5 Azs 4/2004 — Nejvyšší správní soud

13 Az 35/2018- 42 - text 9 pokračování 13Az 35/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: J. K. státní příslušností Ukrajina t.č. pobytem v ČR: P. zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům, sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2018 č.j. OAM-100/LE-LE05-LE26-2018 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též „zákon o azylu“). 2. V žalobě žalobce namítal porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), neboť žalovaný se měl nedostatečně zabývat žalobcovými tvrzeními o důvodech, pro něž se za žádných okolností nemůže navrátit na Ukrajinu, a nezohlednil ani zprávy o zemi původu, jež jsou žalovanému z jeho úřední činnosti známy, a jež popisují aktuální průběh ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Dále mělo dle žalobce dojít k porušení § 50 odst. 3 a 4 správního řádu, neboť žalobce v řízení uvedl řadu tvrzení prokazujících dostatečně důvody, pro něž se za žádných okolností nemůže vrátit na Ukrajinu, a správnímu orgánu je též známa řada zpráv o Ukrajině popisujících eskalaci ozbrojeného konfliktu – jeho tvrzení však nebyla dostatečně zohledněna, naopak zprávy v jeho neprospěch zohledněny byly. Podle žalobce byl porušen rovněž § 68 odst. 3 správního řádu, neboť žalovaný neodůvodnil dostatečně, z jakého důvodu žalobci neuděluje mezinárodní ochranu, a dostatečně neodůvodnil, z jakého důvodu považuje bezpečnostní situaci na Ukrajině za situaci nepředstavující hrozbu vážné újmy pro jeho osobu v případě návratu. Žalobce rovněž namítl porušení § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, neboť splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu, neb na Ukrajině mu hrozí pronásledování a nemůže se do své země za žádných okolností navracet. Dále uvedl, že mu měl být udělen humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy dle § 14a téhož zákona z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Podotkl, že došlo i k porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť dochází k porušení mezinárodního závazku – v případě návratu mu hrozí nebezpečí vážné újmy z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Dále žalobce namítl porušení čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, neboť napadeným rozhodnutím dle něho dochází k porušení uvedeného mezinárodního závazku; žalobce splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu, poněvadž na Ukrajině mu hrozí pronásledování a nemůže se do své země navracet. Závěrem žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí žalovaného a vrátit mu věc k dalšímu řízení 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem, odkázal na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnout žalobu. 4. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili. 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 1 T 47/2018 uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, za což byl odsouzen k samostatnému trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 4 roků; trestní příkaz nabyl právní moci dne 25. 4. 2018, přičemž téhož dne vydal Obvodní soud pro Prahu 8 usnesení sp. zn. 1 T 47/2018, kterým vzal žalobce do vyhošťovací vazby dle § 350c odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu. Žalobci byl již předtím trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. 5. 2017 sp. zn. 1 T 76/2017 (v právní moci ode dne 26. 5. 2017) za trestný čin dle téhož ustanovení trestního zákoníku [tj. § 337 odst. 1 písm. b)] uložen trest vyhoštění na dobu 2 roků. Dne 25. 5. 2018 žalobce požádal žalovaného o udělení mezinárodní ochrany. V žádosti uvedl, že v České republice žije od roku 2005, naposledy byl mimo Českou republiku v roce 2007. V České republice žije též jeho nezletilá dcera A. K., jež je v péči bývalé manželky K. K.; žalobce má vůči své nezletilé dceři vyživovací povinnost. Žalobce měl od roku 2005 do roku 2017 platné povolení k pobytu na území České republiky, které mu nebylo dále prodlouženo. Nezletilá A. K. je jediným potomkem žalobce a možnost být se svojí dcerou v kontaktu je pro žalobce naprosto klíčová. Žalobce udržuje dobré vztahy se svojí bývalou ženou a platí jí nejen výživné na svoji dceru, ale přispívá též na výlohy své nevlastní dcery V. K., ke které má rovněž velmi blízký vztah. Žalobce požádal o poskytnutí mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů, neboť jeho návratem na Ukrajinu by byla ohrožena existenčně jeho nezletilá dcera, a zejména by byl připraven o možnost se s ní stýkat a podílet se na její výchově, což je pro žalobce z osobního hlediska zcela zničující. 6. Dne 15. 6. 2018 se ve Vazební věznici Praha-Ruzyně konal pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v rámci něhož žalobce mimo jiné uvedl, že Ukrajinu opustil v roce 2007, od té doby se tam nevrátil. Ukrajinu opustil kvůli práci; tehdy měl pracovní vízum. Byl tady s manželkou už od roku 2004, ale pak se rozvedli a žalobce se na čas vrátil domů na Ukrajinu. Pak se sem vrátil zase v tom roce 2007. Jiný důvod k odjezdu z vlasti neměl, prostě tu chtěl pracovat. O udělení azylu žádá hlavně kvůli dceři; a pak se tam nechce vracet, ani se nemá kam vrátit. Rodiče už zemřeli a od té doby se o dům nikdo nestaral. Dům má žalobce po rodičích, ale od jejich smrti se o něj nikdo nestaral a už je vlastně na zbourání. Žalobce na Ukrajině neměl konkrétní problémy, uvedl všechny důvody, pro které požádal o mezinárodní ochranu. Na Ukrajině nebyl nikdy trestně stíhán či odsouzen, to až tady v České republice. Žalobce v České republice pracoval a žádal tu o trvalý pobyt, o to se snažil. Myslel si, že ho dostane, ale nedopadlo to. Pak se octl tady, tak už jinou možnost neměl. Dceru má v péči její matka, žalobcova bývalá manželka. Vídají se tak jednou týdně, když dělá mimo Prahu, tak méně, asi jednou měsíčně. Platí alimenty 1.200 Kč měsíčně. K dotazu, zda by se obával něčeho v případě návratu na Ukrajinu, odvětil: „To ne. Jedině snad, jestli by mě povolala vojenská správa do armády, i když to teď už nevím. Ale jinak, že bych tam měl nějaký problém, to ne.“ Žalobce ke svým důvodům podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany dodal, že musí platit alimenty a kdyby odjel na Ukrajinu, tak by je platit nemohl. Tam nic nemá, ani práci, ani známé, takže by těžko vydělal na to, aby mohl platit alimenty. A z toho by měl problémy. Nakonec by se mohl dostat i do vězení, kdyby neplatil a bývalá manželka ho žalovala. Mohla by na něj podat trestní oznámení. Vždy, když třeba nezaplatí, tak hned volá a stará se, kde jsou peníze. Už se kvůli tomu mockrát pohádali. Ale zatím žalobce vždycky zaplatil a bylo to. Ale chápe ji, ona se musí starat, aby měly s dcerou z čeho žít. Závěrem pohovoru žalobce žádal, aby se na to úřad podíval spravedlivě. Žalobce tady nikdy nic nevyváděl, není nijak nebezpečný pro Českou republiku, jen se tady snaží zajistit a pracovat. 7. Ve správním spise se dále nachází mimo jiné informace Ministerstva zahraničních věcí ze dne 9. 10. 2015 č.j. 115045-LPTP týkající se výkonu vojenské služby na Ukrajině, Zpráva o dodržování lidských práv na Ukrajině v roce 2017 Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 20. 4. 2018, výroční zpráva Amnesty International o Ukrajině ze dne 22. 2. 2018, zpráva o stavu lidských práv na Ukrajině Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 12. 12. 2017 za období od 16. 8. 2017 do 15. 11. 2017, zpráva Freedom House z ledna 2018 s názvem „Svoboda ve světě 2018 – Ukrajina“, Výroční zpráva Human Rights Watch 2018 o Ukrajině ze dne 18. 1. 2018, informace Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 22. 1. 2018 o situaci na Ukrajině. 8. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 6. 2018 č.j. OAM-100/LE-LE05-LE26-2018 žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana dle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona o azylu. 9. Soud posoudil předmětnou věc následovně: 10