1 As 72/2011 — Nejvyšší správní soud

13 A 43/2018- 75 - text 10 pokračování 13A 43/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: J. S. H. N. státní příslušností Írán (dle svého tvrzení bez státní příslušnosti) t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Kovářská 939/4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018 č.j. KRPA-126084-17/ČJ-2018-000022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho zajištění dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný nesprávně a nedostatečně vyhodnotil možnost realizace správního vyhoštění; žalovaný se nezaobíral skutečností, že osoba žalobce byla v minulosti již opakovaně zajišťována za účelem správního vyhoštění, avšak nikdy k samotnému aktu vyhoštění nedošlo a ani dojít nemohlo. Žalobce dle svého tvrzení byl v minulosti státním příslušníkem Íránu, avšak během svého pobytu na území České republiky se stal osobou bez státní příslušnosti. Odbor cizinecké policie obdržel zprávu z Interpolu ze dne 6. 5. 2014, ze které vyplývá, že žalobce již není veden v íránském registru obyvatel. Žalobce rovněž namítl nedostatečné odůvodnění rozhodnutí žalovaného ve vztahu k otázce naplnění reálného předpokladu realizace správního vyhoštění. Podle žalobce se žalovaný nezaobíral skutečností, že by žalobce mohl být osobou bez státní příslušnosti. Žalovaný měl odůvodnit, proč má za to, že se mu nyní podaří žalobce vyhostit v 90 dnech, když se to nepodařilo v minulosti během opakovaných zajištění. Podle žalobce fakt, že žalobce nebyl vyhoštěn v 11 měsících při předchozím držení ve vyhošťovací vazbě z roku 2013, navzdory tvrzení správního orgánu dokládá to, že nebude moci být vyhoštěn ani ve lhůtě 90 dnů. Žalobce dále namítal, že se snažil již několik let svou situaci řešit, avšak bez úspěchu; vždy se dobrovolně dostavil na pracoviště policie, avšak byl již několikrát zajištěn a držen ve vyhošťovací vazbě; žalobce se snažil sám zařídit svůj cestovní doklad, avšak nepodařilo se to ani jemu, ani správnímu orgánu. Podle žalobce si měl žalovaný obstarat informace o běžícím řízení o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti – žalobce totiž dle svého tvrzení podal dne 17. 2. 2017 Ministerstvu vnitra žádost o určení statusu osoby bez státní příslušnosti podle Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti; ministerstvo však do dnešního dne nevyřídilo jeho žádost, a to přesto, že ze strany žalobce byl rovněž vznesen návrh na uložení opatření proti nečinnosti; ani na tento návrh však správní orgán nereagoval. To, že žalobce nevycestoval na základě správního vyhoštění, bylo dle žalobce vždy z důvodů na jeho vůli nezávislých a ne z důvodu vůle maření rozhodnutí správního orgánu. Žalobce rovněž napadl argumentaci žalovaného, že mu nehrozí žádné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců, kdy se žalovaný dle žalobce jen odkazoval na rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 24. 7. 2016 č.j. KRPA-288942/ČJ-2015-010022; žalovaný si podle žalobce měl vyžádat nové závazné stanovisko Ministerstva vnitra, že vycestování cizince je možné, jelikož situace v zemi původu se mohla závažným způsobem během 2 let změnit; z rozhodnutí není zřejmé, z jakých důkazů správní orgán vycházel, když jen konstatoval, že rovněž nebylo zjištěno, že by cizinci v zemi původu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalobce závěrem namítal, že zajištění mělo být krajní možností a v jeho případě byly splněny podmínky pro uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnout žalobu. 4. Soud o věci samé rozhodl bez jednání v souladu s § 172 odst. 5 větou druhou zákona o pobytu cizinců, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil, žalobce nenavrhl nařízení jednání ve lhůtě 5 dnů od podání žaloby a soud neshledal nezbytným nařízení jednání o věci samé. 5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále též „s.ř.s.“/), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 4. 4. 2018 policejní hlídka na Václavském náměstí v Praze zajistila žalobce. Z žalobcova opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 5. 4. 2018 vyplývá, že u žalobce se nachází deset záznamů v evidenci Rejstříku trestů, a to pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a padělání a pozměnění veřejné listiny. Žalobci byly zejména ukládány tresty odnětí svobody, přičemž mu byl třikrát pravomocně uložen trest vyhoštění (vyhoštění na pět let, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 3. 2010 sp. zn. 3 T 8/2010 – v právní moci ode dne 9. 4. 2010, vyhoštění na dva roky, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 6. 2012 sp. zn. 52 T 77/2012, v právní moci ode dne 3. 6. 2012, vyhoštění na tři roky, a to trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 7. 2013 sp. zn. 2 T 147/2013 – v právní moci ode dne 28. 7. 2013). Žalovaný dne 22. 4. 2013 vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce č.j. KRPA-158190/ČJ-2013-000022 na dobu tří let (v právní moci ode dne 30. 4. 2013) a dne 24. 7. 2016 vydal rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce č.j. KRPA-288942/ČJ-2015-000022 na dobu dvou let (v právní moci ode dne 13. 2. 2017). Žalovaný dne 15. 10. 2017 vydal rovněž rozhodnutí č.j. KRPA-234111/ČJ-2017-000022 o správním vyhoštění žalobce na dobu tří let (do doby vydání žalobou napadeného rozhodnutí toto rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce nenabylo právní moci). Ve správním spise se rovněž mimo jiné nachází sdělení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, odboru podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců ze dne 28. 8. 2013, kde je uvedeno, že není známo, kdy bude možné realizovat uložený trest vyhoštění; žalobce nedisponuje žádnými osobními doklady potřebnými k realizaci trestu vyhoštění, proto požádalo ředitelství dne 13. 8. 2013 o vydání cestovních dokladů k návratu do Íránu Velvyslanectví Íránské islámské republiky v Praze; do dnešního dne od íránských orgánů neobdrželi žádnou odpověď; dále se ve správním spise nachází sdělení Policejního prezidia, odboru mezinárodní policejní spolupráce, 2. oddělení ze dne 29. 4. 2014, podle něhož Interpol Teherán sdělil, že žalobce nemá v Íránu žádné kriminální záznamy a je neznámý íránskému registru obyvatel na základě sdělených informací; podle sdělení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, odboru podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců ze dne 6. 5. 2014 není známo, kdy bude možné realizovat uložený trest vyhoštění; dne 22. 4. 2014 bylo cestou Ministerstva zahraničních věcí doručeno negativní stanovisko íránských orgánů ve věci vystavení cestovních dokladů pro odsouzeného cizince; íránské velvyslanectví uvádí, že případ je v šetření íránských orgánů a z důvodu nedostatku informací nemohou vystavit cizinci cestovní doklady k návratu do Íránu; z důvodu, že íránské orgány do dnešního dne nevystavily pro odsouzeného cizince cestovní doklady, nemůže Policie České republiky realizovat uložený trest vyhoštění. Podle sdělení téhož orgánu ze dne 30. 6. 2014 se ani do tohoto dne nepovedlo realizovat uložený trest vyhoštění; žádné z institucí se do tohoto dne nepodařilo ověřit totožnost cizince pro vystavení cestovních dokladů. Ve správním spise se rovněž nachází usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2013 sp. zn. 2 T 147/2013, jímž byl žalobce vzat do vyhošťovací vazby dle § 350c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. 2 T 147/2013 byl žalobce propuštěn z vyhošťovací vazby na svobodu; Obvodní soud pro Prahu 4 dospěl k závěru, že odsouzený (žalobce) dosud nemá platný cestovní doklad totožnosti, neboť íránské orgány mu dosud nevystavily potřebné cestovní doklady; z toho důvodu policie nemůže realizovat uložený trest vyhoštění. P