6 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

9 A 10/2016- 48 - text 9 pokračování 9A 10/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: V. H., proti žalovanému: hlavní město Praha, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, o žalobě na ochranu před nezákonným pokynem správního orgánu doručené Městskému soudu v Praze dne 13.1.2016 t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 13.1.2016 se žalobce domáhal ochrany před nezákonným pokynem ze strany žalovaného, který spatřoval ve výzvě ze dne 5.11.2015, č.j. V40153/15, jíž byl s poukazem na § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) vyzván k odstranění osobního automobilu Škoda 120 technicky nezpůsobilého k provozu z veřejné komunikace, nebo k jeho uvedení do náležitého stavu s tím, že pokud tak neučiní do dvou měsíců od převzetí výzvy, bude vozidlo odstraněno a ekologicky zlikvidováno vlastníkem komunikace na náklady žalobce. V žalobě žalobce požadoval, aby byl předmětný pokyn soudem označen jako nezákonný a aby bylo žalovanému uloženo zdržet se likvidace daného vozidla. Dle mínění žalobce k odstranění vozidla dle ustanovení § 19 zákona o pozemních komunikacích nepostačuje pouhá technická nezpůsobilost k provozu, nýbrž se buď musí jednat o kombinaci trvalé technické nezpůsobilosti k provozu s neoznačením vozidla státní poznávací značkou, nebo musí být možno označit vozidlo za vrak. Tento termín není pro účely zákona o pozemních komunikacích definován, jazykově však nepochybně vyjadřuje vyšší míru technické nezpůsobilosti než termín předchozí. Žalovaný z pouhého vnějšího pohledu na zaparkované vozidlo nemohl mít možnost posoudit jeho technickou způsobilost. Vozidlo zvenčí nevykazovalo žádné známky trvalé nezpůsobilosti, za což lze stěží považovat pouhé ulomení zpětného zrcátka pouličním vandalem nebo poškozené čalounění sedadel. Tím spíše nemohlo být vozidlo opodstatněně považováno za vrak. Žalovaný vycházel pouze z chybějící zámky o periodické technické kontrole ve Stanici technické kontroly (dále jen „STK“). To však nelze považovat za důkaz nevyhovujícího technického stavu, neboť vozidlo nemusí být k periodické technické kontrole přistaveno např. kvůli nedostatku času, finančních prostředků, či například kvůli neúčelnosti, pokud vlastník vozidla nemůže vzhledem kvůli svému zdravotnímu stavu momentálně řídit, byl mu uložen zákaz řízení, případně se zdržuje v cizině či je ve vězení. Předmětné vozidlo bylo označeno státní poznávací značkou a bylo řádně pojištěno. Dle žalobce se jedná o jeho jediné motorové vozidlo žalobce, přičemž jeho tři zletilí synové ani jejich partnerky motorové vozidlo nevlastní. Rodina žalobce tak využívá veřejné komunikace k parkování v menším rozsahu, než je v Praze obvyklé. Žalobce též namítl, že ustanovení citované žalovaným v pokynu (výzvě) se nezmiňuje o likvidaci vozidla, ale pouze o jeho odstranění z komunikace. I kdyby jiné ustanovení možnost likvidace (vozidla) dávalo, nemůže bez jeho citace být výzva žalovaného v tomto směru platná. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 6.10.2015 realizoval první krok postupu upraveného v § 19 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, kterým bylo umístění výzvy majiteli vraku k jeho odstranění z pozemní komunikace na vozidlo. Oznámení o vraku přijal žalovaný dne 25.9.2015. Vozidlo bylo vyhodnoceno jako vrak z důvodů uvedených v záznamu o vraku - na vozidle bylo přítomno vícero poškození včetně koroze a vozidlo nebylo opatřeno známkou o provedené technické kontrole. Žalovaný následně na základě žádosti o poskytnutí údajů z centrálního registru vozidel zjistil vlastníka vraku (vozidla), kterým je žalobce, a vyzval jej k jeho odstranění. Žalovaný je toho názoru, že výzva umístěná přímo na vraku ani výzva zaslaná poštou dle § 19 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích nejsou nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“). Správa služeb hl. města Prahy je příspěvkovou organizací, není tedy správním orgánem a výzvu zasílá jako úkon vlastníka pozemní komunikace. Nejedná se (resp. do 31.12.2015 se nejednalo) o postup upravený předpisy správního práva. Pro úplnost žalovaný dodal, že s účinností od 1.1.2016 dle nového ustanovení § 19c zákona o pozemních komunikacích ukládá povinnost odstranit vrak příslušný správní úřad. Žalovaný dále uvedl, že krátce před uplynutím lhůty 2 měsíců od doručení pokynu provedl technik Správy služeb hl. města Prahy kontrolu na místě umístění vraku, přičemž bylo zjištěno, že vrak se zde již nenachází. V mezidobí tedy došlo k jeho odstranění, nebyl tedy žalovaným odtažen, není v dispozici žalovaného a nemohl být zlikvidován. Žaloba je tedy nedůvodná, protože vrak byl z pozemní komunikace odstraněn a nadto žalobci zaslaná výzva není nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že na žalobě nadále trvá. Předmětné vozidlo jím bylo z veřejné komunikace přemístěno na soukromou plochu na nátlak žalovaného. Kdyby tak neučinil, žalovaný by vozidlo ve smyslu pokynu zlikvidoval a žaloba by se právě tím stala bezpředmětnou. Na možnosti parkovat na veřejné komunikaci žalobce nadále trvá, neboť předmětné vozidlo nepovažuje za vrak. K argumentaci žalovaného, že podle nyní platného znění zákona o pozemních komunikacích je k uložení povinnosti k odstranění vraku z veřejné komunikace od 1.1.2016 kompetentní orgán státní správy, žalobce uvedl, že již jen z tohoto důvodu nemůže být jemu adresovaný pokyn v současné době oprávněný a žalovaný by jej měl anulovat. V takovém případě by žalobce vzal žalobní návrh zpět. Žalobce nesouhlasí s tím, že pokyn nemůže být přezkoumáván správním soudem z toho důvodu, že nebyl vydán správním orgánem. Poukazuje na § 4 odst. 1 písm. a/ s.ř.s., v němž je pojem správní orgán pro účely tohoto zákona vymezen tak, že zahrnuje též orgány územních samosprávných celků, fyzické či právnické osoby či jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. V podání ze dne 20.4.2017 žalovaný omluvil svou neúčast u nařízeného ústního jednání ve věci samé a zopakoval své argumenty uplatněné ve vyjádření k žalobě. Nadto konstatoval, že po nabytí účinnosti novely zákona o pozemních komunikacích č. 268/2015 Sb., tedy ode dne 31.12.2015, jsou k ukládání povinnosti provozovateli vraku na návrh vlastníka pozemní komunikace vrak odstavený na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci odstranit a odstavit mimo takovou pozemní komunikaci nově příslušné jednotlivé silniční správní úřady, v jejichž obvodu se vrak nachází. Silniční správní úřady ukládají tuto povinnost formou správního rozhodnutí, které následně může být předmětem přezkumu ve správním soudnictví. V případě žalobce však dle uvedené úpravy ještě nebylo postupováno, neboť dosud nebyla v účinnosti a celý proces byl dle přechodných ustanovení zmíněné novely zákona dokončen dle úpravy v době jeho zahájení. Při ústním jednání před soudem, které se konalo v nepřítomnosti žalovaného, žalobce k dotazu soudu uvedl, že trvá na žalobě v plném rozsahu. Projednáním věci před soudem se chce domoci toho, aby od někoho jasně slyšel, že když auto postaví zpátky na silnici, tak mu od žalovaného nic nehrozí. Zopakoval, že vozidlo bylo řádně pojištěno, mělo registrační značku, bylo normálně pojízdné a kromě zpětného zrcátka na něm nic nechybělo. Připustil, že technickou (prohlídku) vozidlo nemělo, nicméně technická je dle názoru žalobce k tomu, jestli s tím vozidlem může jezdit nebo ne. V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy: Podle § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 83 s.ř.s. žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Podle § 87 odst. 1 s.ř.s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu. Podle § 19 odst. 2 p