10 As 59/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 95/2017- 69 - text 8 pokračování 8A 95/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců: JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce proti žalovanému M. V. Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2, zastoupen advokátkou JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 18 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017, za účasti: Safety Real, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s., IČ: 24799751, se sídlem Praha 8, Křižíkova 213/44, T a k t o: I. Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017, se zrušuje. II. Žalovanému se nařizuje poskytnout informaci žalobci dle jeho žádosti ze dne 27. 1. 2017, resp. 4. 10. 2016. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 24. 5. 2017 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, Odbor hospodaření s majetkem, ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017, kterým byla odmítnuta jeho žádost ze dne 27. 1. 2017 o poskytnutí informace týkající se majitele společnosti Safety Real, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s., se sídlem Praha 8, Křižíkova 213/44, jakožto akcionáře společnosti Bohemians Real a.s., podle § 11 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 3. 5. 2017, č. j. MHMP 707142/2017, odmítl žádost žalobce o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 Sb. týkající se majitele společnosti Safety Real investiční fond, jakožto akcionáře společnosti Bohemians Real, a.s. podle § 11 odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 1 téhož zákona. V odůvodnění žalovaný uvedl, že dne 3. 5. 2017 obdržel stanovisko dotčené osoby, která nevydala souhlas s poskytnutím požadovaných informací. Poskytnutí informací přes opakovaný výslovný nesouhlas dotčené osoby není možné. 3. Žalobce o uvedenou informaci požádal písemně nejprve dne 4. 10. 2016 osobním podáním na podatelně Magistrátu hl. m. Prahy a vzápětí mu byla odmítnuta rozhodnutím ze dne 14. 11. 2016, č. j. MHMP 2046734/2016. Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, rozhodnutím ze dne 16. 1. 2017, č. j. MV-117686-10/ODK-2016, vyhovělo odvolání žalobce a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 14. 11. 2016 o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace zrušilo s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. srpna 2014, č. j. 10 As 59/2014-41, a věc vrátilo k novému projednání. 4. Žalobce o uvedenou informaci požádal znovu písemně dne 27. 1. 2017 osobním podáním na podatelně Magistrátu hl. m. Prahy a posléze mu byla opět odmítnuta rozhodnutím ze dne 6. 3. 2017, č. j. MHMP 336496/2017. Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, rozhodnutím ze dne 12. 4. 2017, č. j. MV-117686-23/ODK-2016, opět vyhovělo odvolání žalobce a rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 14. 11. 2016 o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace zrušilo pro nerespektování právního názoru odvolacího orgánu podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a pro nerespektování postavení dotčené osoby v řízení. Poukázalo na to, že obdobnou otázku projednal v částečně srovnatelném případě Nejvyšší správní soud v rozsudcích č. j. 1 As 78/2014-41 a č. j. 7 As 202/2016-38. Věc vrátilo k novému projednání. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce ve svém podání namítal, že argumentace Magistrátu hl. m. Prahy je nesprávná, neboť zcela rezignoval na řádné vyložení podmínek pro aplikaci § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., nevypořádal se ani s právním názorem nadřízeného správního orgánu. 6. Žalobce namítal, že žalovaný zcela nepřípustně uplatnil jako důvod odmítnutí žádosti o informace odkaz na obchodní tajemství podle § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., ačkoliv tento důvod nadřízený správní orgán odmítl již ve svém předchozím rozhodnutí. 7. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 17. 7. 2017 navrhl žalobu zamítnout s tím, že informace, jíž se žalobce domáhá, má charakter „informace poskytnuté třetí osobou“, tj. dotčenou osobou a přitom nesouvisí s činností žalovaného, jakožto správního orgánu, na kterou by se vztahovala povinnost k poskytnutí informace. Žalovaný má za to, že se na tento případ vztahuje výjimka podle § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. 8. Městský soud v Praze ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 7. 12. 2017, při němž účastníci setrvali na svých původních stanoviscích. III. Posouzení žaloby 9. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 10. Podle § 9 zákona č. 106/1999 Sb. pokud je požadovaná informace obchodním tajemstvím, povinný subjekt ji neposkytne. (odst. 1) Při poskytování informace, která se týká používání veřejných prostředků, se nepovažuje poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství. (odst. 2) 11. Podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. povinný subjekt informaci neposkytne, pokud jde o informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků, která byla předána osobou, jíž takovouto povinnost zákon neukládá, pokud nesdělila, že s poskytnutím informace souhlasí, 12. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. srpna 2014, č. j. 10 As 59/2014-41: I. Vyhlášení výběrového řízení spočívajícího v hodnocení nabídek reagujících na záměr hlavního města Prahy pronajmout nemovitý majetek dle § 36 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze (obdobně pak i dle § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, či § 18 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích), a spojeného s tímto záměrem není sice stricto sensu zákonnou povinností, ale je naplněním zásady účelného, hospodárného a transparentního využití majetku hlavního města Prahy (a obdobně majetku obcí a krajů). II. Výběrové řízení, jehož prostřednictvím má být nakládáno s veřejnými prostředky, musí pro svůj veřejný charakter umožňovat veřejnou kontrolu, k níž právo na poskytnutí informací s tímto výběrovým řízení souvisejících neoddělitelně náleží; bez těchto informací by taková kontrola nebyla vůbec možná. III. Nabídkou reagující na záměr hlavního města Prahy (obce, kraje) pronajmout nemovitý majetek dle § 36 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, vyjadřuje účastník výběrového řízení vyhlášeného tímto záměrem svou vůli podrobit se podmínkám výběrového řízení, a to včetně jeho veřejného charakteru; samotné podání takové nabídky tudíž představuje sdělení souhlasu s poskytnutím informace dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Nabídka obsahující náležitosti požadované vyhlášeným výběrovým řízením je proto informací, na jejíž poskytnutí existuje právní nárok. Selektivní přístup k poskytovaným informacím dle § 12 zákona o svobodném přístupu k informacím tím není vyloučen. 13. Podle § 16 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout. 14. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. listopadu 2016, čj. 3 As 278/2015-44: I. V případě, kdy povinný subjekt zcela ignoruje závazný právní názor nadřízeného orgánu, je možné napadnout žalobou přímo jeho následné rozhodnutí, odmítající informaci poskytnout. Překážkou pro takový postup není ustanovení § 68 písm. a) soudního řádu správního, neboť požadavek naplnění podmínky zde uvedené nemůže nutit stěžovatele k opětovnému, čistě formálnímu podání opravného prostředku, který by zcela zřejmě vedl znovu k témuž výsledku, kterého již jednou dosáhl. II. Ustanovení § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím je možno ohledně vymezení účastníků řízení vnímat ve vztahu k § 69 soudního řádu správního jako určitý lex specialis. Ustanovení § 68 písm. a) s. ř. s. nevylučuje možnost podat žalobu proti rozhodnutí povinného subjektu, který opakovaně odmítne poskytnout informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a ignoruje přitom závazný právní názor obsažený v předchozím rozhodnutí nadřízeného orgánu, z něhož lze seznat, že informace povinným subjektem poskytnuty být měly, respektive mají. Za takovéto situace nelze po žadateli spravedlivě požadovat, aby znovu formálně vyčerpal