9 As 8/2009 — Nejvyšší správní soud

5 A 5/2013- 63 - text 8 pokračování 5A 5/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudkyň Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Aleny Krýlové v právní věci žalobkyně: M. P., zastoupena Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Praha 6, Tychonova 221/1, o žalobě proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 10. 10. 2012, č.j. 430022/2012-R-1027, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Soud přiznává Mgr. Ing. Marku Švehlíkovi odměnu za zastupování ve výši 12.342,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zástupce Mgr. Ing. Marek Švehlík se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto rozhodnutí sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou. V. České republice se náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví, jímž ministr obrany (dále jen „žalovaný“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí ministerstva obrany (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 8. 2012, č.j. 430022/2012-1027, jímž byla zamítnuta její žádost o vydání osvědčení o účasti jejího otce K. P. K. (dále jen „otec“) na národním boji za osvobození dle § 8 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození ve znění rozhodném (dále jen „zákon č. 255/1946 Sb.“), v blíže nespecifikovaném období a kategorii (dále jen „žádost“). V žalobě namítala nesprávné právní posouzení žádosti, jelikož její otec byl účastníkem národního boje za osvobození v letech 1939-1945 ve spojenecké, konkrétně sovětské armádě dle § 1 odst. 1 bod. 1 písm. b) ve spojení s § 2 odst. 1 bod 3 zákona č. 255/1946 Sb. Účastnil se národně osvobozeneckých bojů, konal službu u 346. motostřeleckého pluku 63. motostřelecké divize 5. armády 3. běloruské fronty v Kaliningradské oblasti, kam nastoupil dne 11. 3. 1944 a kde také dne 24. 3. 1945 zemřel. Nesouhlasila s právním názorem správních orgánů, které neposoudily státní občanství jejího otce jako české či československé. Správním orgánům vytkla, že nepřihlédly k tomu, že otcova sestra Ž. K. úspěšně prokázala českou státní příslušnost a poté získala české státní občanství. Dále správním orgánům vytkla nezohlednění skutečnosti, že otec dle § 2 odst. 1 bod 3. zákona č. 255/1946 Sb., nemohl sloužit v československé zahraniční armádě z důvodu na jeho vůli nezávislých. Otec totiž nestihl nastoupit do československé zahraniční armády, jelikož byl předtím povolán do sovětské armády. Přičemž v důsledku jeho úmrtí nebylo následně možné, aby svou českou státní příslušnost prokázal. Namítala, že správní orgány nepřihlédly k § 17 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., které umožňuje odstranit případné tvrdosti zákona. Poukázala na to, že jí vznikla újma, neboť jí byly odepřeny satisfakce jak z české, tak z ukrajinské strany, když jí – dítěti války Důchodový fond Ukrajiny rovněž odmítl vyplatit příspěvek. Žalobkyně navrhla soudu, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl veškeré žalobou uplatněné námitky. Potvrdil, že otec žalobkyně se účastnil druhé světové války jako příslušník sovětských ozbrojených sil a během války padl. Zdůraznil, že se žalobkyni nepodařilo prokázat jeho československé občanství v rozhodné době, což však je jedna ze základních podmínek pro vyhovění její žádosti. Nesouhlasil s tím, že zákon č. 255/1946 Sb. obsahuje ustanovení umožňující odstranit tvrdosti zákona. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu pro nedůvodnost zamítl. Na ústním jednání právní zástupce žalobkyně i žalovaný setrvali na svých procesních stanoviscích. Soud k důkazu provedl žalobkyní navržené listiny, a to potvrzení ze dne 5. 11. 1944, z nějž vyplynulo, že otec žalobkyně narukoval do Rudé armády a dopis Důchodového fondu Ukrajiny ze dne 10. 10. 2012, v němž bylo žalobkyni Důchodovým fondem Ukrajiny sděleno, že fond není oprávněn zvýšit jí důchod jako dítěti války. Soud na ústním jednání ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 529/16 ze dne 17. 5. 2016 účastníky poučil o zvažovaném použití moderačního práva dle § 60 odst. 7 správního řádu soudního v rozhodném znění (dále jen „s.ř.s.“) a vyzval je k vyjádření. Účastníci ponechali toto rozhodnutí na úvaze soudu. Ze správního spisu soud zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Dne 28. 3. 2012 žalobkyně podala žádost o vydání osvědčení podle § 8 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o účasti jejího otce v boji za národní osvobození. V žádosti uvedla, že se její otec narodil dne 10. 5. 1914 na Ukrajině matce českého původu. Připustila, že v jejím rodném listě nejsou uvedena státní občanství rodičů, pouze jejich národnosti, a to u matky česká a u otce ukrajinská. Poukázala na to, že otec byl Čech, který bojoval a padl v roce 1945 ve spojenecké armádě. S ohledem na jeho úmrtí však již nelze dodatečně zjistit, z jakých důvodů nevstoupil do československého armádního sboru. Přestože údaj o občanství jejího otce nebyl v žádných dokladech uveden, dovodila, že pravděpodobně byl osobou bez státního občanství s prokazatelně českým původem. Současně upozornila na sestru jejího otce Ž. K. – H., která vstoupila do československého armádního sboru v roce 1944 a Češkou prokazatelně byla. K žádosti žalobkyně připojila následující listiny: kopii identifikačního průkazu Ž. K. a výpis z Vojenského ústředního archivu o Ž. K. ze dne 19. 3. 2012, z nichž vyplývá, že Ž. K. byla české národnosti; překlad rodného listu žalobkyně ze dne 8. 10. 1996, ve kterém je u otce žalobkyně v řádku „národnost“ uvedeno „Ukrajinec“ a řádek „občanství“ není vyplněn; překlad archivního potvrzení ze dne 19. 11. 1992 z hospodářské knihy Oleksandrivské selské rady Oleksandrijského okresu v letech 1947-1949, ve kterém je u žalobkyně a její matky v řádku „národnost“ uvedeno „Češka“; překlad oddacího listu rodičů žalobkyně ze dne 2. 2. 1943, u obou rodičů je uvedeno, že jsou Ukrajinci. Součástí správního spisu je i spisový materiál vedený ohledně první žádosti žalobkyně o vydání osvědčení podle § 8 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., podané dne 14. 9. 2010. K této žádosti připojila listiny, ze kterých správní orgán I. stupně i ministr obrany vycházeli i v dané věci, a to dopis ministerstva obrany Ruské federace ze dne 25. 3. 2005 a jeho překlad, potvrzení Rovenské okresní vojenské správy ze dne 17. 2. 1993 a jeho překlad, potvrzení Rovenského okresního vojenského komisariátu ze dne 5. 2. 1975 a překlad, z nichž vyplývá, že otec žalobkyně konal službu v sovětské armádě a zahynul jako voják Velké vlastenecké války dne 24. 3. 1945; dále doložila průkaz penzisty ze dne 1. 6. 1997, dle kterého žalobkyni a její matce byla Alexandrevským oddělením sociální péče přiznána penze jako rodině po padlém vojákovi. Dne 11.5.2012 sdělením pod č.j. 430033/2012-1027 správní orgán I. stupně informoval žalobkyni, že kritériem pro vydání osvědčení dle § 8 odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb. je státní občanství jejího otce v rozhodné době a nikoli národnost s tím, že není možné povolil jakoukoli výjimku, na základě které by bylo možné požadované osvědčení vydat. Dne 15. 8. 2012 správní orgán I. stupně rozhodl o nevydání osvědčení o účasti otce žalobkyně na národním boji za osvobození, v kategorii konal vojenskou službu ve spojenecké armádě od roku 1943 do roku 1945. Rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že správní orgán I. stupně měl za prokázané, že otec žalobkyně byl příslušníkem sovětských ozbrojených sil a padl ve válce. Naopak za neprokázané považoval existenci československého státního občanství jejího otce, což je nezbytná podmínka pro vydání požadovaného osvědčení u osob konající službu jinde než v československé zahraniční armádě. Poukázal na to, že otec žalobkyně se narodil na Ukrajině a jeho otec byl také Ukrajinec, proto předpokládal, že otec žalobkyně byl sovětským státním občanem. Rovněž přihlédl k tomu, že matka žalobkyně pobírala vdovský důchod od orgánů sociálního zabezpečení SSSR. Žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 15. 8. 2012 podala rozklad, v němž namítala, že její otec pocházel z české rodiny, která žila na Ukrajině, celá rodina měla státní občanství SSSR, včetně žalobkyně, která později po návratu do Čech prokázala svůj český původ a získala české státní občanství. Upozornila na otcovu sestru Ž. K., která prokázala českou národnost a vstoupila do Československé armády v SSSR. Zdůraznila, že její otec bojoval za osvobození všech zemí proti fašismu, a žádala o lidský pohled na věc, který jí umožní získat odškodnění za tragickou událost. Dne 10. 10. 2012 žalovaný