1 As 114/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 128/2015- 49 - text 11 5 A 128/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné ve věci žalobce: proti žalovanému: J. C. bytem X, X Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2015, č. j. 49378/ENV/15 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 7. 2015, č. j. 49378/ENV/15, a rozhodnutí Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 17. 6. 2015, č. j. P15002105/117, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Českému hydrometeorologickému ústavu se nařizuje poskytnout žalobci do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku informace ve strojově čitelném formátu o denní průměrné teplotě a srážkách na všech měřicích stanicích Českého hydrometeorologického ústavu za dobu, za kterou má tyto informace Český hydrometeorologický ústav k dispozici v elektronické podobě. III. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 000 Kč. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2015, č. j. 49378/ENV/15, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Českého hydrometeorologického ústavu (dále též „povinný subjekt“ nebo „ústav“) ze dne 17. 6. 2015, č. j. P15002105/117 (dále též „rozhodnutí I. stupně“). Povinný subjekt odmítl tímto rozhodnutím I. stupně dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnout žalobci informace na základě jeho žádosti ze dne 23. 3. 2015, kterou žádal o poskytnutí údajů o denní průměrné teplotě a srážkách ve všech měřicích stanicích Českého hydrometeorologického ústavu za celou dobu, za níž má ústav tyto informace v elektronické podobě, ve strojově čitelném formátu. 2. Povinný subjekt v dřívějším rozhodnutí ze dne 2. 4. 2015, č. j. P15002144/117, dospěl k závěru, že poskytnutí požadovaných informací je vyloučeno na základě § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona, neboť uvedené informace podléhají zákonu č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“), a jejich poskytnutím by byla porušena práva třetích osob i povinného subjektu; toto rozhodnutí žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 20. 5. 2015, č. j. 35183/ENV/15. Následně ústav v rozhodnutí I. stupně shledal, že požadované informace se nevztahují ke smyslu a účelu informačního zákona a naměřené údaje nejsou informacemi podle informačního zákona. Povinný subjekt vysvětlil, že dostatečným způsobem zveřejňuje informace na webovém portále: www.chmi.cz. Přitom podrobně popsal rozsah zveřejněných dat i způsoby, jakými je shromažďuje a zpracovává. Údaje získané na stanicích jsou přenášeny do sběrného centra regionálních pracovišť a odtud do klimatologické databáze povinného subjektu, kde jsou na základě kontroly importovány do databáze. Zpracované informace jsou pro veřejnost publikovány na uvedených stránkách. 3. Data poskytuje povinný subjekt úplatně nebo bezúplatně na základě opatření Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 6. 2014, č. 3/04 (dále jen „opatření č. 3/04“). Na bezúplatné poskytnutí informací mají nárok jen subjekty veřejné správy na základě příslušného zákona. Poskytování dat pro subjekty soukromého práva je vždy za úplatu na základě uvedeného opatření. Navíc povinný subjekt vytváří z naměřených hodnot údaje a databáze, které tvoří hmotný a nehmotný majetek ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku ČR“), který musí povinný subjekt dle § 14 odst. 3 zákona chránit. Jako správce dat a databází není oprávněn veškerý obsah bezplatně šířit mezi širokou veřejnost. Přitom dále odkazuje i na vládní nařízení č. 96/1953 Sb. a rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 3. 2012, C-135/10. Zároveň uvádí § 88, § 89 a § 90 autorského zákona 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že povinný subjekt nemá povinnost poskytnout všechny údaje, které naplňují znaky definice v § 3 odst. 3 informačního zákona. Ve shodě s povinným subjektem dospěl k závěru, že požadované informace postrádají veřejnoprávní rozměr, neboť nemohou sloužit k veřejné kontrole činnosti povinného subjektu. Nejedná se o informace o činnosti povinného subjektu ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod či informačního zákona, nýbrž se jedná o výstup činnosti vykonávané na základě vládního nařízení č. 96/1953 Sb. a zřizovací listiny vydané jako opatření č. 3/04. Ve znalosti požadovaných informací ze strany veřejnosti v požadovaném rozsahu a formě nelze spatřovat veřejný zájem a není dán ani legitimní zájem veřejnosti na seznámení se s požadovanými informacemi pro potřeby efektivní veřejné kontroly, což vyplývá i z § 4 daného nařízení. Služby povinného subjektu jsou poskytovány pouze pro úřední potřebu, jinak za úhradu. 5. Žalovaný se dále zabýval otázkou, jak mělo být s podanou žádostí žalobce naloženo. Přiklonil se k názoru, že žádost žalobce měla být odložena dle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona, ale zvolení jiné formy v posuzovaném případě nemělo vliv na zákonnost. Žalovaný přisvědčil žalobcově výkladu § 11 odst. 2 písm. c) informačního zákona, ale povinný subjekt se jej v novém rozhodnutí nedovolával. Závěrem žalovaný konstatoval, že považuje za přiléhavý odkaz povinného subjektu na práva pořizovatele databáze. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobou podanou dne 24. 7. 2015 u soudu napadl žalobce nadepsané rozhodnutí. Žalobce považuje za mylný závěr správních orgánů, že nebylo možné informace poskytnout, neboť postrádají veřejnoprávní rozměr, v čemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu z dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59. Povinný subjekt požadované informace vytváří a uchovává na základě nařízení vlády č. 96/1953 Sb., případně opatření, pročež informace vznikají na základě zákonného mandátu a plně se vztahují k jeho působnosti. 7. Podmínka veřejnoprávního charakteru informací není zákonným důvodem pro omezení práva na informace (nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. III ÚS 156/02). Informace o teplotách a srážkách na území České republiky se bezprostředně dotýkají všech obyvatel země, vypovídají o životním prostředí, jeho stavu a změnách, tedy zjevně existuje značný veřejný zájem na jejich zveřejnění. Rovněž přístup k výsledkům povinného subjektu umožňuje kontrolu jeho práce. Pokud by povinným subjektem vytvářená a shromažďovaná data neměla mít veřejnoprávní rozměr, vyvstává otázka, proč žalovaný vůbec ústav provozuje a financuje skrze své rozpočty. 8. Žalobce dále uvádí, že nařízení vlády č. 96/1953 Sb. a opatření č. 3/04 nepředstavují komplexní úpravu realizace práva na informace (nález ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. III. ÚS 156/02), a proto se tyto normy při vyřizování žádosti neuplatní. Povinný subjekt může sice poskytovat zmíněné informace za úplatu podle podmínek, ale žalobce se může rozhodnout, že informace bude požadovat ve smyslu práva na informace. Právo na informace je přitom možné omezit pouze zákonem. 9. Co se týče autorskoprávní argumentace, žalobce uvádí, že informační zákon zvláštní práva pořizovatele databáze nepřebírá, a tak se nabízí otázka, zda vůbec může jít o důvod pro omezení práva na informace. Autorskoprávní výjimky jsou v informačním zákoně navíc zakotveny kvůli ochraně práv a zájmů třetích stran, nikoli orgánů státu. 10. Žalobce proto ve smyslu § 16 odst. 4 informačního zákona navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí I. stupně a povinnému subjektu přikázal přímé poskytnutí informací. Zároveň navrhuje přiznání náhrady nákladů řízení. 11. Ve vyjádření ze dne 11. 9. 2015 žalovaný trvá na zákonnosti a věcné správnosti napadeného rozhodnutí a rozhodnutí I. stupně, přičemž odkazuje na jejich odůvodnění. Žalovaný uvádí, že povinný subjekt je nepochybně veřejnou institucí, ale není vykonavatelem veřejné moci v obecném pojetí. Povinný subjekt není orgánem výkonné moci, jehož působnost by plynula ze zákona. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 1 As 29/2009-59, je tak nepřípadný. Žalovaný se domnívá, že veřejnoprávní charakter informace je předpokladem pro uplatnění práva na informace podle informačního zákona, přičemž tyto informace jej nemají, byť jsou získávány ve veřejném zájmu. 12. Žalovaný dále obsáhle popisuje činnost povinného subjektu jako subjektu veřejné správy, který hospodaří s prostředky z veřejného rozpočtu a plní své zákonné povinnosti zveřejňováním výstupů na svých stránkách. Náročnost sběru dat a jejich zpracování se projevuje ve zhodnocení daných informací, které jsou předmětem soukromého majetkového práva ústavu. Se všemi výstupy úřad hospodaří na základě zákona o majetku ČR jako s nehmotným majetkem, který povinný subjekt vytváří, zhodnocuje a trvale udržuje pro další generace. Povinný subjekt