4 As 203/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 175/2014- 37 - text 9 5 A 175/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné ve věci žalobkyně: proti žalované: R. K., narozena X bytem X zastoupena advokátkou Mgr. Kateřinou Buďveselovou se sídlem Svobodova 138/5, Praha 2 Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 28. 8. 2014, č. j. 2014/32388/CNB/110 takto: I. Rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 28. 8. 2014, č. j. 2014/32388/CNB/110, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč, a to do rukou její zástupkyně Mgr. Kateřiny Buďveselové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Bankovní rada České národní banky rozhodnutím ze dne 28. 8. 2014, č. j. 2014/32388/CNB/110, zamítla rozklad žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2014, č. j. 2014/4536/160. Žalovaná uvedeným rozhodnutím částečně odmítla s odkazem na § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „informační zákon“), ve spojení s § 26 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu (dále jen „zákon o dohledu“), žádost žalobkyně o poskytnutí informací v rozsahu žádosti o poskytnutí podkladů, kopií a všech listin a obsahu informací, které o žalobkyni žalovaná poskytla orgánům dohledu nad kapitálovým trhem jiných členských států Evropské unie. 2. Žalobkyně se ve své žádosti domáhala poskytnutí informací v oblasti dohledu nad kapitálovým trhem, 1/ zda s ní žalovaná jako správní orgán vedla někdy správní řízení, 2/ zda s ní žalovaná vedla někdy správní řízení, jehož by byla žalobkyně účastníkem, 3/ zda žalovaná sdělila nějakým jiným orgánům jakékoli informace týkající se osoby žalobkyně; případně kterému orgánu byly poskytnuty, o jaké informace se jednalo, jaký byl jejich obsah, na jakou žádost byly poskytnuty a jaké podklady byly použity pro jejich vyhotovení, 4/ zda žalovaná poskytla orgánu dohledu nad kapitálovým trhem jiného členského státu Evropské unie nějaké vyjádření nebo informace ohledně společnosti Tangens Finance s. r. o. Dále žádala kopii všech listin a informací, které žalovaná poskytla orgánům dohledu nad kapitálovým trhem jiných členských států Evropské unie o žalobkyni a společnosti Tangens Finance s. r. o. 3. Žalovaná uvedla, že jako orgán dohledu nad kapitálovým trhem sdělila uvedené informace, které se týkaly žalobkyně, na vyžádání a v souladu s příslušnými evropskými právními předpisy kyperskému orgánu dohledu nad kapitálovým trhem. Ohledně poskytnutí kopií listin a obsahu informací však žalovaná poukázala na povinnost mlčenlivosti stanovenou v § 26 zákona o dohledu. Přitom považovala § 11 odst. 3 informačního zákona, který omezuje poskytování informací, za speciální právní úpravu k § 19 téhož zákona. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 4. Žalobou podanou dne 13. 10. 2014 u zdejšího soudu napadla žalobkyně nadepsané rozhodnutí bankovní rady. Namítá nesprávnou aplikaci § 26 odst. 1 zákona o dohledu, neboť povinnost mlčenlivosti se vztahuje na zaměstnance a spolupracovníky žalované, nikoli na samotnou žalovanou ve vztahu k plnění jejích povinností podle informačního zákona. Povinnost zachovávat mlčenlivost slouží k ochraně oprávněných zájmů osob, jichž se informace týká, nikoli k ochraně zájmů žalované. Odmítnutí poskytnutí informací tak je v rozporu se smyslem zákona. 5. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že žalovaná odmítla s odkazem na mlčenlivost poskytnout i informace, které vznikly její činností. Odmítnutí poskytnutí informace se vztahuje na informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové nebo obdobné činnosti. Pokud žalovaná dospěla k závěru, že nemůže uvedené informace poskytnout z uvedeného důvodu, měla svůj záměr konkretizovat. Rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, neboť nelze vůbec říci, v rámci jaké činnosti a od jaké třetí osoby zjistila informace, které nemůže poskytnout. Žalovaná je povinna poskytnout informace, které vznikly její činností, podle § 11 odst. 3 informačního zákona. 6. Žalobkyně napadá aplikaci § 11 odst. 3 informačního zákona. Žalovaná zcela ignorovala fakt, že žalobkyně žádala informace týkající se její osoby. Zároveň neobstojí ničím nepodložená konstatování, že poskytnutí žalobkyni informace o žalobkyni by narušilo stabilitu finančního trhu. Nesprávný je rovněž závěr, že § 11 odst. 3 informačního zákona je speciální úpravou k § 19 téhož zákona. 7. Nakonec žalobkyně nepovažuje za dostatečné informace, které jí žalobkyně poskytla v rozhodnutí I. stupně. Žalovaná nezodpověděla otázky, o jaké informace se jednalo, o jakou žádost dohledového orgánu se jednalo a jaké byly použity podklady pro poskytnutou informaci o žalobkyni. 8. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, přikázal žalované informace poskytnout a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. 9. Žalovaná ve vyjádření ze dne 15. 12. 2014, č. j. 2014/60425/CNB/110, uvádí, že žalobní námitky jsou shodné s těmi, s nimiž se již vypořádala, pročež odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Považuje za nerozhodné, zda je uložena zákonem o dohledu povinnost mlčenlivosti zaměstnancům žalované nebo žalované jako celku. Povinnost zachovávat mlčenlivost slouží k ochraně oprávněných zájmů dohlížených osob a § 26 odst. 2 zákona o dohledu stanoví taxativní výčet subjektů, kterým mohou být informace z dohledové činnosti poskytnuty. Skutečnost, že se požadovaná informace týká přímo žalobkyně, jí nezakládá právo informaci obdržet. Žalovaná dále doplňuje, že požadované informace nevznikly činností povinného subjektu, ale byly získány výhradně od třetí osoby v rámci výkonu dohledové činnosti. Jakékoli přiblížení obsahu informace by bylo jednoznačným porušením povinnosti mlčenlivosti. Ustanovení § 19 informačního zákona prolamuje povinnost zachovávat mlčenlivost, ale tato obecná úprava je prolomena § 11 odst. 3 téhož zákona, v čemž žalovaná odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 As 28/2010-86. Závěrem žalovaná konstatuje, že došlo k vypořádání celé žádosti o informace. Žalovaná proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl, a žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. III. Posouzení žaloby 10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Dne 23. 2. 2018 proběhlo ústní jednání, při kterém obě strany odkázaly na svá písemná podání a setrvaly na svých dosavadních návrzích a argumentech. 12. Žaloba je důvodná. 13. Předmětem sporu je, zda žalovaná postupovala v souladu se zákonem, pokud odmítla poskytnutí výše specifikovaných informací s odkazem na § 11 odst. 3 informačního zákona ve spojení s § 26 odst. 1 zákona o dohledu. 14. Podle § 11 odst. 3 informačního zákona informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují. Povinný subjekt poskytne pouze ty informace, které při plnění těchto úkolů vznikly jeho činností. 15. Podle § 19 informačního zákona umožnění přístupu k informacím nebo poskytnutí informací za podmínek a způsobem stanoveným tímto zákonem není porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost uložené zvláštními zákony. 16. Podle § 26 odst. 1 zákona o dohledu, ve znění účinném do 31. 12. 2015, zaměstnanci České národní banky vykonávající dohled v oblasti kapitálového trhu a osoby, jejichž služeb Česká národní banka využívá při výkonu dohledu nad kapitálovým trhem, a jejich zaměstnanci a členové poradních orgánů České národní banky pro oblast kapitálového trhu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech informacích získaných v souvislosti s výkonem své činnosti, funkce nebo svého zaměstnání v oblasti dohledu nad kapitálovým trhem. Informace podle věty první může osoba, která má povinnost mlčenlivosti, použít jen způsobem a v rozsahu nutném pro plnění úkolů nebo výkon funkce v oblasti dohledu nad kapitálovým trhem nebo v soudním řízení vedeném v souvislosti s rozhodnutím nebo výkonem dohledu nad kapitálovým trhem nebo v obdobném mezinárodním řízení. Tyto informace mohou být použity i pro jiné účely než podle věty druhé, pokud s tím vysloví souhlas osoba, která informace poskytla. Porušením povinnosti mlčenlivosti není poskytnutí informace třetí osobě v souhrnné podobě tak, že nelze identifiko