3 Ads 74/2010 — Nejvyšší správní soud

11 Ad 8/2017- 43 - text 11 č. j. 11Ad 8/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Mgr. P.V. proti žalovanému: Česká lékárnická komora, se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4, zast. Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Vinohradská 126, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí čestné rady České lékárnické komory ze dne 30.6.2016 č.j. 623/ČR/2016 t a k t o : I. Rozhodnutí čestné rady České lékárnické komory ze dne 30.6.2016 č.j. 623/ČR/2016 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 3.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí čestné rady České lékárnické komory ze dne 30.6.2016 č.j. 623/ČR/2016, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobce je vinen, že jako odborný zástupce pro poskytovatele zdravotnických služeb společnosti Dr. Kulich Pharma s.r.o. se sídlem Hradec Králové, Piletická 178/61, provozovatele lékárny Atrium, Černokostelecká 2555/22a, Říčany v období od 1.12.2015 do 19.2.2016 připustil výkon funkce vedoucího lékárníka v předmětné lékárně PharmDr. T.B., PhD. (dále též „Dr. T.B.“), aniž by tato osoba byla držitelem příslušného osvědčení České lékárnické komory k výkonu funkce vedoucího lékárníka pro uvedenou lékárnu. Dále byl uznán vinným, že v období od 1.12.2015 do 29.2.2016 vykonával sám funkci vedoucího lékárníka po předmětné lékárně, aniž by byl držitelem příslušného osvědčení České lékárnické komory k výkonu funkce vedoucího lékárníka pro uvedenou lékárnu, tedy porušil svou povinnost odborně vést lékárnu, povinnost vykonávat své povolení v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat stavovské předpisy komory a zachovávat respekt k orgánům stavovské samosprávy, tím se dopustil disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinnosti člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a), písm. b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře v platném znění, v § 7 odst. 1 písm. a) a písm. b) Organizačního řádu České lékárnické komory, v § 2 odst. 2 Licenčního řádu České lékárnické komory a v bodě 12 Etického kodexu České lékárnické komory. Čestná rada uložila žalobci podle § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb. a § 16 odst. 3 písm. a) Organizačního řádu České lékárnické komory disciplinární opatření – pokutu ve výši 5.000,- Kč. Současně byl žalobce zproštěn obvinění za shodná jednání v období od 20.2.2016, respektive od 1.3.2016 do dne vydání rozhodnutí. 2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že podal žádost o vydání osvědčení vedoucího lékárníka pro Dr. T.B. Dne 1.12.2015, týž den zahájil jmenovaný výkon funkce lékárníka v předmětné lékárně. Dne 9.2.2016 byla tato žádost rozhodnutím představenstva ČLK č.j. 0824/osv/15 zamítnuta, zamítnutí žádosti bylo jmenovanému doručeno dne 19.2.2016. 3. Stejným způsobem podal žalobce žádost o vydání osvědčení vedoucího lékárníka ke dni 1.12.2015 pro svoji osobu. Rovněž tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím představenstva ČLK č.j. DO-02-1904/15 ze dne 9.2.2016, zamítnutí žádosti bylo žalobci doručeno dne 27.2.2016. 4. Žalobce uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Dr. T.B. bylo vydání osvědčení vedoucího lékárníka zamítnuto z důvodu nedoložení dokladů specializované způsobilosti podle zákona č. 95/2004 Sb. K tomu žalobce uvádí, že o vydání osvědčení bylo požádáno v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb., podmínky uvedeného ustanovení byly splněny, když jmenovaný získal titul PhD., což je dokladem vysoké kvalifikace v odborných kruzích v oboru farmacie. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem čestná rada okolnost ohledně odborné praxe jmenovaného podle uvedeného ustanovení posoudila. 5. Z odůvodnění rozhodnutí pak vyplývá, že žalobci bylo vydání osvědčení vedoucího lékárníka zamítnuto proto, že je držitelem jiného osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka, a to v Lékárně sv. Prokopa v Žíželicích nad Cidlinou. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce u Městského soudu v Praze žalobu, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Přes tuto skutečnost čestná rada udělila žalobci v disciplinárním řízení pokutu pro pochybení, které je předmětem soudního řízení na základě podané žaloby. Podle názoru žalobce podaná žaloba nemá odkladný účinek na možnost vykonávat funkci vedoucího lékárníka v lékárně Atrium, z hlediska zahájeného disciplinárního řízení by však odkladný účinek mít měla. Do doby vydání pravomocného rozhodnutí soudu není zřejmé, který výklad příslušných ustanovení je právně relevantní. 6. Pokud jde o výkon funkce vedoucího lékárníka žalobce, uvedl, že lékárnu v Žiželicích zřídil z vlastních prostředků. Je si vědom ustanovení § 79 odst. 6 zákona č. 378/2007 Sb. i ustanovení Licenčního řádu ČLK, má však za to, že je osobou se specializovanou způsobilostí farmaceuta, mohl působit jako vedoucí lékárník, aniž by sám sebe musel do této funkce ustanovovat. O „ustanovení“ lze totiž uvažovat pouze v případě, kdy ustanovující a ustanovený jsou odlišnými osobami. Dále poukázal na to, že celkový úvazek v obou lékárnách nepřevyšuje jeden plný úvazek, činnost na těchto pracovištích se nepřekrývá a jde prakticky o identickou situaci jako v případě jednoho plného úvazku. 7. Žalobce v podané žalobě dále uvedl, že žádost o vydání osvědčení vedoucího lékárníka ve prospěch Dr. T.B. i jeho osoby byla podána v souladu s ustanovením § 2 odst. 2 a § 8 odst. 1 Licenčního řádu České lékárnické komory, tedy nejpozději v den zahájení lékárenské péče poskytovatelem. Výkladem Licenčního řádu lze dovodit, že osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka je možno vydat zpětně ke dni doručení žádosti o vydání tohoto osvědčení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je konstatováno, že jde o jistou benevolenci ze strany České lékárnické komory, základním předpokladem je, že žadatel splňuje všechny požadavky nad výkon funkce kladené, že mu tedy osvědčení vydáno bude. V případě, že žádost o vydání osvědčení je zamítnuta, nelze na osobu, která podobu od podání žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka do doručení zamítavého rozhodnutí České lékárnické komory o vydání takovéhoto osvědčení, nahlížet jako na osobu, která vykonávala funkci vedoucího lékárníka legálně a oprávněně. Takovýto výklad považuje žalobce za účelový. Vytváří nejistotu účastníku řízení o vydání osvědčení, a to nikoli k datu zamítnutí žádosti, ale zpětně. Tím může být učiněn závěr o tom, že žadatel o osvědčení vedoucího lékárníka se dopustil závažného porušení stavovských předpisů, pokud ode dne podání žádosti působil jako vedoucí lékárník, a to do doby zamítnutí žádosti a za toto jednání mu udílet finanční pokutu. Přitom komoře trvá týdny, než posoudí doručenou žádost o vydání osvědčení. Tvrzení žalovaného o tom, že jak Dr. T.B., tak žalobce, si museli být předem vědomi, že jejich žádost bude zamítnuta je konstatováním subjektivním, není doloženo konkrétními fakty. Argumentace žalovaného stanoviskem Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 30.3.2015 ve vztahu k žádosti žalobce je nesprávné, když žalobce se proti rozhodnutí uvedeného ústavu odvolal k Ministerstvu zdravotnictví, které ke dni podání žaloby o tomto odvolání nerozhodl. Žalobce navrhl, aby soud žalobu napadeného rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu uhradit náklady v řízení o podané žalobě. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že je nesporné, že žádosti žalobce a Dr. T.B. o vydání osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka v lékárně Atrium v Říčanech byly zamítnuty, a to ve vztahu k žalobci rozhodnutím představenstva České lékárnické komory ze dne 9.2.2016 (žalobci doručeno dne 27.2.2016) a ve vztahu k Dr. T.B. rozhodnutím ze dne 9.2.2016 (doručeno dne 19.2.2016). Tato rozhodnutí nejsou předmětem podané žaloby. Žalobce sice podal proti rozhodnutí o zamítnutí uvedené žádosti samostatnou žalobu, žalovaný však neshledal důvody pro to, aby vyčkal rozhodnutí o této žalobě, která byla podána rovněž u Městského soudu v Praze. Pokud se žalobce zabývá otázkou vykonatelnosti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékárníka v lékárně Atrium v Říčanech, respektive odkladu vykonatelnosti nyní napadeného rozhodnutí, poukázal žalovaný na ustanovení § 73 odst. 1 zákona č. 105/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ze kterého je zřejmé, že o přiznání odkladného účinku podané žalobě může rozhodnout pouze soud. Dále žalovaný s odkazem na znění ustanovení § 79 odst. 6 zákona č. 378/2007 Sb. uvedl, že výklad žalobce, který dovozuje, že jako provozovatel lékárny nemusel sám sebe do funkce vedoucího lékárníka ustanovovat, proto nic nebrání tomu, aby