6 Ads 80/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 14/2014- 64 - text 11 pokračování 9Ad 14/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Goldenberg s. r. o., se sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, IČ 268 69 187, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2014, č. j.: 136/1.30/14/14.3, takto: I. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 13. 3. 2014, č. j.: 136/1.30/14/14.3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým Státní úřad inspekce práce (dále jen „žalovaný“) rozhodl o jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „inspektorát“) ze dne 15. 11. 2013, č. j.: 19956/10.72/13/14.3, takto: 1. Ve věci spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v části skutku, kterým žalobce nejméně dne 24. 5. 2012 umožnil fyzické osobě T. L. výkon práce při řezání a zpracování dřeva na pracovišti žalobce, pile v bývalém areálu Brandýských strojíren v Písečné, mimo pracovněprávní vztah, tedy umožnil fyzické osobě výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bodu 1. zákona o zaměstnanosti, žalovaný věcný výrok rozhodnutí inspektorátu v této části zrušil a řízení ve věci uvedeného správního deliktu pro shora uvedenou část skutku zastavil. 2. Ve věci spáchání správního deliktu na úseku zaměstnanosti podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), v části skutku, kterým se žalobce dopustil správního deliktu podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že nejméně dne 24. 5. 2012 umožnil fyzické osobě M. D. výkon práce při řezání a zpracování dřeva na pracovišti žalobce, pile v bývalém areálu Brandýských strojíren v Písečné, mimo pracovněprávní vztah, tedy umožnil fyzické osobě výkon nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1. zákona o zaměstnanosti, žalovaný odvolání proti věcnému výroku v této části zamítl a napadené rozhodnutí inspektorátu potvrdil. 3. Ve věci uložené sankce za správní delikt ve výši 250.000,- Kč žalovaný odvolání proti výroku o uložení sankce zamítl a napadené rozhodnutí v tomto rozsahu potvrdil. 4. Ve věci náhrady nákladů řízení žalovaný potvrdil výrok o náhradě nákladů správního řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce v prvním žalobním bodě namítl, že povinností kontrolních pracovníků je oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly, aby mohla kontrolovaná osoba bránit svá práva v průběhu kontroly a, je-li to možné, být přítomna jejímu průběhu. Vzhledem k tomu, že jednatelka žalobce nebyla na pracovišti fyzicky přítomna, kontrolní pracovníci si vybrali jako zástupce kontrolované osoby pracovníka pana P. V., s kterým ovšem nesepsali dokument nazvaný „Záznam o zahájení kontroly na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek a na úseku zaměstnanosti ze dne 24. 5. 2012“ (dále jen „Záznam o zahájení kontroly“) při zahájení kontroly, ale až v jejím závěru. Navzdory této skutečnosti uvedli v odst. VII výše uvedeného záznamu čas 9,15 hod. Tento záznam (stejně jako Protokol o skutečnostech zjištěných v místě kontroly) pan V. podepsal až v 10,00 hod, neboť do té doby se nemohl dostavit, jak vyplývá z podkladů pro vydání rozhodnutí (zejména z protokolů o svědecké výpovědi ze dne 8. 1. 2013). V té době však kontrola již proběhla a kontrolní pracovníci sepsali s panem M. D. a T. L. dokumenty Záznam o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti fyzických osob. Kontrolní pracovníci přitom oba dokumenty podepsali ve stejný okamžik – dne 24. 5. 2012 v 9,50 hod, což je v praxi neproveditelné, neboť žalobcovi pracovníci byli vyslýcháni postupně. Fakt, že pan V. nebyl přítomen zahájení kontroly, připouští sám správní orgán prvního stupně, neboť ve Vyrozumění o výsledku přezkoumání protokolu ze dne 24. 7. 2012 uvedl, že není podstatné, zda se tato osoba kontroly zúčastnila na začátku nebo v jejím průběhu. Obdobně je uvedeno v rozhodnutí inspektorátu, že „dle ústního vyjádření inspektora Jiřího Lasovského, které není součástí spisu, P. V. sice nebyl přítomen při příchodu inspektorů na pracoviště, avšak dostavil se krátce poté, v řádu několika minut, ne až na samotný závěr kontroly“. Žalobce zdůraznil, že dané tvrzení nemá oporu ve spise a ani žalovaný se touto okolností nezabýval navzdory žalobcově odvolací námitce. Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. Skutečnost, že vlastní provedení kontroly předcházelo jejímu zahájení, tuto kontrolu zcela zpochybňuje, neboť panu V. bylo znemožněno hájit žalobcovy zájmy. Kontrolní pracovníci se přitom před podpisem záznamu o zahájení kontroly nezeptali, zda jim je žalobce schopen předložit doklady prokazující existenci pracovněprávních vztahů přítomných pracovníků. Namísto toho uvedli po provedené kontrole do odst. VI Záznamu o zahájení kontroly, že kopie těchto dokumentů nebyly předloženy. Žalobce v tomto bodě uzavřel, že kontrolní pracovníci jsou povinni oznámit kontrolované osobě zahájení kontroly [analogicky viz § 12 odst. 2 písm. a) zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (dále jen „zákon o státní kontrole“)], což musí být první úkon v rámci kontroly. V opačném případě je třeba kontrolu, stejně jako navazující správní řízení, považovat za nezákonné. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl, že od vydání prvního rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nebyl do spisu vložen žádný nový důkazní prostředek, přesto žalovaný postupně rušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť nebylo možné bez jakýchkoliv pochyb prokázat, že pan J. R., M. D. a T. L. neměli s žalobcem uzavřen pracovněprávní poměr. Bez jakéhokoliv dalšího dokazování nyní žalovaný uzavřel, že žalobce umožnil výkon nelegální práce ne čtyřem, ale pouze jednomu pracovníkovi (M. D.). Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem nevyložil, na základě jakých úvah zrušil část výroku týkající se nelegální práce pana T. L. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2009, č. j. 5 As 55/2008-87); nadto řízení o správním deliktu tvoří jeden celek, takže je možné zastavit pouze celé řízení, nikoliv jeho část. Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti týkající se pana T. L. a M. D. jsou téměř shodné, je nelogické, že žalovaný nezrušil i část výroku vztahující se k nelegální práci pana M. D. Žalobce dále zpochybnil pravdivost tvrzení na str. 7 napadeného rozhodnutí, podle něhož vyslýchané osoby vypovídaly do Protokolu o skutečnostech zjištěných v místě kontroly a do Záznamů o skutečnostech zjištěných při kontrole totožnosti fyzických osob a správnost těchto výpovědí stvrdily vlastním podpisem. Pan M. D. uvedl, že práci vykonával jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) pouze v Protokolu o skutečnostech zjištěných v místě kontroly, tuto informaci do Protokolu zapsal kontrolující pracovník a pan M. D. ji nestvrdil svým podpisem. Toto tvrzení navíc vyvrátil svou svědeckou výpovědí (viz Protokol o svědecké výpovědi svědka M. D. ze dne 8. 1. 2013). Ve třetím žalobním bodě žalobce tvrdil, že kontrolní pracovníci jeho zástupci panu V. řádně nevysvětlili účel kontroly a nepožadovali po něm předložení kopií pracovněprávních dokumentů (jak vyplývá ze svědecké výpovědi pana V.). Pan V. měl údajně inspektorům sdělit, že kopie pracovněprávních smluv na provozovně nejsou. Toto tvrzení však pan V. jednoznačně odmítá, inspektoři se ho na danou informaci neptali, sám se dostavil až na samý závěr kontroly, a nemohl tedy znát její souvislosti. Svojí výpověď sice vlastnoručně podepsal, ovšem tímto podpisem pouze stvrdil, že převzal kontrolní protokoly a předá je jednatelce společnosti. Rovněž v samotném protokolu není uvedeno, že byl pan V. s jeho obsahem a významem seznámen. Inspektoři zapsali do kolonky obsahující otázku, zda byly předloženy kopie pracovněprávních smluv, slůvko „ne“; není přitom jasné, na základě čeho tento záznam provedli, po jaké osobě požadovali předložení daných dokumentů a co přesně jim bylo odpovězeno. Dále inspektoři nepravdivě prohlásili, že se kontroly účastní celní správa, správní orgán prvního stupně neprovedl jakékoliv hodnocení důkazů, neaplikoval zásadu presumpce neviny a neprovedl navržený důkaz svědeckou výpovědí pana B. a rekonstrukcí provedené kontroly. Žalovaný postavil své rozhodnutí na částečně nepřesné výpovědi pana M. D., aniž by se zabýval ostatními zásadními důkazy, především dohodou o provedení práce a Potvrzením firmy Fed Pro s. r. o., které byly předloženy správnímu orgánu prvního stupně dne 30. 5. 2012. V tomto potvrzení je výslovně uvedeno, že pan M. D. má uzavřenou doh