3 Azs 66/2017 — Nejvyšší správní soud

13 A 68/2018- 18 - text 10 pokračování 13A 68/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: I. S. státní příslušností Ukrajina t.č. v Zařízení pro zajištění cizinců Balková sídlem Balková 1, 331 65 Tis u Blatna zastoupen Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Kovářská 939/4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O.BOX 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2018 č.j. CPR-10874-7/ČJ-2018-930310-V246 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), změněno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 20. 2. 2018 č.j. KRPA-68030-20/ČJ-2018-000022, a to tak, že byl do tohoto rozhodnutí doplněn text a ve zbylé části bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci podle § 101 písm. e) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“) v návaznosti na ust. § 120a odst. 5 ve spojení s § 118 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též zákon o pobytu cizinců“), stanovena nová doba k vycestování z území České republiky do 23 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, kdy doba k vycestování je stanovena v návaznosti na vydané rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pod č.l. KRPA-113974-17/ČJ-2015-000022 ze dne 23. 3. 2015, které nabylo právní moci dne 31. 3. 2015. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že se zejména domáhá přezkoumání zásahu do jeho rodinného a soukromého života s přihlédnutím k jeho délce pobytu a vazby v České republice. Odvolací správní orgán se dle žalobce nezabýval námitkami ohledně zásahu do jeho soukromého a rodinného života s odkazem, že toto bylo projednáno v rozhodnutí o správním vyhoštění z roku 2015 a není předmětem tohoto rozhodnutí. Žalobce poukázal na fakt, že toto rozhodnutí je vykonatelné ze dne 31. 3. 2015, tedy z doby, od které uplynuly již více než tři roky. Uvedl, že sdílí společnou domácnost se svou přítelkyní, která má v České republice udělený trvalý pobyt; tuto skutečnost však správní orgán ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednil. Zároveň napadl i nepřiměřenou lhůtu k vycestování, tedy 23 dní. Žalobce bez dalšího dodal, že tímto napadá i závazné stanovisko Ministerstva vnitra. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě v plném rozsahu odkázal na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí, přičemž navrhl zamítnout žalobu. 4. Žalobce k výzvě soudu v zákonem stanovené lhůtě dvou týdnů nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání. V souladu s § 51 odst. 1 větou druhou zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s.ř.s.“), měl tak soud za to, že žalobce s takovým projednáním věci vyslovil souhlas. Žalovaný pak s rozhodnutím o věci samé bez jednání výslovně souhlasil. Soud proto rozhodl o věci samé bez jednání. 5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 6. Soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Praha, odboru pátrání a kontroly pobytu ze dne 21. 10. 2004 č.j. SCPP-618/PH-OPK4-SV-2004 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky, tj. do 21. 10. 2007, přičemž žalobci byla určena lhůta k vycestování z území České republiky do 4. 11. 2004. Správní vyhoštění bylo žalobci uloženo z důvodu, že dne 4. 3. 2003 přicestoval do České republiky na turistické vízum s dobou pobytu 20 dní, přičemž po uplynutí platnosti tohoto víza nevycestoval a na území České republiky se ode dne 24. 3. 2003 nepřetržitě neoprávněně zdržoval. Obvodní soud pro Prahu 3 vydal dne 28. 8. 2006 trestní příkaz sp. zn. 14 T 79/2006, jímž byl žalobce uznán vinným z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 téhož zákona, a to ve spolupachatelství. Žalobci byl uložen trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu pěti let. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 20. 3. 2009. Obvodní soud pro Prahu 8 vydal dne 23. 3. 2015 trestní příkaz sp. zn. 5 T 20/2015, jímž uznal žalobce vinným z přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 odst. 1 alinea první zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 roků. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 3. 2015, načež žalobci byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky do 23. 4. 2015 včetně. Správní orgán prvního stupně dne 23. 3. 2015 vydal rozhodnutí č.j. KRPA-113974-17/ČJ-2015-000022, jímž žalobci uložil správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 1., 9. a § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1., 2. zákona o pobytu cizinců a stanovil dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, v délce 5 roků; počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států EU, se stanoví v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky; současně se podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovila doba k vycestování z území České republiky do 23 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bude v souladu s § 101 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), stanoveno, že překážka řízení odpadla a vycestování žalobce je možné; dále bylo vysloveno, že podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců se na žalobce vztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. 7. Dne 19. 2. 2018 se na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, oddělení pobytových agend dostavil žalobce, který přišel se žádostí o vyřešení jeho pobytu na území České republiky; neprokázal se žádným platným cestovním dokladem opravňujícím k jeho pobytu na území České republiky, přičemž předložil pouze kartičku VZP a řidičský průkaz Ukrajiny. Při podání vysvětlení dne 19. 2. 2018 žalobce správnímu orgánu prvního stupně mimo jiné sdělil, že do České republiky přicestoval poprvé v roce 2003 a od této doby je na jejím území nepřetržitě, nikam jinam necestoval; přijel sem na turistické vízum. Tehdy zjistil, že je to tady lepší než na Ukrajině, je tady práce, jsou tu zákony, a proto se rozhodl zůstat. Žalobce k dotazu sdělil adresu, kde bydlí s přítelkyní ukrajinské státní příslušnosti, která má v České republice trvalý pobyt. Je svobodný, má jednu dospělou dceru žijící v Bělorusku; jsou spolu v pravidelném kontaktu, telefonují si. Cestovní doklad ztratil již v roce 2004, tehdy ztrátu hlásil na policii a pak i na azylu. Žalobce k dotazu uvedl, že mu dne 23. 3. 2015 bylo vydáno soudní vyhoštění na dobu 3 let a stanovena lhůta k vycestování do 23. 4. 2015 a že mu bylo dne 23. 3. 2015 uloženo správní vyhoštění na dobu 5 let; uvedl, že tehdy byl nejprve u soudu a pak v Karlíně, kde dostal vízum, a pak jel rovnou do Zastávky do Brna, kde podal žádost o azyl. O azyl poprvé požádal v roce 2003, tehdy se azylové řízení vedlo až do roku 2006; nakonec mu azyl v roce 2006 nebyl udělen. Tím, že žil nějakou dobu v České republice, zjistil, že zde je normální život, na Ukrajině člověk nic nevidí, nic nemůže. Proto ani v roce 2006 nevycestoval a zůstal zde bez dokladu a bez víza. Někdy v roce 2010 si na Kolbence, kde jsou bleší trhy, koupil za 1.000 eur doklady Litvy; doklady si opatřil, aby mohl pracovat, nechtěl podvádět. Pak ho v březnu 2015 zajistila policie, když předložil litevský doklad. Tehdy jel k soudu, kde dostal soudní vyhoštění na tři roky, a pak dostal správní vyhoštění od cizinecké policie, které bylo na 5 let. Dostal vízum a jel sám do Zastávky u Brna, kde podruhé požádal o azyl. Druhý azyl mu nebyl udělen. Dne 15. 1. 2018 dostal vízum do 29. 1. 2018; dne 28. 1. 2018 podal další žádost o azyl, rozhodnutí o zamítnutí mu přišlo domů dne 12. 2. 2018. Dne 15. 2. 2018 podal osobně na Ministerstvu vnitra žalobu proti rozhodnutí z února 2018 o opětovném zamítnutí azylu. Na ministerstvu mu řekli, ať jede do Zastávky u Brna, že mu tam dají vízum. Ještě 15. 2. 2018 jel do Zastávky u B