2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

8 Af 52/2013- 99 - text 17 pokračování 8Af 52/2013 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: K.REK a.s., se sídlem Praha 3, Pod Krejcárkem 975/2, zast. Advokátní daňovou kanceláří Hajdučík, s.r.o., se sídlem Praha 5, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2013, č.j. 18962/13/5000-14201-706462, t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2013, č.j. 18962/13/5000-14201-706462, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14.467 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, společnosti Advokátní daňová kancelář Hajdučík, s.r.o. O d ů v o d n ě n í : Žalobce svojí žalobou brojil proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, jímž byl změněn výrok rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 3 (dále též „správce daně“) ze dne 16. 7. 2012, č.j. 240698/12/003514105502, tak, že bylo změněno číslo bankovního spojení; v ostatním zůstal výrok rozhodnutí správce daně beze změny. Rozhodnutím (dodatečným platebním výměrem) správce daně byla žalobci za zdaňovací období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009 doměřena daň z příjmů právnických osob v částce 2.888.800 Kč a zrušena daňová ztráta v částce 26.800.195 Kč a dále bylo žalobci uloženo zaplatit penále z částky doměřené daně ve výši 577.760 Kč a penále z částky dodatečně snížené daňové ztráty ve výši 1.340.009 Kč. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nevyslechl svědky R. S. a A. K., přestože v přípise ze dne 9. 10. 2012, č.j. 311501/12/003931100114, žalovaný informoval žalobce, že oba svědky vyslechne; dne 10. 10. 2012 proběhl pokus o výslech svědka R. S., který uvedl, že nerozumí poučení; K. M., kterou si R. S. přivedl, aby překládala, uvedla, že neumí přeložit právní termíny obsažené v poučení. Se správcem daně bylo dohodnuto, že si tento přizve tlumočníka a telefonicky dohodne termín dalšího výslechu se svědkem i právním zástupcem žalobce. Navzdory tomuto tvrzení správce daně nevyslechl tyto svědky a nesdělil žalobci žádný důvod. Až poté, co žalobce podal Generálnímu finančnímu ředitelství podnět k odstranění nečinnosti žalovaného, mu žalovaný oznámil, že nevyslechne R. S. (jako důkaz o obsahu jeho svědecké výpovědi vzal záznam o podání vysvětlení ze dne 26. 6. 2012 na Policii ČR a na jeho základě dospěl k závěru, že jde o nevěrohodného svědka) a A. K. (žalovaný zjistil, že je t.č. v zahraničí, což prý vylučuje jeho výslech). Podle žalobce z protokolu o daňové kontrole vyplývá, že nebyl seznámen se záznamem o podání vysvětlení ze dne 26. 6. 2012, tudíž jde o skutkovou novotu v odvolacím řízení, na jejímž základě žalovaný odmítl provést výslech tohoto svědka; proto navrhoval, aby ho žalovaný s novými důkazy seznámil, a to dodáním do datové schránky nebo zpřístupněním zasláním spisu správci daně (z důvodu značné geografické vzdálenosti mezi žalobcem a žalovaným); žalovaný odmítl předat spis správci daně, k zaslání důkazů do datové schránky se nevyjádřil a sdělil žalobci, že s důkazy se může seznámit jen při osobním nahlížení do spisu. Žalobce potvrdil, že byl přípisem žalovaného č.j. 15556/13/5000-14201-706462 seznámen s hodnocením nových důkazů, ale nikoliv se samotnými důkazy; to považoval za porušení § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též „d.ř.“). Namítal, že seznámení s hodnocením důkazů nemůže nahradit seznámení s důkazy. Co se týče svědecké výpovědi pana A. K., žalobce uvedl, že pobyt svědka v zahraničí nezbavoval povinnosti žalovaného provést jeho výslech. Odkázal na § 9 odst. 1 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní, jakož i na jemu předcházející zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní, s tím, že A. K. je občanem Uzbecké republiky, se kterou má ČR uzavřenou platnou a účinnou mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění č. 28/2001 Sb.m.s., jež v čl. 27 umožňovala žalovanému podat žádost o výměnu informací. V této souvislosti poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dále s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu namítl, že není přípustné, aby výslech svědka R. S. byl nahrazen záznamem o podání vysvětlení ze dne 26. 6. 2012 na Policii ČR, neboť takový důkaz nelze platně použít pro dokazování. Výslech svědka R. S. bylo možno provést, neboť tato osoba sama opakovaně deklarovala správci daně svoji ochotu nechat se vyslechnout a předala mu za tím účelem svoje telefonní číslo. Žalobce upozornil, že žalovaný mu nezaslal kopii předkládací zprávy do datové schránky, jak požadoval, přičemž žalovaný uvedl, že opis předkládací zprávy mu vydá jen při osobní návštěvě v sídle žalovaného jen v rámci fyzického nahlížení do spisu; v tom spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces a nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, č.j. 45 Af 15/2012-29. Dále v žalobě citoval z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, podle něhož existoval rozpor v žalobcem předložených důkazech ohledně dat uzavření jednotlivých smluv; připustil, že prokázání skutečnosti je klíčové a uvedený rozpor signalizuje zásadní nesoulad v důkazech předkládaných žalobcem. Žalovaný neuvedl, že by tento rozpor vysvětlil jednatel R. S. záznamem o podání vysvětlení dne 26. 6. 2012 na Policii ČR. Žalobce proto považoval za klíčové vyslechnutí svědka R. S., který by uvedený rozpor objasnil, popř. nebyl-li by mu znám, odkázal by na osoby, které by rozpor vysvětlily. Proto označil jako podstatnou nezákonnost to, že žalovaný odmítl svědka vyslechnout. Podle žalobce mu žalovaný dále přičetl k tíži, že „peněžní prostředky zaslané z účtu daňového subjektu na účty společnosti Agencia s.r.o. a SPECTRANSSTAV s.r.o. byly téměř vždy tentýž, případně následující den vybrány v hotovosti.“ K tomu vznesl následující námitky: Žalovaný neseznámil žalobce s žádným důkazem, který by jeho tvrzení prokazoval, tudíž se žalobce nemohl bránit; žalovaný vědomě nevyslechl svědky S. a K., čímž znemožnil objasnění této skutečnosti; jde o skutečnost, kterou žalobce nemohl svým chováním ovlivnit, a proto se o ni nemůže opírat rozhodnutí, jež je v jeho neprospěch. Ohledně vypořádání námitek č. 4 – 8 v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru žalobce namítl, že žalovaný nepochopil jejich obsah, neboť jeho argumentace se s argumentací žalobce zcela míjí. Žalobce v odvolání netvrdil, že by unesl důkazní břemeno, pouze v rovině oprávnění žalovaného požadovat po žalobci unesení sekundárního důkazního břemene (v podobě prokázání souladu mezi skutečností a skutečnostmi, jak je zobrazuje účetnictví) tvrdil, že je unesení sekundárního důkazního břemene (soulad formálního stavu se stavem skutečným) podmíněno tím, že správce daně prokáže, že předložené doklady či účetnictví jsou nevěrohodné či nesprávné, tedy že neodpovídají skutečnému stavu věci. Podotkl, že správce daně neprokázal, že by předložené doklady či účetnictví neodpovídaly skutečnému stavu věci, a proto nebyl oprávněn po žalobci požadovat unesení sekundárního důkazního břemene. Závěrem navrhl zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a přiznání náhrady nákladů řízení. Podáním ze dne 1. 10. 2013 žalobce navrhl přiznání odkladného účinku žalobě. Tomuto návrhu zdejší soud vyhověl a usnesením ze dne 31. 10. 2013, č.j. 8 Af 52/2013-86, přiznal žalobě odkladný účinek. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě k námitce ohledně neprovedení výslechu pana R. S. uvedl, že ačkoliv si pan S. s sebou k výslechu přivedl tlumočnici, nebylo možné výslech provést, neboť prohlásil, že neovládá český jazyk a nerozumí poučení, a tlumočnice nedokázala poučení přeložit. Správce daně měl k dispozici kopii úředního záznamu o podání vysvětlení panem R. S. na Policii ČR, z něhož je zřejmé, že při podání vysvětlení na Policii ČR poučení v českém jazyce rozuměl a v českém jazyce pak i vypovídal. Vzhledem k výraznému rozporu při vystupování před Policií ČR a správcem daně byl tento svědek označen za nevěrohodného, pročež žalovaný upustil od dalšího výslechu; další pokusy vedoucí k opětovnému výslechu pana S. by byly nehospodárné a pouze by prodlužovaly řízení. Ohledně námitky nevyslechnutí svědka A. K. žalovaný poukázal na § 25 odst. 2 zákona č. 164/2013 Sb. (a na stejné požadavky v jemu předcházejícím zákoně č. 253/2000 Sb.), kde jsou stanoveny požadavky na formulář pro mezinárodní dožádání (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo pobytu, obchodní firmu nebo název a sídlo, event. další údaje potřebné k identifikaci) s tím, že aby mohl žalovaný požádat o mezinárodní spolupráci, musel by znát místo pobytu navrhovaného svědka v Uzbekistánu. Tato informace mu však nebyla známa, neboť žalobce mu ji při identifikaci navrhovaného svědka nesd