6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ad 24/2014- 60 - text 6 pokračování 6Ad 24/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: xxxxxxxxx bytem xxxxxxxxxxxx, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2014, č. j. 2907/1.30/14/14.3, t a k t o : I. Rozhodnutí Státní úřadu inspekce práce ze dne 19. 8. 2014, č. j. 2907/1.30/14/14.3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 4.000,- Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 3.6.2014, čj. 4082/9.30/14/14.3-RZ. Ve správním řízení byla žalobci pravomocně uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč podle ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o zaměstnanosti“), a to za správní delikt podle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustil tím, že umožnil výkon nelegální práce, jak ji definuje ust. § 5 písm. e) bod 1. a 2. zákona o zaměstnanosti, když dne 23.1.2014 na pracovišti v OD Makro Cash & Carry s.r.o. na ulici Kaštanová v Brně, umožnil fyzické osobě (cizince) zde uvedené výkon závislé práce, spočívající v čištění mrazících boxů, mimo pracovněprávní vztah, čímž porušil ust. § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákoník práce“), a bez povolení k zaměstnání, čímž porušil ust. § 89 zákona o zaměstnanosti. Dále byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení, včetně zrušení prvostupňového správního rozhodnutí, a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě, jejímiž důvody je soud při přezkumu vázán, uvedl tyto žalobní body. Nejprve poukázal na to, co uváděl v odvolání, přičemž podle jeho názoru jeho odvolací důvody nebyly konkrétně posouzeny. Samotnému napadenému rozhodnutí vytýká, že se nevypořádalo s pojmem závislá práce a její soustavnost, když poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 75/2011-73, a 4 Ads 177/2011-120, které podle jeho názoru na tento skutkový stav dopadají. Práce podle jeho názoru nebyla vykonávána soustavně, ale pouze jednorázově v řádu několika hodin. Výklad zákona považuje za provedený jako výklad, který nešetří smysl a účel zákona. Konkrétně napadá závěr, že příslušná fyzická osoba vykonávala činnost po celou dobu jeho zakázky na sjednaném pracovišti, když není patrné, co je celá doba zakázky, a nelze jí ztotožnit s pojmem soustavnost, přičemž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.3.2011, čj. 8 Afs 41/2010-144. Dále nesouhlasí s hodnocením účelovosti, že příslušnou činnost vykonávala fyzická osoba nikoliv pro žalobce, ale pro zprostředkovatele. Nesouhlasí pak dále s tím, že příslušná osoba naplňovala znak závislé práce v očekávání odměny, když závislost na zaměstnavateli je podle jeho názoru nutno dovodit i z dalších objektivních okolností, jimiž jsou kontrolní a disciplinární oprávnění zaměstnavatele a stálost pracovního poměru, což v tomto případě naplněno nebylo, neboť příslušná osoba měla možnost se uplatnit na trhu práce i na jiných pozicích a v jiných oborech z důvodu krátkodobosti její práce. Žalovaný označil činnost této osoby jako výpomoc jednotlivců, aniž by žalobce zřizoval organizační struktury. Dále žalobce v žalobě uvedl, že v daném případě šlo o jednorázovou výpomoc, nikoliv o nezanedbatelný zdroj příjmů. Při definici občanské výpomoci poukázal na ust. § 384 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991, a uvedl, že se jednalo o jednorázovou výpomoc. Vytýká dále, že úřední záznam cizinecké policie ze dne 23.1.2014 je neurčitý, kdy práce měla být vykonávána v obchodním domě společnosti, která neexistuje podle obchodního rejstříku. V tomto záznamu chybí bližší údaje, dokládající situaci na místě samém, jak se zúčastnění chovali nebo jak reagovali na příchod cizinecké policie, kdy měly být provedeny např. svědecké výpovědi. Žalobce opětovně poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 Ads 177/2011 ze dne 27.4.2012. Nesouhlasí dále s hodnocením škodlivosti příslušného jednání, neboť podle jeho názoru nebyla naplněna materiální stránka správního deliktu, když zde šlo o jednotlivý případ. V poslední části žaloby nesouhlasí s výší uložené pokuty. Podle jeho názoru je zákonný předpis neústavní, a dovolává se názoru Krajského soudu v Hradci Králové, který v prakticky totožné věci předložil návrh k Ústavnímu soudu na zrušení části ustanovení. Konkrétně namítá, že intenzita případného porušení právem chráněného zájmu neodpovídá výši pokuty, takže ji lze mít za likvidační a excesivní (poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2010, čj. 7 As 71/2010-97), přičemž poukázal na novelu ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti, byť tato novela ke dni podání žaloby nebyla účinná, kdy byla dolní hranice sazby snížena na 50.000,- Kč. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou, přičemž ve vyjádření obsahově uváděl obdobné skutečnosti, jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že cizineckou policií byla provedena kontrola, která zjistila na určitém místě fyzickou osobu (cizinku) při výkonu pracovní činnosti spočívající v čištění mrazících boxů, tuto činnost prováděla tato osoba od 22.1.2014 do 23.1.2014. Toto jednání bylo zjištěno šetřením, z evidence návštěv za dny 22.12.2014 a 23.1.2014, protokolem o výslechu žalobce v postavení svědka, protokolem o vyjádření příslušné fyzické osoby. Po konstatování výpovědi žalobce jako účastníka řízení je uvedeno, že žalovaný dospěl k závěru, že žalobce umožnil příslušné osobě výkon závislé práce mimo uzavřený pracovněprávní vztah. Na vztah nadřízenosti a podřízenosti lze usuzovat z okolnosti, že pouze žalobce kontroloval výsledek pracovní činnosti, což uvedl ve své svědecké výpovědi. Osobní výkon práce této osoby byl zjištěn kontrolou cizinecké policie, žalobce doznal, že před výkonem práce této osobě vysvětlil postup při čištění a udělil ji další potřebné pokyny (není uvedeno, z kterého důkazního prostředku toto zjištění plyne). Dále je rozebrána soustavnost při výkonu pracovní činnosti, kterou žalovaný shledal v tom, že příslušná fyzická osoba měla pro žalobce vykonávat práci po celou dobu jeho zakázky na sjednaném pracovišti, poté je „obiter dictum“ uvedena úvaha žalovaného o dokonavém a nedokonavém vidu ust. § 2 odst. 1 zákoníku práce. V odůvodnění je dále rozepsáno odvolání žalobce a je uvedeno, že žalovaný odmítá námitku, že by správní řízení trpělo vadami, neboť skutkový stav byl zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. Všechny provedené důkazy jednoznačně prokazovaly spáchání správního deliktu a vyjádření žalobce plně korespondovalo se zjištěným skutkovým stavem. Ve věci nebyly provedeny pouze důkazy z cizinecké policie, po přezkoumání svědecké výpovědi odmítá námitku, že by odpovídal na otázky návodného charakteru. Tvrzení žalobce se rozcházejí s jeho předchozími vyjádřeními (na cizinecké policii a v rámci správního řízení), nejprve žalobce při ústním jednání uznal pochybení a upřímně litoval své chyby, nato dokonal „obrat o 180º“, kde odmítá jakékoliv pochybení a popírá zaměstnávání příslušné fyzické osoby, žalovaný považuje dřívější tvrzení uvedená žalobcem za věrohodnější vůči tvrzením namítnutým v odvolání. V odůvodnění je dále uvedeno, že jednání považuje žalovaný za společensky škodlivé, když na straně jedné poškozuje rovné podmínky na trhu práce, na druhé straně jsou zkracována práva zaměstnanců. Ohledně výše uložené pokuty je uvedeno, že ta byla uložena na samé spodní hranici zákonné sazby. V odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je k výši pokuty uvedeno, že ta byla uložena na samé spodní hranici zákonného rozpětí. Ve správním spise je pak dále mj. založen protokol o ústním jednání, jehož se účastnil žalobce, listiny, z nichž bylo vycházeno, a dále mj. protokol o výslechu svědka ze dne 24.1.2014 na policii ve věci správního řízení o vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu“). Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto. Vzhledem k důvodu pro zrušení roz