jejíž odhalení spočívá v rozpoznání v podstatě nerozpoznatelného chytáku spočívajícího v tom, že některé z mincí byly záměrně velmi drobně deformovány a do celkového počtu se tak nezapočítávaly. Takováto nuance byla pro běžného diváka naprosto nerozpoznatelná. Rozpoznatelnost výrazně snižovala skutečnost, že obrázek s úkolem zabíral pouze zhruba třetinu obrazovky. Objektivně správnou odpovědí by byl takový počet korun, k němuž by mohl divák dospět za použití standardních matematických postupů. Takovouto objektivně správnou odpovědí není dle Rady odpověď, jejíž odhalení spočívá v rozpoznání v podstatě nerozpoznatelného chytáku spočívajícího v tom, že některé mince jsou drobně deformovány a do výsledku se tak nezapočítávají. Takové jednání zakládá důvodné podezření, že jako „správná“ odpověď mohlo být označeno naprosto jakékoliv číslo, neboť divák stejně neměl žádnou možnost poznat, zda se skutečně jedná o správnou odpověď, kterou měl uhodnout. Není tedy možné, aby kdokoli z volajících vyhrál, a z toho žalovaný dovozuje, že nepředpokládá-li se výherce, neexistuje ani výhra. Žalovaný potom poukázal na to, že delikt, za který byla uložena pokuta, je deliktem tzv. ohrožovacím. Tedy postačí i pouhé vyvolání nebezpečí učinění obchodního rozhodnutí, které by divák/spotřebitel jinak neučinil a vznik skutečného následku (např. ve formě prokázaného dokonaného ob