7 As 46/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 105/2013- 28 - text 14 pokračování 8A 105/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Z. Ch., bytem P., proti žalovanému: České vysoké učení technické v Praze, se sídlem Praha 6, Zikova 1903/4, o žalobě proti rozhodnutí rektora žalovaného ze dne 12. 4. 2013, č.j. 0220/13/51921, t a k t o : I. Rozhodnutí rektora Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 12. 4. 2013, č.j. 0220/13/51921, a rozhodnutí děkanky Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze ze dne 6. 2. 2013, č.j. 8500-01/13/11921/SALA, s e z r u š u j í a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce svojí žalobou brojil proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí děkanky Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze (dále také „Fakulta stavební žalovaného“) ze dne 6. 2. 2013, č.j. 8500-01/13/11921/SALA, kterým byl žalobci vyměřen poplatek dle § 58 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, čl. 11 odst. 1 písm. b) Statutu Českého vysokého učení technického v Praze (dále též „Statut ČVUT“) a Příkazu rektora č. 2/2012, a to ve výši 29.600 Kč. Žalobce v žalobě namítal nicotnost rozhodnutí děkanky Fakulty stavební žalovaného s tím, že ze zákona č. 111/1998 Sb. ani ze Statutu ČVUT nevyplývá, že by rozhodování o poplatcích za studium bylo svěřeno děkanům fakult žalovaného. Dále upozorňoval na nepřezkoumatelnost rozhodnutí rektora žalovaného pro nesrozumitelnost, kde bylo na straně jedné uvedeno, že žalobce v aktuálním studiu překročil standardní dobu studia, tj. 730 dní, na straně druhé tam ovšem bylo rovněž tvrzeno, že žalobce ke dni 13. 12. 2012, k němuž byl vyměřen poplatek, studoval 155 dní; žalobce tak měl za to, že výrok napadeného rozhodnutí je v rozporu s jeho odůvodněním. Dále zpochybnil závěr rektora žalovaného, který určil poplatek za studium dle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., přestože tento postup neměl v § 58 odst. 4 téhož zákona oporu; žalobce tvrdil, že doba jeho studia na Univerzitě Karlově v délce 896 dní by se přičetla k době aktuálního studia na Fakultě stavební žalovaného, pokud by žalobce v aktuálním studiu na Fakultě stavební žalovaného studoval více jak 730 dní; avšak ani součtem doby studia na Univerzitě Karlově a doby aktuálního studia na Fakultě stavební žalovaného (896 dní + 155 dní, tj. 1051 dní) nedošlo k překročení doby studia, která je dle § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. zpoplatněna; proto podle jeho názoru nedošlo ke vzniku poplatkové povinnosti. Kromě toho odkazoval na rozhodnutí děkanky Fakulty stavební žalovaného o ukončení studia a o stanovení data zápisu do studia, jež měla být zrušena pro nezákonnost a kvůli nimž žalobce vinou Fakulty stavební žalovaného dle svého tvrzení nemohl studovat v zimním semestru akademického roku 2012/2013, načež musel studovat podle individuálního studijního plánu, přičemž takové studium svojí kvalitou nemůže nahradit studium řádné. Tyto argumenty žalobce považoval za důvody pro snížení poplatku a namítal, že rektor žalovaného nevyhovění žádosti o snížení poplatku odůvodnil pouhým odkazem na čl. 11 odst. 3 Statutu ČVUT, přičemž takové odůvodnění považoval za nedostatečné a nepřezkoumatelné. Závěrem doplnil, že k opětovnému zápisu žalobce ke studiu na Fakultě stavební žalovaného došlo až v únoru 2013, nikoliv dne 13. 12. 2012 (v této době měl ještě přerušeno studium), od kdy mu byl vyměřen poplatek. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve poznamenal, že žalobce namítal nezákonnost i nicotnost napadeného rozhodnutí a požadoval jeho zrušení; pokud by rozhodnutí bylo nicotné, nemůže být též nezákonné; petit žaloby je tak v rozporu s žalobními tvrzeními. Podle žalovaného žalobce přehlíží, že podle § 6 odst. 1 písm. l) zákona č. 111/1998 Sb. poplatky spojené se studiem jsou plně v samosprávné působnosti veřejné vysoké školy, tedy i žalovaného; veřejná vysoká škola je v oblasti poplatků dle § 58 tohoto zákona věcně příslušným správním orgánem a účastníkem řízení před správním soudem. Jestliže v rámci věcné příslušnosti žalovaného její funkční složka, kterou je i děkanka Fakulty stavební žalovaného, vydala prvoinstanční rozhodnutí, kterým byl vyměřen poplatek za delší studium, nejde o nicotné rozhodnutí pro absolutní nedostatek věcné příslušnosti ve smyslu § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „s.ř.“). Podotkl, že děkanka Fakulty stavební žalovaného nevydala rozhodnutí o vyměření poplatku jako samostatný správní orgán; její rozhodnutí je připisováno žalovanému. Uvedl, že § 58 odst. 8 zákona č. 111/1998 Sb. určuje rektora příslušným k rozhodování o žádosti o přezkoumání rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem. K vyměření tohoto poplatku zákon č. 111/1998 Sb. žádný příslušný orgán veřejné vysoké školy neurčuje. Rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem je typickým rozhodnutím o právech a povinnostech studentů, jež dle § 6 odst. 1 písm. e) zákona č. 111/1998 Sb. náleží do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy. Statut ČVUT v čl. 24 odst. 3 zmocnil rektora, aby některé pravomoci delegoval na děkany fakult, kteří jsou pak oprávněni jednat jménem ČVUT. Rektor žalovaného v čl. II. odst. 5 písm. n) Příkazu rektora č. 1/2004 stanovil, že děkani mají povinnost (a právo) rozhodovat o právech a povinnostech studentů v rozsahu stanoveném zákonem č. 111/1998 Sb. Je tedy v jejich kompetenci vydat v souladu s § 68 odst. 3 písm. f) zákona č. 111/1998 Sb. rozhodnutí ve věci vyměření poplatku spojeného se studiem. Děkanka Fakulty stavební žalovaného proto byla oprávněna vydat prvoinstanční rozhodnutí. K námitce o nesrozumitelnosti napadeného rozhodnutí žalovaný opáčil, že žalobce účelově vytrhuje jednotlivé věty z kontextu celého odůvodnění. V napadeném rozhodnutí je jasně uvedeno, že podle údajů Sdružených informací matrik studentů žalobce na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy studoval od 13. 9. 2007 do 29. 4. 2010 (tj. 896 dní), kdy studium neúspěšně zakončil (zanechal jej). V dalším magisterském studijním programu na Fakultě stavební žalovaného ke dni 13. 12. 2012 odstudoval 155 dní. Celková doba dalšího studia k 13. 12. 2012 včetně studií neúspěšně zakončených činí 1 051 dní, tedy došlo k překročení standardní doby dalšího magisterského studia, jež činí 730 dní; tím pádem poplatková povinnost žalobci vznikla. Podle žalovaného z § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb. nelze nikterak dovodit, že by veřejná vysoká škola musela s vyměřením poplatku čekat, až celková doba aktuálního studia překročí standardní dobu studia, a teprve pak započítat doby neúspěšných studií; k započítávání dřívějších neúspěšných studií do doby aktuálního dalšího studia dochází průběžně. Tak může vzniknout poplatková povinnost absolventovi – studentovi dříve, než celková doba aktuálního studia překročí standardní dobu studia. Tato situace u žalobce nastala. Z věty druhé § 58 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb. je dle žalovaného jasné, že v dalším studiu není podmínkou, aby celková doba dalšího studia překročila standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. Žalovaný připustil, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí je pouze konstatováno, že žádost žalobce o prominutí poplatku byla posouzena a nelze jí vyhovět, protože se u něho nejedná o případ uvedený v čl. 11 odst. 3 Statutu ČVUT; je to tím, že poté, kdy bylo žalobci studium v dalším magisterském studijním programu na Fakultě stavební žalovaného rozhodnutím děkanky ukončeno pro nezapsání se do studia po uplynutí doby přerušení studia a toto rozhodnutí posléze zrušeno, řešil žalovaný se žalobcem v zimním semestru akademického roku 2012/2013 zápis žalobce do studia a individuální studijní plán pro akademický rok 2012/2013. V souvislosti s tím se při písemném i osobním styku žalovaný přesvědčil, že žalobce dobře zná zákon č. 111/1998 Sb. i vnitřní předpisy žalovaného. Proto když žalobce uplatnil v žádosti o přezkoumání rozhodnutí okolnosti ukončení studia, následného zápisu do studia a stanovení individuálního studijního plánu jako důvody pro prominutí vyměřeného poplatku, žalovaný předpokládal, že si je žalobce vědom, že nejde o důvody, které splňují podmínky, kdy lze poplatek prominout. Žalovaný citoval podmínky stanovené v čl. 11 odst. 3 Statutu ČVUT s tím, že sice v napadeném rozhodnutí rektora žalovaného není blíže rozvedeno, že důvody uvedené žalobcem nesplňují podmínky v čl. 11 odst. 3 Statutu ČVUT, to však není tak závažný nedostatek, který by činil rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. K námitce žalobce o tom, že studentem se po přerušení studia znovu stal až v únoru 2013 (nikoliv 13. 12. 2012), žalovaný opáčil, že toto tvrzení je vyvráceno samotným žalobcem. Vedoucí studijní