8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Af 91/2014- 28 - text 5 pokračování 5Af 91/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: CREAM SICAV, a.s., IČ: 285 45 320, se sídlem Praha 4, Nuselská 262/34, zastoupen: Ing R. L., daňovým poradcem, se sídlem B., D. 4, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č.j. 1405973966/14/2009-05801-109104, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2014, č.j. 1405973966/14/2009-05801-109104, je nicotné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Ing. R. L., daňového poradce. O d ů v o d n ě n í: Žalobce podal k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí uvedenému v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný podle § 159 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“) zamítl námitku ze dne 21. 9. 2014, která byla uplatněna u žalovaného proti nezobrazování údajů o osobních daňových účtech při nahlížení do daňové informační schránky. Žalobce v podané žalobě nesouhlasil s tím, že nelze v daňové informační schránce zobrazovat informace o osobních daňových účtech subjektů, jež byly vymazány z obchodního rejstříku, tedy že nelze zobrazit ani jím požadované informace o osobních daňových účtech společnosti VAREDO spol. s r.o. Žalobce totiž ověřil, že lze v daňové informační schránce zobrazit informace o osobních daňových účtech jeho právních předchůdců, kteří rovněž jako společnost VAREDO spol. s r.o. zanikli, a proto považoval závěr žalovaného za nesprávný. Žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 2. 2015 s podanou žalobou nesouhlasil. Konstatoval, že žalobce převzal jako přejímací společník jmění společnosti VAREDO spol. s.r.o. Převod jmění považoval žalovaný za způsob přeměny obchodní společnosti, kdy dochází ke zrušení společnosti bez likvidace a při kterém se uplatňuje princip univerzální sukcese. Vysvětlil, že vzhledem k tomu, že společnost VAREDO spol. s r.o. byla vymazána z obchodního rejstříku dne 23. 3. 2011 a vůči správci daně měla vypořádané všechny závazky; všechny její osobní účty byly uzavřeny; společnost se stala subjektem bez aktivních daňových vazeb. Zdůraznil, že v daňové informační schránce jsou informace pouze o těch subjektech, které nebyly vymazány z obchodního rejstříku, a současně u nich nedošlo k vyrušení osobních daňových účtů z důvodu vynulování konečných zůstatků po splnění zákonných povinností týkajících se plateb na účty vedené správcem daně. Podotkl, že jiní právní předchůdci žalobce sice byli zrušeni bez likvidace převodem jmění na společníka a byli vymazáni z obchodního rejstříku obdobně jako společnost VAREDO spol. s.r.o., avšak nebyly vyrovnány jejich závazky vůči místně příslušnému správci daně. Tedy nejsou u nich evidovány nenulové zůstatky, mají aktivní daňové vazby, jejich osobní daňové účty nebyly uzavřeny, a proto je možné nahlédnout do jejich osobních daňových účtů skrze daňové informační schránky. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Společnost VAREDO spol. s.r.o. požádala dne 16. 8. 2014 žalovaného prostřednictvím daňového poradce Ing. R. L. o nahlížení do daňové informační schránky dle § 69b odst. 3 daňového řádu. Z úředního záznamu žalovaného ze dne 27. 8. 2014 vyplývá, že byl umožněn Ing. R. L. přístup k informacím soustředěným v daňové informační schránce o subjektu VAREDO spol. s.r.o. dle § 69b daňového řádu. Proti postupu žalovaného podala dne 21. 9. 2014 společnost VAREDO spol. s r.o. prostřednictvím daňového poradce Ing. R. L. námitku, dle které přístup do daňové informační schránky byl umožněn, avšak údaje o osobních daňových účtech nebyly zobrazeny. O námitce společnosti VAREDO spol. s r.o. rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že námitku zamítl, neboť daňový subjekt zanikl dne 23. 3. 2011 a daňová informační schránka zobrazuje informace o osobních daňových účtech pouze u daňových subjektů, u kterých nedošlo k výmazu z obchodního rejstříku. Soud dále z veřejně dostupných údajů obsažených v obchodním rejstříku zjistil, že společnost VAREDO spol. s r.o. zanikla převodem jmění na přejímajícího společníka - R. E. uzavřený investiční fond a.s. a dne 23. 3. 2011 byl proveden výmaz společnosti VAREDO spol. s r.o. z obchodního rejstříku. Dále soud zjistil, že společnost R. E. uzavřený investiční fond a.s. změnila obchodní název ke dni 27. 12. 2011 na CREAM uzavřený investiční fond a.s. a dne 1. 9. 2016 na CREAM SICAV, a.s. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s.ř.s.“). Zásada dispoziční, která řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ovládá, je dle § 76 odst. 2 s.ř.s. prolomena v případě, že je napadené rozhodnutí nicotné. Tehdy soud i bez návrhu vysloví nicotnost rozsudkem. Podle § 105 odst. 2 písm. b) daňového řádu nicotné je rozhodnutí, pokud trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným. Soud předně k otázce nicotnosti správního rozhodnutí odkazuje na právní větu rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, č.j. 8 Afs 78/2006-74, která zní: „Pokud správce daně dodatečným platebním výměrem doměřil daň z příjmu fyzických osob zemřelému (zaniklému daňovému subjektu), představuje tato skutečnost takovou vadu správního rozhodnutí, která způsobuje jeho nicotnost.“. V citovaném rozhodnutí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v obecné rovině konstatoval, že „Nicotnost (někdy též označována jako nulita, paakt, absolutní zmatečnost, pseudorozhodnutí, non negotium, zdánlivý akt, pa-akt, právní nullum, neexistence, naprostá (absolutní) neplatnost, či dokonce procesní potrat) představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou však vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí je rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí však není „běžným“ rozhodnutím nezákonným, nýbrž „rozhodnutím“, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejněmocenské rozhodnutí správního orgánu považovat, a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Zatímco v případě „běžných“ vad správních rozhodnutí se na tato, s ohledem na uplatnění zásady presumpce platnosti a správnosti správních aktů, hledí jako na rozhodnutí existující a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů, v případě nicotných správních rozhodnutí se ani tato zásada neuplatní. Z povahy vad způsobujících nicotnost pak plynou i příslušné právní následky. S nejtěžšími vadami jsou tak nutně spojeny i ty nejtěžší následky. Proto není nikdo povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy jde o nezhojitelné právní nic. Nicotnost nelze zhojit ani uplynutím času.“, a dále konkrétněji vysvětlil, že „Podle ustálené judikatury správních soudů a teorie správního práva je jedním z důvodů nicotnosti skutečnost, že rozhodnutí ukládá povinnost někomu, kdo nemá právní subjektivitu, kdo není způsobilým adresátem práv a povinností (srov. rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 1993, čj. 6 A 14/93-26, podle kterého "skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu uložilo povinnost někomu, kdo není osobou v právním slova smyslu a není způsobilý mít práva a povinnosti, má za následek nulitu správního aktu"; dále rozsudek ze dne 29. 10. 1993, sp. zn. 6 A 25/92, kde nicotným bylo shledáno rozhodnutí ukládající povinnost obchodnímu jménu, stejně jako v rozsudcích ze dne 16. 12. 1996, čj. 7 A 111/94-31; ze dne 21. 2. 1997, čj. 7 A 170/94-28; ze dne 21. 3. 1997, sp. zn. 7 A 155/94; a ze dne 19. 12. 1997, čj. 6 A 26/95-29). Nelze proto uložit povinnost někomu, kdo k tomu není způsobilý, není osobou v právním smyslu, někomu, kdo neexistuje. Z hlediska právní úpravy obsažené v § 77 odst. 2 správního řádu, který je do určité míry odrazem tradičních důvodů nicotnosti, lze tuto vadu podřadit pod jiné vady, pro něž rozhodnutí nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Uložení povinnosti non-subjektu, neboli absolutní omyl v osobě adresáta je tedy již tradičním důvodem nicotnosti. Představuje zásadní pochybení, pro které je nutno na taková rozhodnutí nahlížet jako na rozhodnutí nicotná.“. Podle § 68 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném v rozhodné době (dále jen „obchodní zákoník“) obchodní spo