4 As 84/2006 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 18/2012- 110 - text 15 10 Ad 18/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce Mgr. Martina Lachmanna a soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. v právní věci žalobce: rada pplk. PhDr. M. G. zastoupeného JUDr. Jaroslavem Tesákem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Jaselská 23, Brno proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta, Policejní prezidium Policie ČR sídlem Strojnická 27, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131 takto: I. Rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131, a rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 30. 3. 2012, č. 104/2012, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jaroslava Tesáka, Ph.D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ve věcech služebního poměru ze dne 30. 3. 2012, č. 104/2012, a současně bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno. Tímto rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce podle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), dnem 1. 4. 2012 ustanoven na služební místo rada odboru mezinárodní spolupráce a metodiky Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (dále též „ÚOKFK“ či „ÚOKFK SKPV“), s místem služebního působiště Praha. 2. Žalobou napadenému rozhodnutí předcházelo související rozhodnutí policejního prezidenta ze stejného dne čj. PPR-9589-6/ČJ-2012-990131, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále též „KŘP JMK“) ve věcech služebního poměru ze dne 30. 3. 2012, čj. JMK-1090/2012, kterým byl žalobce dne 31. 3. 2012 podle ust. § 25 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. odvolán ze služebního místa zástupce vedoucího územního odboru Vyškov a převeden do personální pravomoci ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, který provede ustanovení na služební místo. 3. Dne 12. 9. 2012 byla Městskému soudu v Praze doručena žaloba, kterou se žalobce domáhal přezkoumání současně (i.) rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-9589-6/ČJ-2012-990131, a (ii.) rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131. 4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012, čj. 10 Ad 17/2012 - 28, byla žaloba proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131, vyloučena k samostatnému projednání a žaloba proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-9589-6/ČJ-2012-990131, byla postoupena Krajskému soudu v Brně. 5. Předmětem nyní projednávané věci je tedy žaloba proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131. 6. Žalobce v podané žalobě v části brojící proti rozhodnutí náměstka policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-10580-8/ČJ-2012-990131, toliko obecně odkázal na námitky vznesené v předchozích částech žaloby proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-9589-6/ČJ-2012-990131, které jsou stručně rekapitulovány níže v bodech 7 – 13 tohoto rozhodnutí. Nad rámec tohoto odkazu ve vztahu k nyní napadenému rozhodnutí doplnil, že převedením na nové služební místo by mu neměl vzniknout nárok na nový (nižší) měsíční příjem. Přitom uvedl, že mu nebyly v rozporu s předepsaným způsobem vytknuty důvody, pro které došlo ke snížení osobního příplatku. Tato finanční škoda je podle žalobce dále prohlubována nutnými výdaji souvisejícími s přestěhováním. Žalobce rovněž ve vztahu k nyní napadenému rozhodnutí namítl, že byla porušena lhůta pro vydání rozhodnutí podle ust. § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., když podání bylo učiněno dne 6. 4. 2012 a rozhodnuto bylo po 127 dnech, a že řízení trpělo závažnými procesními vadami majícími na následek nezákonnost rozhodnutí. Žalobce má za to, že bylo porušeno jeho ústavní právo, neboť mu bylo znemožněno, aby věc byla projednávána v jeho přítomnosti a mohl se vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Žalobce rovněž namítl, že v rozhodnutí nebylo zohledněno stanovisko Nezávislého odborového svazu Policie České republiky a člena senátu poradní komise. 7. Žalobce v části žaloby, v níž brojil proti rozhodnutí policejního prezidenta ze dne 10. 8. 2012, čj. PPR-9589-6/ČJ-2012-990131, uvedl, že schválenou změnou systemizace služebních a pracovních míst na KŘP JMK, o kterou se policejní prezident a Krajský ředitel policie Jihomoravského kraje ve věcech služebního poměru opírali ve svých rozhodnutích, nemělo dojít ke snížení počtu policistů nebo občanských zaměstnanců, avšak fakticky ke snížení počtu služebních míst došlo. Žalobce spatřuje nezákonnost v tom, že se ve spisovém materiálu nenachází listiny, o něž žalovaný opřel své rozhodnutí (finanční rozvaha, úřední záznam plk. M.). 8. Žalobce rovněž brojil proti závěrům vysloveným policejním prezidentem v rozhodnutí čj. PPR-9589-6/ČJ-2012-990131, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa a o převedení do personální pravomoci ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, ve vztahu k postupu funkcionáře při ustanovení žalobce na jiné služební místo. Žalobce proti závěrům vysloveným v rozhodnutí policejního prezidenta namítal, že v rozhodné době byly na KŘP JMK tři volná služební místa ve stejné služební hodnosti (zástupce vedoucího cizinecké policie, zástupce vedoucího pořádkové policie a ředitel pro řízení lidských zdrojů), přičemž policejní prezident se nevyjádřil k jeho odvolací námitce a nezdůvodnil, proč žalobce nebyl ustanoven na místo zástupce vedoucího pořádkové policie. Žalobce dále odmítl argumentaci policejního prezidenta, že nemohl být ustanoven na místo vedoucího odboru Protidrogové centrály z důvodu kolize s nařízením policejního prezidenta čj. PPR-16811-2/ČJ-2011-99RL, protože poté, co žalobce písemně požádal o ustanovení na toto místo, byl v dubnu 2012 na toto služební místo ustanoven jiný policista. Tímto jednáním tedy bylo porušeno ústavní právo žalobce na rovný přístup. Pokud se jedná o neustanovení žalobce na pozici ředitele pro řízení lidských zdrojů, žalobce namítl, že v rozhodnutí policejního prezidenta není uvedeno, na základě jakého právního aktu se tento postup realizuje. Žalobce měl za to, že věc upravuje Metodika k zajištění převedení příslušníků PČR na služební místa vydaná ŘŘLZ PP ČR, podle níž musí služební funkcionář ve věci vydat rozhodnutí, aby osoba, o jejímž ustanovení se jedná, nebyla krácena na svých právech a mohla se odvolat. Vzhledem k tomu, že žalobci nebylo doručeno rozhodnutí o nepřevedení na volné služební místo, byl porušen zákon i právní jistota žalobce ohledně důvodů zamítnutí jeho žádosti. 9. Žalobce dále opět ve vztahu k rozhodnutí policejního prezidenta namítal, že se policejní prezident nezabýval odvolacími námitkami ohledně výkladu pojmu „vhodné služební místo“, což podle názoru žalobce založilo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Žalobce namítal, že při jeho převedení do personální pravomoci ředitele ÚOKFK nebyla splněna podmínka vhodnosti služebního místa, o čemž svědčí nedostatečné jazykové vzdělání, skutečnost, že dosud tuto činnost nevykonával a rovněž skutečnost, že téhož dne, kdy byl převeden na služební místo, byl žalobce převeden na studijní pobyt. Žalobce dále poukazoval na to, že služební funkcionář postupoval v rozporu s výše zmíněnou metodikou. I další námitky uvedené pod rubrikou „c)“ žalobce směřoval proti závěrům vysloveným v rozhodnutí policejního prezidenta a rozhodnutí ředitele KŘP JMK. Žalobce namítal, že ředitel KŘP JMK postupoval v rozporu s ust. § 3 a ust. § 20 odst. 1 písm. a) bod 1 služebního zákona a rovněž v rozporu s metodikou ŘŘLZ PP ČR, když žalobce neustanovil na vhodné místo v rámci KŘP JMK. Tím, že služební funkcionář bezprostředně poté, co byla schválena systemizace policejním prezidentem, oznámil zahájení výběrového řízení, překročil podle žalobce meze správního uvážení a porušil princip legitimního očekávání žalobce. V této souvislosti žalobce namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí policejního prezidenta. 10. Žalobce dále namítal, že se policejní prezident nezabýva