— Nejvyšší správní soud

3 A 68/2015- 55 - text 11 3 A 68/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudkyň JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, z.s., IČO 266 53 486 sídlem U luhu 222/23, 635 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/ 12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 31. 3. 2015 č. j. 37/2014-510-RK/3 takto: I. Rozhodnutí ministra dopravy ze dne 31. 3. 2015 č. j. 37/2014-510-RK/3 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do rukou jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá přezkoumání rozhodnutí ministra dopravy ze dne 31. 3. 2015 č. j. 37/2014-510-RK/3 (dále „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva dopravy (dále jen „ministerstvo“) ze dne 29. 10. 2014 č. j. 128/2013-030-Z106/41 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím ministerstva byla odmítnuta část žalobcovy žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), vztahující se k projektu Dopravní sektorové strategie 2. fáze (dále též „SESTRA 2“). 2. Žalobce podal dne 5. 5. 2013 žádost o informace, v jejímž rámci požadoval od ministerstva a) kopie všech dopravních modelů s intenzitami osobní, nákladní i celkové dopravy pro všechny komunikace zahrnuté do modelování v rámci projektu SESTRA 2, a to jak veškerá vstupní data pro tyto modely (tj. včetně všech parametrů pro vlastní modelování), tak i veškeré výsledky tohoto modelování; b) kopii veškeré korespondence se zpracovateli SESTRA 2 ve věci těchto modelů, a to od podpisu smlouvy na projekt SESTRA 2 do současnosti; c) kopie všech předávacích protokolů pro projekt SESTRA 2, kopie všech faktur a všech doplňků smlouvy pro Sestra 2 (dále též „žádost“). Co se týče bodů b) a c) žádosti, ministerstvo požadované informace postupně poskytlo, i když tak učinilo v některých případech až v návaznosti na rozhodnutí ministra dopravy o rozkladu podaném žalobcem. Předmětem nyní přezkoumávaných rozhodnutí (prvostupňového a napadeného) proto byly již jen informace podle bodu a) žádosti. Prvním výrokem prvostupňového rozhodnutí ministerstvo odmítlo žádost v části bodu a) vztahující se na vstupní statistické údaje pro dopravní model na základě ust. § 11 odst. 2 písm. b) informačního zákona. Druhým výrokem odmítlo žádost v části bodu a) týkající se dopravního modelu projektu SESTRA 2 na základě ust. § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona, a to s odkazem na ust. § 2 odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). 3. Žalobce namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a navrhuje, aby Městský soud v Praze (dále „městský soud“) zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí a uložil ministerstvu povinnost poskytnout mu požadované informace včetně povinnosti uhradit náklady soudního řízení. Své žalobní námitky shrnul do následujících žalobních bodů: 4. Zaprvé. Žalobce má za to, že výroky prvostupňového rozhodnutí jsou neurčité a nesrozumitelné. Není mu zřejmé, co se rozumí vstupními statistickými údaji pro dopravní model a informacemi týkajícími se dopravního modelu SESTRA 2 a k jakým informacím obsaženým v části bodu a) žádosti se vztahuje důvod pro její odmítnutí podle § 11 odst. 2 písm. b) a c) informačního zákona. Ministr dopravy se podle žalobce s touto námitkou, jež byla uplatněna i v rámci rozkladu, nevypořádal, když argumentoval tím, že rozdělení výroku rozhodnutí do dvou částí je postup v souladu s ust. § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. To však nebylo předmětem rozkladové námitky. K otázce určitosti a srozumitelnosti výroku rozhodnutí žalobce odkazuje na komentářovou literaturu a nález Ústavního soudu ČR ze dne 21. 7. 2004 sp. zn. II. ÚS 583/03 nebo rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2011 sp. zn. 30 Ca 394/99. 5. Zadruhé. Žalobce namítá, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nemá návaznost na první výrok tohoto rozhodnutí. Ačkoli byla část informací požadovaných pod bodem a) žádosti odmítnuta s odkazem na ust. § 11 odst. 2 písm. b) informačního zákona, v odůvodnění ministerstvo odkazuje na zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o statistické službě“). Žalobce rovněž zpochybňuje, že by byly předmětné informace zveřejňovány v předem stanovených pravidelných obdobích, jak požaduje ust. § 11 odst. 2 písm. b) informačního zákona, a ani v rozhodnutích žalovaného se neuvádí, že by se tak dělo, v jakých termínech či na základě jakého ustanovení zákona o statistické službě. 6. Zatřetí. Žalobce je přesvědčen, že výsledky modelování, stejně jako samotné parametry modelu, o které žalobce mj. žádal, nelze podřadit pod definici důvěrného statistického údaje, nýbrž spadají pod definici anonymního údaje podle ust. § 2 písm. c) zákona o statistické službě. Žalobce se domnívá, že důvěrná povaha informací ve smyslu zákona o statistické službě není zákonným důvodem pro odmítnutí informací. 7. Začtvrté. Žalobce namítá, že vstupní statistické údaje, které ministerstvo odmítlo poskytnout, tvoří jen zlomek množiny požadovaných veškerých vstupních dat pro dopravní modely. Podle žalobce mělo ministerstvo postupovat podle ust. § 12 informačního zákona a poskytnout požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch, u nichž to stanoví zákon. Tím, že se ministr dopravy této otázce nevěnoval, zatížil podle žalobce vadou i napadené rozhodnutí. 8. Zapáté. Žalobce nesouhlasí s vypořádáním námitky týkající se neposkytnutí veškerých výsledků modelování. Ministr dopravy v napadeném rozhodnutí uvedl, že vybrané výsledky modelování jsou veřejně přístupné na internetových stránkách projektu a dodal, že ministerstvo nabízelo žalobci, že pokud dodá vstupní data, může mu za příslušnou úhradu poskytnout další výstupy z modelu. Žalobce poukazuje na to, že žádal o vydání veškerých výsledků modelování (všech výsledků dopravního modelování předaných zhotovitelem ministerstvu), tj. i těch, které ke zpřístupnění na internetových stránkách vybrány nebyly. Nabídka zpracování vstupních dat žalobce pak nemá nic společného s předmětem žádosti, neboť se vztahuje k novým (dosud nevytvořeným) výstupům z modelu. 9. Zašesté. Žalobce se neztotožňuje s právním názorem žalovaného ministerstva, že dopravní model projektu SESTRA 2 má povahu počítačového programu, a je tedy předmětem autorskoprávní ochrany. Podle žalobce se o počítačový program ve smyslu autorského zákona nejedná, neboť zde není splněna podmínka tvůrčí činnosti autora. Žalobce uvádí, že dopravní model je výsledkem technické činnosti, kdy programátor pouze zadal údaje v rámci programu VISUM pro výpočet dopravního modelu a ten mu byl programem poskytnut coby výstup, který nemůže být považován za počítačový program, nýbrž toliko za soubor numerických a textových údajů. Ani vstupní parametry pro modelování podle žalobce nepřestaly zpracováním v rámci dopravního modelu samy o sobě existovat a mělo by být možné je poskytnout. Žalobce namítá, že správní orgány se vůbec nezabývaly tím, zda dopravní model SESTRA 2 naplňuje znaky počítačového programu. Zatímco ministerstvo se spokojilo s konstatováním, že dopravní model počítačovým programem je, ministr dopravy odmítl rozkladovou námitku žalobce pouze na základě skutečnosti, že dopravní model není ve formě excelové tabulky (čímž reagoval na jeden z argumentů žalobce), a tvrzení, že je výsledkem vlastní duševní činnosti autora, tedy naplňuje znak původnosti. Znak původnosti je přitom jen podmínkou ochrany počítačového programu coby autorského díla, ale vůbec nevypovídá o tom, zda se o počítačový program jedná, či nikoli. Vypořádání rozkladové námitky tak žalobce považuje za zcela nedostatečné a napadené rozhodnutí v této části za nepřezkoumatelné. 10. Žalobce opakovaně poukazuje na zadávací dokumentaci k veřejné zakázce Dopravní sektorové strategie 2. fáze a smlouvu o dílo mezi ministerstvem a zhotovitelem. Tvrdí, že k bodu a) žádosti mělo být vydáno jen to, co ministerstvo specifikovalo právě v těchto dvou dle žalobce klíčových dokumentech. Ani v jednom z nich přitom není zmínka o povinnosti mlčenlivosti, důvěrnosti údajů, nemožnosti vydání informací či o tom, že by dopravní model zůstal ve vlastnictví zpracovatele a ministerstvo by jej fyzicky nemělo, a neobsahují ani žádná licenční ujednání. Naopak v čl. XV. smlouvy o dílo byl zhotovitel upozorněn a akceptoval, že mi