4 As 2/2005 — Nejvyšší správní soud

4 A 30/2015- 40 - text 17 pokračování 4A 30/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci žalobce: K. H. bytem P. adresa pro doručování: P. zastoupen Mgr. Monikou Zatloukalovou, advokátkou sídlem Veleslavínova 133/7, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravních agend sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2015 sp. zn. S-MHMP 89182/2015 ODA-TAX, č.j. MHMP 143328/2015 takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních agend ze dne 29. 1. 2015 sp. zn. S-MHMP 89182/2015 ODA-TAX, č.j. MHMP 143328/2015 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Mgr. Moniky Zatloukalové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „s.ř.“), zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 18, živnostenského odboru (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 12. 2014 č.j. MC18 18213/2014 ŽO a toto rozhodnutí bylo potvrzeno; rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku dopravy a přestupku na úseku silničního hospodářství dle § 23 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, spočívajícím v poškození cestujícího na ceně jízdného tím, že dne 23. 6. 2014 v době od 15.00 do 15.14 hodin jako řidič taxislužby měl podle správního orgánu prvního stupně po kontrolních pracovnicích žalovaného požadovat zaplacení finanční částky dle taxametru 529 Kč místo částky 388 Kč, a tím měl předražit jízdné o 141 Kč. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a sankce zákazu výkonu činnosti řidiče spočívající v zákazu přepravy osob vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob včetně řidiče pro cizí potřeby dle § 2 odst. 9 a 10 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v délce 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalobce v žalobě namítal, že při jízdě dne 23. 6. 2014 postupoval v souladu s právními předpisy upravujícími výkon taxislužby; žalobci není známo, jak jedna z cestujících, která seděla na sedadle spolujezdce, přišla na částku 529 Kč, avšak než stihl cestujícím sdělit požadovanou částku, jej tato cestující předběhla a vyřkla částku 530 Kč a cestující sedící za spolujezdcem částku zaplatila; je tedy jasné, že pakliže cestující ve své výpovědi uvádějí, že je jim známo, jak vypadá taxametr, a navíc jedna z nich seděla na místě spolujezdce, tak na taxametr musely dobře vidět a nemohla na něm být zobrazena jiná částka než 374 Kč, která odpovídá záznamu o přepravě, který předal žalobce následně kontrolním pracovníkům; na druhou stranu žalobce ve správním řízení nepopíral, že za cestu obdržel částku 530 Kč, ovšem s tím, že tuto částku nepožadoval, na taxametru nebyla zobrazena, ale měl za to, že se jedná o spropitné, což není v pražské taxislužbě výjimečné, obzvláště za situace, kdy cestující předstírají zahraniční turisty. Podle žalobce rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně vychází z nedostatečně zjištěného stavu věci ve smyslu § 3 s.ř., žalovaný se nedostatečně vypořádal se všemi jeho námitkami, čímž byl krácen na svých právech, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a správní orgány nesprávně aplikovaly ustanovení právních předpisů. Žalobce nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že po cestujících požadoval částku 529 Kč, přičemž namítal, že ve vozidle byl při jízdě řádně zapnutý taxametr a řádně vytisknut, doplněn a uchován záznam o přepravě ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb. Žalobce rovněž uvedl, že ve správním řízení od počátku navrhoval doplnit dokazování znaleckým zkoumáním taxametru, zda je možné, aby na něm byla zobrazena jiná částka, než byla následně vytištěna na záznamu o přepravě, a to zejména v souvislosti s tvrzením svědkyně C., že na taxametr viděla, že byl během jízdy zapnutý a údaje byly čitelné a viditelné; v podstatě následně se vyjádřily obdobně i další dvě svědkyně, tj. že na taxametru viděly částku 529 Kč. Žalobce namítal, že pokud by nesprávně obsluhoval taxametr, nemohl by vytisknout záznam o přepravě na částku 374 Kč; znalec měl prověřit, zda by mohl být taxametr ve vozidle žalobce nějak upravován, aby umožňoval měnit zobrazenou částku a tisknutou částku. Žalobce poukázal na to, že bezprostředně po vystoupení cestujících proběhla kontrola pracovníky žalovaného, tedy neměl by ani teoretickou možnost do taxametru jakkoli zasáhnout za účelem změny částky na zobrazovači a následnému tisku. Dodal, že tisk probíhá automaticky po ukončení jízdy taxi, a opakovaně podotkl, že svědkyně tvrdily, že tuto částku viděly na taxametru. Žalobce dle svého tvrzení řádně obsluhoval taxametr dle zákona č. 111/1994 Sb. (došlo k tisku záznamu o přepravě), což mu nesmí být kladeno k tíži, a k dokladu o zaplacení je nutno přihlížet jako k relevantnímu podkladu pro rozhodnutí správního orgánu, obzvláště za situace, kdy se řidič taxislužby nachází ve vozidle sám. Správní orgány dle žalobce nedůvodně dávají přednost svědecké výpovědi svých údajných zaměstnanců, správní řízení pak ztrácí na významu, když není přihlíženo k tvrzením a důkazům účastníků řízení. Žalobce dále označil za nepodloženou domněnku správního orgánu, který uvedl, že argumentace, že částku 529 Kč, resp. 530 Kč považoval žalobce za spropitné, je více než problematické, protože spropitné se zpravidla zaokrouhluje na vyšší celou částku. Žalobce dále uváděl tvrzení ohledně řádného fungování taxametru a toho, že na něm byla zobrazena jen částka 374 Kč. Podle žalobce správní orgány vychází výlučně z tvrzení cestujících, které částečně učinily v rámci svých výpovědí, ale především přejímají jejich tvrzení obsažená v listinách, které společně sepisovaly; takový postup je v rozporu se zákonem a nelze jím nahradit chybějící prokazované skutečnosti tvrzené správním orgánem. 3. Žalobce rovněž dodal, že neměl možnost být přítomen výslechu svědkyň, které byly vyslechnuty 23. 6. 2014 a předvolány tak, aby se jich žalobce nemohl zúčastnit, a následně zjistil, že všechny tři seděly v místnosti, kde se konal výslech současně; toto se evidentně projevilo do jejich následného výslechu, který obsahoval naprosto totožné údaje včetně toho, jak si pamatují registrační značku vozidla, model, barvu; následně byly sice výslechy opakovány, ovšem bez výslechu svědkyně C., která se na druhý výslech zřejmě bez omluvy nedostavila. Žalobce namítl, že se správní orgány k výpovědi svědkyně C. i přes shora konstatované procesní pochybení přiklánějí a tato výpověď je podkladem pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí; takový postup je v rozporu se zákonem. Žalobce doplnil, že její výslech měl být opakovaně proveden a pokud tak nebylo učiněno, jedná se o pochybení na straně správních orgánů. Následně žalobce rozporoval svědecké výpovědi svědkyň S. a M., jakož i hodnocení správního orgánu; podle žalobce svědecké výpovědi těchto svědkyň nejsou věrohodnější než výpověď žalobce. Správní orgán prvního stupně měl dle názoru žalobce správní řízení zastavit, a to zejména s ohledem na to, že v případě žalobce nebylo dosud ze strany správních orgánů v oblasti taxislužby projednáváno žádné jeho pochybení. Žalobce rovněž namítal, že dvě svědkyně si po šesti měsících nepamatovaly vzhled řidiče, ovšem údajnou cenu jízdného ano (i když svědkyně M. si taktéž nebyla výší jízdného jistá). Žalobci není jasné a z dokazování to nevyplývá, z jakého důvodu cestující nežádaly řidiče taxislužby o záznam o přepravě, ačkoli by se dle žalobce jednalo o významný podklad pro rozhodnutí. Žalobce rovněž namítal, že ze spisového materiálu nevyplývá, jakým způsobem došlo k porovnání či vyúčtování částky, kterou měly pracovníkovi žalovaného vrátit, dále částky, kterou na jízdu od žalovaného obdržely; svědkyně ve výpovědích uvádějí, že k předávání částek dochází bez jakéhokoliv dokladu; tato skutečnost je důležitá z hlediska prověření věrohodnosti svědků, zejména když žalobce zpochybňuje jejich tvrzení ohledně výše účtované ceny. Podle žalobce zaměstnanci jsou ve smyslu pracovněprávních předpisů povinni zaměstnavateli řádně doložit svěřené finanční prostředky; popř. pokud cestovné v daném případě hradí cestující z vlastních zdrojů, pak vždy následuje vypořádání částky se zaměstnavatelem; toto nebylo ve správním řízení prokázáno, tedy věrohodnost svědkyň je dle žalobce značně zpochybněna. Žalobce dále uvedl, že cestující (figuranti) mají dle správních orgánů při kontrolní jízdě postavení osoby přizvané – žalovaný ve svém rozhodnutí uvádí, že řidič službu prodává kontrolnímu orgánu. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že dle § 20 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, nebyli svědci zbaveni povin