8 As 118/2012 — Nejvyšší správní soud

13 A 15/2018- 41 - text 6 pokračování 13A 15/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: A. G. státní příslušností Arménská republika trvale bytem A. zastoupen Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou sídlem Havlíčkova 1043/11, 110 00 Praha 1 za účasti V. A., narozené X státní příslušností Republika Kazachstán bytem v ČR P. zastoupena Mgr. Gabrielou Kopuletou, advokátkou sídlem Havlíčkova 1043/11, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2018 č.j. CPR-18678-4/ČJ-2017-930310-V240 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“) změněno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort o správním vyhoštění ze dne 7. 6. 2017 č.j. KRPA-418949-37/ČJ-2016-000022 a to tak, že část výroku ve znění „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 (jednoho) roku“, se mění a nově zní: „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 6 měsíců“. Ve zbylé části bylo napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný při svém rozhodování porušil § 2 odst. 1, § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, § 119a odst. 2 a § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále také „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce uvedl, že po celou dobu správního a soudního řízení byl zastoupen zmocněnými zástupci. V řízení o správní žalobě mimo jiné Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem a JUDr. Jarmilou Kolářovou, advokátkou, která mu dne 9. 3. 2016 vystavila potvrzení o podání žaloby a návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Žalobce však nepoučila o tom, že s podáním žaloby není spojena fikce oprávněnosti pobytu na území a že je nutné požádat Ministerstvo vnitra o výjezdní příkaz a následně o vízum strpění ve smyslu § 33 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Dále žalobce namítal nepřiměřenost rozhodnutí o uložení správního vyhoštění, jakož i nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě v plném rozsahu odkázal na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Podle žalovaného v rámci předmětného řízení o správním vyhoštění byly zjištěny a doloženy relevantní podklady pro konstatování protiprávního jednání žalobce. Měl za to, že se také v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádal s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce a že postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Navrhl žalobu zamítnout. 4. Dne 9. 4. 2018 se před Městským soudem v Praze konalo jednání, z něhož se žalovaný omluvil. Žalobce pak setrval na svých právních názorech a procesních stanoviscích. 5. Ve správním spise se pak především nacházejí následující pro danou věc podstatné dokumenty: oznámení o zahájení správního řízení ze dne 6. 9. 2016 č.j. KRPA-418949-12/ČJ-2016-000022, protokol o výslechu účastníka správního řízení ze dne 6. 9. 2016 č.j. KRPA-418949-13/ČJ-2016-000022 sepsaný Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy, Odborem cizinecké policie, Oddělením pobytové kontroly, pátrání a eskort, vyjádření žalobce ze dne 19. 10. 2016, protokol o výslechu svědka ze dne 16. 12. 2016 č.j. KRPA-418949-25/ČJ-2016-000022, závazné stanovisko Ministerstva vnitra k možnosti vycestování cizince ze dne 23. 1. 2017, vyjádření žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí ze dne 23. 2 2017, rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 7. 6. 2017 č.j. KRPA-418949-37/ČJ-2016-000022, odvolání žalobce ze dne 12. 6. 2017 vč. jeho doplnění ze dne 20. 6. 2017 a ze dne 2. 1. 2018, žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2018 č.j. CPR-18678-4/ČJ-2017-930310-V240. Ve správním spise se pak rovněž nacházejí výsledky lustrace v informačních systémech Policie České republiky. 6. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále též „s.ř.s.“/), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 7. Soud ze správního spisu zjistil, že se žalobce dne 6. 10. 2016 dostavil na pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, do ulice Cigánkova 1861/2, Praha 4, kam byla následně přivolána policejní hlídka. Na místě bylo zjištěno, že žalobce není držitelem platného oprávnění k pobytu na území České republiky, a proto byl zajištěn a eskortován ke správnímu orgánu prvního stupně. Žalobce pobýval na území České republiky od roku 2010 na základě víza za účelem studia, dále rovněž na území České republiky pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní platného do 30. 9. 2013. Dne 29. 10. 2013 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. Řízení o žádosti bylo zastaveno. Žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, kterou městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 9. 2017 č.j. 11A 29/2016-80 zamítl. Dne 6. 10. 2016 bylo se žalobcem zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie z důvodu, že žalobce pobývá na území České republiky bez platného oprávnění k pobytu. Dne 7. 6. 2017 správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí o správním vyhoštění č.j. KRPA-418949-37/ČJ-2016-000022, kterým bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění a stanovena byla doba, pro kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání ze dne 12. 6. 2017, které doplnil podáními ze dne 20. 6. 2017 a ze dne 2. 1. 2018. Žalovaný pak rozhodnutím ze dne 9. 2. 2018 č.j. CPR-18678-4/ČJ-2017-930310-V240 prvoinstanční rozhodnutí změnil tak, jak výše uvedeno. 8. Soud posoudil předmětnou věc následovně. 9. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu. 10. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 11. Pokud jde o námitku, že žalobce byl nesprávně poučen advokátkou, v důsledku čehož se do října 2016 domníval, že na území České republiky pobývá na základě platného oprávnění k pobytu, soud tuto námitku neshledal důvodnou. V českém právním řádu platí obecná právní zásada ignorantia legis non excusat (neznalost zákona neomlouvá), přičemž je především věcí žalobce, aby si řádně plnil své povinnosti. Pokud pochybil nikoliv žalobce, nýbrž jeho právní zástupkyně, taková skutečnost jistě může mít svoji relevanci v případném uplatňování nároku žalobce na náhradu škody způsobené informací nebo radou (srov. § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), nemůže mít však vliv na posouzení otázky důvodnosti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu na jeho rozsudek ze dne 23. 4. 2015 č.j. 3 Azs 28/2015-24, kde je k námitce o tom, že stěžovatel pobýval na území České republiky v domnění, že je oprávněn k pobytu (přestože k němu oprávněn nebyl), mimo jiné uvedeno: „Ostatně ani omyl stěžovatele v tomto případě by nebyl relevantní pro rozhodnutí o správním vyhoštění. Zákon o pobytu cizinců takový omyl nezohledňuje a obecně se uplatní zásada, že neznalost práva neomlouvá (srovnej například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 3 Azs 168/2014 – 26).“ Podobně lze odk